V rámci Týdne Brněnské mešity u příležitosti 25. výročí jejího otevření prohovořil dne 2. 10. 2023 politolog brněnské Masarykovy Univerzity Josef Kraus, PhD., o historii, současnosti a perspektivách vývoje mezinárodních vztahů mezi ČR a většinově muslimskými zeměmi. Přednáška proběhla v sále Paměti národa v budově brněnské radnice.
Po stručném úvodu o historii muslimské přítomnosti a vztahů muslimů s českými zeměmi v průběhu dávnějších dějin přechází autor k popisu vztahů mezi muslimy a československou “první republikou,” jak z pohledu mezinárodněpolitického vůči většinově muslimským zemím, tak i vnitropolitického směrem k místní muslimské komunitě, která se zde poprvé začíná organizovat. Klíčovým momentem je neschopnost této komunity získat státní uznání svého náboženství ze strany panujícího režimu.
Další snahy nadlouho přerušila komunistická totalita, která jednak sice na domácí scéně blokovala jakékoli snahy o náboženský život vlastní muslimské komunity, avšak na poli mezinárodním udržovala velmi čilé vztahy s mnoha spíše sekulárně laděnými arabskými zeměmi, častokrát ideologicky velmi rozmanitými, jejichž myšlenky byly nejednou v přímé kolizi s marxisticko-leninskou ideologickou linií strany.
Ironií osudu právě tato mezinárodně-politická schizofrenie umocňovaná koncem samostatné československé iniciativy po roce 1968, kdy zahraniční agenda už zcela podlehla Moskvě, přivedla do ČR zahraniční studenty ze Sýrie, Iráku, Palestiny, Alžíru, Jemenu a dalších zemí, kteří se pak stali jádrem vznikající novodobé muslimské komunity u nás. K nim se přidala v 90. letech nová vlna muslimů, převážně politických a válečných uprchlíků, či ekonomických migrantů, ovšem většinově nearabského původu – Balkánců, Kavkazanů, Afghánců a Středoasiatů. Obě komunity se pak bok po boku zasazují o vznik a rozvoj současných mešit, modliteben a islámských center.
Úvahy o vztazích muslimů a ČR podle přednášejícího komplikuje posouzení “muslimskosti” jejich aktérů a “islámskosti” jejich motivací. Kraus vnímá do budoucna hlavní břemeno našich vzájemných vztahů v naraci přenášející západoevropské problémy do kontextu našeho, doposud spíše bezproblémově fungujícího vzájemného soužití. Budoucnost dle něj ovlivní naše schopnost tato negativa překonávat a odolávat jim. To klade poměrně velkou zodpovědnost do rukou nejen samotných muslimů, ale i státu, aby slepě nekopíroval západoevropské trendy a dokázal odlišit ekonomické, politické a sociální rozměry konfliktů od náboženských.
Česko může skvěle zúročit své stále trvající pozoruhodné renomé a svůj doposud značný “soft power” mezi muslimy doma i ve světě, zbudovaný díky odborným kompetencím českých hostujících pracovníků, kvalitě českých výrobků a v neposlední řadě i díky historické absenci koloniálních křivd. Pokud se neuzavře do sebe a nediskredituje se až křečovitě proizraelskou a proamerickou linií své zahraniční politiky.