بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu dž.š., požehnání a mír Jeho Poslu صل الله عليه وسلم.
Žijeme ve společnosti, která právě slaví dvacet let pádu komunistické diktatury a svého osvobození. Vybízím nás všechny, abychom se zamysleli jaké je místo muslimů vůči těmto událostem i vůči celé evropské společnosti, která si je připomíná a pro kterou byl rok 1989 zlomový.
بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu dž.š., požehnání a mír Jeho Poslu صل الله عليه وسلم.
Žijeme ve společnosti, která právě slaví dvacet let pádu komunistické diktatury a svého osvobození. Vybízím nás všechny, abychom se zamysleli jaké je místo muslimů vůči těmto událostem i vůči celé evropské společnosti, která si je připomíná a pro kterou byl rok 1989 zlomový.
Skutečný muslim je člověk, který přikazuje vhodné a zakazuje zavrženíhodné, který radí, napravuje a je užitečným pro společnost svou znalostí, moudrostí a uměřeností. Nežije vzdorem proti celému světu a není ani poustevníkem uzavřeným ve své jeskyni před okolním světem. Alláh dž.š. říká (ve významu): Věru člověk spěje ke ztrátě, kromě těch, kteří uvěřili a zbožné činy konali a tšch, kteří se k pravdě a trpělivosti nabádali (Asr:2-3) Alláh také pochválil společenství Posla Božího صل الله عليه وسل: Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha (Álu ‘Imrán:110)
Věřící člověk není této povinnosti zbaven ani tehdy, když se z nějakého důvodu nalézá mezi nevěřícími. Posel Boží Júsuf, mír s ním, viděl nedostatky ve správě egyptské říše a tak zažádal faraona o možnost napravit je. Tato jeho žádost je ponechána v Koránu jako poučení pro všechny následující generace věřících, že není pýchou prodávat své schopnosti a že pomoc nevěřícím neznamená loajalitu k nim. Júsuf řekl: Pověř mne správou nad sýpkami země, neb já strážce jsem pečlivý a moudrý. (Júsuf:55)
Historie nás poučuje, že kamkoli vkročila noha muslima, který skutečně a upřímně následuje Boží světonázor, znamenalo to pro danou společnost rozkvět a prosperitu. Muslimové vytvořili jedinečnou civilizaci, která umožňovala bezpečnou výměnu osob, myšlenek a zboží po tak obrovském území, jako se to nepovedlo žádnému jinému národu od konce antické doby.
Tato země, jíž vládli spravedliví vládcové, byla z principu prosta systémového útlaku na základě rasy, pohlaví, národa, víry či politické příslušnosti, čehož garantem byl islám. A pokud se takový útlak někde přeci jen objevil, disponoval islám i jeho státní zřízení prostředky, jak se s ním účinně a nadlouho vypořádat.
Letošní rok s sebou nese dvojí výročí spojené s násilnostmi dvou nejvražednějších totalitních ideologií světa – fašismu a komunismu. Ne náhodou je mateřskou filozofií těchto dvou zločinných myšlenek materializmus, zaměření na tento svět a popření existence Boha a Jeho práva na uctívání. Právě islám je jejich pravým opakem a jediným schopným oponentem.
Pravdu děl Boží Posel صل الله عليه وسلم, když řekl: „Kdokoli z vás, vidí-li něco špatného, nechť to odstraní rukou. A pokud nemůže, pak slovy. A pokud není schopen ani toho, pak nechť to nenávidí v srdci. A to je nejslabší druh víry.“ Podle Muslima na autoritu Abú Saída al-Chudrího. Ten také vyprávěl od Posla صل الله عليه وسلم“Nechť nikomu z vás nezabrání strach z lidí v tom, aby řekl pravdu, když ji vidí, nebo byl jejím svědkem, protože mu slovo pravdy nepřiblíží hodinu smrti, ani mu nezmenší obživu.” Podle Ahmeda. A Posel صل الله عليه وسلم spojil vzdor proti bezpráví s trváním své ummy slovy: „Jestli uvidíš mé společenství bát se říci tomu, kdo je nespravedlivý “jsi nespravedlivý”, tak to bude konec mého společenství.“ Ahmed, Taberání a al-Bejhekí od Abú Saída.
Dokud se lid drží těchto slov, je velmi těžké postavit nad ním jakoukoli tyranii.
Navíc historie dosvědčí, že pád SSSR a jeho satelitů byl dalším v řadě islámských vítězství. Reformy ústící v pád železné opony by nemohly proběhnout bez vyčerpání sovětů z vleklé a neúspěšné okupační války v Afghánistánu. Na afghánském bojišti nad komunizmem zvítězil právě islám. Sověti se také nemohli opírat o pomoc svých někdejších spojenců z řad nacionalistických diktátorů v arabských zemích.
Jejich oponentem byl a je právě islám, který je uceleným světonázorem, který řeší původ a směřování světa i člověka jako druhu i jednotlivce, řeší jeho vztah k Bohu, k sobě i navzájem ve společnosti.
Jedině islám také zaručuje úspěch ve světě budoucím i na světě tomto, na kterém se nalézáme tady a teď. Alláh zjevil: Kdokoliv si přeje pěstovat pole života budoucího, tomu rozmnožíme pole jeho; a kdokoliv si přeje obdělávat pole života pozemského, tomu z něho dáme část, avšak nebude mít podílu žádného v životěbudoucím. (Šúra:20)
Islám přiznává příčinu a následek, ale zároveň vždy zdůrazňuje, že vše se děje s určením Božím. Neexistuje náhoda, vše se děje kvůli něčemu, z vůle a moci Boží. A žádný člověk není izolován od okolního dění. Islám nebyl zjeven proto, aby vytvořil skupinku vyvolených, ale proto, aby byl prostředkem naplnění milosti Boží nad lidstvem. Pro ty, kteří jej přijmou, je ctí a poctou a pro ty, kteří jej nepřijmou a postaví se mu, je ponížením. Alláh o sobě prohlašuje: On je ten, který seslal Posla Svého se správným vedením a náboženstvím pravdy, aby převážilo nad všemi náboženstvími, i když se to protiví modloslužebníkům. (Saff:9)
Bohužel když se tato společnost zbavila státního bezpráví, byla zlákána touhou po materiálnu a rozdrobena na jednotlivce, který se každý utápí ve svých vlastních touhách a problémech. Imperativem není pravda, ale je jím zisk a chtíč. Zde je prostor pro nás, pro muslimy, abychom zaplnili prázdnotu v mysli této společnosti pravdivým světonázorem a láskou ke Stvořiteli. Protože my disponujeme něčím, co tato společnost nemá a to je právě islámský světonázor a Boží zákon. Můžeme nabídnout Evropě i světu úspěch před smrtí i úspěch po smrti.
Toto však vyžaduje, abychom ustavili islám a dodržování jeho příkazů nejvyšším cílem a nikoli jen prostředkem naší kulturní a osobní identifikace. Abychom dodržovali islám kvůli touze po islámu a nikoli se jím zaštiťovali a zneužívali jej pro své sobecké zájmy. Abychom soudili své činy podle islámu a nehledali v islámu ospravedlnění pro své poklesky, jak praví Posel صل الله عليه وسلم: „Neuvěříte zcela, dokud vaše touhy nebudou v souladu s tím, s čím jsem byl seslán.“ Zaznamenal Ahmed na autoritu Abdulláha bin Amra. Každý z nás jsme ambasádami islámu mezi lidmi, chovejme se tedy podle toho.
Prosíme Všemohoucího Alláha, aby nás učinil opravdovými muslimy a důstojnými nositeli Boží zvěsti. Ámín!