Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja uvádí:
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja uvádí:
„Kádí Abú Bekr ibnu t-Tajjib byl vyslán k císaři křesťanů v Konstantinopoli. Křesťané jej přijali, projevili mu respekt, ale odmítli jeho postoje. Obávali se, že by se nemusel poklonit jejich králi, když k němu vkročí. Proto pro něj zhotovili nízká dvířka – aby jimi mohl projít dovnitř k císaři, musel se předklonit. Nicméně kádí jejich lest odhalil a proto vešel do těchto nízkých dvířek ohnutý – ale pozpátku, ukazujíce jim záda, čímž docílil opaku toho, co zamýšleli oni.
Když se usadil, kdosi začal urážet muslimy a poté dokonce nadhodil: „Co že se to vykládá o ‘Áiši, manželce vašeho Proroka?“ Tím měl na mysli pomluvu [1], kterou o ní rozšiřují také ší’ité.
Kádí pravil: „Byly dvě ženy falešně obviněné ze smilstva: Panna Maria a ‘Áiša رضي الله عنها. Co se Panny Marie týče, objevila se nesoucí dítě, aniž měla manžela. A ‘Áiša dítě neměla, ale naopak měla manžela.“
Tím tento útok argumentací vyvrátil.”
Ibn Tejmíjja dále poskytl vysvětlení tohoto příběhu:
„Pointou jeho argumentu bylo, že nevinnost ‘Áiši byla ještě zřejmější a snadněji dokázatelná, než nevinnost Marie, respektive ti, kteří obvinili Marii, by nalezli vícero důvodů, než ti, kteří obvinili ‘Áišu. Víme-li, že ti, kteří takto pomluvili Marii, byli lháři, potom ti, kteří takto pomluvili ‘Áišu, byli lháři tím spíše.
V tomto porovnání jsou proti sobě navzájem postaveny dvě skupiny. Jedna má větší zásluhy a menší provinění (reálné nebo zdánlivé), než druhá. Tedy obviní-li jedna skupina, sama s vážnějšími nedostatky, druhou, tato druhá jí to vrací poukazem na ještě větší nedostatek těch, kteří je obviňují.
Podobný motiv se opakuje ve slovech Božích:
يَسأَلونَكَ عَنِ الشَّهرِ الحَرامِ قِتالٍ فيهِ ۖ قُل قِتالٌ فيهِ كَبيرٌ ۖ وَصَدٌّ عَن سَبيلِ اللَّهِ وَكُفرٌ بِهِ وَالمَسجِدِ الحَرامِ وَإِخراجُ أَهلِهِ مِنهُ أَكبَرُ عِندَ اللَّهِ ۚ وَالفِتنَةُ أَكبَرُ مِنَ القَتلِ
Dotazují se tě na posvátný měsíc a na bojování v jeho průběhu. Rci: „Bojovat v něm je hřích těžký, avšak odvracet od stezky Boží, nevěřit v Něj a v Mešitu posvátnou a vyhánět obyvatele jejich z ní je ještě těžší hřích před Bohem; svádět od víry je horší než zabíjet. (Bekara: 217)
Stejné je to v případě židů a křesťanů oproti muslimům i v případě následovníků inovace, zde jmenovitě sekty ráfida [2], oproti následovníkům Sunny.
To samé platí v porovnání následovníků Sunny oproti sektě ráfida ohledně legitimity chalífátu Abú Bekra a ‘Alího رضي الله عنهما. Tedy pokud bude následovník ráfidíjského učení upírat chalífát, pravdomluvnost a vstup do Ráje v případě Abú Bekra, Omara a Osmána رضي الله عنهم, nebude schopen doložit upřímnost víry, pravdomluvnost a fakt, že vejde do Ráje, ani v případě ‘Alího رضي الله عنه, ponechme stranou jeho neschopnost v takovém případě dokázat, že byl legitimním chalífou. Pokud odvrhne argumentaci, že Abú Bekr, Omar a Osmán byli legitimními chalífy, nebude schopen prokázat, že legitimním chalífou byl pouze ‘Alí samotný. Důkazy mu stačit nebudou.
Podobně pokud budou křesťané potvrzovat proroctví Ježíšovo, ale vyvracet proroctví Muhammeda صلى الله عليه و سلم, nenaleznou důkazy pro proroctví ani jednoho z nich.“
Autor: šejchu l-islám Tekíjjuddín Ahmed Ibn Tejmíjja al-Hárrání
Zdroj: Viz Minhádžu s-Sunna, 2/58.
Poznámka překladu: Je-li islám napadán nějakou skupinou lidí pro svou údajnou zlovolnost a nelidskost, jak se v dnešní době běžně děje dnes a denně, potom muslimové mohou poukázat na daleko křiklavější nesrovnalosti právě u těch, kteří islám napadají. Například pokud někdo vyrukuje s tvrzením, že ‘Áiša رضي الله عنه byla dětskou nevěstou, protože byla za Proroka صلى الله عليه و سلم provdána v devíti letech, muslimové nemusí ztrácet čas pochybnými, nejistými a nedůvěryhodnými úhybnými manévry a mohou poukázat na to, že podle klasických církevních pramenů bylo Panně Marii ne více než čtrnáct a ne méně než dvanáct let, když porodila Ježíše, což by ji činilo ne toliko provdaným, ale přímo těhotným dítětem, tedy dětskou matkou, což navenek v dnešních očích vypadá ještě hůř. ‘Áiša přitom těhotná nebyla nikdy. Samozřejmě, že to křesťané budou komentovat s přihlédnutím na normální okolnosti v dané době na daném místě, což je argumentace pochopitelná, normální a správná. A právě proto je ještě pochopitelnější, normálnější a správnější v případě ‘Áiši.
__________________________________
[1] Jde o klevetu, kterou si vymysleli medínští pokrytci, aby křivě obvinili matku věřících ‘Áišu رضي الله عنها z cizoložství.
[2] Arabský výraz رافضة ráfida je jiné označení pro ší’ity dvanácti imámů, největší ší’itskou sektu.