Může muslim konzumovat maso z českých supermarketů?

May 4, 2023 May 7, 2024
raw meat on display counter

OTÁZKA: Je muslimovi žijícímu v podmínkách nemuslimské země, jako je ČR, dovoleno nakupovat a jíst maso povolených zvířat (např. kuřecí), které je běžně k dostání v supermarketech a obchodních řetězcích? Nepovoluje snad islám konzumaci masa poraženého lidmi knihy, jako jsou křesťané? Mezi muslimy se setkávám s protichůdnými odpovědmi. Jedni říkají, že maso ze supermarketů je povolené  a jiní upozorňují, že povolené není. Kde je pravda? V případě, že halál maso není v našich podmínkách k mání, je možno naši situaci považovat za krajní nouzi? 

ODPOVĚĎ:

Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu صلى الله عليه وسلم.

S přihlédnutím k situaci v České republice lze konstatovat, že u nás není dovolena konzumace masa volně prodávaného v obchodních řetězcích a supermarketech, i kdyby šlo o maso ze zvířat, která jsou sama o sobě islámem povolena ke konzumaci (např. maso kuřecí, hovězí, skopové apod.), protože buď nesplňuje standard požadovaný šarí’ou, anebo jeho splnění nelze ověřit. Toto je správný a většinový názor, zastávaný takřka všemi relevantními islámskými učenci minulosti i dneška.

Maso zvířat, která je obecně dovoleno konzumovat (tj. nikoli např. vepřové), musí být poraženo shodně šarí’atským předpisům, jinak se z islámsko-právního pohledu jedná o mršinu (arab. ميتة mejjita) kterou je zakázáno pojídat. Nutné podmínky správné porážky jsou tři:

  1. Porážejícím řezníkem musí být buď muslim, nebo následovník zjeveného písma, tedy žid či křesťan.
  2. Řezník poráží zvíře na maso způsobem předepsaným šarí’ou, tj. přetnutím hrtanu a krčních tepen ještě za života zvířete a jeho následným vykrvením.
  3. Řezník při porážce pronese Boží jméno, čímž se zamezí, aby bylo maso zasvěceno komukoli jinému, než Jedinému Pravému Bohu.

Ibnu l-Kajjim dokládá, že základním předpisem masa obecně je zákaz, dokud nejsou tyto tři podmínky splněny.1 Tím se maso stává výjimkou z principu obecné presumpce dovolenosti (arab. الإباحة الأصلية al-ibáhatu l-aslíja), podle níž je věc dovolená a čistá, dokud se nepotvrdí její zákaz a důkaz její nečistoty.

Důkazem této výjimky pro maso je hadís, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم radí lovci ‘Adímu ibn Hátimovi رضي الله عنه ohledně kořisti, kterou přinesl jiný pes poté, co na ni vypustil on toho svého:

فَلاَ تَأْكُلْ، فَإِنَّمَا سَمَّيْتَ عَلَى كَلْبِكَ، وَلَمْ تُسَمِّ عَلَى كَلْبٍ آخَرَ

“Potom nejez, protože jsi vzpomenul Boží Jméno jen u tvého psa, ale nevzpomenuls ho při druhém psovi.“2

Al-Chattábí ohledně ohledně těchto výjimek z obecné dovolenosti uvádí:

“Věci v základu zakázané stávají se povolenými teprve poté, co splní nezbytné podmínky předepsaným způsobem, jako např. intimní vztahy, ty jsou zakázány, dokud nejsou učiněny povolenými svatbou. Podobně např. i skopové maso není dovoleno, dokud není poraženo náležitým způsobem. Pokud existuje ohledně splnění stanovených podmínek nějaká pochybnost, zda byly náležitě splněny, pak zůstává v platnosti základní pravidlo a to je zákaz. Maso je pak zakázané.“3

Základním předpisem konzumace masa získaného od lidí knihy je dovolenost. Vznešený Alláh na důkaz  toho v Koránu praví:

الْيَوْمَ أُحِلَّ لَكُمُ الطَّيِّبَاتُ ۖ وَطَعَامُ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ حِلٌّ لَّكُمْ وَطَعَامُكُمْ حِلٌّ لَّهُمْ

“Dnes jsou vám dovoleny výtečné pokrmy; jídla těch, jimž dostalo se Písma, jsou vám též dovolena a pokrmy vaše jsou zase dovoleny jim.” (Máida: 5)

Ibn Kudáma s odvoláním na al-Buchárího uvádí od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, že slovo طعام ta’ám – pokrm v tomto verši označuje maso.4

Jejich maso je tedy muslimům povoleno konzumovat, dokud není jisté, že některá z výše vyjmenovaných podmínek jimi není porušena. Tedy pokud s určitostí víme, že porážející řezník je buď muslim, nebo křesťan, anebo žid,5 jeho maso je nám dovoleno konzumovat tak dlouho, dokud nade vší pochybnost nezjistíme, že porazil zvíře nedovoleným způsobem a do momentu, kdy s jistotou víme, že nepronesl jméno Boží, případně s jistotou víme, že pronesl jméno někoho, koho vzývá vedle Jediného Pravého Boha. Teprve potom můžeme jeho maso označit za zakázané, jak uvádí Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín.6 Na základě tohoto verše podle al-‘Usejmína platí u masa poraženého muslimským, křesťanským či židovským řezníkem presumpce dovolenosti, dokud není dokázán opak. V takovém případě není naší povinností tázat se na způsob porážky a pronesení Božího jména, dokud s jistotou nevíme, že se tyto předpisy obvykle porušují.7

V souvislosti se splněním první podmínky kladené na náboženské vyznání porážejícího řezníka je důležité si poznamenat, že obyvatelstvo České republiky podle výsledků posledního sčítání lidu nelze z větší části považovat za lid knihy, ačkoli je ČR nepochybně historicky křesťanskou zemí. Lidmi knihy jsou totiž výlučně křesťané a židé. Ale k židovství a nejrůznějším křesťanským církvím se v ČR dohromady hlásí jen okolo třetiny obyvatelstva. Zbytek připadá na agnostiky a otevřené ateisty, následovníky lidmi vymyšlených směrů a ideologií, nikoli Bohem zjevených písem. Jak ve své fetwě uvádí ‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz, podle konsenzu všech učenců islámu není dovoleno konzumovat maso poražené takovými lidmi, ani pojímat jejich ženy za manželky, na rozdíl od muslimů, židů a křesťanů.8 V případě masa poraženého neznámým řezníkem převažuje tedy riziko, že řezník není osobou, jíž poražené maso by bylo podle islámu dovoleno ke konzumaci ze strany muslima. Proto zde platí základní předpis pro maso a to je zákaz, dokud se nepotvrdí, že maso porazila osoba, jíž poražené maso islám dovoluje muslimům jíst. Právě tato nejistota ohledně náboženského vyznání řezníka, který maso poráží, je hlavním argumentem pro zákaz masa z českých supermarketů a obchodních řetězců.

V souvislosti se samotným výkonem porážky a plněním druhé podmínky je důležité poznamenat, že vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 382 ze dne 15. června 2004 o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování stanovuje shodně znění § 29 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona č. 77/2004 Sb. šarí’atsky nevyhovující způsob porážky hospodářských zvířat, dobytka i drůbeže. Problém je v §7 vyhlášky o omračování, stanovující tři způsoby omračování – ostrým projektilem pronikajícím do mozku, tupou ranou do lebky, elektrickým šokem nasucho či ve vodní lázni, anebo oxidem uhličitým.9 Jako výjimku z těchto předpisů určuje vzpomínaný zákon proti týrání jen rituální židovské a muslimské porážky. Křesťanským církvím, jejichž členové tvoří většinu lidí knihy v ČR, jejich náboženské předpisy jednak výslovně neukládají nutnost rituální porážky a z druhé strany jim ji současná sekulární legislativa oficiálně na jatkách zakazuje, protože rituální porážku povoluje jen těm vyznáním, kterým její nutnost nařizuje jejich víra (tj. např. židům a muslimům), které si o tuto výjimku samy zažádají u příslušných orgánů a které projdou schvalovacím procesem kompetentních státních orgánů.10

Konvenční způsob porážky na českých jatkách odporuje koránskému verši:

حُرِّمَتْ عَلَيْكُمُ الْمَيْتَةُ وَالدَّمُ وَلَحْمُ الْخِنزِيرِ وَمَا أُهِلَّ لِغَيْرِ اللَّهِ بِهِ وَالْمُنْخَنِقَةُ وَالْمَوْقُوذَةُ وَالْمُتَرَدِّيَةُ وَالنَّطِيحَةُ وَمَا أَكَلَ السَّبُعُ إِلَّا مَا ذَكَّيْتُمْ وَمَا ذُبِحَ عَلَى النُّصُبِ  ۚ

“A jsou vám zakázány zdechliny, krev, vepřové maso a to, co bylo zasvěceno jinému než Bohu, dále zvířata zardoušená či zabitá úderem, pádem či bodnutím rohu nebo zakousnutá divokou zvěří – kromě těch, jež jste očistili – a dále to, co bylo podřezáno na kamenech vztyčených.” (Máida: 3)

Požadované omračování může samo o sobě způsobit zvířeti smrt a potom by zvíře spadalo do kategorie ubodané, ubité či zardoušené zdechliny, čímž by jeho maso podle šarí’y bylo zakázáno jíst. Omračování by bylo šarí’atsky přípustné jen tehdy, pokud by byla garantována přechodnost tohoto stavu a zvíře, pokud by bylo ponecháno svému osudu, by se po čase samo bez následků probralo. Tato skutečnost vedla české zákonodárce pro ustavení zákonné výjimky pro muslimy (a židy, jejichž předpisy jsou obecně ještě přísnější) a samo ÚMO ČR žádalo u příslušných institucí o tuto zákonnou výjimku, kterou také obdrželo.

Co se týče třetí podmínky, vzpomenutí jména Božího, ta podle nejsprávnějšího a většinového názoru nesmí zůstat nesplněna,12 Je však možno ji v případě zapomenutí splnit dodatečným vzpomenutím Božího jména. Toto je názor mezhebu Abú Hanífy13 a jednoho podání od Málika a Ahmeda14 a oficiální stanovisko jejich mezhebů.15 Přísněji se k této otázce staví ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما, ‘Abdulláh ibn Zejd al-Hatmí, aš-Še’bí, Ibn Sírín, záhirovci16 a druhé podání od Málika a Ahmeda, vybrané jako nejsprávnější názor Ibn Tejmíjou.17 Dle nich je vzpomenutí Božího jména podmínka sine qua non při samé porážce a nelze ji později nahradit, ať už bylo důvodem zapomenutí či ignorance.18 Naopak benevolentnější jsou v této otázce šáfi’ovci,19 kteří vzpomenutí jména Božího při porážce považují za bohulibý čin, nikoli však za podmínku.20

Důkazem nutnosti vzpomenout jména Božího při porážce zvířete jsou slova Boží:

‏ فَكُلُوا مِمَّا ذُكِرَ اسْمُ اللَّهِ عَلَيْهِ إِن كُنتُم بِآيَاتِهِ مُؤْمِنِينَ ‎

“Jezte tedy z toho, nad čím bylo vysloveno jméno Boží, věříte-li v Jeho znamení!” (An’ám: 118)

وَلَا تَأْكُلُوا مِمَّا لَمْ يُذْكَرِ اسْمُ اللَّهِ عَلَيْهِ وَإِنَّهُ لَفِسْقٌ

“Nepojídejte z toho, nad čím nebylo proneseno jméno Boží, neboť to věru je hanebnost!” (An’ám: 121)21

V hadísu Džunduba ibn Sufjána رضي الله عنه o obětině Posel Boží صلى الله عليه وسلم nařizuje tomu, kdo ji přináší:

فَلْيَذْبَحْ بِاسْمِ اللَّهِ

“Nechť zařízne ve Jménu Božím!“22

Shodně principu opačného pochopení (arab. مفهوم المخالفة mefhúmu l-muchálefa) je zakázáno konzumovat to maso, při jehož porážce nebylo vzpomenuto Božího jména.

U masa poráženého židy a křesťany nesmí jít o obětinu někomu jinému, nežli Jedinému Pravému Bohu.23

Důkazem jsou slova Boží:

إِنَّمَا حَرَّمَ عَلَيْكُمُ الْمَيْتَةَ وَالدَّمَ وَلَحْمَ الْخِنزِيرِ وَمَا أُهِلَّ بِهِ لِغَيْرِ اللَّ

“Bůh zakázal vám jedině zdechliny, krev, vepřové maso a to, co bylo zasvěceno někomu jinému než Bohu.” (Bekara:173)

Dokud si nejsme jisti, zda bylo, či nebylo proneseno Boží Jméno řezníkem, který maso porazil, za předpokladu, že ho porazil správně a je muslimem, židem, či křesťanem, zastoupíme ho a proneseme jméno Boží my před samotnou konzumací.

Důkazem je hadís od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها: “Někteří lidé řekli: “Jistí lidé nám přinášejí maso, avšak my nevíme, zda při jeho porážce vzpomenuli Božího Jména.” Posel Boží صلى الله عليه وسلم jim odpověděl:

سَمُّوا اللَّهَ عَلَيْهِ وَكُلُوهُ

“Vzpomeňte Alláha nad ním vy a snězte ho.“24

V jiném podání ‘Áiša vysvětluje, že šlo o nové konvertity k islámu.25

Evropská rada pro fetwy a výzkum (European Council for Fatwa and Research, ECFR) je rovněž názoru, že správná porážka je podmínkou poživatelnosti masa poraženého lidmi knihy, jak vyplývá z jejích rezolucí během 23. pravidelného rokování Rady v Ša’bánu 1434, resp. červnu 2013, toho času v Sarajevu. Rada tehdy taktéž vyjádřila nutnost vzniku místních dozorčích orgánů dohlížejících na plnění podmínek halál kvality.26

Nedostupnost islámsky předpisově poraženého masa (běžně označovaného za tzv. حلال halál) neopravňuje muslima k následování sporných úlev postulovaných jen ojedinělými názory některých moderních učenců, následovanými jen některými muslimy. I mezi nemuslimy je spousta lidí, kteří maso kvůli svému přesvědčení nekonzumují. Navíc má muslim možnost jíst pouze ryby a mléčné výrobky. Jeho situaci tedy není možno chápat jako krajní nouzi povolující jinak zakázané skutky, protože se jedná o individuální a nikoli povšechný problém a situace neohrožuje dotyčného muslima na zdraví, natož na životě. V podmínkách, kdy muslimové mají možnost získat halál maso, což je možné i v ČR, jim není dovoleno kupovat maso nejasného a sporného islámsko-právního statusu ze supermarketů s odůvodněním, že ho zřejmě porazili lidé knihy.

Na závěr si dovoluji navíc i poznámku, že je v každém případě lepší a oblíbenější nakupovat potraviny u muslimských prodejců, než u prodejců nemuslimských, což v našich podmínkách diaspory pomáhá jednak utužovat bratrské vztahy mezi muslimy a jednak ekonomicky posilňuje muslimskou komunitu jako celek. Navíc se tak vyhneme riziku vstupování na místa, kde se prodává zakázané, jako alkohol a vepřové, které je u nás nedílnou součástí sortimentu běžných obchodních řetězců a obchodů s potravinami. Nicméně bezmasé potraviny či ryby je muslimům dovoleno kupovat i od nevěřících bez ohledu na jejich vyznání, i v běžných obchodech a supermarketech, dokud je muslimům jasně umožněno odlišit zakázané zboží od dovoleného, jak smýšlí i Stálá komise pro fetwy v KSA.27

Ať nás Alláh vede k tomu, co je nejsprávnější. Ámín.

  1. Viz I’lámu l-muwekki’ín, 1/339-340.
  2. Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 175; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1929.
  3. Viz Me’álimu s-sunen, 3/57.
  4. Viz al-Mughní, 13/293.
  5. Maso poražené kýmkoli jiným je podle konsenzu všech učenců uváděném Ibn Kudámou zakázáno požívat. Viz al-Mughní, 9/312.
  6. Viz Fetáwá al-islámíja, 3/415.
  7. Viz Likáu bábi l-meftúh, 1/77.
  8. Viz Fetáwá al-islámíja, 3/414.
  9. Celé znění vyhlášky i s přílohami viz online zde: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-382.
  10. Viz § 5f zákona 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, celý zákon je možno prostudovat online zde: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-246/zneni-20221001#f1424831
  12. Pokud by nebyla splněna, nebylo by toto maso dovoleno ke konzumaci.11Viz al-Kurtubí v al-Džámi’u li-ahkámi l-Kur´án, 7/76–77.
  13. Viz al-Inájetu Šerhu l-Hidája, 9/489.
  14. Viz al-Kásání v Bedái’u s-senái’, 5/46.
  15. Viz al-Fewákihu l-dewání, 1/382; a al-Medžmú’, 8/387.
  16. Viz al-Muhallá, 7/412.
  17. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 35/239.
  18. Viz Ibn Rušd v Bidájetu l-mudžtehid, 1/448.
  19. Viz Sejfuddín aš-Šáší v Hiljetu l-‘ulemá, 3/423.
  20. Viz al-‘Usejmín v Šerhu l-mumti’, 6/358.
  21. Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, 2/175; a al-Álúsí v Rúhu l-me’ání, 4/260.
  22. Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenal ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 985; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1960.
  23. Viz Ibn Tejmíja v Iktidáu s-siráti l-mustakím, 1/251.
  24. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 2057.
  25. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5507.
  26. Viz rezoluce č. 1/23 O zdechlinách a potravinách od lidí knihy; a 2/23 O islámských autoritách dohlížejících na potraviny a masné výrobky. K dispozici anglicky online na: https://www.e-cfr.org/en/2020/06/23/the-23rd-ordinary-session-of-the-european-council-for-fatwa-and-research/.
  27. Viz Fetáwa l-ledžneti d-dáima, 13/290.
Tags: