OTÁZKA: Může něco ze zákonů islámského práva dnes už neplatit, anebo alespoň neplatit v Evropě v současných podmínkách?
ODPOVĚĎ:
Samozřejmě, že islámské předpisy podléhají a musejí podléhat změnám a úpravám shodně podmínkám a situacím, v nichž se jednotliví muslimové a jejich komunity v konkrétních časových a prostorových reáliích nacházejí. Tato změna ovšem musí podléhat nařízením a motivům šarí’atským, poplatným Božímu Zákonu, nikoli nějaké modernistické ideologii, pozápadňujícímu nátlaku či defétistickému revizionizmu.
Existuje velmi mnoho šarí’atských předpisů, které jsou podmíněny jistými příčinami (arab. الأسباب al-asbáb), podmínkami (arab. الشروط aš-šurút), překážkami (arab. الموانع al-mewáni’) a důvody (arab. العلل al-‘ilel). Pokud tyto příčiny nejsou nalezeny nebo pokud tyto důvody v pozadí daných předpisů neexistují, pokud nejsou splněny všechny podmínky či odstraněny všechny překážky, nemůže přijít ani tento předpis a nelze ho v dané situaci aplikovat. Daný předpis potom v konkrétní situaci a časoprostorových reáliích neplatí a nastává jev známý metodologům islámskoprávní vědy jako neexistence odůvodněnosti (arab. عدم التأثير ‘ademu t-te´sír).
Bedruddín az-Zerkeší v této souvislosti cituje slova některých právníků, že pokud je nějaký předpis spojen s nějakou svou důvodnou příčinou, potom v nepřítomnosti této důvodné příčiny přestává platit (arab. إن الحكم إذا تعلق بعلة زال بزوالها inne l-hukme izá te’alleka bi-‘illetin zále bi-zewálihá).1
Příkladů takových situací lze uvést mnoho.
Například postíme-li se v Ramadánu, je příčinou začátku našeho půstu nástup úsvitu následujícího dne a nezačínáme se postit, dokud nenastoupí. Nebo dáváme-li zekát, potom musíme celý lunární rok disponovat minimálním finančím obnosem (arab. النصاب an-nisáb), který je příčinou toho, že se na nás předpis o zekátu vůbec vztahuje. Příčinu (arab. السبب as-sebeb) tedy můžeme definovat jako něco, co samo o sobě, je-li přítomno, způsobuje existenci a není-li přítomno, způsobuje neexistenci (arab. ما يلزم من وجوده الوجود ومن عدمه العدم لذاته má jelzimu min wudžúdihi l-wudžúdu we min ‘ademihi l-‘ademu li-zátih) nějakého předpisu.2 Právě z tohoto důvodu například dnes v Evropě neaplikujeme ty šarí’atské předpisy, které se týkají správného zacházení s otroky, protože žádné otroky, kteří by byli důvodem aplikování příslušných předpisů, zde dnes nemáme, navzdory tomu, že v minulosti na jiných místech třeba aplikovány byly.
Například pijeme-li neopojný nápoj, byť by v něm bylo měřitelných stop alkoholu, nebude se na nás vztahovat zákaz alkoholických nápojů, protože zákaz se vztahuje na ty nápoje, které opíjejí, byť v jakémkoli množství. Proto říkáme, že opojnost je efektivním důvodem (arab. العلة al-‘illa) v pozadí zákazu alkoholu. Efektivním důvodem nějakého předpisu je nějaká přesná vnější charakteristika v důkazním textu, jejímž následkem platí daný předpis (arab. وصف ظاهر منضبط دلَّ الدليل على كونه مناطًا للحكم wasfun záhirun mundabitun delle d-delílu ‘alá kewnihi munátan lil-hukm).3 Pro naše účely lze jako podobný příklad uvést, že existence mírových dohod a diplomatických misí mezi evropskými státy a muslimskými zeměmi je důvodem, proč muslimské země dodržují s Evropany mírovou dohodu (arab. الصلح as-sulh) a nevedou proti jejich zemím útočný džihád, navzdory tomu, že v jiných dobách jinde třeba tento předpis aplikován byl.
Jiným příkladem je situace, kdy se nemůžeme modlit, protože nejsme pro modlitbu rituálně čistí a rituální čistota je podmínkou modlitby. Podmínka (arab. الشرط aš-šart) je nějaký další, navenek nesouvisející aspekt, skrze jehož přítomnost nabývá nějaký předpis platnosti a skrze jehož nepřítomnost tento předpis platnosti pozbývá (arab. ما يتوقَّف وجود الحكم على وجوده، ويلزم من عدمه عدم الحكم má jetewekkafu wudžúdu l-hukmi ‘alá wudžúdihi we jelzimu ‘ademuhu ‘ademe l-hukm).4 Přesně opačně funguje překážka (arab. المانع al-máni’), která znamená nějaký další, navenek nesouvisející aspekt, skrze jehož přítomnost nějaký předpis pozbývá platnosti (arab. ما يلزم من وجوده عدم الحكم má jelzimu min wudžúdihi ‘ademu l-hukm).5 Například je oblíbeno modlit se dobrovolné modlitby, avšak je zakázáno tak činit při východu a západu slunce či v zenitu slunce. Tyto polohy slunce, jak říkáme, jsou překážkou vykonání takové oblíbené dobrovolné modlitby. Právě z důvodu nesplněných podmínek a neodkloněných překážek dnes v Evropě nevykonáváme pevně stanovené šarí’atské trestní sazby (arab. الحدود al-hudúd) za určité hrdelní zločiny, protože tyto jsou podmíněny celou řadou podmínek, jenž musí být nejprve splněny, a ošetřeny množstvím překážek, které musí být nejprve odkloněny, než bude daná trestní sazba aplikována. K jejich uvážení a zohlednění se musí vyjádřit kompetentní soudní instance, která zde dnes neexistuje a proto nemáme jak posoudit, zda došlo či nedošlo ke splnění těchto podmínek a odklonění těchto překážek. Tato naše nejistota, vedle nesplnění podmínky posuzující soudní instance, je potom sama o sobě překážkou uvalení takové trestní sazby.
Viděli jsme, že příkladů specifických časoprostorových situací, v nichž standardní obecně závazné šarí’atsko-právní pravidlo (arab. العزيمة al-‘azíma) pozbývá své platnosti, je celá řada, ale všechny se řídí nikoli kritérii něčí ideologie a subjektivního vkusu, nýbrž podléhají odbornému prošetření realizace svého odůvodnění v dané situaci, na daném místě v daném okamžiku.
Nyní zobecníme poznatky, které jsme se naučili, na všechny potenciální případy. Hovoříme zde o předpisech, tedy o tom, co je doménou islámsko-právní nauky (arab. الفقه al-fikh), nikoli o tom, co spadá do sféry věrouky (arab. العقيدة al-‘akída) a morálky (arab. الأخلاق al-achlák), o nichž obou se předpokládá, že jsou neměnné a všude a navždy platné (arab. الثابت as-sábit).
Nejprve vždy musíme předložit definici toho, co je u předpisu jeho efektivním důvodem (arab. تحقيق المناط tahkíku l-menát) Potom musíme tento důvod blíže specifikovat a očistit ho od všeho, co nemá na existenci či neexistenci daného předpisu žádný vliv (arab. تنقيح المناط tenkíhu l-menát). Nakonec abstrahujeme a aplikujeme tento efektivní důvod (arab. خريج المناط tachrídžu l-menát), abychom viděli, zda skutečně způsobí platnost či neplatnost předpisu.
Prvním, nač je třeba se dívat, je, zda-li je dotyčný předpis:
1) Buď zapříčiněn konkrétním efektivním důvodem, který je rozumově poznatelný (arab. معقول العلة me’kúlu l-‘illa).
V případě, že můžeme bez potíží pochopit efektivní důvod předpisu, díváme se na následující:
a) Dá se efektivní důvod předpisu ihned realizovat, stejně jako se např. ihned po vypití opojného nápoje dostaví opilost? Pak se jedná o okamžitě platný efektiví důvod (arab. العلة المتحققة al-‘illetu l-mutehakkika). V tomto případě platí pravidlo, že když nebude přítomen, nebude platit ani předpis. Tento efektivní důvod je možno zkoumat a může se stát, že v některých časových či prostorových kontextech pomine, následkem čehož přestane platit i předpis. A toto platí výlučně pro tento druh předpisů, s tímto typem efektivních důvodů v pozadí.
b) Pokud se efektivní důvod předpisu neuskutečňuje ihned, jedná se o takový důvod, který se projevuje až dlouhodoběji (arab. العلة المتوقعة al-‘illetu l-mutewekki’a). Jde o věc, ke které dochází konáním nebo nekonáním něčeho až po delší době. Takové důvody stojí v pozadí např. předpisů dědického práva, zákazu úroku, hazardu apod. Dědické výměry je přikázáno respektovat a úrok či hazard jsou zakázány proto, že odklon od těchto směrnic vede v delším časovém horizontu k velkým sporům mezi lidmi, ekonomickým ztrátám, majetkovým křivdám apod. Předpisy, které mají za sebou takové dlouhodobější efektivní důvody, musí zůstat nezměněné. Nikdo nemůže přijít a říci například: “Všichni souhlasíme, že hrajeme o peníze a nikdo z nás se nebude zlobit na vítěze, který je shrábne všechny.” Takovému trvzení naopak odpovídáme: “Toto je zakázaná věc a nevyhnutelně vede ke zmíněným škodám, byť se to nemusí projevit ihned. Proto tento zákaz Alláh učinil nezměnitelným.”
2) Anebo je tento předpis spojen s uctíváním (arab. حكم تعبدي hukmun te’abbudíjun), jako např. předpisy rituálů a obřadů.
V takovém případě je jeho efektnivní důvod mimo dosah lidského rozumu, jako například co je efektivní důvod toho, že se modlíme právě pětkrát denně, nikoli čtyřikrát nebo šestkrát. Pokud se jedná o takový předpis, potom musí zůstat nezměněn a musí být aplikován v každém čase na každém místě.
Mimo to existuje situace, kdy předpis není vázán konkrétní a hmatatelnou příčinou, avšak má v pozadí jasný efektivní důvod (arab. ما أنيط بمظنة العلة má uníta bi-mazinneti l-‘illa). Důvod takového předpisu je vágní a těžko uchopitelný či definovatelný (arab. غير منضبطة ghajru mundabita). Do této kategorie je možno zahrnout úlevy (arab. رخص ruchas, sg. رخصة ruchsa), jako např. možnost pro cestujícího spojovat a krátit modlitby během jeho cesty. Jiným příkladem tohoto je předpis, že spánek ruší rituální očistu, protože rituální očista není zrušena aktem spaní, ale tím, co se během spánku děje, tj. člověk nemá kontrolu sám nad sebou a může dojít např. k úniku větrů, což je věc, která rituální očistu ruší. V tomto případě, byť nevíme, zda je důvod existence takového předpisu splněn (tedy zda budeme během cesty fakticky skutečně tak unavení, že se nebudeme moci pomodlit normálně, anebo zda jsme během spaní opravdu vykonali něco, co ruší naši rituální očistu), tento předpis i nadále platí nezměněn, stejně jako u předpisů souvisejících s uctíváním.