Výše uvedené metody islámští učenci používají odjakživa. Jedná se o správný způsob nahlížení na šarí’u, který není pošpiněn “vnějšími vlivy,” vedoucími v konečném důsledku k postavení Šarí’y mimo veškerou platnost. Tak, jako jsme řekli, že se díváme, zda je např. nějaký nápoj opojný a pokud opojný není, je nám ke konzumaci dovolen, protože zákaz se týká jen toho, co opíjí. Převedeno do historické státoprávní roviny, můžeme vzít za příklad speciální zdanění nemuslimských subjektů šarí’atské státní moci, tzv. chráněného lidu (arab. أهل الذمة ahlu z-zimma). Ti učenci, kteří smýšleli, že tito lidé mají svou speciální daň z hlavy (arab. جزية džizja) muslimské vládě platit výměnou za muslimským státem poskytnutou ochranu, smýšlí, že pokud by se s muslimy dohodli na tom, že se budou také účastnit na obraně svého společného státu, pak tuto zvláštní daň platit nemusejí. K této situaci došlo již v době pravověrných chalífů v případě nemuslimů v Zakavkazsku. Tam džizju platit nemuseli, protože se na této společné obraně dohodli Gruzínci s Abú ‘Ubejdou ‘Ámirem ibnu l-Džerráhem رضي الله عنه a Arméni a Ázerové s ‘Utbou ibn Ferkadem رضي الله عنه, který o tom písemně informoval tehdejšího chalífu Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه. Proto na daném místě v daném čase se žádná džizja neplatila, protože jí nebylo potřeba.
I neaplikování předpisu kvůli nesplnění podmínek či existenci překážek má svůj precedens u chalífy Omara, který v době sucha a hladomoru pozastavil trest odtětí ruky za krádež, protože se mohlo stát, že někdo kradl z čiré nouze, jen aby přežil. Omar nijak nezměnil předpis a nereformoval sankci za daný zločin, jen ho aplikoval do důsledků, protože šarí’atsky je odůvodněno i to, jakým podmínkám a překážkám podléhá.
Existují i další metody změny nějakého předpisu a všechny jsou ve své podstatě časově a místně specifické, neznamenající změnu islámského předpisu v absolutním měřítku. Jejich odůvodněním je například relativní síla (arab. القدرة al-kudra) adresáta šarí’atského předpisu tento předpis zrealizovat, jako např. dovolení, aby se vozíčkář modlil vsedě, protože nedokáže stát, anebo princip, že muslim pod cizí jurisdikcí nemusí vykonávat ze šarí’atské legislativy to, v čem mu zákon, kterému je nucen podléhat, klade překážky atd. Podobně funguje, převedeno na obecné záležitosti celých komunit a národů princip kolektivní těžkosti (arab. البلوة al-belwa), tedy v rozumném časovém horizontu neodstranitelné překážky bránící platnosti nějakého předpisu, která zasahuje do života obecně všem lidem, či velkému množství lidí. Kvůli takové překážce může daný předpis po dobu jejího trvání pozbýt platnosti. Příkladem bylo omezení funkce mešit v době nedávné pandemie. Jiným příkladem takové přijatelné kontextuální změny šarí’atského předpisu v čase a v místě je dočasné uvážení přínosů a škod (arab. المصالح والمفاسد al-masálihu wel-mefásid), které v případě, že uplatnění standardního předpisu povede k větší škodě, než užitku, může vyústit v dočasné suspendování tohoto předpisu. To je obecně záležitost tzv. šarí’atské politiky (arab. السياسة الشرعية as-sijásetu š-šer’íja), která se dnes hojně využívá pro řešení specifických požadavků diasporních muslimských komunit právě třeba v Evropě a obecně na Západě, v rámci tzv. fikhu muslimských menšin (arab. فقه الأقليات المسلمة fikhu l-akallíjáti l-muslima), což je další rozsáhlé téma.
Všem těmto klasickým metodám je společná skutečnost, že změny, s nimiž přichází, jsou dočasné a územně limitované a neznamenají totální změnu šarí’atského nařízení, nýbrž jeho deaktivování, či pozastavení jeho platnosti v daném kontextu. Opírají se o klasickou nauku metodologie islámsko-právní vědy (arab. أصول الفقه usúlu l-fikh) a jejich aplikace ve skutečnosti brání tomu, aby si kdokoli z lidí svévolně pohrával s Božím Zákonem.
Tím se liší od předkládaných reformních snah modernistů, liberálů a dalších následovníků inovací a tužeb, kteří si přejí ohýbat Šarí’u podle svého gusta a shodně komplexům své kolonizované mysli, k potěše svých západních mentorů. Tito jedinci se opírají o všechny výše citované příklady, ale nepochopili jejich pravý účel a proto jimi dokazují možnost a oprávněnost své snahy měnit shodně době a místu i šarí’u jako takovou. Právě proto, že jim upírá možnost svévolného měnění islámských předpisů, je klasická nauka usúlu l-fikhu trnem v oku všem těmto zbloudilým jedincům a vnitřním nepřátelům víry. Proto tito lidé tolik útočí na její koncepty, či na tuto nauku jako takovou, anebo na její symboly, kterými jsou ku příkladu imámové jednotlivých mezhebů. Myslí si, že konají dobro a jednají ve prospěch islámu, že ho napravují, reformují a očišťují, ale ve skutečnosti se podílejí na pomalé demontáži Božího náboženství.
Na závěr připojuji nutnou poznámku, že v dnešní době nikdy nesmíme ztrácet ze zřetele, že jen Alláh zná všechny relevantní faktory, proč je nějaký předpis součástí islámu a jeho zákonného systému. Jedině Alláh je dostatečně objektivní. Člověk je naopak ve svých odhadech a posouzeních právních, hodnotových a etických systémů, v nichž žije, vždy jen více či méně subjektivní a sám o sobě není schopen pojmout všechny relevantní činitele v pozadí některého z předpisů, dokonce i kdyby se tyto vztahovaly jen k poznatelnému světu. Navíc některé z těchto předpisů mohou pocházet či mohou být vztaženy ke světu nám nepoznatelnému (arab. الغيب al-ghajb). Alláh zná vše a Jeho Absolutní Moudrost a Vědění proniká k nejzazším podstatám všech věcí a jen On disponuje veškerým a absolutně objektivním věděním o všem. Jediný On může být absolutně objektivní, protože je Absolutním Stvořitelem a Vládcem všeho, který vše udržuje v chodu a který je vysoko nade vším. Obraz skutečnosti, který k nám proniká skrze náš rozum, je vždy do jisté, třeba i malé, míry zkresleným odrazem reality, podobně jako je tomu i obraz, který o světě získáváme prostřednictvím našich smyslů – zraku, sluchu, čichu, hmatu a chuti. Odlišnosti reality od jejího vnímaného či myšleného odrazu jsou dány bezpočtem zkreslujících šumů působících od narození až do smrti lidského jedince. Právě ty nám znemožňují, abychom v našem posuzování byli stoprocentně objektivní. Stoprocentní objektivita je vlastní pouze Tomu, kdo je naprosto Dokonalý a nade vším stvořením.
Rozum zcela určitě má jistou schopnost posoudit rozumné a nerozumné, logické a nelogické, pravdivé a nepravdivé i dobré a zlé, avšak tyto jeho schopnosti mají svou hranici a jsou proto omezené. Rozum nedokáže jít až na samý konec, nedokáže posoudit veškeré nuance, podobně jako nedokáže oko vnímat všechny vlnové délky a ucho slyšet zvuky o všech frekvencích. Díky tomu není rozum schopen například vydedukovat, jakými všemi způsoby je třeba a je možno uctívat Pána všech světů a veškerého lidstva, jak se k Němu správně přibližovat, jak skutečně očistit své ego a vejít do Ráje. K poznání těchto věcí se musí rozum nechat vést Božím Zjevením a Poselstvím. Proto lze dosáhnout úspěchu pouze skrze následování zjevených Písem a Proroků. Jen pokud je budeme následovat, můžeme pochopit detaily dobra a zla. Kdokoli se k nim obrátí zády, upadne do chaosu, starostí a neštěstí natolik, nakolik se odchýlil od cesty Proroků a nakolik zanedbal Zákon, který je v jejich Písmech obsažen.
Rozum a smysly jsou kvůli svým hranicím proto jen omezeným soudcem toho, co je dobré a zlé. Pochybnosti, které při pohledu na realitu musí nutně vyvstat musí rozsoudit právě Boží Všeznajícnost. Člověk je vybaven právě tak dokonalým rozumem a smysly, aby dokázaly člověka navést ke správnému vedení, které k němu přichází od Všeznajícího a Všemohoucího Stvořitele. Jenže jak rozum, tak smysly, jsou příliš nedokonalé na to, aby mohly sloužit jako správné vedení samy o sobě, bez tohoto Božího vedení. V důsledku toho není krásné a dobré to, co za krásné a dobré označíme my sami, nýbrž to, co za krásné a dobré označí Vznešený Alláh. Spravedlivé a milosrdné není to, co za spravedlivé a milosrdné považujeme my, ale to, co za spravedlivé a milosrdné považuje Vznešený Alláh. Naše názory a soudy o tom, co je krásné, dobré, adekvátní či soucitné totiž mohou být ovlivněny faktory, kterých si ani nemusíme být vědomi. S Božím soudem se shodují jen natolik, nakolik během našeho života zůstanou naše srdce čistá a nakolik dokážou pochopit a poznat správné vedení od Jediného Pravého Boha.
Ať nás Alláh všechny vede správnou cestou! Ámín!
Odpovídal: Alí Větrovec