Naše povinnost ohledně následování Koránu a způsobu jeho správného výkladu

Korán je přímým Božím zjevením, seslaným přes Džibríla, mír s ním, Proroku Muhammedovi صلى الله عليه و سلم. Je nestvořeným Božím Slovem. Je povinností jej přijmout, učit se mu, porozumět mu, podrobit se mu a následovat jeho příkazů.

Koránské verše vysvětlujeme: 1. jinými koránskými verši, 2. skrze autentické hadísy, nebo 3. skrze idžmá‘ prvních muslimů, autentická podání sahábů a jejich následovníků z řad ahl sunna we l-džema’a. Jakékoli jiné vysvětlení, nerespektující tyto principy, je svévolné, zcestné a pokřivené. Na to ukazují mezi jinými i tyto šarí’atské důkazy a ilustrace ze života selef:

 

Pravil Všemohoucí Alláh ve Své Knize:

 Však mezi lidmi jsou někteří, kdož ohledně Boha se hádají bez jakýchkoliv znalostí či vedení anebo Písma osvíceného. (Lukmán:20)

Zeptej se: „Co soudíte? Z toho, co Bůh seslal jako obživu, jste si učinili věci dovolené a zakázané.“ Rci: „Dovolil vám to Bůh; anebo jste si sami vymyslili lež proti Bohu?“ (Júnus:59)

Vyslali jsme je s důkazy jasnými a písmy; a nyní jsme tobě seslali připomenutí, abys lidem objasnil to, co jim bylo (dříve) sesláno – snad budou uvažovat! (Nahl:44)

لا تَجۡعَلُواْ دُعَآءَ ٱلرَّسُولِ بَيۡنَڪُمۡ كَدُعَآءِ بَعۡضِكُم بَعۡضً۬ا‌ۚ قَدۡ يَعۡلَمُ ٱللَّهُ ٱلَّذِينَ يَتَسَلَّلُونَ مِنكُمۡ لِوَاذً۬ا‌ۚ فَلۡيَحۡذَرِ ٱلَّذِينَ يُخَالِفُونَ عَنۡ أَمۡرِهِۦۤ أَن تُصِيبَہُمۡ فِتۡنَةٌ أَوۡ يُصِيبَہُمۡ عَذَابٌ أَلِيمٌ 

Neberte výzvu posla k vám tak, jako by to byla výzva jednoho z vás k druhému! Bůh zná dobře ty z vás, kteří se potajmu okrádají. Nechť se mají na pozoru ti, kdož se vzpouzejí Jeho rozkazu, aby je nepostihla zkouška či trest bolestný. (Núr:63)

A takto jsme ti vnukli ducha ze zjevení Svého; předtím jsi neznal, co je to Písmo a co je to víra, avšak učinili jsme to světlem, jímž vedeme, koho chceme ze služebníků Svých. A ty věru také vedeš lidi po stezce přímé, po stezce Boha, jemuž náleží vše, co na nebesích je i na zemi. Což k Bohu se nevracejí věci všechny? (Šúra: 52-53)

Podle obecně přijatého hadísu ‘Áiša vyprávěla, že Prorok صلى الله عليه و سلم jednoho dne recitoval verš:

On je ten, jenž seslal ti Písmo, v němž některé verše jsou pevně stanovené, a ty jsou podstatou Písma, zatímco jiné jsou víceznačné. Ti, v jejichž srdcích je odchýlení, následují to, co je v něm víceznačné, usilujíce tak o rozkol a snažíce se o svévolný výklad toho; však nezná výklad toho nikdo kromě Boha. Ti však, kdož pevni jsou ve vědění, hovoří: „My v ně jsme uvěřili; vše, co obsahuje, od Pána našeho je!“ A připomínají si to jedině ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni. (Álu ‘Imrán:7) a pravil: „Když uvidíte někoho, kdo o něm, nebo o nich takto polemizuje, to jsou ti, které Alláh v tomto verši označil. Proto se jich střežte.“[1] Mnoha různými cestami je potvrzena událost, kdy se jistý člověk z kmene Temím, jménem Sábigh ibn Isel, obsedantním způsobem pídil po významech těchto nejasných koránských veršů, vysvětlujíce si je svévolně a ignorujíce přitom jednoznačné verše. Když Omar jednoho dne uděloval lidem ze státní pokladny, přikradl se k němu i tento Sábigh a domáhal se části peněz slovy Koránu:

Při rychle běžících, břímě nesoucích (Záríjját:1-2).

Omar v něm rozpoznal toho, o čím hříchu byl již předtím zpraven a dal ho bičovat palmovým listím tak, až mu spadl z hlavy turban. Pak jej dal posadit na sedlo a odvést zpět domů. Dotyčný tak byl zahanben široko daleko.[2]

Abú Hurejra vypráví, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Rozprava o Koránu je nevěrectví.“[3] Podle jiného podání: „Disputace o Koránu je nevěrectví.“ Pak dodal: „Podle toho, co z něj víte, se řiďte a to z něj, o čem nemáte znalost, přenechejte znalejším.“[4]

Ibn Abdulberr hadís vysvětluje následovně: „Jedná se o situaci, kdy se dva dohadují o nějakém koránském verši a jeden z nich verš nepřijme, odvrhne a zapochybuje o něm. Taková disputace je nevěrectvím (…) tedy nevěrectvím je tato negace pochybnost, jak říká Vznešený:

Avšak ti, kdož neuvěřili, nepřestanou o ní pochybovat, dokud se k nim znenadání Hodina nedostaví anebo dokud k nim nepřijde trest dne zhoubného. (Hadždž:55).“[5] Na jiném místě říká: „… halál je to, co je v Koránu a v Sunně uvedeno jako halál a harám je to, co je v Koránu a v Sunně uvedeno jako harám. Proto kdo nezná a je-li tázán, odpoví bez znalosti, uzavírajíce analogií na základě svého názoru, zakazujíce svou neznalostí, co Alláh dovolil, nebo povolujíce z neznalosti to, co zakázal, je ten, který činí závěry bez znalosti, sám zbloudil a v blud uvedl jiné. Kdo pak vrací znalost vedlejších věcí (arab. furú‘) k jejich základům, ten podle svého názoru nehovoří.“[6] A dodává: „Všichni následovníci inovace odvracejí od Sunny a vykládají Korán jinak, než jak ukazuje Sunna.“[7]

Al-Begháwí říká: „Existuje neshoda ohledně termínu al-mirá´ (المراء). Říká se, že to znamená pochybnosti, jako ve verši

Může také mít význam pochybovačné rozpravy, takže ten, kdo o něm bude debatovat, upadne v pochybnost ohledně méně jasných veršů a to jej odvede k jejich popírání. Někteří tento termín vyložili jako rozprávění o jeho recitaci, které svede dotyčného k popírání některých autenticky doložených způsobů recitace (kiráetů), neboť Alláh zjevil Korán na sedmero písmen. Řečeno je, že se tento termín vztahuje na verše, kde se vzpomíná kadr – Boží předurčení, we’íd – hrozba apod.“[8]

 

Abdulláh ibn Amr vypráví: „Ráno jsem si pospíšil k Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم a uslyšel hlasy lidí, kteří se rozešli v názoru na jistý koránský verš. Boží Posel صلى الله عليه و سلم předstoupil před nás, na jeho tváři se zračil hněv, a pravil: „Ti, kteří byli před vámi ztroskotali kvůli názorovým rozporům ohledně Knihy.“[9] Imám an-Newewí v komentáři k tomuto hadísu říká: „V tomto hadísu je upozornění na ty, kteří se odchýlili, kteří vnášejí inovace a kteří pátrají po problémech jen kvůli pokušení. Tomu, který se jemným způsobem ptá na to, co mu není jasné, kvůli správnému vedení, není zábran a odpovědět mu je povinností. “ Podle jiného podání slyšel Prorok صلى الله عليه و سلم lidi přít se o Koránu a pokáral je: „Ti před vámi ztroskotali kvůli rozepřím ohledně Knihy. Boží Knihu popírali jejími částmi, leč jednotlivé části Boží Knihy jedny druhé navzájem potvrzují. Nepopírejte proto některé části Boží Knihy jinými. Co z ní znáte, to hovořte a zbytek nechte těm, kteří znají.“[10] Abdulláh ibn Mes’úd a Omar ibnu l-Chattáb dodávají, že hadís se týká také rozporů ohledně způsobů recitace Koránu.[11]

Ibn Abbás vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdokoli hovoří o Koránu jen na základě svého osobního názoru, jen nalezne své útočiště v Pekelném Ohni.“ V jiné verzi: „kdokoli hovoří o Koránu bez autentické znalosti o něm, nalezne jen své útočiště v Pekelném Ohni.“[12]

Džundub vyprávěl, že Prorok صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdokoli hovoří o Koránu na základě svého prostého názoru, ten pochybil, i kdyby děl pravdu.“[13] Tirmízí uvádí, že tento hadís je gharíb. Není zcela jasné, zda jeden z jeho vypravěčů, Suhejl ibn Abí Hizám je zcela důvěryhodný. Smysl hadísu je však potvrzen mnoha učenci, kteří prázdnou řeč o Koránu bez znalosti rovněž zavrhují.

Omar ibnu l-Chattáb uvádí, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Nejvíce se pro svou ummu bojím pokrytce učeného jazyka, který bude disputovat o Koránu.“[14]

Ukba bin Ámir al-Džuhejní pravil: „Slyšel jsem Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci: „Zničení mé ummy je v Knize a v mléce.“ Otázali se: „Jak to, Posle Boží? „Budou se učit Koránu a vykládat ho tak, jak jej Alláh nezjevil. Kvůli mléku proto, že si jej tak zamilují, že budou kvůli němu vynechávat společné a páteční modlitby a kvůli tomu bydlet mimo města.“[15]

Al-Awzá’í traduje od Hasana ibn ‘Átíjje: „Zjevení přicházelo k Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم a Džibríl jej zpravoval o Sunně, která jej vysvětluje.“[16] Awzá’í dodává: „Korán nechal prostor pro Sunnu a Sunna pro výklad.“[17]

 

Anas ibn Málik pravil: „Exemplárně potrestám každého, kdo ke mně bude přiveden, že vykládá Boží Knihu, ač nemá dostačující znalost arabštiny.“[18]

Imám Mudžáhid, žák Prorokova صلى الله عليه و سلم bratrance a imáma v tefsíru mezi saháby, Ibn Abbáse, pravil: „Pro kohokoli věřícího v Alláha a v Den soudu není přípustno vykládat Knihu Boží, pokud dotyčný nezmá dostatečnou znalost jazyka arabského.“[19]

Jeden z medínských fekíhů pravil: „Věru Alláh disponuje znalostí, kterou naučil i lidstvo a také znalostí, kterou lidstvo nenaučil. Kdo bude hledat znalost o tom, o čem Alláh lidi nezpravil, jen se (od Něj) více vzdálí.“[20]

Huzejfa pravil: „Skupino recitátorů (arab. kurá), přidržujte se cesty těch, co byli před vámi! Budete-li je následovat, dostanete se daleko dopředu, ale pokud je zanecháte nalevo, nebo napravo, pak vejdete do velkého bludu.“[21]

Zeptali se Rebí’y, proč jsou súry al-Bekara a Álu ‘Imrán v koránském pořadí dříve, ač před nimi bylo zjeveno osmdesát a několik súr a tyto byly vskutku zjeveny až v Medíně. Odpověděl: „Je jim dána přednost a Korán je sepsán se znalostí toho, kdo ho sepsal. Shodli se na jeho následování a to je nejvíce, k čemu dospíváme a nevyptáváme se o tom.“[22]

Mesrúk říká: „Kdo se svým názorem postaví Božímu příkazu, ten zbloudil.“[23]

Mejmún ibn Mihrán pravil: „Věru význam Koránu se ztratil z hrudí většiny lidí, proto k němu hledejte něco z hadísů. Věru mezi těmi, kteří hledají tuto znalost, jsou i tací, kteří ji berou jako prostředek k dosažení nějakého vezdejšího cíle, jiní, kteří ji hledají, aby o něm disputovali, jiní, kteří ji hledají, aby se na ně ukazovalo, a cenní z nich jsou jedině ti, kteří ji hledají, aby se skrze ni kořili Alláhu.“[24] Ibn Abdulberr vysvětlil první větu slovy: „Pochopení Koránu již lidem není jasné, proto se musí navrátit k podáním zbožných předků, kteří je lépe poznávali, nebo k věrohodným hadísům. Nikoli k tomu, na co nabádají duše lidí a kam svádí prosté rozumy, jak to činili následovníci inovací.“[25]

---