Spravedlivý chalífa Omar ibn ‘Abdil’azíz se jednou otázal svých spolubesedníků: „Kdo je podle vás tou nejvíce nerozumnou osobou? Řekněte mi!“
„To je někdo, kdo prodá své dobro na onom světě za zisky tohoto světa,“ odpověděli jeho spolubesedníci.
Omar jim odvětil: „A chcete, abych vám řekl, kdo je ještě více nerozumný, než takový člověk?“
„Ano, samozřejmě,“ přitakali oni.
A spravelivý chalífa Omar ibn ‘Abdil’azíz odpověděl: „Ten, kdo prodá své dobro na onom světě a světský zisk z toho získá navíc někdo úplně cizí!“1
Dávejme si dobrý pozor, abychom se neocitli mezi takovými!
Síla špatného vlivu našeho okolí je totiž zpravidla silnější, nežli bývá síla naší vůle. Desetkrát se obklopíš lidmi, kteří hřeší proti Alláhu a jsou vůči Němu nepokorní, těmi, kteří jsou nepřátelé Boží a nepřátelé věřících. Desetkrát v tom nespatříš nic špatného a ani ty sám nezradíš a nezhřešíš, avšak pojedenácté se jim už přizpůsobíš a budeš nakonec jako oni, pokud ne i dřív! A pokud se potom budeš cítit dobře v přítomnosti amorálních nestoudníků, zatímco ti přestane být po vůli společnost zbožných a bezúhonných, pak si dobře uvědom, že jsi přešel příslovečnou červenou linii.
Pro sebe si proto vyber takovou společnost, která tě přivádí ke správnému vedení a ke spáse. A utíkej pryč od společnosti takových, kterým není Boží Kniha a Sunna Božího Posla صلى الله عليه وسلم na prvním místě!
Ibnu l-Kajjim řekl:
„Následovníci Sunny zanechávají názorů lidí, jen aby mohli následovat Sunnu, zatímco novotáři opouštějí Sunnu, jen aby mohli následovat názory lidí!“2
Přizpůsobovat se v každém ohledu prostředí, v němž se pohybujeme a konat vždy jen tak, jak to pasuje někomu jinému se rovná otročení bludu a iluzi. Jak bychom se mohli paktovat s nevěřícími proti muslimům? A jak bychom se mohli spolčovat s pokrytci, kteří se paktují s nevěřícími proti muslimům a obzvláště proti učencům islámu a oddaným muslimům? S těmi, kteří si vymýšlejí lži a jsou připraveni se vždy v případě potřeby kohokoli zříci, jen aby si zachovali vlastní bezpečí?
Jenže Vznešený Alláh nás před tímto chováním varuje:
إِنَّمَا ذَٰلِكُمُ الشَّيْطَانُ يُخَوِّفُ أَوْلِيَاءَهُ فَلَا تَخَافُوهُمْ وَخَافُونِ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ
„Hle, toto je satan, který často vám nahání strach svými přáteli, však nebojte se jich, nýbrž bojte se Mne, jste-li věřící.“ (Áli’Imrán: 175)
Pamatuj, že tak, jako existují muslimové oddaní Alláhu, existují i pokrytci oddaní nevěřícím. Jediné, oč se starají, je to, jak budou vypadat před nevěřícími a co si o nich nevěřící pomyslí. Zatímco skutečný muslim hovoří či mlčí, nebo koná či nekoná proto, aby usiloval o spokojenost a přízeň Boží, tito pokrytci hovoří, či mlčí a konají, či nekonají proto, aby usilovali o spokojenost a přízeň nevěřících. Takový pokrytec ti to samozřejmě do očí nepřizná, ale zabalí ti to do líbivých frází, že „to není dobré pro obraz islámu“ či že by to „lidi od islámu odehnalo.“
Pro takové lidi je názor nevěřících jediným směrodatným měřítkem. Miluje ty muslimy, které nevěřící prezentují jako ty hodné. A nenávidí ty, které nevěřící haní a osočují. Vůči nevěřícím je takový pokrytec vlídný a tolerantní, zatímco vůči ostatním muslimům je hrubý a nenávistný, dokonce do té míry, že nenávidí ty, kteří o něvěřícím otevřeně řeknou, že je nevěřící. Když zájem muslimů ohrozí zájmy nevěřících, je tento pokrytec okamžitě připraven zradit a přidat se na stranu nevěřících proti muslimům, bojovat proti nim a sloužit zájmům jejich nepřátel.
Pamatuj však na to, co matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنِ الْتَمَسَ رِضَاءَ اللَّهِ بِسَخَطِ النَّاسِ كَفَاهُ اللَّهُ مُؤْنَةَ النَّاسِ وَمَنِ الْتَمَسَ رِضَاءَ النَّاسِ بِسَخَطِ اللَّهِ وَكَلَهُ اللَّهُ إِلَى النَّاسِ
„Kdo se vydá za spokojeností Boží i za cenu hněvu lidí, Alláh ho před lidmi zaštítí. A kdo se vydá za spokojeností lidí i za cenu hněvu Božího, Alláh ho lidem předhodí.“3
- Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awljá, 5/325.
- Viz as-Sawáiku l-mursela, 4/1603.
- V lehce odlišných zněních ho zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2414 a toto je jeho znění; al-‘Ukajlí v ad-Du’afá al-Kebír, 3/343 v kratší formě; a al-Kadá’í v Musnedu š-šiháb, hadís č.498. As-Sefáríní ho ocenil jako hasan li-ghajrihi v Šerhu Kitábi š-Šiháb, hadís č. 86.