Nejhorší nádoba, kterou je možno naplnit

Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

ما ملأ آدميٌّ وعاءً شرًّا من بطنٍ، بحسبِ ابنِ آدمَ أكلاتٍ يُقمنَ صُلبَهُ، فإن كان لا محالةَ : فثلُث لطعامِه، وثُلُثٌ لشرابِه وثُلُثٌ لنفَسِه

Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

ما ملأ آدميٌّ وعاءً شرًّا من بطنٍ، بحسبِ ابنِ آدمَ أكلاتٍ يُقمنَ صُلبَهُ، فإن كان لا محالةَ : فثلُث لطعامِه، وثُلُثٌ لشرابِه وثُلُثٌ لنفَسِه

 

Imám an-Newewí tento hadís vysvětlil slovy: „Učenci řekli, že tento hadís odkazuje na spokojenost s málem na tomto světě a povzbuzuje k odříkavosti a skromnosti. Navíc, jíst jen malé porce, je znakem dobrých mravů, stejně jako přejídání se hovoří o opaku.“²

 

Jedním z dobrých prostředků, které člověku pomohou zůstat činným v hledání nauky, chápání a nezapomínání této, je potřeba jíst jen z toho, co je halál.

Imám aš-Šáfi’í pravil: „Po šestnáct let jsem se do sytosti nenajedl. To proto, že mnoho jídla potřebuje mnoho pití a pití podněcuje ospalost. Toto působí lhostejnost a snižuje schopnost myslet, oslabuje ducha a tělo činí líným. Nemluvě o pojídání zavrženíhodného a toho, co působí tělesné choroby.“

 

Arabové v dávných časech říkávali:

 

Velký básník Ibn Rúmí pravil:

فإن الداء أكثر ما تراه يكون من الطعام أو الشراب

 

Ibn Abí d-Dunjá uvádí od Muhammeda ibn Wási’a slova: „Kdokoli jí málo, ten bude schopen porozumět, dát porozumět ostatním, být mravně čistý a jemný. Kdokoli jí přespříliš, bude zavalen nízkými tužbami.“

 

Uvádí se od Osmána ibn Zejdy, že mu Sufján as-Sewrí poslal dopis, kde stálo: „Pokud chceš zdravé tělo a chceš spát méně, méně také jez.“

 

Abú Bekr al-Marrúzí se zeptal imáma Ahmeda ibn Habbela: „Může někdo pocítit jemnost svého srdce, když je nasycený?“ Ahmed odpověděl: „Opravdu si to nemyslím.“ Proto přehánění v jídle způsobuje lenost v konání dobrých činů. Toto navíc připomíná chování zvířat a rozdmýchává uspokojování nízkých tužeb a nedovolených chtíčů.

 

Od Ibráhíma ibn Adhema se uvádí slova: „Kdokoli si stráží svůj žaludek, je schopen si ostrážit i své náboženství. Kdokoli drží svůj hlad na uzdě, ten dosáhl příkladné mravnosti. Věru neposlušnost se drží daleko od hladových, ale blízko k sytým. Přeplněnost usmrcuje srdce. Kvůli ní se objevuje spokojenost se sebou samým, namyšlenost a nevážnost.“

 

Bišr ibnu l-Háris hovořil o příčinách zatvrzelosti srdce: „Dvojí zatvrzuje srdce – nadmíru mluvení a nadmíru jídla.“ 

 

Abú Sulejmán ad-Darání řekl: „Pokud je duše cvičena k tomu, aby cítila hlad a žízeň, srdce se stává čistým a měkkým. Pokud duše navykne na jedení a pití dosytosti, srdce oslepne.“

 

Pokud by v nadměrném jedení a pití nebyla žádná jiná ošklivost, než častější chození na záchod, už jen toto je pro rozumného člověka dostatečným důvodem zdržet se toho. Kdokoli touží po úspěchu v hledání a získávání šarí’atské nauky, ale zároveň se nemůže zbavit zlozvyku mnoho spát, jíst a pít, ten se snaží o něco, co podle zažitých přírodních zákonitostí není možné.

 

Autor:

Imám Muhammed ibn Ibráhím ibn Bedr ibn Sa’dilláh Džema’a al-Kinání

Imám Ibn Redžeb al-Hanbelí

 

Zdroj:

Tezkíretu s-semí’i we l-mutekellimi fí ádábi l-‘álimi we l-mute’allim, str. 73-74.

Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikám, str. 576-577.