Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se svých společníků otázal:
أيُّ الخلق أعجبُ إيماناً؟
„Která stvoření jsou nejpodivuhodnější, co se týče jejich víry?“
Odpověděli: „Andělé.“
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se svých společníků otázal:
أيُّ الخلق أعجبُ إيماناً؟
„Která stvoření jsou nejpodivuhodnější, co se týče jejich víry?“
Odpověděli: „Andělé.“
Prorok صلى الله عليه و سلم odvětil:
الملائكة كيف لا يؤمنون؟!
„Andělé – jakpak by ti neměli věřit?!“
Řekli: „Tak proroci.“
Odvětil:
النبيون يوحى إليهم فكيف لا يؤمنون؟!
„Proroci mají zjevení, které jim je sesíláno – jakpak by ti neměli věřit?!“
Odpověděli: „Tak společníci.“
Pravil:
الصحابة مع الأنبياء فكيف لا يؤمنون؟! ولكن أعجب الناس إيماناًً: قوم يجيئُون من بعد كم فيجدون كتاباً من الوحي؛ فيؤمنون به ويتَّبعونه، فهم أعجب الناس إيماناً- أو الخلق إيماناً.
„Společníci jsou přítomni po boku proroků. Jakpak by oni neměli věřit?! Daleko spíše jsou nejpodivuhodnějšími co se týče své víry ti lidé, kteří přijdou až po vás a naleznou Knihu Zjevení, uvěří v ni a budou ji následovat. Toto jsou ti nejpodivuhodnější z lidí“ – či -„ze stvoření co se týče jejich víry.“ [1]
Tento hadís je jedním z největších důkazů význačného postavení následovníků hadísů, kteří preferují slovo Boží a slovo Božího Posla nad slovem jakéhokoli jiného člověka, ať už sebe samých či svých učitelů, které následují. A také je důkazem bídnosti a nízkosti všech, kteří oponují Zjevení, jak Koránu, ale zrovna tak i Sunně, kvůli svým subjektivním domněnkám, názorům, tužbám, nebo zakořeněným zvyklostem a naučeným myšlenkovým schématům opakovaným ad absurdum.
Vznešený Alláh přikázal:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تُقَدِّمُوا بَيْنَ يَدَيِ اللَّـهِ وَرَسُولِهِ ۖ وَاتَّقُوا اللَّـهَ ۚ إِنَّ اللَّـهَ سَمِيعٌ عَلِيمٌ يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَرْفَعُوا أَصْوَاتَكُمْ فَوْقَ صَوْتِ النَّبِيِّ وَلَا تَجْهَرُوا لَهُ بِالْقَوْلِ كَجَهْرِ بَعْضِكُمْ لِبَعْضٍ أَن تَحْبَطَ أَعْمَالُكُمْ وَأَنتُمْ لَا تَشْعُرُونَ
Vy, kteří věříte! Nesnažte se předejít Boha a posla jeho! Buďte bohabojní, vždyť Bůh věru je slyšící, vševědoucí! Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův a neobracejte se k němu s řečí hlučnou, tak jak to děláte mezi sebou, aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení. (Hudžurát: 1-2)
Imám aš-Šáfi’í pravil: „Muslimové se jednomyslně shodují, že pokud je Sunna Posla Božího صلى الله عليه و سلم někomu vyjevena a vysvětlena ve vší jasnosti, dotyčný již nemá právo opustit ji kvůli názoru kohokoli z lidí.“ [2]
Šejchu l-islám ibn Tejmíjja napsal:
„Ze způsobů následovníků Sunny a Společenství (arab. أهل السنة و الجماعة ahlu s-sunna we l-džemá’a) je také důsledně následovat podání od Posla Božího.“ [3]
Také pravil:
„Mezheb ahlu s-sunna je prastarý a velmi dobře známý. Existoval dávno před tím, než Alláh stvořil Abú Hanífu, Málika, aš-Šáfi’ího či Ahmeda. Věru byl mezhebem společníků Proroka صلى الله عليه و سلم a kdokoli mu odporuje, je inovátorem podle vidění ahlu s-sunna we l-džemá’a.“ [4]
Jeden z největších znalců fikhu všech dob, imám Abú Hanífa, pravil: „Pokud je hadís autentický, pak je mým mezhebem.“ [5] Také svým žákům a následovníkům odkázal: „Pokud někdy řeknu něco, co se protiví Knize Boží a Sunně Božího Posla صلى الله عليه و سلم, potom to, co jsem řekl já, opusťte.“ [6]
Indický učenec Abu l-Hasanát al-Laknawí uvedl nádherný příklad hanefíjského učence ‘Isáma al-Balchího, který dal přednost autentickému hadísu před dominantním stanoviskem vlastního mezhebu právě tak, jak to po něm žádal imperativ následovat vždy prioritně Sunnu Posla Božího صلى الله عليه و سلم a také výše citovaná Abú Hanífova slova. Al-Balchí patřil ke druhé generaci Abú Hanífových učedníků a byl studentem Abú Hanífova přímého žáka Abú Júsufa al-Kádího. Podle al-Laknawího životopisné poznámky u jeho jména je známo, že při modlitbě zvedal ruce před předklonem a po napřímení se z něj. Na hanefíjského učence je to jinak poměrně zvláštní, protože následovníci imáma Abú Hanífy a jeho žáků Abú Júsufa a Muhammeda ibnu l-Hasana aš-Šejbáního se drží názoru této trojce, že zvedat ruce v této situaci není potřeba, ba je dokonce lepší se tomu vyhnout. Z tohoto důvodu se al-Balchího současníci na tuto věc tázali a on jim pravdivě a moudře odpověděl: „Věru nám Alláh Vznešený dal za povinnost následovat to, o čem máme znalost. A já jsem se naučil, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم před a po předklonu ruce zvedal. A Alláh mne nepovinoval tím, abych následoval Šarí’u v chápání Abú Hanífy, spíše každý musí následovat to, co zná na základě toho, co pochopil a co se naučil on. A onoho dne, kdy Ho potkám, mi On neřekne: „Proč jsi oponoval Abú Hanífovi,“ naopak, vyčte mi, proč jsem zanechal toho, o čem jsem věděl, že je to Sunna. Zeptá se mne: „Proč jsi opomenul tuto Sunnu, když jsi se dozvěděl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم ruce před a po předklonu zvedal!“ [7]
Ibnu l-Džewzí také uvádí o imámu Ahmedovi, že když utíkal před chalífou al-Wásikem, na jehož dvoře se pro své přesvědčení o nestvořenosti Koránu stal nepohodlným, pobýval u Ibráhíma ibn Háního tři dny. Potom místo úkrytu změnil se slovy: „Prorok صلى الله عليه و سلم se ukrýval v jeskyni tři dny a pak také změnil místo. Prorok صلى الله عليه و سلم má být následován nejen v dobrých, ale i těžkých časech.“ [8]
Taková byla praxe našich předků, kteří se řídili tím, co se dochovalo od Proroka صلى الله عليه و سلم a dávali tomu přednost před interpretacemi jiných, byť by byli jejich učiteli a to dokonce i v těchto věcech, které nejsou jednoznačně dány a kde je přípustná rozdílnost názorů. Tím spíše bychom měli my následovat to, co je ze Sunny jasně dáno, o čem není sporu a co nebylo zpochybňováno nikdy za celou historii islámských nauk.
Tuto pozici zastával i imám Málik, jenž řekl: „Věru já jsem jen smrtelník. Chybuji i mívám pravdu. Proto mé názory posuzujte. To co souhlasí s Knihou Boží a Sunnou, přijměte, ale to, co Knize Boží a Sunně protiřečí, ignorujte.“ [9]
Pravidlo přednosti autentické Sunny nad názorem kohokoli potvrzuje i imám aš-Šáfi’í, který o sobě a svých současnících z řad učenců prohlásil: „Mezi námi není nikdo, kdo se vymykal Sunně Posla Božího صلى الله عليه و سلم, nebo kdo by se od ní svým smýšlením nějak odchyloval. Leč bez ohledu na to, jaká pravidla jsem vyvodil a jaké základní principy jsem postuloval, vždy se mohou najít věci, které odporují rozhodnutí Posla Božího صلى الله عليه و سلم. Proto tím správným názorem je to, co řekl Posel Boží صلى الله عليه و سلم a toto pak je zároveň i můj názor.“ [10]
Al-Albání z tohoto důvodu pravil:
„Snažte se, ó muslimové, poznávat svou víru skrze Knihu Boží a Sunnu Jeho Posla صلى الله عليه و سلم. A neříkejte – ten a ten řekl to a to. Protože pravda se nerozpoznává podle lidí, nýbrž to lidé se rozpoznávají podle pravdy.“ [11]
Šejch Muhammed Sálih al-‘Usejmín pravil:
„Někteří lidé se dopouštějí závažné chyby, když je jim řečeno: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil tak a tak.“ A oni řeknou: „Ale v knize toho a toho je to a to.“ Na takových tedy je, aby byli bohabojní!“ [12]
Také pravil:
„Největším znakem toho, že opravdu miluješ Posla Božího صلى الله عليه و سلم je to, že si jeho Sunnu vybereš nad svou vlastní tužbou.“ [13]
Šejch al-Fewzán pravil:
„Muslim má povinnost následovat to, co bylo zaznamenáno v hadísech Božího Poslaصلى الله عليه و سلم, neboť jde o druhé zjevení po Koránu.“ [14]
Šejch Ahmed ibn Jahjá an-Nedžmí pravil v kritice těch, kteří hadísům odporují:
„Jste spokojeni sami se sebou, že následujete pravidla někoho, kdo má sklon chybovat, zatímco opouštíte Zákon ustavený tím, kdo je před chybou uchráněn? I navzdory tomu, že Sám Alláh dosvědčuje, že je uchráněn před chybou?
Vznešený Alláh praví:
وَمَا يَنطِقُ عَنِ الْهَوَىٰ إِنْ هُوَ إِلَّا وَحْيٌ يُوحَىٰ …
ani nehovoří z vlastního popudu svého. Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto … (Nedžm: 3-4)
Jste spokojeni s tím, že následujete jinou cestu, nežli je cesta věřících, stoupenců Tewhídu, zatímco zároveň recitujete slova Boží, kde říká:
وَمَن يُشَاقِقِ الرَّسُولَ مِن بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ الْهُدَىٰ وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ الْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِ مَا تَوَلَّىٰ وَنُصْلِهِ جَهَنَّمَ ۖ وَسَاءَتْ مَصِيرًا
A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! (Nisá:115)?“ [15]
Existuje mnoho podání našich zbožných předků, kteří poukázali na obrovské pocty následovníků hadísu a malost těch, kteří hadísům odporují.
Abú Bekr as-Siddík رضي الله عنه pravil: „Nenechám nic, co Posel Boží صلى الله عليه و سلم vykonal, aniž bych to také nevykonal, protože se obávám, že pokud bych vynechal některý z jeho příkazů a příkladů, odchýlil bych se z přímé cesty.“ [16]
Al-Hasan al-Basrí pravil: „Co se Sunny týče, přísahám při Tom, vedle Nějž není nikoho hodného uctívání, že její cesta se nachází mezi zacházením do krajností a mezi nedbalostí, proto na ní vytrvejte, budiž k vám Alláh milostiv, neboť následovníků Sunny je nejméně mezi lidmi již od dob minulých a bude jich ještě méně a méně po dobu, která ještě zbývá. Ti, kteří nenásledují cesty marnotratníků v jejich marnotratnosti ani cesty inovátorů v jejich inovacích, ale trpělivě se drží cesty Sunny, dokud se nesetkají se svým Pánem. Takovými byste měli být i vy.“ [17] Též pravil: „Málo skutků zbožnosti, ale v souladu se sunnou je lepší, nežli mnoho skutků zbožnosti, jenže podle inovace.“ [18]
‘Abdurrahmán ibn Abi z-Zinád pravil: „Muž nebyl uznáván za muže, dokud neznal Sunnu.“ [19]
Júnus ibn ‘Ubejd pravil: „Není nic tak výjimečného jako Sunna a ještě vzácnější jsou ti, kteří ji poznali.“ [20]
‘Alí ibnu l-Medíní řekl: „Získávat nauku o významech hadísů je polovinou celé nauky. A znalost vypravěčů hadísů jest druhou polovinou nauky.“ [21]
Pravil az-Zehebí:
„Kdokoli je zaneprázdněn studiem hadísů, ten spatřil nejvyšší a nejdůležitější záležitost. Proto také musí patřit k nejlepším lidem.“ [22]
Imám Málik pravil: „Hledej v Sunně znalosti i o tom, jak si obouvat boty.“ [23]
Abú ‘Ásim praví: „Kdokoli hledá hadísy (a získává nauku o nich) ten uzřel tu nejvyšší záležitost a proto musí být tím nejlepším z lidí.” [24]
Al-Awzá’í vysvětloval hadís o blahoslavených cizincích a řekl: „Islám nezmizí, to vymizí jen následovníci Sunny a to až do takové míry, že v každém kraji zůstane tak po jednom z nich.“ [25]
Abú Osmán as-Sábúní napsal:
„Znaky následovníků inovace jsou jasné a zřejmé. Nejnápadnějším z nich je jejich zavilé nepřátelství k těm, jež se zabývají předáváním Prorokových صلى الله عليه و سلم podání.“ [26]
Muhammed ibn Muflih al-Makdísí v komentáři známého hadísu o rozdělení ummy na 72 frakcí odsouzených do Ohně a jedinou, která vejde do Ráje, napsal:
„Právě ahlu l-hadís jsou onou zachráněnou skupinou, která neochvějně následuje pravdu.“ [27]
Imám Ahmed ohledně téhož hadísu pravil: „Pokud jimi nejsou následovníci hadísů, potom opravdu nevím, kdo by jimi mohl být.“ [28]
‘Abdukádir al-Džílání dodal: „Co se zachráněné skupiny týče, tou jsou následovníci Sunny a Společenství. A není pro ně jiného dalšího jména, nežli následovníci hadísů.“ [29]
Ibn Tejmíja ohledně téže otázky pravil:
„A tím je jasné, že lidé, kteří si nejvíce zasluhují být nazýváni vítěznou skupinou jsou následovníci hadísů a Sunny, kteří nemají kromě Posla Božího صلى الله عليه و سلم žádného předáka, kterého by bezmezně následovali.“ [30]
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:
„Následovníci islámu jsou blahoslavenými cizinci v rámci celého lidstva. Opravdoví věřící jsou blahoslavenými cizinci v rámci následovníků islámu. Lidé nauky jsou blahoslavenými cizinci v rámci opravdových věřících. Následovníci Sunny, kteří ji oddělují od tužeb a inovací jsou těmi největšími blahoslavenými cizinci. A Ti, kteří k ní vyzývají a kteří trpělivě snášejí ústrky svých odpůrců, ti mají ze všech zmíněných největší nárok být označeni za blahoslavené cizince. Avšak to právě oni jsou lidmi Božími, následujícími pravdu.“ [31]
Odporovat prorokům ve všeobecnosti je nebezpečným bludem, který se nevyplácí a který vždy vede ke zkáze, byť by se tak nemuselo na první pohled zdát a byť by zkáza měla přijít až později. Jak kdysi vyjádřil i Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja – Kdokoli obdržel autentický hadís od Proroka صلى الله عليه و سلم a chce se od něj odvrátit, nechť si je vědom, že to Prorok صلى الله عليه و سلم je tím, kdo k němu hovoří!
Korán zaznamenává pro všechny časy dialog mezi Prorokem Núhem (Noemem) عليه السلام a jeho nezdárným synem, který příkazu svého otce neuposlechl:
وَنَادَىٰ نُوحٌ ابْنَهُ وَكَانَ فِي مَعْزِلٍ يَا بُنَيَّ ارْكَب مَّعَنَا وَلَا تَكُن مَّعَ الْكَافِرِينَ قَالَ سَآوِي إِلَىٰ جَبَلٍ يَعْصِمُنِي مِنَ الْمَاءِ ۚ قَالَ لَا عَاصِمَ الْيَوْمَ مِنْ أَمْرِ اللَّـهِ إِلَّا مَن رَّحِمَ
Noe syna svého zavolal, jenž na místě vzdáleném stál: “Synáčku, nastup spolu s námi a nezůstávej s nevěřícími!” I odpověděl: “Uchýlím se na horu, jež před vodou mne zachrání.” I zvolal Noe: “Nezachrání se dnes nikdo před rozkazem Božím kromě toho, nad nimž se slitoval.” (Húd: 42-43)
A takové byly důsledky jeho rozhodnutí:
وَحَالَ بَيْنَهُمَا الْمَوْجُ فَكَانَ مِنَ الْمُغْرَقِينَ
A rozdělily je vlny a syn jeho byl mezi utopenými. (Húd:43)
Proto řekl az-Zuhrí: „Lidé nauky před námi říkávali: „Spása leží ve lpění na Sunně.” [32]
Málik ibn Anas dále rozvinul výše uvedený příklad s archou: „Sunna je jako archa Noemova. Kdokoli se na ni nalodí, dosáhne spásy a kodkoli to odmítne, bude potopen.“ [33]
Ahmed ibn Hanbel pravil: „Kdokoli odmítá hadís Posla Božího صلى الله عليه و سلم, ocitá se na prahu zkázy!“ [34] Kdosi se zeptal imáma Ahmeda: „Je člověk odměněn za to, že nenávidí, když někdo odporuje hadísu Posla Božího صلى الله عليه و سلم?“ Ahmed odpověděl: „Ano, při Alláhu.“ [35] Imám Ahmed ibn Hanbel také recitoval verš:
لَّا تَجْعَلُوا دُعَاءَ الرَّسُولِ بَيْنَكُمْ كَدُعَاءِ بَعْضِكُم بَعْضًا ۚ قَدْ يَعْلَمُ اللَّـهُ الَّذِينَ يَتَسَلَّلُونَ مِنكُمْ لِوَاذًا ۚ فَلْيَحْذَرِ الَّذِينَ يُخَالِفُونَ عَنْ أَمْرِهِ أَن تُصِيبَهُمْ فِتْنَةٌ أَوْ يُصِيبَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ
Neberte výzvu posla k vám tak, jako by to byla výzva jednoho z vás k druhému! Bůh zná dobře ty z vás, kteří se potajmu okrádají. Nechť se mají na pozoru ti, kdož se vzpouzejí Jeho rozkazu, aby je nepostihla zkouška či trest bolestný. (Núr:63)
Potom pravil: „Divím se lidem, kteří si uvědomují správnost řetězce vypravěčů daného podání, ale i přesto se jím neřídí.“ ‘Abdurrahmán ibn Hasan ibn Muhammed ibn ‘Abdilwehháb toto vysvětlil:
„To je z jeho strany jim adresovaná kritika. Ukazuje, jak něco takového vede k odchýlení srdce, které způsobí, že se člověk postupně stane nevěřícím.“ [36]
Následovníci Sunny vždy byli a dodnes jsou také těmi, kteří odkrývají ty, kteří se snaží Sunnu padělat, anebo ji nahradit svými vlastními a omezenými interpretacemi, nepodloženými názory a subjektivními výklady.
Vznešený Alláh Svému Poslu صلى الله عليه و سلم přikázal:
فَلَا تُطِعِ الْمُكَذِّبِينَ وَدُّوا لَوْ تُدْهِنُ فَيُدْهِنُونَ
Neposlouchej ty, kdo za lháře tě prohlásili! Rádi by, abys jim lichotil, a pak i oni by ti lichotili. (Kalem: 8-9)
A následovníci hadísů v tomto pokračují.
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه pravil: „Věru následovníci názorů jsou nepřáteli Sunny. Sami nebyli schopni Sunnu dochovat a její učení jim uniklo. Když pak byli následně dotazováni lidmi, byli až přespříliš v rozpacích, než aby řekli, že nevědí … Proto začali protiřečit Sunně svými názory.“ [37]
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما jednou vzkázal jistému muži, který se mu snažil odporovat proti hadísu slovy Abú Bekra a Omara رضي الله عنهما: „Již záhy na vás bude z nebe padat kamení. Já ti říkám, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil a ty mi říkáš, že Abú Bekr a Omar řekli?“ [38]
Také pravil: „Kdysi byly doby, kdy se někdo postavil a řekl: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil …“ a naše oči by za ním pospíchaly a naše uši se mu doširoka otvíraly. Ale když nastaly obtížné časy a lidi postihla nepřízeň, nepřebírali jsme od lidí nic, nežli to, co nám bylo dobře známo.“ [39]
Šurejh al-Kádí pravil: „Věru Sunna již předčila vaše analogické dedukce. Proto následujte a nic nového nevymýšlejte.“ [40]
Muhammed ibn Kattán pravil: „Není na světě inovátora, aniž by neměl nenávist k ahlu l-hadís.“ [41]
Jahjá ibn Ma’ín pravil: „Obrana Sunny je ještě velkolepější, nežli džihád na cestě Boží.“ Jeho druhové namítli: „Ale člověk vydává na cestě Boží celé své jmění, moří se k vyčerpání, když na cestě Boží bojuje, ale tento (tj. obránce Sunny) má být ještě vznešenější?!“ „Ano. A o dost!“ odvětil Ibn Ma’ín. [42]
As-Saffáríní pravil:
„Nezaměřujeme se přímo na přednosti následovníků hadísu, neboť jejich předností a zásluh je mnoho a jsou dobře známy. Proto kdokoli je znevažuje, ten je odsouzeníhodný a nízký. A kdokoli je nenávidí, ten patří ke zpátečnické straně šejtánově.“ [43]
Imám aš-Ša’bí pravil: „Když vám tito lidé budou vyprávět od Posla Božího صلى الله عليه و سلم, držte se toho. Ale když vám začnou předkládat své názory, zahoďte je do smetí.“ [44]
A proto je naše cesta cestou autentické Sunny bez ohledu na to, nakolik nás mohou lidé kvůli tomu plísnit a ostouzet. Není to lehká cesta a právě proto je následovníkům Sunny určena tak velkolepá pocta, jakou zmiňuje náš ústřední hadís.
Vznešený Alláh také přikázal:
وَاصْبِرْ عَلَىٰ مَا يَقُولُونَ وَاهْجُرْهُمْ هَجْرًا جَمِيلًا
a trpělivě snášej to, co oni hovoří, a vzdal se od nich vhodným odchodem. (Muzzemmil: 10)
Následovníci Sunny vnímají, že se tento příkaz týká i nich.
Al-Awzá’í řekl: „My následujeme Sunnu kamkoli, kam nás ona zavede.“ [45]
Abú ‘Ubejd al-Kásim ibn Selám pravil: „Následovník Sunny je jako ten, kdo drží v ruce žhavý uhlík. A dnes, dle mého názoru, je toto lepší, nežli bojovat mečem pro věc Boží.“ [46]
Imám Ahmed pravil: „Věru když vídím, že někdo oživil něco ze Sunny, jsem tím potěšen.“ [47]
Jeho žák al-Buchárí pravil: „Nejlepším muslimem je člověk, který oživí praktiku, která patří k praxi Božího Posla صلى الله عليه و سلم, avšak již vymizela.“ [48]
Aš-Šátibí pravil:
„Dostal jsem na výběr ze dvou možností. Buď budu následovat Sunnu a tím se protivit tomu, co se mezi lidmi stalo zavedenou zvyklostí, čímž se odsoudím k ústrkům a vyloučení ze strany lidí, anebo budu konformě následovat tuto zavedenou zvyklost, takže nebudu vyvrhelem a lidé se mnou budou spokojeni, zatímco si však vysloužím zkázu v životě budoucím. Seznal jsem, že spása tkví právě v této „zhoubě“ pro následování Sunny a že lidé mi proti Alláhu v ničem nepomohou.“ [49]
Šejch Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í, jeden z učenců moderní doby, pravil:
„My bráníme Sunnu, nikoli sami sebe. Slyšíme lidi, jak nás ostouzejí, ale neodpovídáme jim. Ani nemáme čas bránit sebe, bráníme jen Sunnu Posla Božího صلى الله عليه و سلم (…) a obětujeme sami sebe i naši vlastní čest pro Sunnu.” [50]
A utíkáme se k Alláhu předtím, abychom klamali lidi ve jménu Sunny a následovali jen tehdy, když nám vyhovuje a když je nám po vůli, či abychom se do ní halili jako do nějakého hávu a tento svlékali, kdykoli je nám nepohodlný.
________________________________________
[1] Zaznamenal al-Bezzár v Kešfu l-astár, 3/318-319. Jako hasan jeho isnád doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3215.
[2] Uvádí Ibnu l-Kajjim v I’lámu l-Muwekki’ín, 2/631.
[3] Viz al-Wásitíjja, str. 36.
[4] Viz Minhádžu s-Sunna, 2/601.
[5] Uvádí Ibn ‘Ábidín v al-Hášija, 1/63.
[6] Uvádí al-Fulání v al-Íkázu l-himem, str. 50.
[7] S odvoláním na al-Laknawího knihu al-Fewáidu l-bahíjeti fí tabakáti ‘ulemái l-hanefíja uvádí al-Albání v Silsiletu l-hudá we n-núr, 6/101.
[8] Viz Menákibu Ahmed, str. 473.
[9] Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, 2/32.
[10] Zaznamenal Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 15/3.
[11] Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 5/350.
[12] Viz al-Kawlu l-mufíd ‘alá Kitábi t-tewhíd, 2/152.
[13] Viz Šerhu Sahíhi l-Buchárí, 1/63.
[14] Viz Šerhu s-sunna, str. 359.
[15] Viz Raddu l-džewáb, str. 91.
[16] Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, podání č. 77.
[17] Uvádí Ibnu l-Kajjim v Ighásetu l-lehfán, 1/70.
[18] Zaznamenal aš-Šátibí v al-I’tisám, 1/112.
[19] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 2/184.
[20] Zaznamenali al-Lálikáí v Šerhu l-i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a, podání č. 21; a Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, podání č. 20.
[21] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 11/60.
[22] Viz Sijeru a’lámi n-nubelá´, 9/480.
[23] Viz Tartíbu l-medárik, 2/68.
[24] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 9/480.
[25] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a, podání č. 19.
[26] Viz ‘Akídetu s-selef, str. 101.
[27] Viz al-Ádábu š-šar’íjja, 1/210.
[28] Viz Šerefu ashábi l-hadís, 1/7.
[29] Viz al-Ghunjetu t-tálibín, str. 212.
[30] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 3/347-348.
[31] Viz Medáridžu s-sálikín, 3/186.
[32] Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, podání č. 96.
[33] Takto jeho slova uvádí Ibn Tejmíja v Medžmú’u l-fetáwá, 4/57; a Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 9/14.
[34] Zaznamenal Abú Ja’lá v Tabakátu l-hanábila, 2/15; a Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, 1/97.
[35] Uvádí Ibnu l-Kajjim v I’lámu l-muwekki’ín, 4/166.
[36] Viz Fethu l-medžíd, 2/532.
[37] Zaznamenal Ibn Abí Zemánín v Usúlu s-Sunna, čl. 8; a al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a, čl. č. 201.
[38] Uvádí ‘Abdurrezzák v Musannefu se sahíh isnádem.
[39] Uvádí Muslim v předmluvě ke svému Sahíhu, 1/13-15.
[40] Uvádí jej ad-Dárimí v Sunenu, 1/66; a al-Beghawí v Šerhu s-Sunna, 1/216.
[41] Viz Ma’rifetu ‘ulúmi l-hadís, podání č. 4.
[42] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 10/ 512.
[43] Viz Lewáihu l-anwár, 2/355.
[44] Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, 1/78.
[45] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikád, 2/64.
[46] Zaznamenal al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 12/410.
[47] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 11/335.
[48] Viz Ádábu tálibi l-hadís, str. 214.
[49] Viz al-I’tisám.
[50] Viz al-Fadáih we n-nesáih, str. 154-155.