OTÁZKA: Dědí muslim po své zesnulé muslimské manželce, byť ona své jmění nadobyla od svých rodičů? Může žena ve své závěti uvést, že dědictví po ní patří jejich dětem, nebo se zde jedná o jasně a neměnně stanovené podíly dědictví pro manžela? Dědí po této zesnulé i její nemuslimští příbuzní (rodiče a bratr)?
ODPOVĚĎ:
Muslim (manžel) po muslimce (manželce) dědí a na tom nic nemění ani skutečnost, že její majetek byl původně od jejích rodičů. Nabyla ho ona a stala se tak jeho bezprostředním vlastníkem, který ho nyní zůstavuje svým rodičům.
Manžel je v případě, že měl s touto manželkou mužského potomka, neopominutelným dědicem 1/4 zůstaveného jmění fixně, shodně koránskému textu:
وَلَكُمْ نِصْفُ مَا تَرَكَ أَزْوَاجُكُمْ إِن لَّمْ يَكُن لَّهُنَّ وَلَدٌ ۚ فَإِن كَانَ لَهُنَّ وَلَدٌ فَلَكُمُ الرُّبُعُ مِمَّا تَرَكْنَ ۚ مِن بَعْدِ وَصِيَّةٍ يُوصِينَ بِهَا أَوْ دَيْنٍ ۚ وَلَهُنَّ الرُّبُعُ مِمَّا تَرَكْتُمْ إِن لَّمْ يَكُن لَّكُمْ وَلَدٌ ۚ
Vám náleží polovina z toho, co zůstavily manželky vaše, jestliže neměly mužského potomka. A jestliže měly mužského potomka, patří vám z toho, co zůstavily, jedna čtvrtina poté, když byly vyplaceny odkazy a uhrazeny dluhy jejich. (Nisá: 12)
Zesnulá mohla odkázat majetek v závěti až do výše 1/3 svého majetku, avšak tato její poslední vůle nesmí obejít nebo poškodit práva žádného ze zákonných dědiců 1 či se jakkoli jinak protivit ustanovením šarí’y. 2.
Nemuslimským příbuzným není podle shody učenců (arab. الإجماع al-idžmá’) doložené Ibn Kudámou al-Makdisím dovoleno dědit po muslimovi. Podle většinového názoru je také zakázáno, aby muslim dědil po nemuslimovi, což je oficiální stanovisko všech čtyř autoritativních mezhebů – hanefíjského, málikovského, šáfi’ovského a hanbelovského.3
Důkazem je mimo jiné i hadís Džábira a ‘Amra ibnu l-‘Ás رضي الله عنهم, kteří slyšeli Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
لاَ يَتَوَارَثُ أَهْلُ مِلَّتَيْنِ شَتَّى
„Následovníci dvou různých náboženských vyznání po sobě nedědí.” 4
Důvodem tohoto nařízení je podmíněnost dědické vazby vazbou náboženskou, tedy nekompatibilita vyznání ústí v nekompatibilitu dědických podílů a tím i brání ve výměře dědictví.5
A Alláh ví nejlépe.
Odpovídal: Alí Větrovec
- Tak uvádí Sejjid as-Sábik ve Fikhu s-sunna, 5/475.
- O poslední vůli podle šarí’y více viz článek Poslední vůle podle islámského práva zde: https://www.e-islam.cz/posledni-vule-podle-islamskeho-prava/
- Viz al-Mughní, 9/154.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2108 jako sahíh; Abú Dáwúd od ‘Abdulláha ibn ‘Amra ibnu l-‘Áse رضي الله عنهما v Sunenu, hadís č. 2911; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2731; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 6664. Jako hasan sahíh jej ocenil al-Albání v Sahíhu Džámi’i s-saghír, hadís č. 7614.
- Podrobněji viz náš článek Dědictví muslima po nemuslimovi a úhrada jím zanechaného dluhu, k dispozici zde: https://www.e-islam.cz/dedictvi-muslima-po-nemuslimovi-a-uhrada-jim-zanechaneho-dluhu/