Několik otázek ohledně hraček, kreslení, hudby a výchovy dětí

 

 

OTÁZKA: Je zakázáno zhotovování fotografií do rodinného alba? Je zakázáno vystavování si těchto fotografií v rámečku na stěně? Jsou hračky jako plyšáci nebo panenky zakázány, pokud jsou postaveny na poličku? Slyšela jsem, že do domu, kde jsou, nevstoupí andělé. Je hudba zcela zakázaná? Jak se jí v dnešní době vyhnout, když je úplně všude a děti hudbu poslouchají a zpívají. A co kreslení, výtvarná výchova ve škole, omalovánky? Jsou jako hračky? Kdy začne být dítě podle šarí’y právně způsobilé, např. aby nosilo šátek?

 

 

 

Naše víra je vírou zlaté střední cesty, je lehká a nevyžaduje vynakládání extrémního úsilí neúměrné důležitosti problémů, se kterými se v životě setkáváme.

 

O otázce hraček typu panenek pro děti hovořil z novodobých učenců i šejch Násiruddín al-Albání a jeho odpověď možno shrnout následovně: 

Samotný akt focení není zakázaný. Pokud budou fotografie vystaveny v albu, není na tom a priori nic špatného. Ovšem vystavovat je na stěnách dovoleno není, pakliže je rozeznatelné, že jde o lidi a dá se rozpoznat, o koho jde. Takové jednání odporuje podmínce o užití fotografií jiným, než uctivým způsobem. Vystavením fotografií je jim přikládána důležitost a úcta.

O problematice této podmínky obšírněji a podrobněji pojednává z klasických učenců např. Ibn Hadžer al-‘Askalání¹ a další učenci.

Co se týče hraček, podmínkou výjimky je, že patří dětem, tedy osobám před dosažením puberty – jen ty mohou takové hračky užívat. Pokud by šlo o hračky, které dětem nepatří, vztahoval by se na ně předpis o sochách, tedy zákaz. Pokud hračky patří dětem, je naprosto jedno, kde se v domě nacházejí a vstupu andělů do domu hračky nebrání, protože nejsou sochami.

Podobně i se zobrazováním, malováním či kreslením. Možno kreslit jakékoli, naprosto libovolné motivy, kromě motivů živých bytostí, tedy postav lidí a zvířat. 

Pokud jsou k tomu děti nuceny ve škole v rámci výtvarné výchovy, lze na tento případ aplikovat princip ulehčení z nezbytnosti pro neexistenci jiné možnosti, neboť školní docházka je povinná a její nedílnou součástí je i výtvarná výchova. Navíc děti nejsou povinovány šarí’atskými předpisy, jak jsme uvedli. Možno tedy říci, že např. na omalovánky se vztahuje totéž ulehčení, jako na panenky.²

 

Nikdo netvrdí, že hudba je zcela zakázána. Pokud text písně sám o sobě nevybízí k žádnému zakázanému konání, není píseň zakázána, resp. je dovoleno zpívat. Zakázáno je ovšem používání hudebních nástrojů a to všech, kromě jednoho druhu bubnu zvaného deff.

 

Je důležité si uvědomit, že dítě není osobou, na kterou se vztahují šarí’atská nařízení. Má být samozřejmě v duchu islámu vychováváno, ale hříchy se mu stále ještě nepíší, dokud nedospěje. Veškeré šarí’atské předpisy začínají pro člověka platit v době dosažení puberty, včetně např. povinnosti nosit šátek.

Puberta je definována nastoupením alespoň jednoho z těchto tří příznaků: růst ochlupení v ohanbí, první menstruace u dívek nebo první poluce u chlapců a dosažení věku 15 let.

 

Jinou hypotetickou možností by bylo zařídit dětem domácí výuku s přezkušováním každé pololetí. To některé školy, které jsou na to zařízeny, umožňují a poté také zajišťují přezkušování. Poslední možností je odstěhovat se do nějaké z muslimských zemí, známých čistou věroukou bez inovací, s obyvateli oddanými své víře, kteří dbají na islámskou morálku a mravnost a ve kterých se toto odráží a významně promítá také do vzdělávacího systému.

 

A Alláh ví nejlépe.