V době panování chalífy Omara ibnu l-Chattáb رضي الله عنه sváděli muslimové těžké bitvy s mocnostmi tehdejší doby – Byzancí a Persií. Armády vedli významní sahábové, společníci Prorokovi. A ti také získávali důležitá místa v administrativě nově získaných území.
Džerír ibn ‘Abdilláh al-Bedželí uvádí, že v bitvách pod velením Prorokova صلى الله عليه وسلم společníka Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنه bojoval i jistý muž, který byl velmi statečný a odvážný. Nepříteli zasazoval těžké rány.
Když muslimové dobojovali, Abú Músá rozděloval získanou válečnou kořist mezi jednotlivé své vojáky. Onomu odvážnému bojovníkovi však opomenul vyplatit jeho zákonný podíl v celé jeho výši. Dotyčný se urazil a odmítl si vzít to, co mu jeho velitel vyměřil.
Abú Músá dal proto vzpurného vojáka potrestat. Dal ho zmrskat deseti ranami bičem a vyholením hlavy na znamení hanby.
Potrestaný voják posbíral své potupně ostříhané vlasy a vydal se stěžovat si k chalífovi. V Medíně zastihl Omara sedět po boku svých věrných a o něčem rokovat. Rozlícený voják přerušil schůzi, hodil hrst svých oholených vlasů Omarovi na prsa a obořil se na něj: “Při Alláhu ti přísahám! Kdyby nebylo Ohně pekelného, věru bych se s tvým velitelem vypořádal sám osobně!” A potom si ztěžoval na to, jak nespravedlivě se k němu Abú Músá zachoval.
Omar, spravedlivý vládce, se okamžitě jal křivdu napravit. Abú Músovi poslal depeši, v níž stálo: “Ten a ten mi vyprávěl to a to. Pokud jsi mu ublížil veřejně, nařizuji ti – při Alláhu – abys mu dovolil žádat od tebe právo na odplatu také veřejně. A pokud jsi mu ublížil mezi čtyřma očima, tak se mezi sebou vyrovnejte mezi čtyřma očima!”
Potrestaný voják odnesl rozsudek Abú Músovi. Když mu ho předával, jeho spolubojovníci se přimlouvali za jinak spravedlivého velitele a místodržícího: “Odpusť mu!”
“Při Alláhu, nenechám ho nikomu a nenechám to jen tak být!” odvětil jim poškozený.
Abú Músá rozsudek pokorně přijal, uznal své pochybení a posadil se před poškozeným, aby se na něm vykonal rozsudek a poškozený mu mohl oplatit to, čeho se mu před tím dostalo od něj.
Když přinesli bič, vzhlédl poškozený voják k nebesům, potom se podíval na svého velitele a pravil: “Ó Bože, já mu odpouštím!”1
A tak bylo nejenže spravedlnosti učiněno za dost, nýbrž ke slovu přišlo i odpuštění a milost. Dokud spravedlnost vládne a vůdci jsou u svých podřízených první mezi rovnými, dokud se generálům i nejposlednějším vojínům měří stejným metrem a nikdo se nemůže vymanit z vlády pro všechny platného zákona, přicházejí vítězství. A porážky nastanou, když se od spravedlnosti a vlády zákona a práva vlády, státy i jejich veřejní činitelé odchýlí.