Háfiz Abú Hátim Muhammed ibn Hibbán pravil:
Háfiz Abú Hátim Muhammed ibn Hibbán pravil:
Muhammed ibnu l-Hussejn ibn Kutejba mne v ‘Askalánu zpravil, že Ibráhím al-Hawrání vyprávěl na autoritu Sehla, který slyšel Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci:
لا خير في صحبة من لا يرى لك من الحق مثل ما ترى له
„Není dobra v družbě s tím, který vůči tobě nepřiznává stejná práva, která ty přiznáváš jemu.“
Abú Hátim, nechť je s nímu Alláh spokojen, pravil:
الواجب على العاقل إذا رزقه الله ود امريء مسلم صحيح الوداد محافظ عليه أن يتمسك به ثم يوطن نفسه على صلته إن صرمه وعلى الإقبال عليه إن صد عنه وعلى البذل له إن حرمه وعلى الدنو منه أن باعده حتى كأنه ركن من أركانه وإن من أعظم عيب المرء تلونه في الوداد
„Rozumný, jehož obdařil Alláh náklonností k jistému správnému muslimovi, mu musí i nadále zůstal náklonný. Musí uvyknout tomu, že zachová s takovým kontakt i když jej dotyčný zpřetrhá, že se od něj neodvrátí, když se on odvrátí od něj, že mu dá, i když se ten druhý zdrží, že k němu bude i nadále hledat cestu i když dotyčný se od něj vzdálí, do té míry, že bude pilířem z pilířů v jeho životě. Jedním z nejtěžších pochybení člověka být ve své náklonnosti dvou tváří.“
Al-Muntesir ibn Bilál al-Ansárí recitoval tyto verše:
و كم من صديق وده بلسانه
خؤون بظهر الغيب لا يتندم
يضاحكني كرها لكيما أوده
و تتبعني منه إذا غبت أسهم
خؤون بظهر الغيب لا يتندم
يضاحكني كرها لكيما أوده
و تتبعني منه إذا غبت أسهم
Kolikrát druh svým jazykem náklonnost vyjádří
Ale když tu nejsem, je nevděčný a klamně se tváří
Nechtě baví mne a já si jej zamiluji
Leč slova jeho, když nejsem tu, jak šípy mne zasahují
Abú Hátim pravil:
العاقل لا يقصر في تعاهد الوداد ولا يكون ذا لونين وذا قلبين بل يوافق سره علانيته وقوله فعله ولا خير في متآخيين ينمو بينهما الخلل ويزيد في حاليهما الدغل
„Rozumný není ve své náklonnosti klamný, nemá dvě tváře ani dvě srdce. Spíše je to, co skrývá, totéž, co ukazuje i navenek, jeho činy jsou v souladu s jeho slovy. Není žádného dobra mezi dvěma společníky, mezi kterými roste klamavost a jejichž stav je stále zkaženější.“
… Slyšel jsem Muhammeda ibnu l-Munzira říci: „Slyšel jsem ‘Abdu’azíze ibn ‘Abdilláha říci, že Muhammed ibn Házim pravil:
و إن من الإخوان كشرة
و إخوان حياك الإله و مرحبا
و إخوان كيف الحال و الأهل كله
و ذلك لا يسوي نقيرا متربا
جواد إذا استغنيت عنه بماله يقول الى القرض والقرض فاطلبا
فإن أنت حاولت الذي خلف ظهره
وجدت الثريا منه في البعد أقربا
و إخوان حياك الإله و مرحبا
و إخوان كيف الحال و الأهل كله
و ذلك لا يسوي نقيرا متربا
جواد إذا استغنيت عنه بماله يقول الى القرض والقرض فاطلبا
فإن أنت حاولت الذي خلف ظهره
وجدت الثريا منه في البعد أقربا
Mezi bratry jsou i vždy usměvaví
A bratři „Buď zdráv!“ a „Vítej!“
A bratři „Jak se máš? A jak tvá rodina vespolek?“
Ale to vše neváží víc než zrnéčko písku.
Přeštědrý je, když ti jeho bohatství netřeba,
Leč když dosáhnouti chceš toho, co je za ním
Seznáš, že jeho bohatství je omnoho dál, než sis myslel.“
Abú Hátim, nechť je s ním Alláh spokojen, pravil:
العاقل لا يصادق المتلون ولا يؤاخي المتقلب ولا يظهر من الوداد إلا مثل ما يضمر ولا يضمر إلا فوق ما يظهر ولا يكون في النوائب عند القيام بها إلا ككونه قبل إحداثها والدخول فيها لأنه لا يحمد من الإخاء ما لم يكن كذلك
„Rozumný se nespřátelí s někým, kdo má dvě tváře, nebo dvě srdce. Neprojevuje více náklonnosti, než kolik jí skrývá a neskrývá více náklonnosti, než jí prokazuje.když se objeví těžkost, není v ničem odlišný, nežli byl i předtím, nebo předtím, než se do nich zapletl, neboť přátelství, které je jiné než takovéto, není chvályhodné.“
Jistý muž z kmene Chuzá’a recitoval Muhammedu ibn Chaláfovi at-Tejmímu, který recitoval Muhammedu ibnu l-Munzirovi a ten recitoval mně:
و ليس أخي من ودني بلسانه
و لكن أخي من ودني في النوائب
و من ماله مالي إذا كنت معدما
و مالي له إن عض دهر بغارب
فلا تحمدن عند الرخاء مؤاخيا
فقد تنكر الإخوان عند المصائب
و ما هو إلا كيف أنت و مرحبا
و بالبيض رواغ كروغ الثعالب
و لكن أخي من ودني في النوائب
و من ماله مالي إذا كنت معدما
و مالي له إن عض دهر بغارب
فلا تحمدن عند الرخاء مؤاخيا
فقد تنكر الإخوان عند المصائب
و ما هو إلا كيف أنت و مرحبا
و بالبيض رواغ كروغ الثعالب
Mým bratrem není, kdo mi prokáže náklonnost jazykem
Leč mým bratrem je, kdo mi prokáže náklonnost v nesnázi.
Čí jmění je i mé, když nemám žádného
A komu jest mé jmění, když bude potřebným
Proto nechval přátel za časů snadných
Neboť může se bratrství odříci v nesnázích
Není ničím, než „Jaká?“ a „Vítej!“
Leč v majetku je obezřetný jako liška.
Abú Hátim pravil:
من أعظم الأمارات على معرفة صحة الوداد
„Z největších znamení poznání je zdravá náklonnost dotyčného“
Zdroj: AlRewdetu l-‘Ukalá, str. 49 http://www.madeenah.com/article.cfm?id=1222
Autor: al-Hákim an-Nejsábúrí