Vzhledem k tomu, že panuje tendence stále otvírat otázku oslav Prorokových صلى الله عليه وسلم narozenin, zařazujeme následující diskusi zastánce těchto oslav s jedním z největších znalců Sunny minulého století, Muhammedem Násiruddín al-Albáním, která rozptyluje pochybnosti a ukazuje jasnou cestu každému, kdo uvažuje rozumně a přeje si následovat Sunnu Božího Posla a autentické učení islámu a nikoli interpretace omylných lidských autorit, které mohou, ale také často nemusejí být pravdivé.
Muhammed ibn Násiruddín al-Albání se svého oponenta ptá: „Je podle vás oslava vznešených narozenin Proroka صلى الله عليه وسلم dobrá, nebo špatná praktika?“
Tazatel mu odpovídá: „Je to dobrá věc.“
Al-Albání pokračuje: „Dobře. Tato dobrá praktika, znali ji snad už i samotný Prorok صلى الله عليه وسلم a jeho společníci?“
Tazatel odpovídá: „Samozřejmě, že nikoli.“
Al-Albání: „Nyní se ale nespokojím s tím, že jsi to jen popřel i ty sám. Spíše je pro tebe povinností pokračovat a říci: „Potom není možné, aby toto dobro – pokud je to skutečně dobro – nebo jakékoli jiné takové dobro – bylo skryto konkrétně před Prorokem صلى الله عليه وسلم a jeho společníky, protože nepoznáváme, co je islám nijak jinak, nežli právě prostřednictvím Muhammada صلى الله عليه وسلم.“ Takže jak můžeme uznávat cokoli za dobro, když takovou praktiku on sám očividně neznal?! To je přece nemožné.“
Tazatel: „A co je na tom? Zavést oslavy Prorokových صلى الله عليه وسلم narozenin není přece ničím jiným, než jen oživením jeho památky. A v tom je pro něj čest a pocta!“
Al-Albáni: „Takový druh filozofování je něco, co už dobře známe. Slyšeli jsme to od mnoha lidí a četli jsme to i v jejich knihách. Tak jinak. Když ale přece Prorok صلى الله عليه وسلم vyzýval lidi, vyzýval je k přijetí celého islámu najednou, anebo nejprve jen k přijetí učení o Boží Jedinosti a Jedinečnosti (arab. التوحبد at-tewhíd)?“
Tazatel: „A jaký je váš názor? Podle mne samozřejmě nejprve k tewhídu.“
Al-Albáni: „Samozřejmě, s tím souhlasím i já. Nejdříve je přece vyzval k přijetí tewhídu, potom následovaly povinné modlitby, po nich půst, pak hadždž a tak dále. Proto byste ve své výzvě i vy měli postupovat stejně, krok za krokem, podle této předepsané sunny. Nyní jsme se shodli na tom, že je nemožné, aby v naší víře existovala nějaká dobrá praktika, kterou Prorok صلى الله عليه وسلم neznal, neboť my jsme skrze něj poznali všechno dobro. Žádní dva lidé se v tomto nebudou ve svých názorech lišit. A žádní dva berani se o to nebudou tlouci svými rohy. A já věřím, že ten, kdo o tomto pochybuje, vlastně ani není muslim.
Mezi slovy Posla Božího صلى الله عليه وسلم, kterými toto můžeme podepřít, se nachází i tento hadís od Abú Zerra رضي الله عنه, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
مَا بَقِيَ شَيْءٌ يُقَرِّبُ مِنَ الْجَنَّةِ ويُبَاعِدُ مِنَ النَّارِ إِلَّا وَقَدْ بُيِّنَ لَكُمْ
„Nezůstala ani jedna jediná věc, která by vás přiblížila k Ráji a oddálila od Ohně pekelného, aniž by vám nebyla objasněna.“1
Pokud by tedy oslava jeho narozenin byla dobrá a byla něčím, co by nás přiblížilo k Alláhu, pak je nutné, aby nás k ní přivedl i samotný Prorok صلى الله عليه وسلم. Je toto správná logika, nebo ne?
Nechci po tobě, abys se mnou okamžitě souhlasil, aniž bys byl zcela přesvědčen o každém písmenku, které ti povím. A i ty máš naprostou svobodu říci: „Prosím, o tomto bodě nejsem přesvědčen.“ To je pravda. Je tedy něco, o čem zatím nejsi přesvědčen, nebo jsi zatím ve všem se mnou?“
Tazatel: „Co je to za otázku? Naprosto ve všem jsem s vámi.“
Al-Albáni: „Kéž tě Alláh dobrem odmění! Samotný Prorok صلى الله عليه وسلم tedy řekl: „Nezanechal jsem nic, co by vás přiblížilo k Alláhu, aniž bych vám to nenařídil.“ To je pravda.
Všem těm, kteří tvrdí, že je přípustné pořádat takovouto oslavu, na základě toho říkáme: „Podle vás je tato oslava dobrá. A proto nám ji buď Prorok صلى الله عليه وسلم nařídil, anebo nám ji nenařídil.“ Pokud tedy odpoví: „On nás k tomu navedl,“ pak je to skutečně tak, že taková oslava je dobrá. Proto jim říkáme: „Přineste tedy svůj důkaz, pokud jste pravdomluvní.“ Ale oni nikdy nenajdou způsob, jak by toto mohli dokázat. A četli jsme spisy Muhammada ibnu l-‘Aláwí al-Málikího a dalších obhájců oslavy Prorokových صلى الله عليه وسلم narozenin ohledně této otázky. Ani oni nepoužívají jako důkaz nic jiného než jen pouhý výrok: „Toto je sice inovace, ale je to dobrá inovace (arab. بدعة حسنة bid’atun hasana)!“ Dobrá inovace?!
Jinými slovy, všichni lidé, ať už ti, kteří slaví Prorokovy صلى الله عليه وسلم narozeniny, anebo i ti, kteří tuto oslavu odmítají – všichni se shodují na tom, že tato oslava nebyla pořádána za časů samotného Proroka صلى الله عليه وسلم, ani v době Jeho vznešených společníků, ať je s nimi Alláh spokojen, ba ani v době významných učenců islámu po nich.
Ale ti, kdo tuto oslavu povolují, namítnou: „A co tak hrozného se při ní děje? Je to přece jen vzpomínka na Proroka صلى الله عليه وسلم, společná modlitba o požehnání za něj a tak dále!“ A tak se to skutečně i děje a takto i takové oslavy probíhají.
Jenže my na to odpovídáme hadísem uvedeným v obou sbírkách Sahíh, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
خَيْرُ النَّاسِ قَرْنِي، ثُمَّ الَّذِينَ يَلُونَهُمْ، ثُمَّ الَّذِينَ يَلُونَهُمْ
„Nejlepšími z lidí je mé pokolení, potom ti, co přijdou po nich a potom ti, co přijdou po nich.“2
Jeho generace je ta, ve které žil on a jeho společníci, ti, kteří je následovali, jsou jejich žáci následovníci (arab. التابعون at-tábi’ún) a ti, kteří je následovali, jsou jejich žáci, následovníci následovníků (arab. أتباع التابعين atbá’u t-tábi’ín), o tom také není sporu. Dokážeš si tedy představit, že by existovalo nějaké dobro, v němž bychom je mohli my předstihnout, a to jak ve vědomostech o islámu, tak v činech pro islám? Je něco takového vůbec možné?“
Tazatel: „Vždyť je to přece možné! Pokud jde třeba o vědomosti, o poznání, o vědu. Co kdyby Prorok صلى الله عليه وسلم ve své době někomu řekl, že se Země točí okolo své osy …“
Al-Albání: „Omlouvám se. Byl bych raději, kdybys neodbíhal stranou a hovořil rovnou k věci. Protože jsem se tě ptal pouze na dvě záležitosti: na vědění a na činy … avšak ve skutečnosti mi to, co jsi právě řekl, přineslo taktéž užitek – protože přirozeně, když mluvím o vědění, mám na mysli úžeji právě náboženské vědění (arab. العلم الشرعي al-‘ilmu š-šar’í), a nikoli například medicínu.
Mohu říci, že dnešní lékař má určitě a beze sporu větší, hlubší a lepší znalosti medicínské vědy, než měl kupříkladu Ibn Síná ve své době. Je tomu tak proto, že dnešní lékař přišel na svět o generace a generace později a má tím pádem mnohem více nahromaděných zkušeností z praxe. To ovšem nedokazuje jeho postavení před Alláhem a ani ho to nestaví nad generace, o nichž Posel Boží صلى الله عليه وسلم podal ve výše zmíněném hadísu své osobní svědectví, že právě oni jsou těmi nejlepšími generacemi lidstva. Dokazuje to však lékařovu přednosti v těch oborech vědění, které sám nejlépe ovládá a zná. Jenže my v naší současné diskusi nehovoříme o medicíně, ale o znalostech Božího Zákona, nechť ti Alláh žehná. Takže tomu musíme věnovat pozornost z tohoto hlediska.
Když ti řeknu: „Věříš snad, že je možné, abychom my dnes věděli o islámu více, než věděli oni?“ Tak mi určitě řekneš, že to možné není. A já mám na mysli právě tyto náboženské znalosti, nikoli znalosti získané zkušenostmi, jako vědomosti v oborech zeměpisu, astronomie, chemie nebo fyziky. Předpokládejme například, že v této době existuje někdo, kdo není muslim, nevěří v Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه وسلم, ale je na druhou stranu ze všech lidí nejznalejší v těchto vědách. Přiblíží ho toto jeho prvenství a tato jeho odbornost sama o sobě k Alláhu?“
Tazatel: „Nepřiblíží.“
Al-Albání: „Proto nyní nemluvíme o znalostech v těchto empirických vědách, ale o těch znalostech, s pomocí kterých se chceme přiblížit k Alláhu, Požehnanému a Vznešenému. A před chvílí jsme hovořili konkrétně o oslavě narozenin Proroka صلى الله عليه وسلم. Otázka se tedy nyní vrací a já doufám, že se mi od tebe už dostane jasné odpovědi, aniž bys opět kamkoli odbočoval.
Ptám se tedy: Věříš, s tím, co ti bylo dáno z intelektu a chápání, že je možné, abychom – a my jsme na konci času – byli v poznání své víry lepší a znalejší, než byli kdysi Prorokovi صلى الله عليه وسلم společníci, ať je s nimi všemi Alláh spokojen, či než byli žáci společníků a imámové mudžehidové této ummy, nechť je jim všem Alláh milostiv?, Myslíš si, že je můžeme předstihnout a překonat v konání dobrých skutků a v naší snaze o přiblížení se k Alláhu? Jsme Mu blíže, než tito naši spravedliví, zbožní a ctnostní předchůdci?“
Tazatel: „Touto náboženskou znalostí myslíte i výklad Koránu (arab. تفسير tefsír)?“
Al-Albání: „Jsou znalejší než my, i pokud jde o výklad Koránu. Jsou znalejší než my, i pokud jde o vysvětlení výroků Proroka صلى الله عليه وسلم. A v neposlední řadě jsou znalejší než my, pokud jde o celou šarí’u islámu, o islám jako celek.“
Tazatel: „Ale co se týče tefsíru Koránu, možná o něm máme v této době více informací, než v době Proroka صلى الله عليه وسلم.
Například koránský verš:
وَتَرَى الْجِبَالَ تَحْسَبُهَا جَامِدَةً وَهِيَ تَمُرُّ مَرَّ السَّحَابِ ۚ صُنْعَ اللَّهِ الَّذِي أَتْقَنَ كُلَّ شَيْءٍ ۚ إِنَّهُ خَبِيرٌ بِمَا تَفْعَلُونَ
„A uvidíš hory, jež za nehybné jsi pokládal, pohybovat se mračen pohybem – dílo to Boha, jenž věc každou učinil dokonalou a jenž o všem, co konáte, dobře je zpraven.“ (Neml: 88)
Pokud by Posel Boží صلى الله عليه وسلم ve své době někomu začal tvrdit, že se země otáčí okolo své osy, věřil by mu snad někdo? Nikdo by mu přece nevěřil.“
Al-Albání: „Pardon bratře, bez urážky, znovu uhýbáš. Bratře, ptám se tě na celkovou znalost islámu. Nikoli jen na jeden malý dílčí úsek této znalosti. Mluvíme ve všeobecnosti. Islám je přece nakonec jeden jediný celek. Kdo tedy o islámu ví nejvíce?“
Tazatel: „Samozřejmě Posel Boží صلى الله عليه وسلم a jeho společníci, nechť je se všemi Alláh spokojen.“
Al-Albání: „To je to, co od tebe chceme slyšet, nechť ti Alláh požehná. Pokud jde o tefsír, na který se odvoláváš, jeho detaily nemají přece žádnou souvislost s dobrými činy. Mají souvislost s rozjímáním a porozuměním. A o výše citovaném verši jsme s tebou již hovořili a zjistili jsme pro tebe, že ti, kdo tento verš citují jako důkaz pro tvrzení, že se Země točí, se mýlí ve způsobu svého dokazování. Protože tento jimi uváděný verš se vztahuje k Soudnému dni. Vznešený Alláh v tomto duchu také říká:
يَوْمَ تُبَدَّلُ الْأَرْضُ غَيْرَ الْأَرْضِ وَالسَّمَاوَاتُ ۖ وَبَرَزُوا لِلَّهِ الْوَاحِدِ الْقَهَّارِ
„V den, kdy země nahrazena bude zemí jinou a nebe jiným nebem a kdy lidé stanou před Bohem Jediným, Podmanitelem.” (Ibráhím: 48)
V každém případě se ale o tomto tématu teď nebavíme. V zájmu argumentace si však dovolím s tebou souhlasit. Může samozřejmě existovat člověk z řad těch, kteří přišli později, který má více vědeckého poznání nebo hlubší znalosti přírodních věd, než Prorokův společník nebo žák Prorokova společníka atd. Ale tato jeho hlubší znalost moderní vědy nemá žádnou souvislost s jeho spravedlivým jednáním a konáním dobrých skutků. Protože dnes jsou například nevěřící určitě znalejší než my v astronomii a jí podobných oborech. Ale jaký z toho mají prospěch? Žádný. Proto se do této diskuse nyní nechceme pouštět. Chceme mluvit o tom, co nás přivede blíže k Alláhovi. A nyní chceme hovořit o vznešených narozeninách Proroka صلى الله عليه وسلم.
My jsme se přece už shodli, že kdyby bylo dobré je slavit, pak by o tom naši zbožní předkové (arab. السلف الصالح as-selefu s-sálih) a v jejich čele sám Posel Boží صلى الله عليه وسلم věděli více, než my a jednali by podle toho spíše, nežli my. Je snad v tomto nějaká pochybnost?“
Tazatel: „Myslím, že ne, o tomto není pochyb.“
Al-Albání: „Prosím nepřekračuj tedy nyní tuto hranici a přestaň se zabývat záležitostmi zkušenostního poznání, které samy o sobě nemají žádnou souvislost s přibližováním se k Alláhu Nejvyššímu cestou konání dobrých skutků a spravedlivých činů. Tato oslava nebyla v době Božího Posla صلى الله عليه وسلم provozována – na čemž se shodnou úplně všichni – takže toto „dobro“ nebylo přítomno ani v době Proroka صلى الله عليه وسلم, ani v časech společníků, ani za jejich žáků, ani za života největších imámů islámu! Jak je potom možné, že by jim mohlo toto dobro zůstat utajeno?!
Jsme nuceni prohlásit za pravdu jednu ze dvou věcí: Buď oni o tomto dobru věděli stejně tak, jako o něm víme i my – a oni jsou znalejší než my. Anebo ho oni neznali, a pokud ho neznali, tak jak ho potom známe my?
Kdybychom tedy v zájmu argumentace řekli, že o něm věděli – a toto tvrzení je bližší a lepší především pro ty, kdo zastávají oprávněnost takových oslav Prorokových صلى الله عليه وسلم narozenin – proč potom naši zbožní předkové podle toho i nejednali? Jsme potom snad my Alláhovi blíže, než byli oni?
Proč ani jeden z nich, ať už společník, nebo následovník, nebo někdo z dávných učenců a uctívačů, ani jednou, třeba jen omylem, nejednal podle tohoto „dobra“?! Jak je možné, že ani jeden jediný z nich nejednal podle tohoto dobra, i když jich byly miliony?! A všichni byli znalejší než my a lepší než my a měli i blíže k Alláhovi?!
Víš, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لاَ تَسُبُّوا أَصْحَابِي لاَ تَسُبُّوا أَصْحَابِي فَوَالَّذِي نَفْسِي بِيَدِهِ لَوْ أَنَّ أَحَدَكُمْ أَنْفَقَ مِثْلَ أُحُدٍ ذَهَبًا مَا أَدْرَكَ مُدَّ أَحَدِهِمْ وَلاَ نَصِيفَهُ
„Nezlořečte mým společníkům! Nezlořečte mým společníkům, neboť při Tom, v Jehož Ruce je má duše, kdyby kdokoli z vás rozdal zlata tolik, kolik je hora Uhud, nedostihl by ani dvojhrsť toho, co udělili oni, ba dokonce ani poloviny toho“?”3
Vidíš ten rozdíl mezi nimi a námi? Protože oni vynaložili všechno své úsilí na cestě Boží po boku Posla Božího صلى الله عليه وسلم a obdrželi od něj poznání bezprostředně a přímo tak, jak přišlo od Alláha. Nebylo mezi nimi a Prorokem صلى الله عليه وسلم žádného prostředníka, tak jako je jich tolik mezi ním a námi dnes.
A Posel Boží صلى الله عليه وسلم v jiném autentickém hadísu říká:
مَنْ أَحَبَّ أَنْ يَقْرَأَ الْقُرْآنَ غَضًّا كَمَا أُنْزِلَ فَلْيَقْرَأْهُ عَلَى قِرَاءَةِ ابْنِ أُمِّ عَبْدٍ
„Kdokoli si přeje recitovat Korán tak čerstvě, jako když byl zjevován, nechť ho recituje tak, jako ho recituje Ibn Ummi ‘Abd.“4
A tímto přídomkem ukázal na ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه.
Není možné, abychom si mysleli, že tito zbožní předkové a v jejich čele společníci, nechť je s nimi Alláh spokojen, nevěděli o nějakém dobru, které by je přivedlo blíže k Alláhovi, a že jsme to až teprve my, kdo jsme se o něm dozvěděli! A pokud řekneme, že o něm věděli zrovna tak, jako o něm víme i my, pak je nemožné, abychom si představovali, že zrovna oni toto dobro zanedbali. Snad se tím objasnil bod, o němž mluvím, dá-li Alláh?“
Tazatel: „Chvála Alláhu.“
- Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 1647; a al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 8/266. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Aslu sifeti s-saláti n-nebí, 3/942. Viz také Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1803.
- Muttefekun ‘alejhi, od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2652; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2533.
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3673; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2540 a toto je jeho znění.
- Zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 138; al-Hákim v al-Mustedreku, hadísy č. 2934 a 5485; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 7066; Ahmed v Musnedu, hadís č. 9754; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 9794; a Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 6106. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Ibni Mádža, hadís č. 114.