Al-Albání dále svému oponentovi říká: „Ať tě Alláh odmění dobrem. Je tu ještě něco. Existuje mnoho koránských veršů a výroků Proroka صلى الله عليه وسلم, které objasňují, že islám byl dokončen celý, a myslím, že si tuto skutečnost uvědomuješ a věříš v ni i ty sám. V tomto bodě, tedy že islám byl dokončen, doručen a zvěstován celý, a že nepodléhá změnám tak, jako náboženství židů a křesťanů, které se denně mění a je nahrazováno, není mezi učencem a studentem islímské nauky anebo dokonce i obyčejným člověkem žádný rozdíl.
A připomínám ti i slova Alláha Nejvyššího:
الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي وَرَضِيتُ لَكُمُ الْإِسْلَامَ دِينًا ۚ
„Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství.“ (Máida :3)
Nyní přichází otázka – z jiného úhlu pohledu, odlišného od toho, co předcházelo, aby se ukázalo, že slavení Prorokových صلى الله عليه وسلم narozenin ve skutečnosti není dobré – a to, že kdyby to bylo dobré, oni by nás v tom předešli. A oni, totiž zbožní předkové, jsou přece znalejší než my a uctívali Alláha více a oddaněji, nežli Mu sloužíme my.
Tato oslava Prorokových narozenin صلى الله عليه وسلم pokud je dobrá, pak patří k islámu a je jeho součástí. Proto říkáme: Jsme všichni, jak ti, kteří tuto oslavu popírají, tak i ti, kteří ji obhajují, všichni zajedno, tak jako v předchozím bodě, že tato oslava nebyla ještě zavedena v době Proroka صلى الله عليه وسلم? Jsme v tomto všichni stále zajedno? Že tato oslava, pokud je dobrá, pak do islámu patří, a že pokud není dobrá, tak do islámu nepatří?
Představ si, že v den, kdy byl zjeven tento verš:
الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ ۚ
„Dnešního dne jsem pro vás završil vaše náboženství …“ (Máida: 3)
žádné oslavy Prorokových صلى الله عليه وسلم narozenin neexistovaly. Jsou potom podle tebe součástí našeho náboženství, nebo ne?
Chci, abys ke mně byl naprosto upřímný. A nemysli si, že jsem jedním z těch šejchů, kteří umlčují své studenty nebo dokonce obyčejné lidi a říkají: „Buďte zticha! Nevíte nic! Mlčte, vy nic nevíte!“ To není pravda. Naopak, ty jsi zcela svobodný, jako bys mluvil s člověkem, který je úplně stejný jako ty nebo dokonce věkem a znalostmi ještě níže než ty. Nejsi-li přesvědčen, pak mi klidně řekni: „Nejsem přesvědčen.“ A pak si počkej, co se bude dít dál.
Takže nyní se tě ptám, pokud je oslava Prorokových صلى الله عليه وسلم narozenin opravdu něčím dobrým, pak do islámu zajisté patří. Ale pokud není dobrá, pak nemá v islámu co dělat. Když se shodneme na tom, že oslava narozenin nebyla přítomna v době, kdy byl zjeven výše zmíněný verš, pak je velmi logické se domnívat, že oslava Prorokovýchصلى الله عليه وسلم narozenin nepatří do islámu.
A to, co říkám, potvrdím dalšími slovy imáma místa hidžry, Medíny, tedy imáma Málika ibn Anas, jenž řekl: „Kdokoli zavádí do islámu inovaci …“ a všimni si, že řekl jedinou inovaci, nikoli inovace v množném čísle, „a považuje ji za něco dobrého, pak se domnívá, že Muhammad صلى الله عليه وسلم zradil své poselství.“1 To, co říkám, potvrzují i další slova imáma Málika. A to je velmi nebezpečná záležitost. A jaký máš pro svá slova důkaz, ó imáme Máliku?!
Imám Málik na podporu tohoto svého tvrzení říká: „Recitujte, chcete-li, Slova Boží:
الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي وَرَضِيتُ لَكُمُ الْإِسْلَامَ دِينًا ۚ
„Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství.“ (Máida: 3)“
A potom dodává: „Co nebylo součástí náboženství onoho dne, není součástí náboženství ani dnes.“2
Kdy toto imám Málik řekl? Ve druhém století po hidžře – a on patřil k jedné z těch generací, o nichž sám Prorok صلى الله عليه وسلم svědčí, že jsou těmi nejlepšími! A co nyní my, ve čtrnáctém století po hidžře?
To je řeč, která by měla být zapsána zlatým písmem. Ale my nedbáme na Knihu Alláha Nejvyššího, ani na hadísy Posla Božího صلى الله عليه وسلم a výroky imámů této ummy, o nichž se domníváme, že je následujeme. Jak velmi, vskutku jak velmi jsme od nich daleko. A rozdíl mezi námi a jimi v následování islámu je jako rozdíl mezi východem a západem.
Imám Málik je imám z místa, kam Prorok صلى الله عليه وسلم přesídlil. Jasnou arabštinou říká: „To, co nebylo náboženstvím tehdy, není náboženstvím ani dnes.“
Dnes je oslava Prorokovýchصلى الله عليه وسلم narozenin považována za součást náboženství. A kdyby nebyla, pak by ani neprobíhal tento spor mezi učenci lpícími na Sunně Posla Božího صلى الله عليه وسلم a bránícími náboženství proti novotám na straně jedné a zastánci těchto praktik na straně druhé.
Jak toto může být součástí náboženství, když to neexistovalo v době Proroka صلى الله عليه وسلم, ba ani v době společníků, ani v době jejich následovníků a ani v době jejich následovníků?!
Imám Málik patří k následovníkům tábi’ín, je jedním z těch, kteří jsou zmíněni v hadísu: „Nejlepší z lidí je moje pokolení, pak ti, kteří je následují a pak ti, kteří je následují.“ Tento muž říká: „Takže to, co nebylo náboženstvím tehdy, není náboženstvím ani dnes. A poslední z tohoto národa se nenapraví ničím jiným, nežli jen tím, co napravilo ty první.“2
Čím byli napraveni první z řad tohoto národa? Tím, že do náboženství vnášeli novoty a snažili se přiblížit Alláhu Nejvyššímu věcmi, které Prorok صلى الله عليه وسلم sám osobně nedělal?!
Prorok صلى الله عليه وسلم přece řekl: „Nezanechal jsem nic, co by vás přiblížilo k Alláhovi, aniž bych vám to nenařídil.“ A tak se i stalo.
Proč asi nám Posel Boží صلى الله عليه وسلم nenařídil, abychom slavili jeho narozeniny? To je má otázka a mám na ni i svou odpověď.
Ve skutečnosti totiž existuje jiná oslava Prorokovýchصلى الله عليه وسلم narozenin, která je v rozporu s touto nenařízenou oslavou. Tato zákonitá oslava existovala i v době Posla Božíhoصلى الله عليه وسلم, na rozdíl od oné nezákonné. A mezi oběma je nejeden obrovský rozdíl.
První z těchto rozdílů spočívá v tom, že zákonitá oslava je skutkem uctívání, na němž se shodli všichni muslimové. Za druhé, zákonitá oslava se opakuje dokonce jednou týdně, zatímco jejich nezákonná oslava se koná pouze jednou ročně.
To jsou dva hlavní rozdíly mezi oběma těmito oslavami Prorokových صلى الله عليه وسلم narozenin – totiž že ta první je přijatým uctíváním a opakuje se každý týden, na rozdíl od té druhé nezákonné, která není ani přijatým uctíváním a ani se neopakuje každý týden.
A neříkám nic jen tak z rozmaru, neříkám něco, pro co Alláh nezjevil žádné oprávnění. Spíše ti ocituji hadís samotného Prorokaصلى الله عليه وسلم z Muslimova Sahíhu:
„Od Abú Katády رضي الله عنه, který řekl: „Za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم přišel jeden muž a zeptal se ho: „Posle Boží, co soudíš o půstu v pondělí?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
فِيهِ وُلِدْتُ وَفِيهِ أُنْزِلَ عَلَىَّ
„V ten den jsem se narodil a tehdy ke mně sestoupilo i Zjevení.“3
Co to znamená? Je to, jako by říkal: „Že se mě na to vůbec ptáš, když mě Alláh v ten den přivedl k životu a seslal mi v ten den i Zjevení? Samozřejmě, že je vhodné a bohulibé, abyste se v pondělí postili jako poděkování Alláhu Nejvyššímu, za to, že mne v ten den stvořil a že mi v něm seslal i Zjevení.“
Je to něco podobného jako půst v den ‘Ášúrá. Možná víš, že než byla stanovena povinnost postit se v Ramadánu, bylo povinností muslimů postit se v den ‘Ášúrá. V několika hadísech Posla Božího صلى الله عليه وسلم stojí, že poté, co přesídlil z Mekky do Medíny, zastihl tamní židy, jak se postí v den ‘Ášúrá. Zeptal se jich na to a oni mu odpověděli, že v ten den Alláh zachránil Proroka Músá (Mojžíše), mír s ním, a jeho lid před faraonem. Proto se, z vděčnosti vůči Alláhu, tito židé v onen den postili. Posel Božíصلى الله عليه وسلم potom řekl:
نَحْنُ أَوْلَى بِمُوسَى مِنْكُمْ
„My máme na Músáa ještě větší nárok, než vy.“4
Prorok se tedy v tento den sám osobně postil a také se tento půst stal pro muslimy povinným, dokud Alláh neseslal Svá Slova:
شَهْرُ رَمَضَانَ الَّذِي أُنزِلَ فِيهِ الْقُرْآنُ هُدًى لِّلنَّاسِ وَبَيِّنَاتٍ مِّنَ الْهُدَىٰ وَالْفُرْقَانِ ۚ فَمَن شَهِدَ مِنكُمُ الشَّهْرَ فَلْيَصُمْهُ ۖ
„Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí!“ (Bekara: 185)
Tímto nařízením byl předcházející příkaz povinně se postit den ‘Ášúrá zrušen a tento den zůstal jen jako dobrovolný půst. Z toho můžeme vyvodit důkaz, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم se původně připojil k medínským židům a společně se všichni postili den ‘Ášúrá, aby poděkovali Alláhu za to, že zachránil Mojžíše před faraonem. A tyto brány poděkování Alláhu nám byly otevřeny také předpisem dobrovolného půstu v pondělí, protože právě pondělek je den, kdy se Posel Boží صلى الله عليه وسلم narodil a je to také den, kdy k němu poprvé sestoupilo Zjevení.
A nyní se tě zeptám: Tito lidé, kteří prosazují oslavu Prorokových صلى الله عليه وسلم narozenin tím nepovoleným způsobem, v němž, jak víme, není pražádného dobra, já vím, že řada z nich se osobně opravdu postí jak pondělky, tak i čtvrtky, ale postí se opravdu v pondělí také velká většina těch muslimů, co je v tom následují? Samozřejmě, že velká většina muslimů, včetně těch, co oslavují Prorokovy صلى الله عليه وسلم narozeniny tímto nesprávným způsobem, se v pondělí vůbec nepostí. Ale oslaví si Prorokovyصلى الله عليه وسلم narozeniny jednou za rok. Nevidíš v tom jisté převrácení reality? Nevztahuje se náhodou i na ně výtka, kterou Vznešený Alláh ve Své Knize ústy Mojžíše adresoval židům:
أَتَسْتَبْدِلُونَ الَّذِي هُوَ أَدْنَىٰ بِالَّذِي هُوَ خَيْرٌ
„Přejete si vyměnit to, co lepší je, za mnohem horší?“ (Bekara: 61)
Všichni muslimové se přece shodneme na tom, že je dobré postit se a že je vhodné postit se v pondělky. Ale většina z nás to nedělá. Nyní se ale ptejme těch, co se v pondělí postí: Víte, jaká moudrost je ukryta ve vašem pondělním půstu? A nebudou to vědět.
Kde jsou tedy v tomto momentě všichni ti učenci, kteří obhajují onu nepodloženou oslavu? Proč lidem neřeknou, že pondělní půst je Božím Zákonem stanovená oslava Prorokových صلى الله عليه وسلم narozenin? Proč je raději nepovzbudí k pondělnímu půstu namísto obhajoby ničím nepodložené oslavy?!
A Alláh, Nejvyšší, řekl pravdu:
أَتَسْتَبْدِلُونَ الَّذِي هُوَ أَدْنَىٰ بِالَّذِي هُوَ خَيْرٌ
„Přejete si vyměnit to, co lepší je, za mnohem horší?“ (Bekara: 61)
A pravdu děl Posel Boží صلى الله عليه وسلم když řekl:
لَتَتَّبِعُنَّ سَنَنَ الَّذِينَ مِنْ قَبْلِكُمْ شِبْرًا بِشِبْرٍ وَذِرَاعًا بِذِرَاعٍ حَتَّى لَوْ دَخَلُوا فِي جُحْرِ ضَبٍّ لاَتَّبَعْتُمُوهُمْ
„Budete následovat stopy národů před vámi, píď po pídi, loket po lokti, do té míry, že pokud by vlezli i do ještěří nory, vlezete tam za nimi.“5
A podle jiného podání řekl:
وحتّى لو أن أحدهُم ضاجعَ أمّهُ بالطريقِ لفعلتُم
„do té míry, že pokud by se mezi nimi našel někdo, kdo by obcoval se svou vlastní matkou uprostřed cesty, našel by se i někdo z vás, kdo by se dopustil téhož.“6
Tak jsme se vydali cestou Mojžíšova lidu. Vyměnili jsme to, co bylo lepší, za to, co už není tak dobré. Vyměnili jsme podloženou oslavu Prorokovýchصلى الله عليه وسلم narozenin každé pondělí, za tu, která se koná jen jednou za rok a navíc nemá žádný základ v náboženství. I když existuje způsob, jak si narození Proroka صلى الله عليه وسلم připomenout daleko lépe – to je zákonem stanovená oslava, kterou provádíte půstem, přičemž máte na paměti i moudrost, která se za tímto půstem skrývá – postíte se, abyste poděkovali Alláhu Nejvyššímu, že v tento den poslal na svět Posla Božího صلى الله عليه وسلم a seslal mu i Své Zjevení.
Své pojednání ukončím hadísem, v němž Posel Božíصلى الله عليه وسلم říká:
إِنَّ اللهَ احْتَجَزَ التَّوْبَةَ عن كلِّ صاحِبِ بِدْعَةٍ
„Alláh odmítá přijmout pokání nositele jakékoli inovace.“ Zaznamenali ho od Anase ibn Málika رضي الله عنه v lehce odlišných verzích Abú Bekr ad-Dínewerí v al-Mudžálesetu we džewáhíru l-‘ilm, hadís č. 2816 a toto je jeho znění; at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsat, hadís č. 4202; Abu š-Šejch v Táríchu Asbahán, str. 259; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 7228. Jako sahíh doložil jeho isnád al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1620.
A Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الرَّسُولُ بَلِّغْ مَا أُنزِلَ إِلَيْكَ مِن رَّبِّكَ ۖ وَإِن لَّمْ تَفْعَلْ فَمَا بَلَّغْتَ رِسَالَتَهُ ۚ وَاللَّهُ يَعْصِمُكَ مِنَ النَّاسِ
„Posle, předej to, co ti bylo sesláno od Pána tvého! Neučiníš-li tak, pak nesplníš své poslání. Vždyť Bůh tě ochrání před lidmi.” (Máida :67)“
Tazatel: „Ale nepatří snad k úctě vůči Božímu Poslu také připomínání si událostí jeho života?“
Al-Albání: „Zajisté.“
Tazatel: „Což v tom není odměna? Což něco takového není dobro od Alláha?!“
Al-Albání: „Naprosto v tom s tebou souhlasím. Řekl bych dokonce veškeré dobro. Avšak tato znalost sama o sobě ti bez činu nic nepřinese. Proto tě přeruším jinou otázkou: Brání ti snad někdo ve studiu jeho životopisu? Nyní ti položím ještě jinou otázku: Jestliže existuje Božím Zákonem předepsaná forma uctívání, ale Prorok صلى الله عليه وسلم pro ni nevymezil konkrétní čas a ani pro ni nestanovil konkrétní formu, je nám potom dovoleno určit si a stanovit si – sami od sebe – konkrétní čas nebo konkrétní formu či způsob tohoto uctívání? Máš na tuto otázku svou odpověď?“
Tazatel: „Ne, nemám.“
Al-Albání: „Vznešený Alláh praví:
أَمْ لَهُمْ شُرَكَاءُ شَرَعُوا لَهُم مِّنَ الدِّينِ مَا لَمْ يَأْذَن بِهِ اللَّهُ
„Což mají nevěřící společníky, kteří jim jako náboženství uzákonili to, co Bůh nedovolil?” (Šúrá: 21)
A také říká:
اتَّخَذُوا أَحْبَارَهُمْ وَرُهْبَانَهُمْ أَرْبَابًا مِّن دُونِ اللَّهِ وَالْمَسِيحَ ابْنَ مَرْيَمَ وَمَا أُمِرُوا إِلَّا لِيَعْبُدُوا إِلَٰهًا وَاحِدًا ۖ لَّا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ ۚ سُبْحَانَهُ عَمَّا يُشْرِكُونَ
„A vzali si učence své a mnichy své za pány vedle Boha a stejně tak i Mesiáše, syna Mariina, ačkoliv jim bylo přikázáno uctívat toliko Boha jediného. A není božstva kromě Něho, jenž slávou Svou povznesen je nad ty, kdož jsou k Němu přidružováni!“ (Tewba: 31)
‘Adí ibn Hátim رضي الله عنه býval nejprve křesťanem a potom přijal islám. Když slyšel tento verš, bylo pro něj těžké ho ztrávit a tak řekl Prorokovi صلى الله عليه وسلم: „Ale my jsme je nikdy neuctívali!“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم ho opravil:
أَمَا إِنَّهُمْ لَمْ يَكُونُوا يَعْبُدُونَهُمْ وَلَكِنَّهُمْ كَانُوا إِذَا أَحَلُّوا لَهُمْ شَيْئًا اسْتَحَلُّوهُ وَإِذَا حَرَّمُوا عَلَيْهِمْ شَيْئًا حَرَّمُوهُ
„Nestávalo se snad, že zakazovali, co Alláh povolil, načež jste to pak i vy měli za zakázané? A nepovolovali snad, co Alláh zakázal, takže jste to pak měli i vy za povolené?“
„Samozřejmě,“ uznal ‘Adí.
A Posel Božíصلى الله عليه وسلم dodal:
فتلك عبادتُهم
„A právě tímto jste je uctívali.“7
A tímto je vyjasněno, proč jsou inovace v Božím Náboženství tolik nebezpečné!“
Autor: Muhammed Násiruddín al-Albání
Zdroj: seriál Silsiletu l-hudá we n-núr, páska č. 1/94, přepsáno a upraveno.
Překlad a úprava: Alí Větrovec
- Zaznamenal Abú Ishák aš-Šátibí v al-I’tisám, 1/17.
- Viz Ibidum.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1162.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3943; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1130.
- Muttefekun ‘alejhi. Od Abú Sa’ída al-Chudrího رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7320; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2669.
- Zaznamenali al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 8404; al-Hejsemí v Kešfu l-astár, hadís č. 3385; ad-Dewlábí v al-Kuná we l-asmá, hadís č. 1272. Jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1348.
- Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3095; Ibn Se’d v at-Tabakát, hadís č. 289; a al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 20847.Jako hasan na základě všech podání ho ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3293.