Nepřehánět ve věcech víry

Šejch Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín o tomto tématu řekl:

Nepřehánět ve víře, neboli následovat střední cestu islámu, znamená, že člověk by neměl být výstřední, překračovat limity stanovené Alláhem Všemohoucím, ani nedostatečně plnit to, co Alláh Nejslavenější Nejvyšší přikázal.

Střední cesta v náboženských otázkách je držet se pevně cesty Proroka صلى الله عليه و سلم, zatímco přehánění je vše, co překračuje její limit. Nedostatečnost je pak nedodržení toho.

 

Příkladem může být fakt, kdy si někdo poví, že se chce modlit celou noc a ani na chvíli nezaspat, protože modlitba je jedním z nejlepších způsobů uctívání.

Pak říkáme, že toto je exces v náboženství Božím a není to správné, neboť něco podobného se stalo i za života Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Jistí lidé k němu přišli a jeden z nich řekl, že zůstane celou noc při modlitbě a nebude spát, zatímco druhý řekl, že se bude postit a nepřeruší svůj půst, zatímco třetí se zařekl, že se neožení. Posel Boží صلى الله عليه و سلم pak o tom řekl: „Co je s těmi lidmi, kteří takto říkají? Já se postím a přerušuji půst, vstávám k modlitbě i spím a žením se se ženami. Kdokoli pak neprahne po mé sunně, není ode mne.“[1]

Tedy, tito lidé projevili výstřelky v náboženství a Posel Boží صلى الله عليه و سلم se tohoto jejich počínání zřekl. Přeháněli tak, že opustili cestu Sunny, zahrnující, půst i jeho přerušení, modlithu i spánek a zásnuby se ženami.

Co se pak týče toho, který zanedbává, to je ten, jenž říká: „Nepotřebuji dobrovolné akty uctívání, tedy nebudu tak činit, ale vykonám jen akty povinné.“ Možná ale, že není důsledný ani v plnění svých náboženských povinností. A to je ten, který je nedostatečný.

Umírněná osoba je ta, která se chová podle toho, co následoval Posel Boží صلى الله عليه و سلم a správně vedení chalífové.

 

Jiným příkladem je trojice mužů přivedených před hříšníka. První řekne: „S tímto hříšníkem přeruším veškeré styky, nebudu s ním mluvit, budu se od něj držet dál a již ho nepozdravím.“ Druhý řekne: „Udržím styky s tímto hříšníkem, budu jej zdravit, usmívat se na něj, zvát jej do svého domu, přijímat jeho pozvání a podle mého názoru to není, nežli zbožná osoba.“ Třetí řekne: „Nenávidím na tomto hříšníku jeho hřích a miluji na něm jeho víru, nepřeruším s ním styky, kromě pokud to samo o sobě není prostředkem, jak ho zlepšit, ale pokud přerušení styků s ním není ve výsledku prospěšné pro jeho zlepšení, ale naopak zvětšuje jeho hříšnost, nikdy s ním styky nepřeruším.“

Pak říkáme, že první z trojice je výstřední a extrémní, druhý je nedostatečný a třetí je umírněný. Toto je to, co říkáme o všech druzích uctívání a v závěru jsou lidé buď přehánějící, nebo nedůslední, nebo umírnění.

 

Třetím příkladem je míra shovívavosti k ženě. První je muž, který je otrokem své manželky, která se svým manželem mluví, jak se jí zachce a on jí nebrání v konání zla a ani jí nepovzbuzuje ke snahám o hodnotné. Ona plně vlastní jeho mysl a zcela jej opanovala. Druhý muž je arogantní a utlačující, pokládá sebe sama za nadřazeného své ženě a nedbá nijak na její potřeby. Ona mu je méně nežli služka. A třetí je umírněný, chová se k ní jak mu Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم přikázali. Alláh říká:

A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti (Bekara:228)

Prorok صلى الله عليه و سلم říká: „Věřící muž nesmí nenávidět věřící ženu. Jestli je v ní nějaká vlastnost, kterou nemá rád, pak v ní i tak zůstávají jiné vlastnosti, které ho uspokojují.“[2] Poslední ze jmenovaných je umírněný, zatímco první je k manželce přehnaně shovívavý a druhý je nedůsledný, zcela ji zanedbává.

 

A se všemi ostatními skutky a akty uctívání to je podobné, jako v uvedených příkladech.[3]

 

Ibn Abbás také vypráví: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم, jedouc na svém velbloudu, mi prvého dne svátku pouti, mi přikázal: „Najdi mi kaménky.“ Našel jsem mu sedm kaménků na veliký sloup, načež řekl: „Házejte kaménky této velikosti.“ A ještě řekl: „Lidé! Střežte se přehánění ve víře. Věru ty před vámi přivedlo přehánění ve víře k záhubě.“[4] Ibn Mes’úd říká: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم třikrát opakoval následující: „Trpět budou ti, co přehánějí.“[5]

 

Selím al-Hilálí uvádí vysvětlení těchto hadísů:

---