بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
قَد تَّبَيَّنَ الرُّشْدُ مِنَ الْغَيِّ
„A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění!“ (Bekara: 256)
A také:
قُلْ هَلْ يَسْتَوِي الْأَعْمَىٰ وَالْبَصِيرُ أَمْ هَلْ تَسْتَوِي الظُّلُمَاتُ وَالنُّورُ
„Rci: „Cožpak jsou si rovni slepý a vidoucí či rovná se temnota světlu?“ (Ra’d: 16)
Naše víra má nepřekročitelné principy, pomyslné červené linie, přes něž nejede příslovečný vlak. Ty není možné zjemnit a zmírnit žádnými chlácholivými slovy, protože je jen jedna cesta pravdy a ostatní jsou cesty bludu. Ignorováním toho se obraz islámu nijak nevylepší, ale jen vychová ušlápnutou a poníženou generaci muslimů, nedůstojnou toho, aby nesla břímě islámu a prapor víry v Jediného Pravého Boha. Potká nás pak to, co zničilo i předcházející pokolení následovníků dávných proroků, shodně Božím slovům:
وَإِذْ أَخَذَ اللَّهُ مِيثَاقَ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ لَتُبَيِّنُنَّهُ لِلنَّاسِ وَلَا تَكْتُمُونَهُ فَنَبَذُوهُ وَرَاءَ ظُهُورِهِمْ وَاشْتَرَوْا بِهِ ثَمَنًا قَلِيلًا ۖ فَبِئْسَ مَا يَشْتَرُونَ
„A hle, přijal Bůh od těch, kdož dostali Písmo, úmluvu: „Vysvětlujte je lidem a nezatajujte je!“ Avšak oni je zahodili za záda svá a koupili za ně věc ceny nepatrné. A jak hnusné je to, co koupili!“ (Álu ‘Imrán: 187)
Žijeme v době, kdy nic není pevné a vše je zpochybňováno nekonečnými rozpravami a rádoby filozofickými předpoklady, kdy jsou odvěké islámské zásady opouštěny a zaměněny tím, co je přebíráno od jiných. O to větší je potřeba bez uhýbání objasňovat a vysvětlovat, o které neměnné principy se jedná – nejen deklarativně, ale i proto, aby se podle nich žilo každý den.
Prvním principem je uposlechnout výzvu všech poslů a proroků k čisté víře v Boží jedinost a jedinečnost a uctívání pouze Jeho Jediného, což s sebou nese i odvrhnutí čehokoli, co se uctívá a čemukoli se poklonkuje mimo něj, protože přidružovat k němu zasluhuje věčné zatracení v pekle a je to největší hřích, který se bez upřímného pokání a přijetí tewhídu nikdy nikomu neodpouští, neboť Vznešený Alláh praví:
وَلَقَدْ بَعَثْنَا فِي كُلِّ أُمَّةٍ رَّسُولًا أَنِ اعْبُدُوا اللَّهَ وَاجْتَنِبُوا الطَّاغُوتَ ۖ فَمِنْهُم مَّنْ هَدَى اللَّهُ وَمِنْهُم مَّنْ حَقَّتْ عَلَيْهِ الضَّلَالَةُ ۚ فَسِيرُوا فِي الْأَرْضِ فَانظُرُوا كَيْفَ كَانَ عَاقِبَةُ الْمُكَذِّبِينَ
„A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: “Boha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!” A byli mezi nimi někteří, jimž Bůh dal vedení, a byli mezi nimi jiní, jimž usouzeno bylo bloudění. Choďte jen po zemi a popatřte, jaký byl konec těch, kdo pokládali to za lživé!“ (Nahl: 36)
Všemohoucí Pán také praví:
وَمَا أَرْسَلْنَا مِن قَبْلِكَ مِن رَّسُولٍ إِلَّا نُوحِي إِلَيْهِ أَنَّهُ لَا إِلَٰهَ إِلَّا أَنَا فَاعْبُدُونِ
„A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: „Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!“ (Anbijá: 25)
Od Selmána al-Fárisího رضي الله عنه se uvádí, že „jistý muž vešel do Ráje kvůli mouše a jiný kvůli mouše vstoupil do Pekelného ohně. Oba procházeli zemí modloslužebníků, kteří uctívali modlu a nepouštěli po cestě dál nikoho, ledaže by jejich modle přinesl obětinu. Řekli jednomu z nich: „Obětuj!“ „Nemám nic, co bych přinesl jako úlitbu,“ odvětil dotyčný. „Obětuj, třeba jen mouchu“ řekli modláři a když tak dotyčný učinil, nechali ho jít a on vstoupil do Pekelného ohně. Druhému řekli: „Obětuj!“ A on odvětil: „Já neobětovávám nikomu, kromě pro Alláha Vznešeného!“ Tak ho sťali a on vstoupil do Ráje.“1
Druhým je následovat Posla Božího صلى الله عليه وسلم ve všem, co řekl a vykonal, ale i v tom, co neříkal a nečinil, shodně slovům Božím k němu:
وَمَا أَرْسَلْنَا مِن رَّسُولٍ إِلَّا لِيُطَاعَ بِإِذْنِ اللَّهِ ۚ وَلَوْ أَنَّهُمْ إِذ ظَّلَمُوا أَنفُسَهُمْ جَاءُوكَ فَاسْتَغْفَرُوا اللَّهَ وَاسْتَغْفَرَ لَهُمُ الرَّسُولُ لَوَجَدُوا اللَّهَ تَوَّابًا رَّحِيمًا ﴿٦٤﴾ فَلَا وَرَبِّكَ لَا يُؤْمِنُونَ حَتَّىٰ يُحَكِّمُوكَ فِيمَا شَجَرَ بَيْنَهُمْ ثُمَّ لَا يَجِدُوا فِي أَنفُسِهِمْ حَرَجًا مِّمَّا قَضَيْتَ وَيُسَلِّمُوا تَسْلِيمًا ﴿٦٥﴾
„A nevyslali jsme posla žádného, leč aby mu byla, z dovolení Božího, prokazována poslušnost. Však jestliže k tobě přijdou poté, když sami sobě ukřivdili, prosíce Boha o slitování a žádajíce, aby posel poprosil o slitování pro ně, pak věru naleznou, že Bůh odpouští kajícníkům a je slitovný. Však nikoliv, při Pánu tvém, oni nebudou věřící, pokud tě neučiní rozhodčím v tom, o čem jsou ve sporu. Potom nenaleznou v duších svých pochybnosti o tom, cos rozhodl, a podrobí se plným podrobením.“ (Nisá: 64-65)
Sunna je nejlepší výklad Koránu i celé víry a podle jejího následování se rozpoznávají skuteční muslimové. Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í řekl: „Muslimové se shodují na tom, že komu se jasnou ukáže Sunna Božího Posla صلى الله عليه وسلم, ten nemá právo zanechat ji ve prospěch názoru kohokoli jiného.“2
Takto budeme následovat autentické učení islámu tak, jak přišel v Koránu a v Sunně, podle pojetí a pochopení prvních tří generací muslimů, našich zbožných předků, kteří pro islám žili a umírali, neboť Alláh Vznešený praví:
وَمَن يُشَاقِقِ الرَّسُولَ مِن بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ الْهُدَىٰ وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ الْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِ مَا تَوَلَّىٰ وَنُصْلِهِ جَهَنَّمَ ۖ وَسَاءَتْ مَصِيرًا
„A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný!“ (Nisá: 115)
Třetím principem je vracet se na tradici pochopení a učení uznávaných islámských autorit, učenců, kteří islám nepokřivili a vykládají ho tak, jak má být vykládán – to, co je víceznačné ve světle toho, co je jasné. Oni samozřejmě nejsou neomylní, mohou se dopustit chyby, ale ta je jim odpuštěna tak dlouho, dokud se drží důkazů a proto mají právo na respekt.
Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
فَضْلُ الْعَالِمِ عَلَى الْعَابِدِ كَفَضْلِي عَلَى أَدْنَاكُمْ إِنَّ اللَّهَ وَمَلَائِكَتَهُ وَأَهْلَ السَّمَوَاتِ وَالْأَرَضِينَ حَتَّى النَّمْلَةَ فِي جُحْرِهَا وَحَتَّى الْحُوتَ لَيُصَلُّونَ عَلَى مُعَلِّمِ النَّاسِ الْخَيْرَ
„Přednost učence nad uctívačem je jako přednost mne nad nejnižším mezi vámi. Věru Alláh, jeho andělé i obyvatelé nebes i zemí, dokonce i mravenec ve své chodbičce, ba dokonce i ryba žehnají tomu, kdo vyučuje lidi, co je dobro.“3
Šiřme spolu s nimi autentické islámské učení, aby byla posílena pravda a oslaben blud, jak ve vztahu k Alláhu, tak i ve vztahu ke každodennímu životu, takové, které je zlatou střední cestou dalekou od všech podob krajností a extrémizmu, ale i nedůslednosti, laxnosti a podbízivosti. Nedodávejme k víře nic dalšího, přijímejme z ní vše tak, jak se to k nám dostalo, a nenásledujme žádné nepodložené předpoklady, protože tím bychom víru padělali. Ve věcech pravdy a našich zásad nikdy nepřistupujme na kompromis, protože kompromis se lží a zlem neexistuje. Žijme pro naši víru a nežijme z ní, nemanipulujme vírou a ani skrze ni. Věrně ji předávejme dál, protože je to náš nejdůležitější závazek a čtvrtý princip, jak Vznešený Alláh také praví jazykem Músá/Mojžíše, mír s ním:
حَقِيقٌ عَلَىٰ أَن لَّا أَقُولَ عَلَى اللَّهِ إِلَّا الْحَقَّ
„A je spravedlivé; abych o Bohu jen pravdu hovořil.“ (A’ráf: 105)
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إنَّهُ ليس شيءٌ يُقَرِّبُكُمْ إلى الجنةِ إلّا قد أَمَرْتُكُمْ بهِ، وليس شيءٌ يُقَرِّبُكُمْ إلى النارِ إِلّا قد نَهَيْتُكُمْ عنهُ، إِنَّ الرُّوحَ القُدُسَ نَفَثَ في رَوْعِي: أنَّ نَفْسًا لا تَمُوتُ حتى تَسْتَكْمِلَ رِزْقَها، فاتَّقُوا اللهَ وأَجْمِلوا في الطَلَبِ، ولا يَحْمِلَنَّكُمُ اسْتِبْطاءُ الرِّزْقِ أنْ تَطْلُبُوهُ بِمَعاصِي اللهِ، فإنَّ اللهَ لا يُدْرَكُ ما عندَهُ إِلّا بِطاعَتِه
„Není nic, co by vás přibližovalo k Ráji, aniž bych vám to neporučil. A není nic, co by vás přibližovalo k Peklu, aniž bych vám to nezakázal. Věru Duch Svatý (tj. Džibríl) mi oznámil, že žádná živá bytost nezemře dříve, než nadejde hodina její smrti a než spotřebuje všechnu obživu pro ni předurčenou. Proto buďte bohabojní a získávejte svou obživu povoleným způsobem! Nechť chudoba nikoho z vás nedonutí k tomu, že se začne živit zakázaným způsobem, neboť to, co je u Alláha, si můžeme zasloužit jedině skrze poslušnost vůči Němu!”4
O pátém principu Vznešený Alláh praví:
بَلَىٰ مَنْ أَسْلَمَ وَجْهَهُ لِلَّهِ وَهُوَ مُحْسِنٌ فَلَهُ أَجْرُهُ عِندَ رَبِّهِ وَلَا خَوْفٌ عَلَيْهِمْ وَلَا هُمْ يَحْزَنُونَ
„Však nikoliv! Ten, kdo odevzdaně se obrací k tváři Boží a koná dobré, ten nalezne odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebude zarmoucen.“ (Bekara: 112)
Cíl nesvětí prostředky. Samotný dobrý úmysl nestačí, dokud i čin není správný a v souladu s principy víry. Islám nám zapovídá komukoli ubližovat, ať už souvěrcům nebo jinověrcům, ale nejen lidem, ale i zvířatům, přírodě a planetě, stejně jako nikdy nedovolit, aby se ubližovalo nám. Dobro je důkaz víry a pokud se za ně nepostaví věřící, tak kdo potom?
Šestým principem je dodržování dohod a úmluv, ctění závazku a daného slova, jak ve vztahu s Alláhem, tak i s lidmi, dokonce i kdyby nebyli muslimové, shodně Božímu příkazu:
وَأَوْفُوا بِالْعَهْدِ ۖ إِنَّ الْعَهْدَ كَانَ مَسْئُولًا
„Dodržujte věrně závazky své, neboť žádáno bude zúčtování o závazku!“ (Isrá´ :34)
A posledním, sedmým principem je princip výlučného islámského bratrství, o němž Alláh praví:
إِنَّمَا الْمُؤْمِنُونَ إِخْوَةٌ فَأَصْلِحُوا بَيْنَ أَخَوَيْكُمْ ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ لَعَلَّكُمْ تُرْحَمُونَ
„Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní – snad dostane se vám smilování!“ (Hudžurát: 10)
Kvůli pravdě od Alláha a v Jeho Jménu se spojujeme s jedněmi a zříkáme se jiných. To je naše povinnost a cesta k prosperitě a spravedlnosti ve světě. Spolupráce a bratrství spočívá na pravdě a bohabojnosti a není narušena sektářstvím a rozkolnictvím. Muslimové se navzájem musí chránit a bránit a společně bojovat za své zájmy všude po světě, poskytovat podporu slabým a utlačovaným proti tyranům a agresorům, jejichž zlu musí být učiněna přítrž.
(…)
Služebníci Boží!
Toto vše je islám, naše největší hrdost a štěstí, náš největší dar od Alláha, islám k němuž vyzýváme moudře a jemně, ale rozhodně a sebejistě, protože je dokonalý a jeho věrné a pokorné následování je garancí úspěchu na tomto i onom světě v jakékoli době na jakémkoli místě. Všechno, co máme, dokonce i my samotní, patříme Alláhu. Toto je jeho cesta, kterou nám Vznešený Alláh přikázal se neochvějně ubírat, bez ohledu na jakékoli protivenství a číkoli námitky:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا مَن يَرْتَدَّ مِنكُمْ عَن دِينِهِ فَسَوْفَ يَأْتِي اللَّهُ بِقَوْمٍ يُحِبُّهُمْ وَيُحِبُّونَهُ أَذِلَّةٍ عَلَى الْمُؤْمِنِينَ أَعِزَّةٍ عَلَى الْكَافِرِينَ يُجَاهِدُونَ فِي سَبِيلِ اللَّهِ وَلَا يَخَافُونَ لَوْمَةَ لَائِمٍ ۚ ذَٰلِكَ فَضْلُ اللَّهِ يُؤْتِيهِ مَن يَشَاءُ ۚ وَاللَّهُ وَاسِعٌ عَلِيمٌ
„Vy, kteří věříte! Kdo z vás se odřekne náboženství svého… A Bůh přivede lidi, které bude milovat a kteří budou milovat Jeho a kteří budou pokorní vůči věřícím a hrdí vůči nevěřícím, budou bojovat na cestě Boží a nebudou se bát výčitek nikoho. A toto je laskavost Boží a On ji uštědřuje, komu chce, a Bůh je velkorysý, vševědoucí.“ (Máida: 54)
Na dodržování těchto vznešených principů spočívá bytí a nebytí naší ummy i nás samých na tomto i onom světě. Zachovejme islám tak, jak byl islám zjeven, od Alláha, protože to je jediné přijaté náboženství a jediná jeho přijatá forma, shodně Jeho Slovům:
إِنَّ الدِّينَ عِندَ اللَّهِ الْإِسْلَامُ ۗ وَمَا اخْتَلَفَ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ إِلَّا مِن بَعْدِ مَا جَاءَهُمُ الْعِلْمُ بَغْيًا بَيْنَهُمْ ۗ وَمَن يَكْفُرْ بِآيَاتِ اللَّهِ فَإِنَّ اللَّهَ سَرِيعُ الْحِسَابِ ﴿١٩﴾ ۗ
„Náboženstvím jediným u Boha jest věru islám. Ti, jimž dáno bylo Písmo, se dostali do sporu teprve tehdy, když přišlo k nim vědění, následkem vzájemné řevnivosti. A kdo nevěří ve znamení Boží, zjistí, že Bůh věru je rychlý v účtování.“ (Álu ‘Imrán: 19)
Pane náš, dej nám i našim potomkům dodržovat a zachovávat náboženství pravdy, nedej našim srdcím odchýlit se od něj a uveď nás do zahrad Ráje. Ámín!
- Zaznamenali Ahmed v az-Zuhdu, podání č. 84; Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, hadís č. 33709; a Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 1/203. Jako hasan k Selmánovi, ale ne už k Prorokovi صلى الله عليه وسلم, ho doložil Ibn Báz v Šerhu Kitábi t-tewhíd, str. 100.
- Zaznamenal Ibnu l-Kajjim v I’lámu l-muwekki’ín, 1/6.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2685 a toto je jeho verze; at-Taberání v al-Mu’džemu l-Kebíru, hadísy č. 7911 a 7912; a Ibn Šáhín v at-Terghíbu fí fadáili l-a’mál, hadís č. 216. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 4213.
- Zaznamenali ho al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 2137; Ibn Abí Šejba v Musannefu, hadís č. 35473; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 10376 s drobnými odchylkami. Jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2866.