OTÁZKA: Jak se zachovat v situaci, kdy mnozí muslimové, mezi nimi i někteří učenci, nepovažují některé k islámu později přimyšlené věci za novoty? Na rozdíl od jiných učenců a jejich následovníků? Neměli by v tom být jednotní, či zvolit jednotný postup? A jak přistupovat k těm, kteří se na takové odvolávají a dané novoty praktikují? Lze s takovými spolupracovat a mlčet o novotách a novotářích s odvoláním na udržení jednoty muslimů?
ODPOVĚĎ:
Islám znamená naprosté podrobení se Jedinému Pravému Bohu, či plné odevzdání se tomu, co jako pravou víru a správnou cestu určí Jediný Pravý Bůh. To nevyhnutelně znamená poslouchat to, co Alláh nařídil a následovat to, co Alláh vytýčil. A to se nachází ve Zjevení – v Koránu a v Sunně Posla Božího صلى الله عليه وسلم.
Vznešený Alláh říká:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اسْتَجِيبُوا لِلَّهِ وَلِلرَّسُولِ إِذَا دَعَاكُمْ لِمَا يُحْيِيكُمْ ۖ
„Vy, kteří věříte! Odpovídejte na výzvu Boha a posla Jeho, když ten vás volá k tomu, co život vám dává.“ (Anfál: 24)
Jen ti, kteří toto upřímně a s ryzími úmysly dodrží, a kteří provedou, co od nich Alláh žádá tak, jako to provedl i Posel Božíصلى الله عليه وسلم, mohou usilovat o vstup do Ráje, shodně Božím slovům:
بَلَىٰ مَنْ أَسْلَمَ وَجْهَهُ لِلَّهِ وَهُوَ مُحْسِنٌ فَلَهُ أَجْرُهُ عِندَ رَبِّهِ وَلَا خَوْفٌ عَلَيْهِمْ وَلَا هُمْ يَحْزَنُونَ
„Však nikoliv! Ten, kdo odevzdaně se obrací k tváři Boží a koná dobré, ten nalezne odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebude zarmoucen.“ (Bekara: 112)
Základním principem proto vždy musí zůstat to, co Posel Boží صلى الله عليه وسلم formuloval v hadísu matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها:
مَنْ أَحْدَثَ فِي أَمْرِنَا هَذَا مَا لَيْسَ فِيهِ فَهُوَ رَدٌّ
„Kdokoli přimyslí do této naší věci něco nové, co do ní nepatří, toto se odmítá.“1
Důvodem toho je, čím podle Džábira رضي الله عنهما Posel Boží صلى الله عليه وسلم začínal svá páteční kázání:
أَمَّا بَعْدُ فَإِنَّ خَيْرَ الْحَدِيثِ كِتَابُ اللَّهِ وَخَيْرُ الْهُدَى هُدَى مُحَمَّدٍ وَشَرُّ الأُمُورِ مُحْدَثَاتُهَا وَكُلُّ بِدْعَةٍ ضَلاَلَةٌ
„A potom, nejlepší řečí je Kniha Boží, nejlepším vedením je vedení Muhammeda a nejhoršími věcmi jsou inovace, protože každá novota je bludem.“2
Mudžáhid ibn Džebr pravil: „Slova každého člověka je dovoleno zčásti přijímat, stejně jako i zčásti odvrhovat, s výjimkou slov Prorokových.“3
Vznešený Alláh totiž praví:
وَمَن يُشَاقِقِ الرَّسُولَ مِن بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ الْهُدَىٰ وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ الْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِ مَا تَوَلَّىٰ وَنُصْلِهِ جَهَنَّمَ ۖ وَسَاءَتْ مَصِيرًا
„A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný!“ (Nisá: 115)
Pravověrný chalífa Omar ibn ‘Abdil’azíz řekl: „Posel Boží صلى الله عليه وسلم ustavil Sunnu jako praxi a tu obnovovali i správně vedení chalífové po něm. Následování této praxe ukazuje na skutečnost něčí oddanosti vůči Knize Boží a plnou odevzdanost vůči Alláhu, jakož i sílu jeho víry. Tyto praktiky dané Sunnou nikdo nemůže pokřivit či pozměnit, či namísto nich vykonávat něco jiného, co je s nimi v rozporu. Kdokoli se této praxe drží, ten bude správně veden, kdokoli skrze ně žádá od Alláha vítězství, tomu se dostane vítězství a kdokoli jim odporuje a popírá je, následujíce cestu jinou, než je cesta věřících, Alláh ho zanechá na cestě, kterou si vybral a sežehne ho v Pekle a jak hnusný je to cíl konečný.“4
Pamatujme si tedy, že naše následování Proroka صلى الله عليه وسلم a tím i svědectví, že je skutečně Poslem Božím, nebude úplné, dokud nebude zahrnovat pokornost vůči čemukoli, co nařídil, víru ve vše, o čem nás zpravil, zanechání a vzdálení se od všeho, co nám zakázal a uctívání Alláha pouze tak, jako to On zavedl a sám činil. Není součástí následování Sunny jen pokornost v následování toho, co poručil, zakázal, specifikoval vykonal, nebo schválil, ale i pokornost v následování toho, co neporučil, nezakázal, nespecifikoval, nevykonal či neschválil, že dané věci zůstanou i námy nenásledované, nepřikázané, nezakázané, nespecifikované, nevykonané a neschválené.
Jediné správné měřítko posuzování inovací
Měřítkem toho, co je skutečnou součástí islámu a co je naopak nepřijatelným novým výmyslem a tudíž inovací, tudíž musí být vždy jen a pouze věrouka a praxe Posla Božího صلى الله عليه وسلم, přičemž soud o tom vynášejí kvalifikovaní učenci. Důkazem jsou slova Boží:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا أَطِيعُوا اللَّهَ وَأَطِيعُوا الرَّسُولَ وَأُولِي الْأَمْرِ مِنكُمْ ۖ فَإِن تَنَازَعْتُمْ فِي شَيْءٍ فَرُدُّوهُ إِلَى اللَّهِ وَالرَّسُولِ إِن كُنتُمْ تُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ ۚ ذَٰلِكَ خَيْرٌ وَأَحْسَنُ تَأْوِيلًا
„Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a ty, kdož mezi vámi mají autoritu! A jste-li ve sporu o nějakou věc, předejte její rozhodnutí Bohu a poslu – jestliže věříte v Boha a v den soudný! A to bude nejlepší a povede k nejkrásnějšímu výsledku.“ (Nisá: 59)
Alláh zároveň odvrací od opaku, když říká:
وَلَا تَكُونُوا كَالَّذِينَ تَفَرَّقُوا وَاخْتَلَفُوا مِن بَعْدِ مَا جَاءَهُمُ الْبَيِّنَاتُ ۚ وَأُولَٰئِكَ لَهُمْ عَذَابٌ عَظِيمٌ
„Nebuďte jako ti, kdož se rozdělili a do sporu se dostali poté, co k nim přišly důkazy jasné; pro ty je určen trest nesmírný“ (Álu ‘Imrán: 105)
Jakýkoli jiný přístup a jakákoli jiná cesta nás přivádí na stejné zcestí, na němž se ocitli ti z národa Semúd, kteří odmítli následovat svého proroka Sáliha, slovy Božími:
وَلَقَدْ أَرْسَلْنَا إِلَىٰ ثَمُودَ أَخَاهُمْ صَالِحًا أَنِ اعْبُدُوا اللَّهَ فَإِذَا هُمْ فَرِيقَانِ يَخْتَصِمُونَ
„A poslali jsme již kdysi k Thamúdovcům bratra jejich Sáliha, aby jim řekl: „Uctívejte Boha!“ A hle, tehdy rozdělili se na skupiny dvě, jež spolu byly rozhádány.“ (Neml: 45)
V hadísu ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنهما Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
إِنَّ لِكُلِّ عَمَلٍ شِرَّةً، وَلِكُلِّ شِرَّةٍ فَتْرَةٌ، فَمَنْ كَانَتْ فَتْرَتُهُ إِلَى سُنَّتِي فَقَدِ اهْتَدَى، وَمَنْ كَانَتْ فَتْرَتُهُ إِلَى غَيْرِ ذَلِكَ فَقَدْ هَلَكَ
„Věru každý skutek vyžaduje návyk a získání tohoto návyku vyžaduje čas. Proto kdokoli využije čas, aby přivykl mé Sunně, ten se bude ubírat správnou cestou. A kdo svůj čas promarní na něco jiného, ten dojde zkázy.“5
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه řekl: „Mějte se na pozoru před těmi, kdo upřednostňují své názory nad Zjevením, protože oni jsou nepřáteli Sunny. Nedokázali se naučit hadísy, namemorovat je nazpaměť a pochopit je a proto se chytili svých názorů, uváděje tak sebe i ostatní v blud!“6
Bekíja vypráví, že mu al-Awzá’í řekl: „Abú Jahmede, co soudíš o lidech, kteří nenávidí hadísy svého Posla?“ „To jsou špatní lidé,“ odpověděl Bekíja, načež l-Awzá’í dodal: „Není novotáře, jemuž bys citoval hadís Posla Božího صلى الله عليه وسلم vyvracející jeho novotu, aniž by nezačal nenávidět hadísy.“7
Abú ‘Alí al-Husejn ibn ‘Alí al-Háfiz řekl: „Slyšel jsem Dža’fera ibn Ahmeda ibn Sinána říci: „Na celém světě není novotáře, který by měl rád učence hadísů. Kdykoli člověk přimyslí nějakou inovaci, slast hadísů se z jeho srdce vytratí.“8
Buchárský fakíh Abú Nasr Ahmed ibn Sehl slyšel svého učitele Abú Nasra ibn Selláma říci: „Pro ty, kteří ohýbají, pokřivují a pozměňují víru není nic těžšího a více nenáviděného, nežli poslouchat hadísy a jejich podání cestami řetězců vypravěčů.“9
Pravil al-Berbehárí:
„Slyšíš-li člověka útočit na podání, nepřijímat či popírat kterékoli podání z těch, jež přišla od Posla Božího صلى الله عليه وسلم, potom pochybuj o jeho islámu, neboť je to člověk zlého směřování i špatných slov. Takový věru nenapadá Proroka صلى الله عليه وسلم ani na jeho společníky رضي الله عنهم, ale útočí na samotný islám, protože přes podání poznáváme vše na tomto i na onom světě. A věru Korán ke svému vysvětlení potřebuje Sunnu více, nežli potřebuje Sunna Korán.“10
Muhammed ibn ‘Alí aš-Šewkání napsal:
„Věz, že pokud by došlo mezi muslimy ke sporu, zda je nějaká praktika inovací, či nikoli, zda je něco zakázáno, nebo dovoleno, potom je podle jednomyslného konsenzu od časů Prorokových společníků, nechť je se všemi Alláh spokojen, až do dnešních dní, povinností hledat rozřešení u Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه وسلم ve všem, v čem k názorové neshodě dojde, protože Vznešený Alláh praví:
فَإِن تَنَازَعْتُمْ فِي شَيْءٍ فَرُدُّوهُ إِلَى اللَّهِ وَالرَّسُولِ إِن كُنتُمْ تُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ
„A jste-li ve sporu o nějakou věc, předejte její rozhodnutí Bohu a poslu – jestliže věříte v Boha a v den soudný!“ (Nisá: 59)
Hledat rozřešení u Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه وسلم znamená obrátit se pro správnou odpověď ke Knize Boží a Sunně Božího Poslaصلى الله عليه وسلم. A ohledně toho není mezi muslimy žádného sporu.
Na základě toho dobře víme následující: Nikdo z učenců, kteří se rozcházejí, ani nikdo z jejich následovníků, nemá právo říci „pravda je u toho a toho a není u toho a toho,“ anebo „ten a ten má větší nárok na to, aby měl pravdu, než ten a ten.“
Naopak je povinností každého, kdo pokud alespoň trochu věcem rozumí a má znalosti a rozlišovací schopnosti, aby jejich neshody vážil na vahách základních postulátů Koránu a Sunny. Kdo potom ke svému tvrzení doloží důkaz z Koránu či ze Sunny, ten následuje pravdu a ten má na pravdu větší nárok, zatímco ten, který pro své tvrzení takový důkaz nenachází, ten se jednoduše mýlí.“11
- Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2697 a toto je jeho znění; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1718.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 867.
- Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilm, 925-926.
- Uvádí Ibnu l-Kajjim v Ighásetu l-lehfán, 1/159.
- Zaznamenal Ibn Chuzejma v Sahíhu, hadís č. 2105. al-Albání ho ve svém tahkíku Ibn Chuzejmova Sahíhu doložil jako sahíh dle podmínek al-Buchárího, viz Sahíhu ´bni Chuzejma, 3/293.
- Zaznamenal Ibn Hadžer al-‘Askalání ve Fethu l-Bárí, 13/302.
- Zaznamenal Chatíb al-Baghdádí v Šerefu ashábi l-hadís, podání č. 148.
- Viz Ibid., podání č. 149.
- Viz Ibid., podání č. 150.
- Viz Šerhu s-sunna, bod č. 49.
- Viz Medžmú’atu r-resáil, str. 3-5.