Vznešený Alláh má Své vyvolené služebníky, kteří ho oddaně uctívají a ustavují na zemi Jeho zákon. On Sám je k ničemu nepotřebuje, ale tím, že jim umožňuje tak činit, prokazuje nesmírné dobro jim samotným. A pokud nejsou za tento dar vděční, anebo jej chtějí vyměnit za některé z pozlátek tohoto světa, najde si Alláh jiné, kteří Ho nezradí a budou si Jeho darů vážit více. Toto je nezměnitelná zvyklost Boží ve stvořeném světě, neboť On, Dokonalý a Jediný Stvořitel, Pán a Vládce celého vesmíru, pravil:
وَاللَّهُ الْغَنِيُّ وَأَنتُمُ الْفُقَرَاءُ ۚ وَإِن تَتَوَلَّوْا يَسْتَبْدِلْ قَوْمًا غَيْرَكُمْ ثُمَّ لَا يَكُونُوا أَمْثَالَكُم
“Bůh je soběstačný, zatímco to vy jste nuzáci. A obrátíte-li se zády tedy On vás vystřídá lidem jiným, jenž vám nebude podoben.” (Muhammed: 38)
Skupina bezúhonných svědků vyprávěla, že jednou, když seděli v přítomnosti brilantního učence al-Hasana al-Basrího, spatřili nějaké muže, jak odtahují mrtvolu jistého člověka.
Když al-Hasan spatřil onoho nebožtíka, projel jeho tváří výraz naznačující, že zemřelého znal. Něco mu prolétlo hlavou, něco v jeho mysli, co mu najednou připomenulo nějaké dávno vybledlé vzpomínky. Bylo to tak intenzivní, až al-Hasan zavrávoral a sesunul se k zemi v mrákotách.
Když znovu nabral vědomí, jeho společníci se jej začali vyptávat, co tak hrozného se mu vlastně přihodilo.
Al-Hasan jim v odpovědi povyprávěl příběh onoho mrtvého muže. Řekl:
“Onen muž, kterého mrtvého táhli po zemi, byl jedním z nejoddanějších asketů uctívajících Alláha a zříkajících se tohoto světa. Odmítal všechna jeho lákadla a pokušení. Byl plně oddán uctívání a službě Jedinému Bohu.
Jednou vyšel ze svého domu s úmyslem se jít do mešity pomodlit, avšak cestou spatřil jednu krásnou křesťanskou dívku. Ta se pro něj okamžitě stala jeho pokušením.
Když ji požádal o ruku, odmítla ho, řka: “Neprovdám se za tebe, dokud se nezřekneš islámu a nestaneš se následovníkem mé víry.”
Pokračoval dál, ale jak čas ubíhal, myslel na ni a tesknil za ní stále více a více.
Nakonec jejím svodům podlehl. Stal se skutečně odpadlíkem. Zřekl se islámu, náboženství čisté a neposkvrněné, ryzí víry v absolutní Boží Jedinost a Jedinečnost.
Nyní byl křesťanem a jak čas ubíhal, ona dívka vyšla ze svých komnat, vynořila se zpoza jejich závěsů a promluvila na něho: “Jsi člověkem, ve kterém není ani za mák dobra. Zřekl ses své vlastní víry, která pro tebe byla celý tvůj život to nejdůležitější, cos měl. Odhodils ji čistě jen pro svůj nízký chtíč, který nemá pražádnou hodnotu. A proto se i já vzdávám své vlastní víry. Ne však z toho samého důvodu. Činím tak naopak z touhy po dosažení věčné blaženosti, která nikdy nepomine, kvůli skutečnému bytí v péči Jediného, Který nemá společníka, Věčného a Soběstačného. Toho, Jenž nikoho nepotřebuje, ale všichni závisí na Něm, Toho, Jenž nejí ani nepije, ale všechny živí a napájí. Toho, který neplodil a nebyl zplozen.”
A potom odrecitovala koránskou súru al-Ichlás (česky Upřímnost víry, 112. v koránském pořadí):
قُلْ هُوَ اللَّهُ أَحَدٌ اللَّهُ الصَّمَدُ لَمْ يَلِدْ وَلَمْ يُولَدْ وَلَمْ يَكُن لَّهُ كُفُوًا أَحَدٌ
“Rci: “On je Alláh, Jedinečný, Bůh Sám o Sobě Věčný, neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo by Mu byl roven” (Ichlás: 1-4)
Když se ostatní lidé dozvěděli o tom, co dotyčná dívka onomu muži řekla, přicházeli k ní a vyptávali se: “Ty jsi se potom všem tato slova naučila nazpaměť?”
“Nikoli, při Alláhu, doposud jsem o nich vůbec nevěděla,” odpověděla ta dívka a pokračovala: “Ale poté, co na mne ten muž stále více a více naléhal, potom, co mne stále více chtěl mít, zdál se mi sen. Věru jsem v něm viděla Pekelný oheň. Bylo mi ukázáno mé místo v Ohni. Vyděsila jsem se k smrti, ale anděl Málik, strážce pekla, mne upokojil: “Neboj se a nebuď smutná, protože Alláh tě vykoupil a namísto tebe tam poslal tohoto člověka.” Ukázal mi, že namísto mne vejde do Pekla onen muž. Poté mne Málik vzal za ruku a přivedl mne k branám Ráje. Tam jsem vevnitř spatřila vyklesaný nápis. Ten jsem si přečetla a stálo na něm:
يَمْحُو اللَّهُ مَا يَشَاءُ وَيُثْبِتُ ۖ وَعِندَهُ أُمُّ الْكِتَابِ
“Bůh vymazává i potvrzuje to, co chce, a u Něho je Kniha původní.” (Ra’d: 39)
Potom začal anděl Málik opakovat súru al-Ichlás a já ji po něm opakovala tak dlouho, až jsem se probudila a uměla jsem ji nazpaměť.”
“Ona dívka,” pokračoval ve svém vyprávění al-Hasan, přijala islám. A onen muž, jehož tělo jste před chvílí spatřili, jak ho odtahovali pryč, byl nakonec odsouzen a popraven za své odpadlictví.
A já prosím Alláha, aby nás učinil pevnými a neochvějnými na cestě Boží víry a aby nás obdařil bezpečím a úspěchem na tomto i na onom světě.”
Autor: Medždí Muhammed Šenáwí
Zdroj: Min kisasi s-sálihín, str. 53-55; přeloženo, upraveno a doplněno.
Přeložil: Alí Větrovec