Lidé jsou různí, včetně těch, kteří se vyhlašují za tvé přátele. V případě, že uposlechneš Boží výzvu a vykročíš po cestě islámu, najdou se i takoví, kteří jsou připraveni pohřbít vaše staré přátelství a dokonce tě i připravit o to, co ti po právu náleží. Takoví falešní přátelé si nezaslouží, abys na ně bral ohled.
Vznešený Alláh o takových pravil:
سَيَقُولُ السُّفَهَاءُ مِنَ النَّاسِ مَا وَلَّاهُمْ عَن قِبْلَتِهِمُ الَّتِي كَانُوا عَلَيْهَا ۚ قُل لِّلَّهِ الْمَشْرِقُ وَالْمَغْرِبُ ۚ يَهْدِي مَن يَشَاءُ إِلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ
“Budou říkat hlupáci mezi lidmi: “Co odvrátilo je od směru jejich, k němuž dříve se obraceli?” Odpověz: “Bohu patří východ i západ a On vede, koho chce, ke stezce přímé.” (Bekara: 142)
وَلَئِنِ اتَّبَعْتَ أَهْوَاءَهُم مِّن بَعْدِ مَا جَاءَكَ مِنَ الْعِلْمِ ۙ إِنَّكَ إِذًا لَّمِنَ الظَّالِمِينَ
“Budeš-li pak následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění, budeš věru jedním z nespravedlivých.” (Bekara: 145)
Takový druh nevděčníků a povrchních snobů existoval i v dobách Posla Božího صلى الله عليه وسلم a jeho společníků رضي الله عنهم a bude existovat vždy, dokud spolu soupeří víra a nevíra.
Jedním z takových byl i nevěřící dlužník a někdejší přítel Prorokova صلى الله عليه وسلم společníka Chabbába ibn Arat رضي الله عنه, jenž byl řemeslníkem v jedné z kovářských dílen v Mekce. Jak se měl přesvědčit, jejich dlouholeté přátelství se rozplynulo jako pára nad hrncem jen kvůli tomu, že Chabbáb dosvědčil pravdu islámu. Nehledě na společně strávené chvíle, nehledě na dobré mravy a solidní reputaci mezi lidmi.
Chabbáb vypráví:
“Býval jsem kovářem. Al-‘Ásí ibn Wáil mi dlužil peníze. Proto jsem se za ním vypravil žádat svůj dluh zpět.
On mi však odvětil: “Neuhradím ti svůj dluh, dokud ty neodvrhneš Muhammada.”
“Tak se nestane. Neodvrhnu svou víru v Muhammadovo proroctví, dokud ty nezemřeš a potom nebudeš vzkříšen,” odpověděl jsem mu.
“Opravdu budu po své smrti znovu přiveden k životu?” ušklíbl se al-‘Ásí a výsměšně dodal: “Tak to ti tvé peníze vrátím až tam, na druhé straně, tam určitě budu mít majetek i potomstvo!”
Chabbáb vzpomíná, že v návaznosti na tento incident byla zjevena Boží slova:
أَفَرَأَيْتَ الَّذِي كَفَرَ بِآيَاتِنَا وَقَالَ لَأُوتَيَنَّ مَالًا وَوَلَدًا ﴿٧٧﴾ أَطَّلَعَ الْغَيْبَ أَمِ اتَّخَذَ عِندَ الرَّحْمَٰنِ عَهْدًا ﴿٧٨﴾ كَلَّا ۚ سَنَكْتُبُ مَا يَقُولُ وَنَمُدُّ لَهُ مِنَ الْعَذَابِ مَدًّا
“Co soudíš o tom, jenž ve znamení Naše nevěří a hovoří: “Věru že dostane se mi majetku i dětí”? Pronikl snad on k nepoznatelnému či uzavřel snad s Milosrdným úmluvu? Však pozor! My zapíšeme vše, co říká, a prodloužíme mu délku trestu jeho a zdědíme po něm to, o čem mluví, a přijde k nám osamocen, zbaven všeho!” (Merjem: 77-80)1