Než nadejde šest pohrom, díl 1.

‘Abbás al-Ghifárí رضي الله عنه a jeho bratranec vyprávějí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

بَادِرُوا بِالْأَعْمَالِ سِتًّا: إِمَارَةَ السُّفَهَاءِ، وَكَثْرَةَ الشُّرَطِ، وَقَطِيعَةَ الرَّحِمِ، وَبَيْعَ الْحُكْمِ، وَاسْتِخْفَافًا بِالدَّمِ، وَ نَشْئًا يَتَّخِذُون الْقُرْآنَ مَزَامِيرَ يُقَدِّمُونَ أَحَدَهُمْ لِيُغَنِّيَهُمْ، وَإِنْ كَانَ أَقَلَّهُمْ فِقْهًا.

„Předežeňte svými dobrými činy šest pohrom – vládu pošetilců, množství milic, zpřetrhávání rodinných pout, kupčení s mocenskými pozicemi, lehkovážné prolévání krve, mladíky stavějící se ke Koránu jako k píšťalám, natolik, že lidé je budou pouštět dopředu, byť by z nich oni tomu, co recitují, rozuměli nejméně.“¹

Vypravěč tohoto hadísu

Jeho jméno se kromě varianty ‘Abbás uvádí také jako ‘Ábis ibn ‘Abs, nebo ‘Abs ibn ‘Ábis al-Ghifárí.²

Podle Ibn Hadžera al-‘Askaláního se jedná o Prorokova صلى الله عليه وسلم společníka a toto je podle al-Buchárího jediný hadís, který je od něj vyprávěn. Prorokovým صلى الله عليه وسلم společníkem byl i jeho synovec.³ Konec svého života prožil tento sahábí v irácké Kúfě.⁴

Kontext tohoto hadísu a jeho autenticita ve světle různých jeho podání

‘Alím vypráví, že ležel na lehátku vedle ‘Abbáse al-Ghifárího رضي الله عنه a viděl lidi nakažené morem. Řekl: „Což nejsou nakažení morem? More, vem si mě! More, vem si mě!“ Jeho synovec, také společník Posla Božího صلى الله عليه وسلم, mu řekl: „Nepřál sis snad pro sebe smrt? Věru jsem slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:

لا يتمنين أحدكم الموت فإنه عند انقطاع عمله.

„Nechť si nikdo z vás nepřeje smrt, protože věru ona je přerušením jeho činů“?”

Na to mu ‘Abbás odpověděl výše citovanými slovy.⁵

Nicméně hadís sám je sahíh, protože ho uvádí i at-Taberání a Ibn Šáhín přes Músá al-Džuheního od Zázána, jenž řekl: „Byl jsem s jedním mužem, jenž patřil ke společníkům Posla Božího صلى الله عليه وسلم a říkali mu ‘Abbás.” A potom citoval hadís, který mu tento ‘Abbás pověděl.⁶

V hadísu Abu l-Chattába an-Nuhháse ibn Kahma od Abú ‘Ammára Šeddáda aš-Šámího se uvádí, že ‘Awf ibn Málik رضي الله عنه řekl: „Ó more, vem si mě, přijď ke mně!“ Následně se jej jeho společníci zeptali: „Zdaž jsi ty sám neslyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:

ما عمر المسلم كان خيرا له

„Věk muslima není prodloužen, aniž by to pro něj nebylo dobrem?“

„Ovšemže,“ odpověděl ‘Awf a dodal: „Jenže se obávám šesti …“⁷

Džemíl ibn ‘Ubejd at-Táí vyprávěl od Abu l-Me’allá a ten od al-Hasana, že to byl Hakem ibn ‘Amr al-Ghifárí, kdo řekl: „Ó more, vem si mě a přijď ke mně…“ či něco podobného.⁸

Podle al-Albáního na autenticitu tohoto hadísu ukazují všechna tato podpůrná podání i životopisná glosa ohledně jeho hlavního vypravěče u Ibnu l-Hadžera al-‘Askaláního.⁹

Podle al-Buchárího a Ibn Šáhínovy verze vypráví Músá al-Džuhení od jistého Zádána, že spočinul s jistým Ibn ‘Absem či Ibn ‘Ábisem na podušce a spatřili lidi kvapem odněkud utíkat. „Co je těm lidem?“ zeptal se dotyčný sahábí. „Prchají před morem,“ bylo mu řečeno. „Vem si mě, ó more,“ řekl Ibn ‘Abs. Potom mu kdosi z lidí, již také bývali Prorokovými صلى الله عليه وسلم společníky, řekl: „To prosíš o smrt? Vždyť sám jsi přece slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم slyšel toto zakazovat.“ Ibn ‘Abs odvětil: „Jenže slyšel jsem ho i varovat před šesti jevy, před nimiž varoval svou ummu …“ načež vzpomenul tento hadís.¹⁰

Kontext tohoto hadísu v Koránu

Vznešený Alláh praví:

وَسَارِعُوا إِلَىٰ مَغْفِرَةٍ مِّن رَّبِّكُمْ وَجَنَّةٍ عَرْضُهَا السَّمَاوَاتُ وَالْأَرْضُ أُعِدَّتْ لِلْمُتَّقِينَ ‎﴿١٣٣﴾‏ الَّذِينَ يُنفِقُونَ فِي السَّرَّاءِ وَالضَّرَّاءِ وَالْكَاظِمِينَ الْغَيْظَ وَالْعَافِينَ عَنِ النَّاسِ ۗ وَاللَّهُ يُحِبُّ الْمُحْسِنِينَ ‎﴿١٣٤﴾‏ وَالَّذِينَ إِذَا فَعَلُوا فَاحِشَةً أَوْ ظَلَمُوا أَنفُسَهُمْ ذَكَرُوا اللَّهَ فَاسْتَغْفَرُوا لِذُنُوبِهِمْ وَمَن يَغْفِرُ الذُّنُوبَ إِلَّا اللَّهُ وَلَمْ يُصِرُّوا عَلَىٰ مَا فَعَلُوا وَهُمْ يَعْلَمُونَ ‎﴿١٣٥﴾‏ أُولَٰئِكَ جَزَاؤُهُم مَّغْفِرَةٌ مِّن رَّبِّهِمْ وَجَنَّاتٌ تَجْرِي مِن تَحْتِهَا الْأَنْهَارُ خَالِدِينَ فِيهَا ۚ وَنِعْمَ أَجْرُ الْعَامِلِينَ ‎﴿١٣٦﴾‏

„Pospíchejte k milosti od Pána svého a k zahradě, jejíž šířka se rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné, kteří rozdávají almužny ve štěstí i v neštěstí a kteří krotí hněv svůj a odpouštějí lidem. Bůh věru miluje ty, kdož dobro činí, a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Boha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých – neboť kdo jiný může hříchy odpustit než Bůh – a kteří nesetrvávají vědomě v tom, co provedli. A odměnou těchto bude odpuštění od Pána jejich a zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž budou nesmrtelní. Jak krásná to odměna těm, kdož dobré konali!“ (Áli ‘Imrán: 133-136)

Ohledně nástupu předzvěstí soudného dne je řečeno na jiném místě:

فَهَلْ يَنظُرُونَ إِلَّا السَّاعَةَ أَن تَأْتِيَهُم بَغْتَةً ۖ فَقَدْ جَاءَ أَشْرَاطُهَا ۚ فَأَنَّىٰ لَهُمْ إِذَا جَاءَتْهُمْ ذِكْرَاهُمْ ‎

„Což mohou očekávat něco jiného, než že Hodina k nim znenadání přikvačí, když již se objevily její příznaky? K čemu bude jim dobré její připomínání, až na ně udeří?“ (Muhammed: 18)

Kontext tohoto hadísu v Sunně

Al-Munewí uvádí v tomto kontextu následující hadís,¹¹ kde Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه slyšel, jak Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

بَادِرُوا بِالأَعْمَالِ سِتًّا طُلُوعَ الشَّمْسِ مِنْ مَغْرِبِهَا أَوِ الدُّخَانَ أَوِ الدَّجَّالَ أَوِ الدَّابَّةَ أَوْ خَاصَّةَ أَحَدِكُمْ أَوْ أَمْرَ الْعَامَّةِ ‏

„Pospíchejte s dobrými skutky, než nastane šestero – východ slunce z místa, kde zapadá, nebo dým, nebo lžiprorok ad-Dedždžál, nebo zvíře ze země, vlastní skon někoho z vás či všeobecný rozvrat.“¹²

Podobné se uvádí i od Abú Hurejry رضي الله عنه a „obecný rozvrat“ je buďto nástup podobných předzvěstí Soudného dne, anebo sám Soudný den.¹³

Abú Hurejra رضي الله عنه rovněž vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

بَادِرُوا بِالأَعْمَالِ فِتَنًا كَقِطَعِ اللَّيْلِ الْمُظْلِمِ يُصْبِحُ الرَّجُلُ مُؤْمِنًا وَيُمْسِي كَافِرًا أَوْ يُمْسِي مُؤْمِنًا وَيُصْبِحُ كَافِرًا يَبِيعُ دِينَهُ بِعَرَضٍ مِنَ الدُّنْيَا

„Pospěšte si s dobrými skutky, než přijdou pokušení jako kusy temné noci, muž se ráno probudí jako věřící a večer ulehne jako nevěřící, či ulehne jako věřící a ráno se probudí jako nevěřící, prodávaje svou víru za pozlátka tohoto světa.“¹⁴

Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí i následující verze, v níž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:

‏ بَادِرُوا بِالأَعْمَالِ سَبْعًا هَلْ تَنْظُرُونَ إِلاَّ فَقْرًا مُنْسِيًا أَوْ غِنًى مُطْغِيًا أَوْ مَرَضًا مُفْسِدًا أَوْ هَرَمًا مُفَنِّدًا أَوْ مَوْتًا مُجْهِزًا أَوِ الدَّجَّالَ فَشَرُّ غَائِبٍ يُنْتَظَرُ أَوِ السَّاعَةَ فَالسَّاعَةُ أَدْهَى وَأَمَرُّ

„Pospíchejte s dobrými skutky, než nadejde sedmero. Což budete čekat na vše postihující chudobu, či rozptylující bohatství, zničující chorobu, sešlost starobou či náhlou smrt, nebo ad-Dedždžála, zatím nepřítomné zlo, které na vás čeká anebo na Hodinu a Hodina je nejvíce nečekaná a nejvíce hořká!“¹⁵

 

Kontext tohoto hadísu ve slovech zbožných předků

Zbožní předkové z podobných podání rozuměli příkaz konat dobré skutky co nejdříve, než tato negativa nastanou. Na základě těchto hadísů vyvozovali povinnost pospíšit si s vykonáním hadždže, než cokoli ze zmiňovaného poutníkovi překazí jeho cestu.¹⁶

Pravil al-‘Arráf ibn ‘Atáulláh: „V těchto podáních Prorokův صلى الله عليه وسلم příkaz pospíšit si s konáním dobrých skutků znamená, že se jedná o obtíže, narušující konání dobrých skutků. Proto je nařízeno si s bohulibými činy pospíšit, než se tyto těžkosti objeví a vykonat co nejvíce dobra dříve, ještě předtím, než se objeví či převládnou.“¹⁷

 

1. Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 3/494; Abú ‘Ubejd ve Fadáilu l-Kur´án, 2/34;; Ibn Abi d-Dunjá v al-‘Ukúbát, 1/78. Uvádí ho as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 5123. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsileti al-Ahádísi s-sahíha, hadís č. 979. Viz také Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 2812. Ibnu l-Džewzí ho ovšem za sahíh nepovažuje, viz al-‘Ilelu l-mutenáhíja, 2/887.
2. Viz Usdu l-ghába, životopisná glosa (arab. ترجمة terdžema) č. 2660; as-Sikkát, 3/322; Tedžrídu asmái s-sahába, 1/281; al-Džerhu we t-ta’díl, 3/ glosa č. 35; al-Ikmál, 6/16; at-Táríchu l-kebír, 7/80; a Telkíhu fuhúmi ahli l-ásár, str. 381.
3. Viz al-Isábetu fí temjízi s-sahába, 3/459, terdžema č. 4356.
4. Tak smýšlí al-Munewí ve Fejdu l-kadír, 3/194.
5. Tento kontext uvádí Abú Ghurza al-Háfiz v Musnedu ‘Abbás, 1/2, od Šurejka ibn Abí Jakzána od Zázána a ten od ‘Alíma. Od Lejse ho přes Osmána a Zázána bez vzpomenutí ‘Alíma uvádí s přetrhaným řetězcem vypravěčů i al-Buchárí v at-Táríchu l-kebír, 4/80 hned ve dvou variantách a obě jsou slabé. Abú Jakzánovo jméno je Osmán ibn ‘Umejr, v hadísech není silný, míchá podání a mlží řetězce vypravěčů. Šurejkovo celé jméno je Šurejk ibn ‘Abdilláh al-Kádí a Lejs je Lejs ibn Abí Sulejm a oba jsou slabí. Viz al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 2/672-673.
6. Totéž se uvádí i od Abú Bekra ibn ‘Alí al-Muzeního a v díle al-Isába. Všechno toto jsou podpůrná podání. Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 2/673.
7. Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 6/22-23. Jenže tento an-Nuhhás je slabý. Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 2/673.
8. Zaznamenali at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, 1/324; al-Hákim v Mustedreku, 3/443. Ohledně tohoto vypravěče mlčí jak al-Hákim tak i Zehebí. Abú Me’allá byl vypravěč neznámý al-Albánímu, ale podobné podání uvádí ho ad-Dewlábí v al-Kuná, 2/124, od Hadždžádže ibn Nusajra, kde se jeho jméno uvádí v plné podobě jako Zejd ibn Abí Lejlá as-Se’dí. Ad-Dewlábího verze pokračuje vypravěčem al-Hasanem, vyprávějícím od Ma’kila ibn Jesáraرضي الله عنه. Jenže kromě uvedení plného jména vypravěče nenacházíme životopisnou glosu k němu ani zde. Posledním zdrojem je Ibn Šáhín vyprávějící od al-Kásima a ten od Abú Umámy, jenž slyšel jistého ‘Abbáse, který byl společníkem Proroka صلى الله عليه وسلم vzpomenout těchto šest obávaných jevů. Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 2/674.
9. Viz al-Isábetu fí temjízi s-sahába, 1/346. Al-Albáního slova viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 2/674.
10. Tak ho uvádí i Ibn Hadžer v al-Isábetu fí temjízi s-sahába, 3/459.
11. Viz at-Tejsíru bi-šerhi Džámi’i s-saghír, 1/430.
12. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2947.
13. Viz at-Tejsír, 1/430.
14. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 118.
15. Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2306 jako hasan gharíb s poznámkou, že se uvádí jen přes Muharrara ibn Hárúna a Bišra ibn Omara od al-A’radže a ten od Abú Hurejry. Také ho vypráví Mu’ammer od kohosi, kdo slyšel Se’ída al-Makberího vyprávět tento hadís od Abú Hurejry. Poněkud odlišné verze uvádí al-‘Ukajlí v ad-Du’afá al-Kebír, 4/230, přes Muharreza ibn Hárúna, jenž je dle al-Buchárího odvržených podání, avšak toto konkrétní je podepřeno jinými cestami; a Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 6/442. Uváděny jsou obě varianty Ibn Hárúnova jména, jak Muharrar tak Muharraz. Podle al-Kajseráního, an-Nesáího a al-Buchárího je odvrženým vypravěčem, případně vypravěčem odvržených podání, viz Zechíratu l-huffáz, 2/1090. Srov. Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 8/196. Podle az-Zehebího je Ibn Hárún zmiňován jako slabý vypravěč, nicméně hadís má i jiné cesty podání, viz Mízánu l-i’tidál, 3/443. Al-Munzirí zmiňuje Ibn Hárúnovu specifickou značnou slabost v situaci, kdy vypráví právě od al-A’radže, viz at-Terghíbu we t-terhíb, 4/203. Al-Albání uzavírá, že tento hadís je nejspíše da’íf, viz Silsiletu l-ahádísi d-da’ífa, hadís č. 1666. Jiného názoru je Ibn Báz, který ho označuje za hasan li-ghajrihi v Medžmú’u l-fetáwá we l-makálát, 16/336.
16. Viz al-Munewí v at-Tejsíru bi-šerhi l-Džámi’i s-saghír, 1/430.
17. Uvádí al-Munewí ve Fejdu l-kadír, 3/194.