Porušili jsme svaté právo souseda
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَنْ كَانَ يُؤْمِنُ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الآخِرِ فَلاَ يُؤْذِ جَارَهُ.
„Kdokoli věří v Alláha a Den Poslední, nechť nijak neubližuje svému sousedovi.“ [1]
Porušili jsme svaté právo souseda
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَنْ كَانَ يُؤْمِنُ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الآخِرِ فَلاَ يُؤْذِ جَارَهُ.
„Kdokoli věří v Alláha a Den Poslední, nechť nijak neubližuje svému sousedovi.“ [1]
Posel Boží صلى الله عليه و سلم nijak nespecifikoval ani náboženské vyznání tohoto souseda, ani podobu tohoto ubližování, zda se týká života, zdraví, majetku nebo osobní důstojnosti.
‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما vyprávěl od Proroka صلى الله عليه و سلم, že řekl:
خَيْرُ الأَصْحَابِ عِنْدَ اللَّهِ خَيْرُهُمْ لِصَاحِبِهِ وَخَيْرُ الْجِيرَانِ عِنْدَ اللَّهِ خَيْرُهُمْ لِجَارِهِ .
„Nejlepšími společníky jsou u Alláha tací, kteří jsou nejlepší ke svým společníkům. A nejlepšími sousedy jsou u Alláha ti, kteří jsou nejlepší ke svým sousedům.“ [2]
Tedy jednoznačně – čím lépe se člověk chová k lidem okolo sebe ve všeobecnosti a konkrétně ke svým sousedům, tím je u Alláha lepším člověkem. Aniž by bylo cokoli řečeno o náboženském vyznání těchto společníků či sousedů. A čím hůře se k nim chová, tím horší je jeho postavení v očích Božích.
Viděno z opačné strany, Abú Šurejh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم přísahal:
وَاللَّهِ لاَ يُؤْمِنُ، وَاللَّهِ لاَ يُؤْمِنُ، وَاللَّهِ لاَ يُؤْمِنُ.
„Při Alláhu nevěří, při Alláhu nevěří, při Alláhu nevěří!“
Přítomní sahábové رضي الله عنهم أجمعين se udiveně zeptali: „Kdopak nevěří, Posle Boží?!“
Posel Božíصلى الله عليه و سلم jim odvětil:
الَّذِي لاَ يَأْمَنُ جَارُهُ بَوَايِقَهُ .
„Ten, čí soused není v bezpečí před jeho ústrky.“ [3]
Ústrkem je už i nejmenší podoba toho, co vyvolá v člověku pocit ublížení a tísně v srdci. Ústrk může být vyvolán pohledem, výrazem tváře, gestem rukou, slovem, nebo ještě hůře může přerůst do přestupku či zločinu vůči majetku, lidské důstojnosti anebo zdraví jiného člověka.
O verbálních prohřešcích proti jiným lidem a ohledně jejich odsudku slyšel ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم říci:
لَيْسَ الْمُؤْمِنُ بِالطَّعَّانِ وَلاَ اللَّعَّانِ وَلاَ الْفَاحِشِ وَلاَ الْبَذِيءِ
„Věřící (tj. ten opravdový) není ani nactiutrhačný, ani neproklíná, ani nemluví oplzle či vulgárně.“ [4]
Ibn Hibbán pravil:
„Soudný člověk nemá potřebu kohokoli urážet. Kdokoli bude urážet vladaře, přijde o svůj podíl v tomto životě. Kdokoli bude urážet zbožné věřící, přijde o svůj podíl v životě budoucím. Kdokoli bude urážet svého bratra v islámu, ztratí vlastní smysl pro čest. A kdokoli bude urážet jiné lidi, ten přijde o vlastní pocit bezpečí.“ [5]
Je nehorázné, že žijeme mezi nemuslimskými sousedy a nedokážeme v nich díky našemu vlastnímu přístupu vzbudit pocit důvěry a toho, že se o nás budou moci opřít a očekávat naši podporu.
Ohledně vzbuzování nedůvěry Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِنْ شَرَّ النَّاسِ ذُو الْوَجْهَيْنِ، الَّذِي يَأْتِي هَؤُلاَءِ بِوَجْهٍ وَهَؤُلاَءِ بِوَجْهٍ.
„Věru nejhoršími z lidí je člověk dvojtvářný, který přijde za jedněmi a ukáže jim jednu svou tvář k druhým a ukáže jim jinou tvář.” [6]
Al-Hasan al-Basrí poskytl vysvětlení tohoto odsudku: „Součástí pokrytectví je být uvnitř jinaký, nežli zvenčí, říkat jedno a konat druhé, chovat se jinak na veřejnosti a v soukromí. A kořenem pokrytectví je lež.“ [7]
Jak velké nedostatky, pokud už vůbec existuje, má podle výše uvedeného víra někoho, kdo své sousedy nejenže uráží a štve proti nim, ale přímo zneužívá jejich dobroty a vtrhává pomocí citového vydírání, lží a podvodů do jejich zemí, kde se pak chová jako invazní škůdce, víra někoho, kdo své sousedy napadá a zabíjí je, někoho kdo mrzačí jejich syny, kdo plundruje, rozkrádá a ničí jejich majetek, rozvrací jejich staletí budované státy, znásilňuje jejich ženy a z jejich dcer činí sexuální otrokyně. Věru není snad žádného hříchu, zločinu a zvěrstva, které Šarí’a zakazuje, aniž by se ho nedopustil někdo z řad muslimských menšin na Západě vůči svým nemuslimským sousedům. Divíme se ještě po tom všem, že nás pak naši sousedé začínají nenávidět všechny kolektivně?!
Anas ibn Máliḱ رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
بابان معجلان عقوبتهما في الدنيا: البغي والعقوق.
„Brány uspišující Boží trest ještě na tomto světě jsou dvě: násilnickost a neposlušnost vůči rodičům.“ [8]
Pamatujme na tato slova.
Vše to, co jsem uvedl, jsou podoby násilnickosti (arab. البغي al-baghj) a křivdy a nespravedlivosti (arab. الظلم az-zulm) vůči jiným lidem, což je věc dle islámu nesmírně nebezpečná.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَنْ كَانَتْ لَهُ مَظْلَمَةٌ لأَحَدٍ مِنْ عِرْضِ
هِ أَوْ شَىْءٍ فَلْيَتَحَلَّلْهُ مِنْهُ الْيَوْمَ، قَبْلَ أَنْ لاَ يَكُونَ دِينَارٌ وَلاَ دِرْهَمٌ، إِنْ كَانَ لَهُ عَمَلٌ صَالِحٌ أُخِذَ مِنْهُ بِقَدْرِ مَظْلَمَتِهِ، وَإِنْ لَمْ تَكُنْ لَهُ حَسَنَاتٌ أُخِذَ مِنْ سَيِّئَاتِ صَاحِبِهِ فَحُمِلَ عَلَيْهِ .
„Kdokoli se dopustil křivdy vůči jinému v jeho cti, či čemkoli jiném, nechť u něj žebrá o odpuštění dříve, než nadejde Den Zmrtvýchvstání, kdy nebude peněz, ale dobrých skutků. Dobré skutky budou od dotyčného odebrány, pokud nějaké existují, shodně míry jeho křivdy. A pokud žádné nezbudou, naloží se na křivdícího hříchy ukřivděného.“ [9]
Když Posel Boží صلى الله عليه و سلم posílal Mu’áze ibn Džebela رضي الله عنه jako vyslance a šiřitele islámské víry k židům a křesťanům do Jemenu, řekl mu mimo jiné:
اتَّقِ دَعوةَ المظلوم، فإنَّها ليسَ بينَها وبينَ اللَّهِ حجابٌ!
„Boj se prosby ukřivděného, věru mezi ní a mezi Alláhem není žádné překážky!“ [10]
Podle jiné verze tohoto podání od Anase رضي الله عنه mu Prorok صلى الله عليه و سلم řekl:
اتَّقُوا دَعْوَةَ الْمَظْلُومِ وَإِنْ كان كَافِراً فإنه ليس دُونَهَا حِجَابٌ!
„Bojte se prosby ukřívděného – i kdyby šlo o nevěřícího – protože ona nemá překážky!“ [11]
Chalífa Omar ibn ‘Abdil’azíz pravil: „Když vás vaše převaha nad jinými vede k tomu, že je začnete utiskovat, vzpomeňte si na moc, kterou má Alláh nad vámi.“ [12]
Šejch al-‘Usejmín dodal:
„Nebojte se ovšem proseb těch, kteří proti vám prosí neprávem, protože tím, kdo prosby vyslyší, je Alláh a Alláh nikdy nepomůže křivdícím.“ [13]
Abú Músá al-Aš’arí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم byl otázán: „Který muslim je nejlepší?“ Odpověděl:
مَنْ سَلِمَ الْمُسْلِمُونَ مِنْ لِسَانِهِ وَيَدِهِ.
„Ten, před jehož jazykem i rukou jsou ostatní muslimové v bezpečí.“ [14]
Na to, že hadís se vztahuje také na nemuslimy, ukazuje jeho pochopení al-Hasanem al-Basrím, jenž řekl: „Jak vůbec můžeš být muslimem, když se ostatní lidé před tebou necítí v bezpečí?“ [15]
Jak špatným a zlým muslimem potom musí být ten, kvůli kterému se jeho sousedé obávají opustit bezpečí svých domů a pociťují potřebu chránit se před námi a újmami, které jim způsobuje. A že je takových mezi námi mnohonásobně více, než by bylo zdrávo!
Jsme přítěží a ostatním na obtíž
Džábir رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
المؤمن يألف ويؤلف ولا خير فيمن لا يألف، ولا يؤلف وخير الناس أنفعهم للناس .
„(Skutečným) věřícím je ten, kdo je milující a kdo je ostatními milován a není dobra v tom, kdo není milující. A nejlepší z lidí je ten, kdo je ostatním lidem nejvíce ku prospěchu.“ [16]
V podání od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عهما Posel Boží صلى الله عليه وسلم na otázku kdo z lidí je nejlepší, odpovídá slovy:
أنفع الناس للناس.
„Ten, kdo z lidí je nejprospěšnější ostatním lidem.“ [17]
Ibnu l-Kajjim ohledně svého učitele Ibn Tejmíji uvádí:
„Snažil se ze všech sil uspokojit potřeby lidí okolo sebe, protože věděl, že čím více bude pomáhat lidem, tím více bude Alláh pomáhat jemu.“ [18]
Je proto nesmírně trapné a odporné, že velmi významná část dnešních muslimských obyvatel Západu jen tak proplouvá svým životem a svému okolí ničím nijak nepřispívá a cizopasí na úsilí, práci a penězích ostatních, zejména svých nemuslimských sousedů a na štědrém sociálním systému, který jim západní země poskytují.
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Nenávidím vidět, jak někdo zahálčí, nečiníce nic ani pro tento, ani pro onen svět.“ [19]
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه pravil: „Vydělávat si, třeba i jen podřadným zaměstnáním, je lepší, nežli prosit od lidí.“ [20] Také řekl: „Nechť se nikdo z vás nezdráhá pracovat a vydělávat si na svou vlastní obživu, prosíce zároveň Alláha: „Ó Bože, opatř mne obživou,“ protože sami dobře víte, že zlato a stříbro z nebe nepadá!“ [21]
Jak se potom můžeme domáhat nějakých práv, svobod a úlev? Věru daleko více, nežli svobody, práva a úlevy potřebují naše hřbety proslulou Omarovu hůl!
Věru ještě horší je to, že nebezpečně mnoho muslimů opouští své domoviny a vydává se do zemí Západu, aby tam mohli páchat bestiální zločiny a hříchy proti Bohu i člověku. Takoví jsou přesně tací, jako nemorální vypravěči hadísů, o nichž ‘Abdurrahmán ibn Jahjá al-Mu’allimí pravil: „Vypravěč, který je tvrdě kritizován učenci hadísu ve své zemi, nedosáhne slávy díky chvále cizinců. Leda tím ztratí. To proto, že si dobrovolně zvolil cestu klamat o tom, kým ve skutečnosti je. Sám se pro tyto cizince krášlí svými autentickými podáními a oni jej poznají jen jako takového a proto ho chválí. Nicméně jeho krajané vpravdě poznají, kým je!“ [22]
Nechť se proto
má na pozoru každý parazit, podvodník a lhář mezi námi, který si zahrává s trpělivostí ostatních lidí okolo sebe!
Nepochopili jsme, že jsme tu – tak či onak – jen hosté
Zbožní předkové říkávali: „Věřící je jako perla. Kdekoli se ocitne, krášlí ho jeho vznešené mravy.“ [23]
Buďme proto také takovou perlou, která krášlí jakékoli místo, kam ji Alláh umístí, kterou by chtěl pro sebe získat každý, za kterou by utratil celé jmění a která, až ji Alláh z tohoto místa odejme, na něm bude zoufale chybět.
A nezapomeňme, že jsme jen hosté, nejen ti, kteří přišli do západních nemuslimských zemí jako cizinci, ale hlavně všichni lidé, protože na tomto světě přeci strávíme jen přechodnou, omezeně dlouhou dobu.
Vznešený Alláh praví:
وَلَوْ يُؤَاخِذُ ٱللَّـهُ ٱلنَّاسَ بِمَا كَسَبُوا۟ مَا تَرَكَ عَلَىٰ ظَهْرِهَا مِن دَآبَّةٍ وَلَـٰكِن يُؤَخِّرُهُمْ إِلَىٰٓ أَجَلٍ مُّسَمًّى ۖ فَإِذَا جَآءَ أَجَلُهُمْ فَإِنَّ ٱللَّـهَ كَانَ بِعِبَادِهِۦ بَصِيرًۢا
Kdyby Bůh chtěl ztrestat lidi za to, co si vysloužili, nezůstala by na povrchu zemském žádná bytost živá, avšak On dává jim odklad do lhůty stanovené. A až se dostaví lhůta jejich… vždyť Bůh vidí jasně služebníky Své. (Fátir:45)
Osmán ibn ‘Affán رضي الله عنه pravil: „Nezapomínej na anděla smrti, neboť on věru nezapomene na tebe.“ [24]
Al-Hasan al-Basrí pravil: „Synu Adamův, polož své chodidlo na tuto zem, protože ona se záhy stane tvým hrobem. Věru ze lhůty vymezené pro tvůj život se začalo odebírat už od chvíle, kdy jsi vyšel z lůna své matky!“ [25]
Al-Leffáf pravil: „Kdokoli si často připomíná smrt, tomu se dostane trojího dobra – spokojenosti srdce, nadšení konat dobré skutky a zápalu v uctívání Alláha. A kdokoli na smrt zapomene, toho postihne trojí zlo – oddalování pokání, nespokojenost s tím, co mám a lenost konat dobro.“ [26]
Moderní učenec Ahmed ibn Jahjá an-Nedžmí dnešním muslimům radí:
„Žít podle principů víry v Boží Jedinečnost a Jedinost a učení správné věrouky, dbát na vykonávání stanovených povinností a vystříhání se hříchům a všemu, co bylo zakázáno, doprovázet zbožné a dobré lidi a držet se dále od lidí špatných a zlých, následovat Sunnu Božího Posla صلى الله عليه وسلم a vystříhat se inovací v náboženství. A také vyhýbat se pokušením, kterých je v dnešní době celá řada. A také radím zůstat raději ve svých domovech a plakat nad vlastními hříchy, jak také poradil Prorok صلى الله عليه وسلم jednomu ze svých společníků. [27]“ [28]
Neztrácejme naději, na nápravu není nikdy pozdě, dokud duše dlí v našich tělech
Vznešený Alláh praví:
إِنَّ ٱللَّـهَ يُحِبُّ ٱلتَّوَّٰبِينَ وَيُحِبُّ ٱلْمُتَطَهِّرِينَ
A Bůh věru miluje ty, kdož se kají, a miluje ty, kdož se očišťují! (Bekara: 222)
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم uvedl, že Vznešený Alláh řekl:
من علم أني ذو قدرة على مغفرة الذنوب غفرت له و لا أبالي ما لم يشرك بي شيئا.
„Kdokoli sezná, že Já mám moc odpouštět hříchy, tomu Já odpustím a nebudu se starat, dokud ke Mně nic nepřidružuje.“ [29]
Omar ibn ‘Abdul’azíz napsal: „Povězte, jak pravil váš praotec Adam, mír s ním:
رَبَّنَا ظَلَمْنَا أَنْفُسَنَا وَإِنْ لَمْ تَغْفِرْ لَنَا وَتَرْحَمْنَا لَنَكُونَنَّ مِنَ الْخَاسِرِينَ
Pane náš, věru jsme sami sobě ukřivdili; jestliže se nad námi neslituješ a neodpustíš nám, budeme věru z těch, jež ztráta postihla. (A’ráf: 23)
Povězte, jak řekl Núh (Noe), mír s ním:
وَإِلَّا تَغْفِرْ لِي وَتَرْحَمْنِي أَكُنْ مِنَ الْخَاسِرِينَ
A jestliže mi neodpustíš a neslituješ se nade mnou, budu věru patřit mezi ty, kdož ztrátu utrpěli. (Húd: 47)
Povězte, jak řekl Músá (Mojžíš), mír s ním:
رَبِّ إِنِّي ظَلَمْتُ نَفْسِي فَاغْفِرْ لِي
Pane můj, sám sobě jsem ukřivdil, odpusť mi! (Kasas: 16)
Povězte, jak řekl Zu n-Nún (tj. Jonáš) mír s ním:
سُبْحَانَكَ إِنِّي كُنْتُ مِنَ الظَّالِمِينَ
Není božstva kromě Tebe, sláva budiž Tobě! Věru jsem patřil k nespravedlivým! (Anbijá´: 87)“ [30]
Ibn Tejmíja pravil:
„Hříchy působí škodu, avšak pokání odstraňuje příčinu škod, které na člověka dopadají.“ [31]
Al-‘Usejmín:
„Pokání služebníka k Alláhu znamená opuštění neposlušnosti vůči Němu ve prospěch poslušnosti vůči Němu.“ [32]
Ibnu l-Džewzího se tázali, zda je pro člověka přednější, aby spíše oslavoval Alláha, anebo prosil o odpuštění, načež odpověděl: „Špinavý oděv potřebuje spíše mýdlo, než voňavku.“
[33]
Je ovšem nutné poznamenat, že na mysli máme skutečné upřímné pokání spojené s prosbou o odpuštění a lítostí nad spáchaným pochybením. Jinak se jedná o prázdná slova a faleš vůči Vznešenému Pánu, což je samo o sobě hříchem hodným dalšího pokání navíc.
Je nutno držet se pravé víry, konat dobro a vystříhat se hříchu tak, jak bylo definováno Poslem Božím صلى الله عليه و سلم, co je pravá víra a hřích.
Podle Abú Umámy al-Báhilího رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم v odpovědi na otázku o smyslu víry jednomu muži odpověděl:
إذا سَرَّتْكَ حَسَنَتُكَ، و ساءَتْكَ سَيِّئَتُكَ، فَأنتَ مُؤْمِنٌ.
„Dokud tě těší tvé dobré skutky a rmoutí tě ty špatné, jsi věřící.“
Dotyčný se následně zeptal, co je to hřích a Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odpověděl:
إذا حاك في صدرك شيء فدعه .
„Pokud tě uvnitř hrudi něco svírá, zanech toho.“ [34]
Toto se týká čehokoli, ať už veřejného či skrytého, ve vztahu k druhým, k sobě samému i k Alláhu. S obzvláštním důrazem na to, co nemohou spatřit ostatní.
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja řekl:
„Pokud zlepšíte své skryté činy, Alláh následně napraví ty činy, které jsou vidět.“ [35]
Také je nutno pracovat pro onen svět a neupínat se na tento svět.
Sufján as-Sewrí pravil: „Pracujte pro onen svět a Alláh vám zabezpečí tento svět. Prodávejte tento život za život posmrtný a získáte v nich obou. A neprodávejte svůj posmrtný život za tento život, protože tak ztratíte oba.“ [36]
Dále je nutné jasně a jednoznačně odsoudit veškeré zlo a hřích přicházející z našich řad a jeho pachatelů se zříci, kromě na nejnutnější možnou mez, ve snaze působit na ně výchovně tak, aby se napravili a naopak sdružovat se a spojovat ty, kteří konají dobro.
As-Sa’dí pravil:
„Doprovázet dobré lidi přivádí k prospěšné znalosti, vytříbeným mravům a zbožným skutkům, zatímco doprovázení lidí špatných vede k přesnému opaku.“ [37]
Na závěr vyjadřuji naději, že ti dobří muslimové, ke kterým se toto donese, se zastydí a pocítí hanbu, v důsledku čehož se stanou ještě lepšími. A ti špatní, ke kterým se toto donese, se zastydí a pocítí hanbu a lítost, že nejsou dobří, v důsledku čehož se napraví.
Prosím Alláha, aby se tak stalo a aby nás všechny navrátil ke Svému Náboženství a jeho pravému pochopení. Ámín.
______________________________________________________________
[1] Jako součást delšího hadísu, který je muttefakun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6136 a Muslim v Sahíhu, hadís č. 47.
[2] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1944 jako hasan gharíb, jako sahíh li-ghajrihi doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 103.
[3] Jako součást delšího hadísu zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6016.
[4] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1977 jako hasan gharíb, jako sahíh podle podmínek obou autorů Sahíh jej ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 320.
[5] Viz al-Munteká min kitábi Rewdatu l-‘ukalá´, str. 14.
[6] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 7119; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2526.
[7] Zaznamenal Abú Bekr al-Charáití v al-Achláku we mezmúmuhá, str. 62.
[8] Zaznamenal Hákim v Mustedreku ‘ale s-Sahíhajn, 4/177. Viz al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 2810.
[9] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2449.
[10] Muttefekun ‘alejhi, na autoritu ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č, 2448; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 19.
[11] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 3/153; aš-Šiháb v Musnedu, 2/97; ad-Dijá v al-Muchtára, 7/293; al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 10/152. Jako sahíh jej doložil al-Munewí v at-Tejsír, 1/31. Viz také al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 767.
[12] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 5/131.
[13] Viz Šerhu Bulúghi l-merám, 2/238.
[14] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2628 jako sahíh gharíb.
[15] Uvádí Ibnu l-Džewzí v Ádábu l-Hasani l-Basríji we zuhduhu we mewá’izíh.
[16] Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-Kebír, 3/209; al-Hajsemí v Medžme’u z-
zewáid, 10/273-274 bez dodatku „a nejlepší…“ a v podnání od Sehla ibn Se’ada tamtéž, 8/78; dodatek „a nejlepší …“ zaznamenal samostatně al-Kadá’í v Musnedu š-Šiháb, 1/101; dále ho uvádí Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 2/240, ovšem s odvrženým vypravěčem ‘Amrem ibn Bekr as-Seksekím. Jako sahíh jej ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 426.
[17] Zaznamenal Abú Ishák al-Muzekkí v al-Fewáidu l-muntechaba, 1/247; Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 11/444. Jako hasan ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 1/788.
[18] Viz Rewdatu l-muhibbín, 1/168.
[19] Zaznamenal Ibnu l-Kajjim v al-Fewáid, str. 213.
[20] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v Isláhu l-mál, podání č. 321.
[21] Zaznamenal Abú Hámid al-Ghazálí v Ihjá ‘ulúmi d-dín, 2/62.
[22] Viz Itháfu n-nebíl, str. 28.
[23] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 2/377.
[24] Zaznamenal ad-Dínewerí v Mudžálesetu we džewáhíru l-‘ilm, 2/73.
[25] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 2/155.
[26] Zaznamenal al-Kurtubí v at-Tezkira, 1/126.
[27] Narážka na hadís, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم poradil ‘Ukbovi ibn ‘Ámirovi رضي الله عنه, když se ho tázal na podstatu spásy:
أملك عليك لسانك وليسعك بيتك وابك على خطيئتك
„Ovládej svůj jazyk, drž se svého domu a plač nad vlastními hříchy.“ Viz al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 890.
[28] Viz Fethu r-Rabbi l-wedúd, 1/104.
[29] Zaznamenal al-Bejhekí v al-Asmáu we s-sifát, hadís č. 252. Jako hasan doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 4330.
[30] Uvádí Ibn Redžeb v Latáifu l-me’árif, str. 383.
[31] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 10/255.
[32] Viz Tefsíru súreti l-Hudžurát, str. 50.
[33] Viz Fethu l-Bárí, 1/103.
[34] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 5/251-252 a 256; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 103. Jako sahíh podle podmínek al-Buchárího a Muslima jej ocenil al-Hákim v Mustedreku, 1/14. Al-Albání jej ocenil jako sahíh podle podmínek Muslima, ale ne i al-Buchárího v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 550.
[35] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 3/277.
[36] Viz Hiljetu l-awlijá´, 7/35.
[37] Viz Behdžetu l-abrár, str. 256.