Rozmýšlejme v páteční den o tom, co se stane, pokud muslimové přijdou o svou jednotu, pokud se zhroutí státy, dynastie, organizace a společenské struktury, jimiž dominuje duch islámu a kterými muslimové uplatňují Boží Zákon. Pak se nestane nic jiného, nežli, že budeme vydáni na milost a nemilost nepříteli, naprosto zdecimovaní, utlačovaní a bezmocní. Všechna naše práva pak budou pošlapána a nebude nikoho, kdo by se za nás postavil.
Viděno z opačného konce, přemýšlejme, nakolik je důležitá jednota muslimů, jejich organizovanost, vytvoření a uplatnění řádu a struktury v jejich životě, které je nezbytným nástrojem pro praktickou realizaci toho, co nám Alláh uložil jako povinnost.
V neposlední řadě nezapomeňme ani na to, kolik si Západ, s jehož obyvateli jsme nuceni jednat a koexistovat, cení jednoty, strukturovanosti, přehlednosti a efektivity organizací a opovrhuje nejednotností, chaosem a neefektivitou. Každá západní instituce má svou hlavu a konkrétní osobu ve zodpovědné řídící funkci. Proto se nevěřící také snaží rozbíjet muslimské organizace, likvidovat jejich vedení a znemožňovat jim efektivní působení v muslimské komunitě, jak v muslimských zemích, tak i v rámci diaspor. A jak krátkozrací jsou ti muslimové, kteří v tom nepříteli vydatně pomáhají!
Nedlouho po pádu al-Andalusu, v roce 910 hidžry, resp. v listopadu roku 1504, vydal jistý marocký málikovský učenec a islámský právník fetwu, určenou andaluskému muslimskému lidu.
V ní řekl:
„Všechna skutečná moc náleží jedině Alláhu, který si nevzal potomka a ani není jiného skutečného božstva mimo Něj.
Proto jen Jeho uctívejte a vytrvejte ve skutcích pokornosti k Němu. Dodržujte modlitbu, třeba jen pohybem očí. Dávejte zekát, třeba jen v podobě daru. Očišťujte se od velké nečistoty, třeba i jen koupelí v moři.
Pokud vám i v tomto budou bránit, domodlete se promeškané modlitby během noci a namísto abdestu využijte tejemmum.
Pokud vás budou nutit pít alkohol, pijte ho, ale bez úmyslu tak učinit. Pokud vás donutí sníst vepřové, snězte ho, ale nenáviďte to uvnitř ve svém srdci, s pevným přesvědčením, že je to zakázáno …“1
A toto je stále stejný scénář, který se opakoval všude, kam vkročila noha porobitelů a kolonizátorů, nejen v al-Andalusu, ale i na Balkáně, na Kavkaze a ve střední Asii, v Palestině, severní Africe i všude tam, kde muslimové trpěli pod jhem cizího útlaku.
Je nutné nezapomenout, co je to vlast, kde jsme svoji na svém. Nikdy nesmíme zapomenout na to, jak chutná hrdost a suverenita, ať už je náboženská, kulturní, právní, ekonomická, či rovnou i politická.
Pane náš, ochraňuj naše domoviny a požehnej jim, podpoř naše vůdce a předáky v tom, co je dobro, drž ochrannou ruku nad našimi institucemi, organizacemi a strukturami, posilni nás úplnou vírou a nedej, aby nás připravili o naši svobodu a bezpečí praktikovat Tvou víru a žít podle jejích zásad! Ámín!
Na kolorované fotografii: Turecký muslim z Bulharska se modlí své poslední dva rek’áty v životě, krátce před svou popravou během etnických čistech a genocidy osmanských muslimů za tzv. Balkánských válek (1912-1913).