بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Boží stvoření je výrazem Jeho moci a síly. Je to Alláh, kdo určí, jakou mají živí tvorové formu a jak jejich těla fungují. Alláh stvořil člověka jako vzpřímeného dvojnožce a tím ho odlišil od všech ostatních živočichů. To, že máme dvě nohy, že tyto nohy jsou umístěny tam, kde jsou, že fungují a my jimi dovedeme kráčet, je neskutečné požehnání a nesmírný dar od našeho Pána! Ptejte se chromých, hendikepovaných a paralyzovaných, kteří si tohoto daru nemohou užívat!
Hodnotu fungujících končetin odráží také předpisy Božího Zákona o odměně a o odškodném za utržené rány, stanovující za úmyslně způsobenou ztrátu nohy odplatu stejnou mincí a za neúmyslně způsobenou vyměřují rovnou polovinu celého odškodného, shodně Božím slovům:
وَالْجُرُوحَ قِصَاصٌ
„[A předepsali jsme jim] za zranění mstu.“ (Máida: 45)
Nemáme jinou možnost, nežli Alláhu děkovat za tak ohromné dobrodiní a laskavost projevenou vůči nám. A to plníme především tím, že využijeme skutečnost, že máme dvě zdravé nohy a můžeme chodit, k tomu, že své kroky nasměřujeme ke všemu, co Alláh miluje a s čím je spokojen, a nedovolíme svým nohám, aby nás nesly směrem k tomu, co si Alláh oškliví a co působí jeho hněv.
Dobrodiní chůze je určeno k realizaci skutků uctívání Jediného Pravého Boha. Mezi nimi vévodí pět povinných denních modliteb a s nimi spojená chůze do mešity. Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
إذا خرجَ المسلمُ إلى المسجدِ كتبَ اللهُ له بكلِّ خطوةٍ خطاها حسنةً، ومحى عنهُ بها سيئةً، حتى يأتِي مقامهُ.
„Když muslim vyjde do mešity, Alláh mu za každý jeho krok, který ujde, zapíše jeden dobrý skutek a vymaže jeden špatný, až dokud nedojde na místo, kde se postaví.“1
Osmán ibn ‘Affán رضي الله عنه slyšel Posla Božíhoصلى الله عليه وسلم říci:
مَنْ تَوَضَّأَ فَأَسْبَغَ الْوُضُوءَ ثُمَّ مَشَى إِلَى صَلَاةٍ مَكْتُوبَةٍ فَصَلَّاهَا غُفِرَ لَهُ ذَنْبُهُ.
„Kdokoli vykoná abdest co nejpečlivěji, pak odkráčí na povinnou modlitbu a pomodlí se ji, tou Alláh odpustí jeho hříchy.“2
Díkuvzdáním za dar zdravých nohou je i poloha stoje při modlitbě, zejména když člověk stojí a recituje dlouho, jako při noční modlitbě. Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم stával a modlíval se tak dlouho, až jeho chodidla rozpraskala. Zeptala se: „Proč to děláš, vždyť ti byly odpuštěny tvé předcházející i budoucí hříchy?“ A on jí odpověděl:
أَفَلاَ أَكُونُ عَبْدًا شَكُورًا
„Což za to nebudu vděčným služebníkem?“ 3
Existuje spousta dalších dobrých skutků, které jsou jen velmi těžko proveditelné bez zdravých nohou, jako rituály hadždže a ‘umry a cesta na poutní místa, péče o rodiče, pomoc a služba ostatním muslimům, starostlivost vůči vdovám, sirotám a chudobným, nebo podpora obětí křivd a nespravedlnosti. Podle ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
أحَبُّ الناسِ إلى اللهِ أنفعُهم للناسِ، وأَحَبُّ الأعمالِ إلى اللهِ ﷿ سرورٌ تُدخِلُه على مسلمٍ، تَكشِفُ عنه كُربةً، أو تقضِي عنه دَيْنًا، أو تَطرُدُ عنه جوعًا، ولأَنْ أمشيَ مع أخٍ في حاجةٍ، أحَبُّ إليَّ من أن اعتكِفَ في هذا المسجدِ يعني مسجدَ المدينةِ شهرًا، ومن كظم غيظَه ولو شاء أن يُمضِيَه أمضاه، ملأ اللهُ قلبَه يومَ القيامةِ رِضًا، ومن مشى مع أخيه في حاجةٍ حتى يَقضِيَها له، ثبَّتَ اللهُ قدمَيه يومَ تزولُ الأقدامُ.
„Alláhu nejmilejšími lidmi jsou ti, kteří přinášejí nejvíce užitku ostatním lidem. Alláhu nejmilejším skutkem je přinést radost jinému muslimovi, sejmout z něj jeho tíseň, splatit za něj jeho dluh či utišit jeho hlad. Jít s mým bratrem a pomoci mu v tom, co potřebuje, je pro mne milejší, nežli strávit celý měsíc uctíváním v této mé mešitě v Medíně. Tomu, kdo zkrotí svůj hněv, byť měl možnost ho projevit, Alláh v Soudný den naplní jeho srdce spokojeností. Tomu, kdo se vydá napomoc svému bratrovi v tom, co potřebuje, Alláh upevní jeho chodidla v Den, kdy chodidla jiných podklouznou.“4
Dar zdravých nohou člověku slouží také k tomu, aby si sám vydělával na živobytí a snažil se být nezávislým na ostatních, aby měl jak zaopatřit svou rodinu a děti a sám mohl být tím, kdo pomáhá méně šťastným. Vznešený Alláh o Sobě sděluje:
هُوَ الَّذِي جَعَلَ لَكُمُ الْأَرْضَ ذَلُولًا فَامْشُوا فِي مَنَاكِبِهَا وَكُلُوا مِن رِّزْقِهِ ۖ وَإِلَيْهِ النُّشُورُ
„On je ten, jenž pro vás zemi pokornou učinil; choďte po zádech jejích a jezte z toho, co vám uštědřil a u Něho bude pak vzkříšeni.“ (Mulk: 15)
Není krásnějšího poděkování za to, že nám Alláh dovolil chodit, nežli navštívit naše bratry v islámu a obnovovat mezi námi pouta lásky a vzájemnosti. Abú Hurejraرضي الله عنه uvádí od Posla Božího صلى الله عليه وسلم, že:
أَنَّ رَجُلاً زَارَ أَخًا لَهُ فِي قَرْيَةٍ أُخْرَى فَأَرْصَدَ اللَّهُ لَهُ عَلَى مَدْرَجَتِهِ مَلَكًا فَلَمَّا أَتَى عَلَيْهِ قَالَ أَيْنَ تُرِيدُ قَالَ أُرِيدُ أَخًا لِي فِي هَذِهِ الْقَرْيَةِ . قَالَ هَلْ لَكَ عَلَيْهِ مِنْ نِعْمَةٍ تَرُبُّهَا قَالَ لاَ غَيْرَ أَنِّي أَحْبَبْتُهُ فِي اللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ . قَالَ فَإِنِّي رَسُولُ اللَّهِ إِلَيْكَ بِأَنَّ اللَّهَ قَدْ أَحَبَّكَ كَمَا أَحْبَبْتَهُ فِيهِ
„Jistý muž šel navštívit svého bratra v jiné vesnici a Alláh vyslal na zem anděla, aby na něj počkal na cestě. Když k němu dotyčný přišel, anděl se ho zeptal: „Kam máš namířeno?“ „Mířím za svým bratrem do této vesnice,“ odpověděl dotyčný. „Učinil ti nějakou laskavost, nebo čekáš, že ti učiní?“ zeptal se anděl. „Ne, jen to, že ho miluji kvůli Alláhu Vznešenému!“ odvětil ten muž. Pak anděl dotyčnému prozradil: „Věru jsem vyslancem Božím k tobě, že Alláh miluje tebe zrovna tak, jako sis jeho kvůli Němu zamiloval ty.“5
Tak, jako existují situace, kdy Alláh vybízí za něčím jít, ba dokonce spěchat, tak jsou i situace, kdy Alláh vyžaduje stát na místě, anebo dokonce utíkat opačným směrem. I to patří k vyjádření díku za dvě zdravé nohy a možnost chodit. Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
سَتَكُونُ فِتَنٌ الْقَاعِدُ فِيهَا خَيْرٌ مِنَ الْقَائِمِ، وَالْقَائِمُ خَيْرٌ مِنَ الْمَاشِي، وَالْمَاشِي فِيهَا خَيْرٌ مِنَ السَّاعِي، مَنْ تَشَرَّفَ لَهَا تَسْتَشْرِفْهُ، فَمَنْ وَجَدَ مَلْجَأً أَوْ مَعَاذًا فَلْيَعُذْ بِهِ
„Nadejdou rozkoly, během nichž bude sedící lepší než stojící, stojící lepší, než jdoucí a jdoucí lepší, nežli běžící. Kdokoli se jim vystaví, toho ony zničí. Kdokoli před nimi může uniknout, či se před nimi někam uchýlit, nechť tak učiní!“6
Pravdivost těchto slov dosvědčuje i naše životní zkušenost ze zemí muslimů v uplynulých letech. Zachránil se jen ten, kdo zůstal sedět namístě a nezamíchal se do žádných vzpour, demonstrací a dalších inovací odporujících menhedži našich zbožných předků.
K neřestem chůze patří kráčet cestou nevíry, širku a zhoubných novot, pokrytectví, přeběhlictví a opuštění předpisů hidžry, loajality a zříkání se, stejně jako cesta zrady muslimů, rozbíjení jejich jednoty, rozeštvávání jich mezi sebou a šíření zkázy mezi nimi. Vznešený Alláh popisuje takové lidi slovy:
وَإِذَا تَوَلَّىٰ سَعَىٰ فِي الْأَرْضِ لِيُفْسِدَ فِيهَا وَيُهْلِكَ الْحَرْثَ وَالنَّسْلَ ۗ وَاللَّهُ لَا يُحِبُّ الْفَسَادَ
„A když se odvrátí zády, chodí po zemi, aby šířil pohoršení a ničil sadbu i dobytek; Bůh však nemiluje pohoršení.“ (Bekara: 205)
Patří k nim i obcházení lidí s pomluvami a křivými nařčeními. V hadísu od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما Posel Boží صلى الله عليه وسلم prochází okolo dvou hrobů, jejichž obyvatelé jsou uvnitř trestáni, jeden z nich zato, že:
فَكَانَ يَمْشِي بِالنَّمِيمَةِ
„chodil a šířil pomluvy.“7
Patří k nim dále porušení příkazu cudně pokrýt nahotu nohou, u žen celých a u mužů od pasu ke kolenům a nikoli přes kotníky. A patří k nim i pyšná chůze a povyšování se nad jiné, protože muslimovi je přikázána skromnost a pokora, shodně slovům Božím:
وَلَا تُصَعِّرْ خَدَّكَ لِلنَّاسِ وَلَا تَمْشِ فِي الْأَرْضِ مَرَحًا ۖ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ كُلَّ مُخْتَالٍ فَخُورٍ ﴿١٨﴾ وَاقْصِدْ فِي مَشْيِكَ وَاغْضُضْ مِن صَوْتِكَ ۚ إِنَّ أَنكَرَ الْأَصْوَاتِ لَصَوْتُ الْحَمِيرِ ﴿١٩﴾
„Neodvracej tvář svou od lidí a nechoď nadutě po zemi, neboť Bůh věru nemiluje domýšlivé vychloubače! Buď umírněný v chůzi své a ztišuj hlas svůj, vždyť nejodpornější z hlasů všech je věru hlas oslů.“ (Lukmán: 18-19)
(…)
Služebníci Boží!
Navykávejte své nohy, aby kráčely vstříc poslušnosti vůči Alláhu a nikoli naopak! Znakem výjimečného Božího služebníka, který je pod Boží záštitou, je také to, že jeho nohy plní přesně jen ten účel, se kterým byly stvořeny a se kterým je Alláh spokojen, slovy Božími tak, jak je citoval Prorok صلى الله عليه وسلم v hadísu kudsí od Abú Hurejry رضي الله عنه, že se takový člověk přibližuje k Alláhu:
حَتَّى أُحِبَّهُ، فَإِذَا أَحْبَبْتُهُ كُنْتُ سَمْعَهُ الَّذِي يَسْمَعُ بِهِ، وَبَصَرَهُ الَّذِي يُبْصِرُ بِهِ، وَيَدَهُ الَّتِي يَبْطُشُ بِهَا وَرِجْلَهُ الَّتِي يَمْشِي بِهَا
„Dokud si ho nezamiluji. A když si ho zamiluji, budu jeho sluchem, kterým slyší, zrakem, kterým vidí, rukou, kterou uchopuje a nohou, kterou kráčí.“8
To znamená, že Alláh za odměnu zamezí částem těla tohoto služebníka, aby konaly cokoli jiné, nežli pokornost vůči Boží vůli.
A pamatujte na to, že každá část těla v Soudný Den bude tázána a vydá svědectví buď ve prospěch, anebo v neprospěch svého majitele, slovy Božími:
الْيَوْمَ نَخْتِمُ عَلَىٰ أَفْوَاهِهِمْ وَتُكَلِّمُنَا أَيْدِيهِمْ وَتَشْهَدُ أَرْجُلُهُم بِمَا كَانُوا يَكْسِبُونَ
„Dnes ústa jejich zapečetíme, však budou mluvit jejich ruce a svědčit jejich nohy o tom, čeho ze špatnosti nabyli.“ (Jásín: 65)
Konej, milý bratře tak, aby ses, až staneš před Alláhem, radoval a abys nemusel litovat!
Prosíme, aby upevnil naše paty na cestě pravdy, abychom kráčeli cestou Boží spokojenosti a aby naše kroky vedly do nejvyšších míst Ráje ve stínu Božího trůnu. Ámín!
- Takto ho uvádí Ibn Nasr v as-Salát, 2/19. Al-Albání ho doložil jako hasan v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1063. Hadísy v podobném znění jsou muttefekun ‘alejhi.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 516. Šu’ajb al-Arnáút ho ocenil jako sahíh podle podmínek al-Buchárího i Muslima, kteří sami ve svých sbírkách Sahíh uvádějí hadísy v podobném duchu.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1130; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2819.
- Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsatu, hadís č. 6026; Abu š-Šejch v at-Tewbíchu we t-tenbíh, hadís č. 96; a al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 3/265. Jako hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 2623.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2567.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7082; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2886.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1361; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 292.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6502.