بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
يَمُنُّونَ عَلَيْكَ أَنْ أَسْلَمُوا ۖ قُل لَّا تَمُنُّوا عَلَيَّ إِسْلَامَكُم ۖ بَلِ اللَّهُ يَمُنُّ عَلَيْكُمْ أَنْ هَدَاكُمْ لِلْإِيمَانِ إِن كُنتُمْ صَادِقِينَ
„A domnívají se, že tobě udělali milost, když přijali islám. Rci: “Netvrďte mi, že vaše přistoupení k islámu je nějakou milostí vůči mně! Naopak Bůh vám učinil milost tím, že vás přivedl k víře – jste-li pravdomluvní!“ (Hudžurát: 17)
Islám je nesmírný Boží dar. Alláh si nás vyvolil jako muslimy a uvedl nás na přímou cestu islámu. Chvála Alláhu za to! Protože pokud by nás na ni On neuvedl, neuvedl by nás na ni nikdo. Muslime! Jako pocta ti stačí už jen to, že jsi správně vedeným muslimem, který se drží předpisů své víry.
Na nás je povinnost Alláhu za tento dar náležitě poděkovat a oddat islámu celý svůj život, shodně Božím slovům:
قُلْ إِنَّنِي هَدَانِي رَبِّي إِلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ دِينًا قِيَمًا مِّلَّةَ إِبْرَاهِيمَ حَنِيفًا ۚ وَمَا كَانَ مِنَ الْمُشْرِكِينَ ﴿١٦١﴾ قُلْ إِنَّ صَلَاتِي وَنُسُكِي وَمَحْيَايَ وَمَمَاتِي لِلَّهِ رَبِّ الْعَالَمِينَ ﴿١٦٢﴾ لَا شَرِيكَ لَهُ ۖ وَبِذَٰلِكَ أُمِرْتُ وَأَنَا أَوَّلُ الْمُسْلِمِينَ ﴿١٦٣﴾
„Rci: „Pán můj uvedl mne na stezku přímou, k náboženství nezměnitelnému, k víře Abrahamově, jenž hanífem byl a k modloslužebníkům nepatřil.” Rci: “Věru modlitba má, obřady mé, život můj i smrt má náleží Bohu, Pánu všech světů, jenž společníka nemá žádného. A toto mi bylo nařízeno a já první jsem z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdali.“ (An’ám: 161-163)
Pak budeme na straně Boží a Alláh nám pomůže proti stoupencům prokletého šejtána, protože říká:
قُلِ ادْعُوا شُرَكَاءَكُمْ ثُمَّ كِيدُونِ فَلَا تُنظِرُونِ إِنَّ وَلِيِّيَ اللَّهُ الَّذِي نَزَّلَ الْكِتَابَ ۖ وَهُوَ يَتَوَلَّى الصَّالِحِينَ
„Rci: „Jen si vzývejte ty, jež k Bohu přidružujete, a pak strojte proti mně úklady a nenechte mne dlouho čekat! Vždyť přítelem mým je věru Bůh, jenž Písmo sesílal – a On bezúhonných je přítelem!“ (A’ráf: 195-196)
Bezúhonný – to je ten, kdo osobně dostojí nárokům, které na ně klade Alláh – vedle Nějž neuctívá nikoho jiného, nárokům jeho duše, ostatních věřících, všech lidí i celého světa okolo něho. Je to někdo, kdo bojuje proti špatným stránkám sebe sama a snaží se být stále lepším. Někdo, kdo je bohabojný všude, kde se ocitne a kamkoli se přijde, přináší pouze dobro. Je to někdo, kdo sdílí svůj majetek, čas i své síly a věnuje je pro dobro ostatních. Někdo, kdo vyzývá k pravdě už jen tím, jaký je a jaký život vede. Kdo prosazuje ve společnosti všeobecné dobro, vyzývá ke vhodnému a odvrací od zavrženíhodného.
Budeme-li bezúhonní Boží služebníci, Alláh upevní naše paty ještě i na tomto světě, shodně svým slovům:
وَعَدَ اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا مِنكُمْ وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ لَيَسْتَخْلِفَنَّهُمْ فِي الْأَرْضِ كَمَا اسْتَخْلَفَ الَّذِينَ مِن قَبْلِهِمْ وَلَيُمَكِّنَنَّ لَهُمْ دِينَهُمُ الَّذِي ارْتَضَىٰ لَهُمْ وَلَيُبَدِّلَنَّهُم مِّن بَعْدِ خَوْفِهِمْ أَمْنًا ۚ يَعْبُدُونَنِي لَا يُشْرِكُونَ بِي شَيْئًا ۚ وَمَن كَفَرَ بَعْدَ ذَٰلِكَ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الْفَاسِقُونَ
„Bůh přislíbil těm z vás, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že z nich učiní nástupce na zemi, tak jako již učinil nástupci ty, kdož byli před nimi. A přislíbil jim, že upevní pro ně náboženství jejich, které se mu zlíbilo jim dát, a že nahradí posléze obavy jejich jistotou. „Uctívejte Mne a nepřidružujte ke Mně nic!“ A ti, kdo ještě po tomto budou nevěřící, jsou věru hanebníci!“ (Núr: 55)
Naše bezúhonnost a oddanost se odrazí nejen na ostatních věřících, kteří za nás budou prosit ve svých modlitbách ale i na našich dětech, jak si lze povšimnout z příběhu jak Músá a Chidr opravují zeď oněch dvou sirotků:
وَأَمَّا الْجِدَارُ فَكَانَ لِغُلَامَيْنِ يَتِيمَيْنِ فِي الْمَدِينَةِ وَكَانَ تَحْتَهُ كَنزٌ لَّهُمَا وَكَانَ أَبُوهُمَا صَالِحًا فَأَرَادَ رَبُّكَ أَن يَبْلُغَا أَشُدَّهُمَا وَيَسْتَخْرِجَا كَنزَهُمَا رَحْمَةً مِّن رَّبِّكَ
„A co se týká té zdi, ta patřila dvěma chlapcům sirotkům ve městě tom a byl pod ní poklad pro ně předurčený; a otec jejich muž bezúhonný byl a Pán tvůj si přál, aby oni nejdříve dospělosti své dosáhli a teprve pak poklad svůj odkryli z milosti Pána tvého.“ (Kehf: 82)
O odměně takových bezúhonných služebníků na světě onom pak vypráví Posel Boží صلى الله عليه وسلم v hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه:
يَقُولُ اللَّهُ تَعَالَى: أَعْدَدْتُ لِعِبَادِي الصَّالِحِينَ مَا لاَ عَيْنٌ رَأَتْ، وَلاَ أُذُنٌ سَمِعَتْ، وَلاَ خَطَرَ عَلَى قَلْبِ بَشَرٍ، ذُخْرًا، بَلْهَ مَا أُطْلِعْتُمْ عَلَيْهِ
„Vznešený Alláh praví: „Připravil jsem pro své bezúhonné služebníky to, co žádné oko nevidělo, co žádné ucho nezaslechlo a na co žádné lidské srdce ani nepomyslilo. Toto vše je vyhrazeno a všechno, co jste kdy spatřili, je v porovnání k tomu ničím!“ A potom recitoval verš:
فَلَا تَعْلَمُ نَفْسٌ مَّا أُخْفِيَ لَهُم مِّن قُرَّةِ أَعْيُنٍ جَزَاءً بِمَا كَانُوا يَعْمَلُونَ
„Žádná duše neví, co z radostí skryto je pro ně odměnou za skutky jejich.“ (Sedžda: 17)1
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh praví:
وَالَّذِينَ جَاءُوا مِن بَعْدِهِمْ يَقُولُونَ رَبَّنَا اغْفِرْ لَنَا وَلِإِخْوَانِنَا الَّذِينَ سَبَقُونَا بِالْإِيمَانِ وَلَا تَجْعَلْ فِي قُلُوبِنَا غِلًّا لِّلَّذِينَ آمَنُوا رَبَّنَا إِنَّكَ رَءُوفٌ رَّحِيمٌ
„A ti, kdož přišli po nich, hovoří: “Pane náš, odpusť nám i bratřím našim, kteří nás předešli ve víře; a nevkládej do srdcí našich zlobu proti těm, kdož před námi uvěřili, Pane náš, vždyť Tys věru shovívavý, slitovný!“ (Hašr: 10)
Nejsme prvními na této cestě a islám nezačal námi, nýbrž islám k nám byl donesen generacemi bezúhonných před námi. Jsme jen další článek řetězce. Naší povinností je postavit se do zástupu těch, kteří prošlapali cestu bezúhonnosti, stanout v jedné řadě s posly a proroky i bezúhonnými Božími služebníky z řad zbožných předků (arab. السلف لصالح as-selefu s-sálih) této ummy, následovat jejich cestu, nevnášet do ní žádné inovace, rozvíjet, budovat a napravovat, nikoli ničit, bořit a škodit. Budeš-li na tomto světě takovým zbožným a bezúhonným muslimem, staneš se připomínkou a vzorem hodným následování pro další generace takových, pro které i ty sám budeš zbožným předkem.
Bratře! Někdo se podřizuje Alláhu Jedinému a podrobuje se Jeho Zákonné vůli. Jiný pokonkuje těm, které Alláh stvořil, ať už osobám, přírodním objektům či lidmi vytvořeným věcem. Ať už se podřídíš čemukoli, spojíš s tím svůj osud a jeho konec znáš v každém případě. Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما vypráví, že jistý muž se zeptal Posla Božího صلى الله عليه وسلم: „Které dvě věci jsou nevyhnutelné?“ A Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:
مَنْ مَاتَ لاَ يُشْرِكُ بِاللَّهِ شَيْئًا دَخَلَ الْجَنَّةَ وَمَنْ مَاتَ يُشْرِكُ بِاللَّهِ شَيْئًا دَخَلَ النَّارَ
„Kdokoli zemře, aniž cokoli přidružoval k Alláhu, ten vstoupí do Ráje. A kdokoli zemřel a k Alláhu cokoli přidružoval, ten vstoupí do Ohně.“2
Prosíme Alláha, aby nás učinil skutečnými muslimy, opravdovými věřícími a připojil nás ke Svým bezúhonným služebníkům! Ámín!