بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři!
Jednou z morálních vlastností, ke které islám vede a ke které vybízí jak Korán, tak i Sunna, je dodržování uzavřených závazků, osobní loajalita a věrnost. Na ní je postavena důvěra mezi lidmi a bez ní by nebyla možná ani da’wa, výzva k islámu.
Všemohoucí Alláh o tom zjevil:
وَالْمُوفُونَ بِعَهْدِهِمْ إِذَا عَاهَدُوا
“A dobro konají ti, kdož úmluvy své dodržují, když je jednou uzavřeli” (Bekara: 177)
Vznešený Alláh spolehlivé plnění slibů a osobní věrnost učinil jednou z vlastností věřících:
وَالَّذِينَ هُمْ لِأَمَانَاتِهِمْ وَعَهْدِهِمْ رَاعُونَ
“kteří svěřené opatrují a úmluvy své pevně dodržují” (Mu´minún: 8)
Na jiném místě toto připomíná v popisu ctihodných obyvatel Ráje:
وَالَّذِينَ هُمْ لِأَمَانَاتِهِمْ وَعَهْدِهِمْ رَاعُونَ
“a kdo svěřené opatrují a úmluvy své pevně dodržují” (Me’áridž: 32)
Toto byla vlastnost všech Alláhu nejbližších, poslů a proroků, jako Ibráhíma/Abraháma, mír s ním, o němž Alláh řekl:
وَإِبْرَاهِيمَ الَّذِي وَفَّىٰ
“a Abrahama, jenž byl věrný” (Nedžm: 37)
Stejně tak o jeho synu Ismá’ílovi/Ismaelovi Alláh říká:
وَاذْكُرْ فِي الْكِتَابِ إِسْمَاعِيلَ ۚ إِنَّهُ كَانَ صَادِقَ الْوَعْدِ وَكَانَ رَسُولًا نَّبِيًّا
“A připomeň v Knize také Ismaela, jenž věrně sliby dodržoval a poslem i prorokem byl” (Merjem: 54)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم v mnoha různých podáních sám označil člověka, který není schopen dostát svěřenému závazku, za člověka bez víry a toho, kdo nedodrží dohodu, kterou uzavře s jiným, za někoho, kdo je prost náboženských zásad. Dohoda a závazek platí nejen ve vztahu služebníka k jeho Stvořiteli, ale i ve vztahu mezi smrtelníky navzájem.
Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم Alláh svěřil úkol zvěstovat lidstvu poslední zjevení a vyzývat k jeho cestě. Pro tyto úkoly si právě jeho vybral jen na základě této jeho vlastnosti – co slíbím, to splním, jak čteme ve verši:
يَا أَيُّهَا الرَّسُولُ بَلِّغْ مَا أُنزِلَ إِلَيْكَ مِن رَّبِّكَ ۖ وَإِن لَّمْ تَفْعَلْ فَمَا بَلَّغْتَ رِسَالَتَهُ ۚ وَاللَّهُ يَعْصِمُكَ مِنَ النَّاسِ ۗ إِنَّ اللَّهَ لَا يَهْدِي الْقَوْمَ الْكَافِرِينَ
“Posle, předej to, co ti bylo sesláno od Pána tvého! Neučiníš-li tak, pak nesplníš své poslání. Vždyť Bůh tě ochrání před lidmi; Bůh věru nevede správnou cestou lid nevěřící.” (Máida: 67)
Podobně byla schopnost dodržet slib a dostát závazku i vlastností jeho nejvěrnějších následovníků, kvůli čemuž si je samotný Posel Boží صلى الله عليه وسلم cenil a svou osobní věrnost a loajalitu jim vracel, jako když například řekl:
مَا نَفَعَنِي مَالُ أَحَدٍ قَطُّ مَا نَفَعَنِي مَالُ أَبِي بَكْرٍ
“Majetek nikoho jiného mi nepomohl tolik, jako majetek Abú Bekra.“1
Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنهuvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إِنَّ أَمَنَّ النَّاسِ عَلَىَّ فِي مَالِهِ وَصُحْبَتِهِ أَبُو بَكْرٍ وَلَوْ كُنْتُ مُتَّخِذًا خَلِيلاً لاَتَّخَذْتُ أَبَا بَكْرٍ خَلِيلاً وَلَكِنْ أُخُوَّةُ الإِسْلاَمِ لاَ تُبْقَيَنَّ فِي الْمَسْجِدِ خَوْخَةٌ إِلاَّ خَوْخَةَ أَبِي بَكْرٍ
“Věru ze všech lidí mi nejvíce laskavosti co se týče přátelství i jmění učinil Abú Bekr. Pokud bych si měl kohokoli z lidí vybrat za svého nejlepšího přítele, vybral bych si za něj Abú Bekra. Cítím k němu lásku islámského bratrství. V mešitě nechť nezůstane žádný vchod otevřený, kromě pro Abú Bekra!“2
Dalším podobným příkladem je Prorokova صلى الله عليه وسلم první manželka Chadídža رضي الله عنها, která mu pomáhala finančně i emočně, podporovala ho a vše s ním snášela. Posel Boží صلى الله عليه وسلم si ji i po její smrti připomínal a dobro, které mu prokázala, vracel i jejím přátelům.
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم je často posílal s dary a říkal:
اذْهَبُوا بِهِ إِلَى فُلاَنَةٍ، فَإِنَّهَا كَانَتْ صَدِيقَةَ خَدِيجَةَ. اذْهَبُوا بِهِ إِلَى بَيْتِ فُلاَنَةٍ، فَإِنَّهَا كَانَتْ تُحِبُّ خَدِيجَةَ.
“Běžte do domu té a té, protože se přátelila s Chadídžou. Běžte do domu té a té, protože ona mívala ráda Chadídžu.“3
‘Áiša رضي الله عنها řekla: “Na žádnou z Prorokových žen jsem nežárlila tolik, jako na Chadídžu. Ne proto, že bych ji neviděla. Bylo to jen proto, že ji Posel Boží صلى الله عليه وسلم tolik často vzpomínal a protože kdykoli porazil ovci, hledal Chadídžiny přátele, aby je mohl masem obdarovat.“4
Jiným podobným příkladem, ukazujícím, že se Posel Boží صلى الله عليه وسلم ve svém smyslu pro závazek a jednou dané slovo neomezoval jen na muslimy, je Prorokův osobní přístup k jeho strýci Abú Tálibovi, který ho vychoval, stál za ním a bránil ho po celý svůj život. Posel Boží صلى الله عليه وسلم i přesto, že Abú Tálib zemřel jako nevěřící, prosil Alláha, aby mu ulehčil trest na onom světě, tak dlouho, dokud mu to Alláh nezakázal.
‘Abbás ibn ‘Abdilmuttalib رضي الله عنه jednou řekl Poslu Božímu: “Můžeš nějak prospět svému strýčku Abú Tálibovi, vždyť tě ochraňoval a často se rozzlobil, když ti ubližovali.” Posel Boží صلى الله عليه وسلم odpověděl:
هُوَ فِي ضَحْضَاحٍ مِنْ نَارٍ، وَلَوْلاَ أَنَا لَكَانَ فِي الدَّرَكِ الأَسْفَلِ مِنَ النَّارِ
“On je na mělčině v Ohni, kdyby mne nebylo, byl by věru byl na samotném dnu v hlubinách Ohně.“5
(…)
Služebníci Boží!
Mějte na paměti, že dodržování úmluv uzavřených s jinými, plnění závazků vůči druhým, loajalita a osobní věrnost vůči komukoli, kdo nám poskytne své dobro není v žádném případě jen záležitostí mezi muslimy. Jak nás učí příklad Posla Božího صلى الله عليه وسلم, platí i vůči nemuslimům!
Huzejfa ibnu l-Jemán vypráví: “Nic mi nezabránilo v účasti v bitvě na Bedru, kromě této události. Vytáhl jsem se svým otcem Husajlem, ale zajali nás kurejšovští nevěřící. Řekli: “Chcete jít za Muhammedem?” Odpověděli jsme: “Nemáme v plánu připojit se k němu. Chceme se jen vrátit do Medíny.” Uzavřeli s námi dohodu a zapřísáhli nás jménem Božím, že my se pokojně vrátíme do Medíny a že se nebudeme bojovat po boku Muhammeda صلى الله عليه وسلم. Přišli jsme za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم o radu a povyprávěli jsme mu to. On nám řekl:
انْصَرِفَا نَفِي لَهُمْ بِعَهْدِهِمْ وَنَسْتَعِينُ اللَّهَ عَلَيْهِمْ
“Pokračujte oba do Medíny. My dodržíme naše závazky vůči nim. A prosíme Alláha, aby nám proti nim pomohl.“6
Toto se stalo v době války. Přímo uprostřed bitvy. Ve vztahu k nejlítějším nepřátelům. Jakým právem potom mohou někteří porušovat své závazky a neplnit své jednou dané slovo muslimové vůči nemuslimům v době míru? Vůči nemuslimům, kteří jim otevřeli hranice svých zemí a brány svých měst, nabídli jim podíl na svém bohatství a vědění, spolu s možností vybudovat si u nich kariéru a zajistit si lepší život? Jak se mohou chovat jako parazité, kteří jen berou a nic nedávají, jako černí pasažéři sobecky se šplhající po zádech ostatních pro další a další materiální výhody? A že je takových mezi migranty, kteří se derou do Evropy a Ameriky přehršel!
Nikdy nezapomínejme, že dodržet závazek, splnit dané slovo, opětovat učiněné dobro a být věrný a loajální k tomu, kdo je věrný a loajální vůči nám, je povinností danou Vznešeným Alláhem! Platí vůči všem, nejen vůči členům naší komunity. Jen proto, že máme tuto vlastnost, máme nárok honosit se titulem skutečných věřících.
Vznešený Alláh praví:
مِّنَ الْمُؤْمِنِينَ رِجَالٌ صَدَقُوا مَا عَاهَدُوا اللَّهَ عَلَيْهِ ۖ فَمِنْهُم مَّن قَضَىٰ نَحْبَهُ وَمِنْهُم مَّن يَنتَظِرُ ۖ وَمَا بَدَّلُوا تَبْدِيلًا
“A mezi věřícími jsou muži, kteří věrně dodržují úmluvu, již s Bohem uzavřeli; a jsou mezi nimi někteří, jimž to osud již umožnil naplnit, jakož i jiní, kteří na to ještě čekají. A nezměnili se v tom změnou žádnou.” (Ahzáb: 23)
Tedy věřící buď své slovo dal a splnil ho, nebo ho ještě plní, anebo se ho teprve chystá dát. A neexistuje čtvrtá situace.
Prosíme Alláha, aby se víra odrazila na naší morálce a aby nás islám učinil nejlepšími verzemi nás samotných. Ó Bože, dej nám sílu, abychom vraceli nám prokázané dobro, nezrazovali naše bližní, plnili naše nároky vůči nim a dodrželi slovo, které jsme jim dali. Ámín!
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3661 jako hasan gharíb; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 94; a ad-Dejlemí v al-Firdews, hadís č. 6328. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 5661.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2382.
- Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 232; ad-Dewlábí v az-Zurríjetu t-táhira, hadís č. 40; a al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 6339. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Adebi l-mufred, hadís č. 172.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3875 jako hasan sahíh gharíb. Podobné hadísy uvádí al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3818; Muslim v Sahíhu, hadís č. 2017; an-Nesáí v as-Sunenu l-Kubrá, hadís č. 8361; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1997; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 24310.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3883.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1787.