O důležitosti práce pro islám

low angle photography of beige concrete building under blue sky during daytime

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.

Vznešený Alláh praví:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا

Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)

Milí bratři v islámu!

Práce pro islám znamená šíření osvěty o islámském náboženství a vybízení jeho následovníků, aby se řídili jeho předpisy. Je odpovědností a úkolem každého jednoho muslima shodně jeho možnostem.

Vznešený Alláh praví:

كُنتُمْ خَيْرَ أُمَّةٍ أُخْرِجَتْ لِلنَّاسِ تَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَتَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنكَرِ وَتُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ

Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha.“ (Áli ‘Imrán: 110)

Práce pro islám je tou první povinností celé ummy, není to specifické povolání, dobrovolná činnost a ani kolektivní povinnost, ale starost každého z nás muslimů. Je na nás všech, abychom dali sebe sama do služby Boží zvěsti. Právě proto jeden z prvních Božích příkazů zněl:

يَا أَيُّهَا الْمُدَّثِّرُ ‎﴿١﴾‏ قُمْ فَأَنذِرْ ‎﴿٢﴾‏﴾‏

Ty rouchem přikrytý! Vstaň a varuj!“ (Muddessir: 1-2)

Povinností všech muslimů je přenést zvěst Boží celému světu a varovat celé lidstvo tak, jako se dostalo varování i jim:

فَلَوْ لَا نَفَرَ مِن كُلِّ فِرْقَةٍ مِّنْهُمْ طَائِفَةٌ لِّيَتَفَقَّهُوا فِي الدِّينِ وَلِيُنذِرُوا قَوْمَهُمْ إِذَا رَجَعُوا إِلَيْهِمْ لَعَلَّهُمْ يَحْذَرُونَ

Proč by se z každé skupiny nemohl vypravit jeden oddíl, abyse lidé z něho poučili o náboženství a aby po návratu mohli varovat svůj lid – snad budou se mít na pozoru!“ (Tewba: 122)

Tento verš nás také vybízí k hlubšímu studiu naší víry, aby byly mezi námi skupiny učenců, ke kterým se budou ostatní obracet pro správné pochopení svého náboženství.

Podobně se hovoří i o muslimech mezi džiny:

وَإِذْ صَرَفْنَا إِلَيْكَ نَفَرًا مِّنَ الْجِنِّ يَسْتَمِعُونَ الْقُرْآنَ فَلَمَّا حَضَرُوهُ قَالُوا أَنصِتُوا ۖ فَلَمَّا قُضِيَ وَلَّوْا إِلَىٰ قَوْمِهِم مُّنذِرِينَ

A hle, vypravili jsme k tobě houfec džinů, aby naslouchali Koránu. A když přítomni byli jeho přednášení, řekli “Slyšte!”, a když bylo skončeno, navrátili se k lidu svému jako varovatelé“ (Ahkáf: 29)

Vést jiné lidi k dobru a k tomu, co jim Alláh stanovil za povinnost, je tím nejlepším úkolem a nejlepším slovem, které je možno pronést, neboť Vznešený Alláh praví:

وَمَنْ أَحْسَنُ قَوْلًا مِّمَّن دَعَا إِلَى اللَّهِ وَعَمِلَ صَالِحًا وَقَالَ إِنَّنِي مِنَ الْمُسْلِمِينَ

Kdo krásněji hovoří než ten, jenž k službě Bohu vyzývá, zbožné skutky koná a prohlašuje: “Já k těm, kdož do vůle Jeho se odevzdali, patřím.“ (Fussilet: 33)

Práce pro islám je charakteristikou proroků, mír s nimi všemi, a způsobem jejich následování, pročež kdo k islámu nevyzývá, proroky nenásleduje. Vznešený Alláh praví:

قُلْ هَٰذِهِ سَبِيلِي أَدْعُو إِلَى اللَّهِ ۚ عَلَىٰ بَصِيرَةٍ أَنَا وَمَنِ اتَّبَعَنِي ۖ وَسُبْحَانَ اللَّهِ وَمَا أَنَا مِنَ الْمُشْرِكِينَ

Rci: „Toto je cesta má. Volám vás k Bohu viditelným důkazem, já i ti, kdož mne následují. Sláva Bohu, že nejsem jedním z modloslužebníků!“ (Júsuf: 108)

Prácepro Boží víru není omezena ani pracovištěm, ani pracovní dobou, jak vidíme na příkladu Proroka Núha/Noema, mír s ním, který mezi svými lidmi zůstal bez padesáti let rovný tisíc roků:

قَالَ رَبِّ إِنِّي دَعَوْتُ قَوْمِي لَيْلًا وَنَهَارًا ‎﴿٥﴾‏ فَلَمْ يَزِدْهُمْ دُعَائِي إِلَّا فِرَارًا ‎﴿٦﴾‏ وَإِنِّي كُلَّمَا دَعَوْتُهُمْ لِتَغْفِرَ لَهُمْ جَعَلُوا أَصَابِعَهُمْ فِي آذَانِهِمْ وَاسْتَغْشَوْا ثِيَابَهُمْ وَأَصَرُّوا وَاسْتَكْبَرُوا اسْتِكْبَارًا ‎﴿٧﴾‏ ثُمَّ إِنِّي دَعَوْتُهُمْ جِهَارًا ‎﴿٨﴾‏ ثُمَّ إِنِّي أَعْلَنتُ لَهُمْ وَأَسْرَرْتُ لَهُمْ إِسْرَارًا

A zvolal: „Pane můj, vyzýval jsem lid svůj nocí i dnem, mé kázání však rozmnožilo jejich odpor jen. A kdykoliv jsem je vyzýval – abys jim mohl odpustit – tu prsty si do uší strkali, do šatů svých se halili, zatvrdili se a chovali se hrdopyšně. Potom jsem jim kázal zcela veřejně, pak jsem vystoupil otevřeně a jednal s nimi skrytě i tajně.“(Núh: 5-9)

Proroci plnili tento úkol v časech nouze i hojnosti, v časech pohody i tísně. Korán vzpomíná příklad proroka Júsufa/Josefa, mír sním, který vyzýval k víře v Jediného Pravého Boha i ve vězení:

يَا صَاحِبَيِ السِّجْنِ أَأَرْبَابٌ مُّتَفَرِّقُونَ خَيْرٌ أَمِ اللَّهُ الْوَاحِدُ الْقَهَّارُ ‎﴿٣٩﴾‏ مَا تَعْبُدُونَ مِن دُونِهِ إِلَّا أَسْمَاءً سَمَّيْتُمُوهَا أَنتُمْ وَآبَاؤُكُم مَّا أَنزَلَ اللَّهُ بِهَا مِن سُلْطَانٍ ۚ إِنِ الْحُكْمُ إِلَّا لِلَّهِ ۚ أَمَرَ أَلَّا تَعْبُدُوا إِلَّا إِيَّاهُ ۚ ذَٰلِكَ الدِّينُ الْقَيِّمُ وَلَٰكِنَّ أَكْثَرَ النَّاسِ لَا يَعْلَمُونَ

Přátelé moji vězeňští, jsou snad rozdělení páni lepší než Bůh jediný, vše podmaňující? Ti, které uctíváte vedle Něho, nejsou leč jména, jež dali jste jim vy i otcové vaši, a Bůh ohledně nich neseslal žádné zplnomocnění. Rozhodovat přísluší jedině Bohu a On poručil, abyste neuctívali nikoho kromě Něho. A to je náboženství neměnné, však většina lidí to neví.“ (Júsuf: 39-40)

Tohoto úkolu se dávní proroci nevzdávali ani na smrtelné posteli. O Ja’kúbovi, mír s ním, se dozvídáme:

أَمْكُنتُمْ شُهَدَاءَ إِذْ حَضَرَ يَعْقُوبَالْمَوْتُ إِذْ قَالَ لِبَنِيهِ مَاتَعْبُدُونَ مِن بَعْدِي قَالُوا نَعْبُدُإِلَٰهَكَ وَإِلَٰهَ آبَائِكَ إِبْرَاهِيمَوَإِسْمَاعِيلَ وَإِسْحَاقَ إِلَٰهًاوَاحِدًا وَنَحْنُ لَهُ مُسْلِمُونَ

Byli jste svědky toho, když smrt přišla k Jakubovi a když se otázal synů svých: „Co budete uctívat po smrti mé?“ Odvětili: „Budeme uctívat Boha tvého a Boha předků tvých, Abrahama, Ismaela a Izáka, jako Boha jediného a do vůle Jeho budeme odevzdáni.“ (Bekara: 133)

Po nás se žádá, abychom se drželi třech věcí:

1. Musíme svůj život jednak učinit podobným životu Posla Božího صلىالله عليه وسلم a ostatních proroků, mír s nimi.

2. Dále, tak jako oni, i my musíme vynaložit úsilí, abychom lidstvu předali jeho poselství.

3. A v neposlední řadě musíme být osobně schopni vyzývat ostatní k přijetí tohoto poselství, plníce tak úkol, pro který Posel Boží صلى الله عليه وسلم připravoval své druhy už od samého začátku.

První muslimové, jako Abú Bekr رضيالله عنه, byli prostředníky, díky nimž se o zvěsti islámu dozvídali další lidé, jež se následně také stávali společníky Prorokovými. A oni se potom s touto zvěstí rozešlido všech koutů světa.

Podle ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنهما Prorok صلى الله عليه وسلم řekl:

بَلِّغُوا عَنِّي وَلَوْ آيَةً

Předejte ode mne byť i jeden verš.1

Abú Mes’úd al-Ansárí رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:

مَنْ دَلَّ عَلَى خَيْرٍ فَلَهُ مِثْلُ أَجْرِ فَاعِلِهِ

Kdo někoho navede na dobro, obdrží stejnou odměnu jako ten, kdo toto dobro vykoná.2

A jak bylo řečeno, umožnit Sunně Božího Posla صلى الله عليه وسلم, správné věrouce a správnému přístupu k víře dospět k lidstvu je hodnotnější, nežli vystřelit šípy na nepřátele této ummy. Protože zbraní bojovat dovede leckdo, zatímco Sunnu předávají jen vyvolení dědicové a následovníci proroků, mír s nimi všemi.

(…)

Můj bratře, služebníče Boží!

Tvým úkolem je především sám se pevně držet Božího Zákona, nakolik jen můžeš, podle něho vystavět svou rodinu a vychovat v něm své děti. To je počáteční bod a chybují ti, kteří toto zanedbají a chtějí šířit víru jinde a jiným.

Dále tě vyzývám, abys vyzýval k cestě Boží svým osobním příkladem lidi kolem sebe, abys vybízel ke vhodnému a odvracel od zavrženíhodného ty ve svém okolí a abys byl ty ten první, kdo se bude držet od zakázaného nejdále.

Uč se o své víře a vyučuj ostatní. Směřuj muslimy k Božímu Zákonu a seznamuj lidi s ním. Pečuj o své spojení s největšími učenci této ummy, šiř jejich knihy a přednášky a veď ummu k tomu, aby je následovala.

Starej se o méně šťastné a společensky znevýhodněné. Povzbuzuj muslimy k tomu, aby znovu nadobudli svrchovanosti na poli intelektuálním, ekonomickém i politickém.

A v neposlední řadě neopomeň to, co dokáže úplně každý a nikdo nemá omluvu pokud tak neučiní – pokorně pros Alláha, aby pomohl této ummě a navrátil jí její hrdost.

Nezapomeň! Jedni lidé – spojenci Boží – vyzývají k Alláhu, k náboženství Islámu a k Zákonu Šarí’y – a to je vítězící Boží strana. A jiní lidé – spojenci prokletého šejtána, uctívači Tághúta z řad nevěřících, modloslužebníků, sektářů, novotářů a hanebníků mezi muslimy – s podporou svých mylných ideologií, medií, mezinárodních nátlakových organizací, kolektivního vymývání mozků a ohlupovacího soukolí, vyzývají k nevíře, modloslužbě, deformaci víry, rozvratu rodin, zvrhlosti, smilstvu, sodomii, neúctě dětí vůči rodičům, neposlušnosti žen vůči jejich manželům, odhalování nahoty, odstranění vůdčí úlohy učenců islámu a k revoltě vůči vládcům muslimské ummy.

Mezi prvními a druhými již zuří nepřátelství a nenávist. Ujasni si, na čí straně stojíš. Buď promluvíš slovem pravdy a staneš po boku těch prvních, anebo se staneš mlčícím šejtánem uprostřed tábora těch druhých!

Prosíme Alláha Všemohoucího, aby navrátil Ummu islámu na přímou asprávnou cestu, aby očistil její věrouku a napravil způsob, kterým přijímá a chápe svou víru. Ó Pane, vrať Ummě svého Milovaného Muhammeda صلى الله عليه وسلم čest a slávu! Rozšiř a prohlub našim učencům jejich znalosti, chápání a bohabojnost! Veď naše vládce ke spravedlnosti a k ustavení Božího Zákona na zemi! Odpusť nám a promiň naše prohřešky, zachraň nás před Ohněm a dej nám vstoupit do rajských zahrad! Ámín!

  1. Jako součást delšího hadísu zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísč. 3461.
  2. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1893.