بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh stvořil všechny světy i každého v něm jen proto, aby Ho uctívali a nepřidružovali k Němu nikoho. Služba výhradně Jedinému Bohu je pravým důvodem naší existence skutečným důvodem, proč byli posíláni všichni proroci a poslové.
Vznešený Alláh praví:
وَمَا أَرْسَلْنَا مِن قَبْلِكَ مِن رَّسُولٍ إِلَّا نُوحِي إِلَيْهِ أَنَّهُ لَا إِلَٰهَ إِلَّا أَنَا فَاعْبُدُونِ
„A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: “Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!“ (Anbijá: 25)
Toto je pravá podstata islámu i šarí’i toho posledního z proroků, po němž už žádný další posel ani prorok nikdy nepřijde, Posla Božího Muhammeda صلى الله عليه وسلم.
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما pravil: „Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
بُنِيَ الْإِسْلَامُ عَلَى خَمْسٍ: شَهَادَةِ أَنْ لَا إلَهَ إلَّا اللَّهُ وَأَنَّ مُحَمَّدًا رَسُولُ اللَّهِ، وَإِقَامِ الصَّلَاةِ، وَإِيتَاءِ الزَّكَاةِ، وَحَجِّ الْبَيْتِ، وَصَوْمِ رَمَضَانَ”
„Islám je zbudován na pětici – svědectví, že nic nemá právo na uctívání kromě Alláha a že Muhammed je Poslem Božím, dodržování modlitby, odevzdávání zekátu, pouti k Domu Božímu a půstu v Ramadánu.” 1
Uctívání Alláha cestou těchto pěti povinností je Božím nárokem u Jeho stvoření.
Mu’áz ibn Džebel رضي الله عنه vypráví, že jel s Poslem Božím صلى الله عليه وسلم na oslíkovi zvaném ‘Ufejr, když se ho Posel Boží صلى الله عليه وسلم otázal:
يَا مُعَاذُ، هَلْ تَدْرِي حَقَّ اللَّهِ عَلَى عِبَادِهِ وَمَا حَقُّ الْعِبَادِ عَلَى اللَّهِ
„Mu’ázi! Víš, co je Boží právo na Jeho služebnících a co je právem služebníků u Alláha?”
“Alláh a Jeho Posel vědí nejlépe,” odpověděl Mu’áz.
A Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:
فَإِنَّ حَقَّ اللَّهِ عَلَى الْعِبَادِ أَنْ يَعْبُدُوهُ وَلاَ يُشْرِكُوا بِهِ شَيْئًا، وَحَقَّ الْعِبَادِ عَلَى اللَّهِ أَنْ لاَ يُعَذِّبَ مَنْ لاَ يُشْرِكُ بِهِ شَيْئًا
„Tedy věru právem Alláha na Jeho služebnících je, aby Ho uctívali a nic k Němu nepřidružovali a právem služebníků u Alláha je, aby netrestal toho, kdo k Němu nic nepřidružuje.“ 2
Alláh tato uctívání nepředepsal jen tak bez významu, naopak, každé v sobě nese podstaty vznešených vlastností a příkladných mravů, které si Alláh přeje u Svých služebníků rozvíjet. Ty jsou žádány od každého z muslimů, který si přeje tyto skutky uctívání vykonat tak, jak se patří a náleží. Příkladem budiž půst, neboť jsme započali měsíc, který je právě půstem vyznamenán. Půst nám pomáhá k trpělivosti, pravdymilovnosti, vysokým ambicím, dobrotě, spokojenosti s málem, laskavosti, toleranci, promíjení, půst je štítem před vším zlým a ohavným, jak se dozvídáme z hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه, kde Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
الصِّيَامُ جُنَّةٌ، فَلاَ يَرْفُثْ وَلاَ يَجْهَلْ، وَإِنِ امْرُؤٌ قَاتَلَهُ أَوْ شَاتَمَهُ فَلْيَقُلْ إِنِّي صَائِمٌ.
„Půst je štít, proto nechť člověk během něj není ani oplzlý ani bláhový. Kdyby ho pak někdo urážel či ho napadal, nechť jen řekne – věru se postím!“ 3
Dalšími vyššími cíly a vzdálenými horizonty uctívání jsou:
1. Bohabojnost, protože ku příkladu právě o půstu Alláh říká:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُتِبَ عَلَيْكُمُ الصِّيَامُ كَمَا كُتِبَ عَلَى الَّذِينَ مِن قَبْلِكُمْ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ
„Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní!“ (Bekara: 183)
2. Prosebné vzývání Alláha a přibližování se k Němu, což je v mnohých hadísech popisováno jako nejvnitřnější jádro a nejlepší část každého skutku uctívání. Mezi verše o půstu v súře al-Bekaře Alláh vklínil tento verš:
وَإِذَا سَأَلَكَ عِبَادِي عَنِّي فَإِنِّي قَرِيبٌ ۖ أُجِيبُ دَعْوَةَ الدَّاعِ إِذَا دَعَانِ ۖ فَلْيَسْتَجِيبُوا لِي وَلْيُؤْمِنُوا بِي لَعَلَّهُمْ يَرْشُدُونَ
„Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí. Nechť však na výzvu Mou odpoví a nechť ve Mne věří – snad půjdou cestou správnou!“ (Bekara: 186)
3. A tím nejvelkolepějším cílem je si stále připomínat Alláha, shodně Jeho slovům:
أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اذْكُرُوا اللَّهَ ذِكْرًا كَثِيرًا ﴿٤١﴾ وَسَبِّحُوهُ بُكْرَةً وَأَصِيلًا
„Vy, kteří věříte! Vzývejte hojně Boha a chvalte Jej za jitra i za večera!“ (Ahzáb: 41-42)
‘Abdulláh ibn Busr رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لا يَزالُ لسانُكَ رَطْبًا من ذِكْرِ اللهِ.
„Ať tvůj jazyk nepřestane být ovlažován vzpomínáním Alláha!“ 4
Abú Hurejra رضي الله عنه říká: „Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
الدُّنْيَا مَلْعُونَةٌ مَلْعُونٌ مَا فِيهَا إِلاَّ ذِكْرَ اللَّهِ وَمَا وَالاَهُ أَوْ عَالِمًا أَوْ مُتَعَلِّمًا
„Tento svět je prokletý, prokleté je vše, co je v něm, kromě vzpomínání Alláha, toho, co k němu vede, učence a toho, kdo získává nauku.“ 5
Vzpomínka na Alláha je pravým důvodem vysílání proroků a sesílání svatých písem.
O Koránu Vznešený praví:
وَلَقَدْ يَسَّرْنَا الْقُرْآنَ لِلذِّكْرِ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍ
„A učinili jsme Korán snadným pro připomínání; což není nikoho, kdo připomněl by si to nyní?“ (Kamer: 17)
O Svém milovaném Muhammedovi Alláh hovoří:
لَّقَدْ كَانَ لَكُمْ فِي رَسُولِ اللَّهِ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ لِّمَن كَانَ يَرْجُو اللَّهَ وَالْيَوْمَ الْآخِرَ وَذَكَرَ اللَّهَ كَثِيرًا
„A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná.“ (Ahzáb: 21) tj. obává se Jeho trestu, doufá v Jeho milost a mnoho Jej vzpomíná a vzývá z lásky a vděku vůči Němu.
Vzpomínání Alláha je hluboko v nitru a pozadí všech našich skutků uctívání, od modliteb, přes půst a almužny až po pouť do Mekky.
Ohledně modlitby Alláh říká:
إِنَّنِي أَنَا اللَّهُ لَا إِلَٰهَ إِلَّا أَنَا فَاعْبُدْنِي وَأَقِمِ الصَّلَاةَ لِذِكْرِي
„Já vpravdě jsem Bůh a není božstva kromě Mne; uctívej Mne tedy a modlitbu konej, na Mne vzpomínaje!“ (TáHá: 14)
Ohledně hadždže pak uvádí:
فَإِذَا قَضَيْتُم مَّنَاسِكَكُمْ فَاذْكُرُوا اللَّهَ كَذِكْرِكُمْ آبَاءَكُمْ أَوْ أَشَدَّ ذِكْرًا
„A když skončíte poutní obřady své, vzpomeňte Boha, tak jako vzpomínáte na otce své, a ještě usilovně ji!“ (Bekara: 200)
Nejinak je tomu v případě půstu, protože v souvislosti s postními dny v Ramadánu Alláh zjevuje:
وَلِتُكْمِلُوا الْعِدَّةَ وَلِتُكَبِّرُوا اللَّهَ عَلَىٰ مَا هَدَاكُمْ وَلَعَلَّكُمْ تَشْكُرُونَ
„Dodržujte plně tento počet a velebte Boha za to, že správně vás vede – snad budete vděční!“ (Bekara: 185)
Připomínka na Alláha k nám promlouvá dokonce i z milodarů. Zekát byl nazván zekátem proto, že představuje očistu duše od lakomství, hamižnosti, závisti a lásky k hromadění majetku. Vznešený praví:
خُذْ مِنْ أَمْوَالِهِمْ صَدَقَةً تُطَهِّرُهُمْ وَتُزَكِّيهِم بِهَا
„Ber ze jmění jejich almužnu, kterou je očišťuješ a ospravedlňuješ!“ (Tewba: 103)
Toto vše je připomínání si Alláha. A i povinný milodar na konci půstu, zekátu l-fitr, který budeme koncem tohoto měsíce odevzdávat, nám opět připomíná Alláha v tom, že je vykoupením od Alláha za nepěkná slova a naši lhostejnost během půstu.
(…)
Služebníci Boží!
Jaký je vlastně cíl tohoto připomínání si Alláha skrze naše uctívání a rituální povinnosti? Což si nevšímáme při čtení těchto Božích příkazů, že jsou vyřčeny v jednotném i množném čísle? Což není tím důvodem uctívání v islámu zkvalitnění jedince a náprava celé společnosti? Stejně jako je základním cílem šarí’y zajistit užitek a zabránit škodě?
Naše rituální povinnosti jsou naší cestou ke skutečnému bratrství, lásce a vzájemné podpoře v tom, co Alláh miluje a s čím je spokojen. Očišťují islámskou společnost od nenávisti, závisti, zášti, rozkolů, pokrytectví, sebezviditelňování, touhy po věhlasu, zahleděnosti do sebe, či pýchy. Jsou zkouškou pravdivosti a opravdovosti naší víry a upřímnosti naší pokory a poslušnosti vůči Alláhu, testem, zda se skutečně podrobujeme Jeho vůli, anebo vůli prokletého šejtána či sobeckého, zlo přikazujícího ega.
Vznešený Alláh nám dává na vědomí:
الشَّيْطَانُ يَعِدُكُمُ الْفَقْرَ وَيَأْمُرُكُم بِالْفَحْشَاءِ ۖ وَاللَّهُ يَعِدُكُم مَّغْفِرَةً مِّنْهُ وَفَضْلًا ۗ وَاللَّهُ وَاسِعٌ عَلِيمٌ
„Satan vám vyhrožuje chudobou a přikazuje vám hanebnosti, avšak Bůh vám slibuje odpuštění Své a laskavost – a Bůh věru je velkorysý, vševědoucí.“ (Bekara: 268)
Dokonalé a úplné provedení skutků uctívání patří ke kráse islámu každého z nás a musí se zákonitě projevit i na našem vztahu k druhým. Dokonalý stupeň uctívání je vrcholem naší poslušnosti vůči Božímu řádu a pořádku, který Alláh vsadil do světa a kterým se řídí veškerá příroda i celý vesmír, včetně slunce, měsíce a koloběhu dne a noci, shodně slovům Božím:
وَهُوَ الَّذِي جَعَلَ اللَّيْلَ وَالنَّهَارَ خِلْفَةً لِّمَنْ أَرَادَ أَن يَذَّكَّرَ أَوْ أَرَادَ شُكُورًا
„A On je ten, jenž stanovil střídání noci i dne jako znamení pro toho, kdo chce si Boha připomenout, a toho, kdo chce být vděčný.“ (Furkán: 62)
A také:
لَا الشَّمْسُ يَنبَغِي لَهَا أَن تُدْرِكَ الْقَمَرَ وَلَا اللَّيْلُ سَابِقُ النَّهَارِ ۚ وَكُلٌّ فِي فَلَكٍ يَسْبَحُونَ
„A nepřísluší slunci, aby dohonilo měsíc, a noci, aby předhonila den a všechno pluje ve sféře nebeské.“ (JáSín: 40)
Koho skutky uctívání a rituální povinnosti jsou však vykonány nedbale a mají nedostatky, u koho nenesou plody na jeho mravech a povaze, toho uctívání za nic nestojí a stejně přijde vniveč. Alláh ho nepřijme. Takový služebník se protiví rozkazu Božímu a nerespektuje Boží řád na tomto světě, přičemž na světě onom neobdrží žádnou odměnu a Alláh s ním nikdy nebude spokojen. A utíkáme se k Alláhu před tím.
Prosíme Alláha aby očistil naše srdce v měsíci Ramadánu, přijal naše uctívání, pomohl nám v půstu, modlitbách, vyhýbání se zakázanému, aby nám odpustil, spasil nás před ohněm a uvedl nás do zahrad Ráje. Ámín!
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 8; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 16.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2856; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 30.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1894; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1151.
- Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 814. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 7700.
- Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4112; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 1580; al-Asbahání v at-Terghíbu wet-terhíb, 2/232; al-Munzirí v at-Terghíbu wet-terhíb, 1/56. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíh Suneni Ibni Mádža, hadís č. 3336.