بسم الله الرحمان الرحيمChvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu): Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než jako muslimové (Álu ‘Imrán:103). A nejlepším vedením je Muhammedovo صلى الله عليه وسلم, jenž pravil: „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“ Milí bratři a sestry! Minule jsme hovořili o důležitosti poznávat následovat sunnu ve všech aspektech lidského života. Dnes se zamyslíme nad nutností poznat životní příběh Posla Božího صلى الله عليه وسلم do všech detailů a vyvodit z něj poučení pro naši dnešní situaci. Alláh zjevil: Alláh říká: A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná. (Ahzáb:21) Vězte, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم byl nejupřímnějším, nejšlechetnějším, nejmorálnějším a nejneochvějnějším člověkem, jaký kdy byl, což bylo potvrzeno zjevením Božím: vždyť vskutku povaha tvá je vznešená. (Kalem:4). Nikdo jiný nebojoval za Pravdu tolik jako on, nikdo jiný nezažil tolik ústrků a protivenství od svých nejbližších příbuzných a sousedů, protože kázal slovo pravdy vstříc křivdě a falši. Jeho příklad je směrodatný a směrodatným zůstane do konce věků. Věřící! Vězte, že pouze náboženství islámu je pravdivým náboženstvím, které takto určil Stvořitel a Pán všech světů a že všechna ostatní jsou jednou velkou nepřijatelnou falší. Lidé se dělí jen na dvě skupiny lidí – na věřící a na nevěřící. Věřící následují pravdu a bojují za ni svými majetky i svými osobami. Nevěřící rovněž bojují svými majetky a svými osobami proti pravdě, za ideje falše, lživých ideologií a zvrácených kultů. Proto pomněte Boží příkaz: bojujte proti nevěřícím jako jeden muž, tak jako oni bojují proti vám jako jeden muž a vězte, že Bůh stojí na straně bohabojných.(Tewba:36) Metodou nevěřících při boji proti islámu je očerňování vůdců islámské osvěty a vrážení klínu mezi ně a jejich následovníky, jako když mocní v Mekce obviňovali Božího Proroka z toho, že si chce pro sebe uzurpovat jejich postavení a majetek. Poté nevěřící napadají a vyvracejí ideje pravdy, ke kterým islámská osvěta vyzývá. Ukazují ji v pokřiveném světle. Dále se snaží podbízet se bojovníkům pravdy a lákat je různými ústupky, snaží se s nimi smlouvat a podbízet se jim. Pokud se ani to nepovede, pak nastupují posměšky, úšklebky, ústrky a otevřené nepřátelství, které nezná ani kapičku slitování. Jeho cílem pak není nic menšího, než smést náboženství pravdy z povrchu zemského a vyhladit její následovníky do posledního nemluvněte. Jako nevěřící obviňovali Proroka صلى الله عليه وسلم ze lži, magie a bláznovství, posmívali se mu, že jej následují chudí a neurození. Šířili pomluvy, že si Korán nechává jinými přepisovat z povídaček zaniklých národů. Vysmívali se Božímu zjevení a žádali po Prorokovi صلى الله عليه وسلم nesmyslné zázraky, které je měli přesvědčit, jako seslání knihy přímo z nebes, spolu s anděly, přeměnění pahorku Safá´ ve zlato, srovnání hor se zemí, nebo žádali, aby na ně spadlo nebe. Alláh zjevil: Nebylo jim ukázáno jediného znamení ze znamení jejich Pána, aniž by se od něj neodvrátili. (An’ám:4) Když to nepomohlo, chopili se těchto výmyslů sami nevěřící a každého, kdo by zatoužil po Pravdě, mámili dávnými příběhy, zpěvem, tancem a hostinami. Snažili se také Proroka صلى الله عليه وسلم přimět k tomu, aby Korán pozměnil, aby více neodsuzoval jejich modlářství: A když jsme jim ukázali Svá znamení, jasné důkazy, řekli ti, kteří nedoufají v setkání s Námi: „Přijdi s jiným Koránem než s tímto, či jej pozměň.“ Řekni: „Není na mně, abych jej pozměňoval sám podle sebe, neboť pouze následuji to, co mi bylo zjeveno. Věru se obávám, pokud neposlechnu svého Pána, trestu dne ohromného.“ (Júnus:15) Když ani to nepomáhalo, snažili se přinutit Proroka صلى الله عليه وسلم, aby nechal o své víře a přesvědčení smlouvat a dobral se kompromisu. Chtěli, aby v něčem ustoupil on s tím, že oni také ustoupí: Rádi by, abys slevil, a pak i oni by slevili. (Kalem:9) Ibn Džerír a Taberání uvádějí jejich návrh, aby Prorok uctíval jeden rok jejich modly a oni se po další rok podřídili učení islámu. To bylo důvodem seslání súry al-Káfirún: „Řekni: ó popírači víry, já neuctívám to, co uctíváte vy…“ Když ani to nepomohlo, hledali nejrůznější cestu, jak Proroka od jeho víry a veřejné výzvy k ní, odvrátit. Podle Ibn Isháka vyslali Kurejšovci Abú Welída Utbu, aby se snažil Proroka přemluvit a zlákat majetkem, bohatstvím, postavením a mocí. Neuspěli. Posel Boží صلى الله عليه وسلم tehdy řekl: „Při Tom, v Jehož rukou je má duše, i kdybyste mi dali do pravé ruky Slunce a Měsíc do levé, neopustím tuto věc, dokud nezemřu, nebo nepřijde rozhodnutí Boží.“ Když nebylo dosaženo výsledku po dobrém, začal krutý útlak, mučení a pronásledování všech, kteří se hlásili k Boží víře. Lidé byli mučeni spalujícím pouštním sluncem, byli podnikány razie na muslimy a tito byli zabíjeni. Toto pronásledování vyvrcholilo všeobecnou blokádou Prorokova صلى الله عليه وسلم rodu. Tehdy bylo zakázáno všem obchodovat s Benú Hášim, přijmout je ve svém domě, nebo je navštívit, či je dokonce pozdravit a promluvit s nimi na ulici. Panoval takový hlad, že se lidé živili listím ze stromů a všude byl slyšet pláč hladovějících dětí. Avšak muslimové se nezastavili před zdánlivou přesilou lži a byli poslušni Božímu příkazu: Vskutku je to satan, kdo vás burcuje, abyste se báli jeho druhů. Proto se jich nebojte, nýbrž bojte se Mne, jste-li věřícími. (Álu ‘Imrán:175) Ibn Kajjím říká: „Z pletich nepřítele Božího je, že přiměje věřící bát se jeho armád a spojenců. Oni potom proti nim neusilují, nepřikazují, co je uznalé a nezakazují, co je zavrženíhodno.“ Katáda říká: „Šejtán je v srdci učiní velkými a mocnými.“ Když Posel Boží صلى الله عليه وسلمstanul před shromážděním mekkánských nevěřících, kdosi jej popadl za límec a hrubě se na něho obořil: „Ty jsi ten, co říká takové věci?“ „Ano, já jsem ten, co říká takové věci,“ opáčil mu hrdě Prorok صلى الله عليه وسلم, „poslouchejte, Kurejšovci, při Tom, v jehož rukou je duše Muhammedova, přišel jsem vám zvěstovat porážku.“ Zaznamenal imám Ahmed a al-Albání ocenil jako sahíh. Věřící, tato věc nestrpí jakékoli smlouvání a jakékoli kompromisy!
Bratři a sestry! Vše, co nás potkává, od útisku v zemích nevěřících v podobě pošlapávání práv na budování mešit a na islámskou přítomnost ve veřejném sektoru, přes blokádu např. v Gaze a ozbrojené konflikty např. v Afghánistánu, má svůj dějinný předobraz. Vzpomeňme si na požadavek měnit Korán. I dnes vyhlašují nynější vůdcové nevíry, aby muslimové odvrhli tu část islámského učení, která upravuje státnost, mír, válku a veřejný pořádek! Náboženské obřady jim nevadí, neboť jsou pro ně nesrozumitelným a exotickým folklórem. Vadí jim islámský stát a islámské zákonodárství. Vadí jim islámské vnější vztahy, džihád na cestě Boží, hidžáb, zákaz jakéhokoli veřejného míšení se žen s muži, tresty za překročení Božích hranic atd. Přejí si islám zasunutý v šuplíku soukromého života jedince. Islám pasivity, podlézavosti, pokrytectví, bez uskutečnění toho, co vpravdě hlásá. Chtějí islám jako vnější obal bez náplně, za což bojují propagandou demokracie, rovnosti, emancipace a dalších falešných bludů. Avšak Alláh zjevil: Neklesejte na duchu a nesmutněte, vždyť budete mít navrch, jste-li věřícími. (Álu ‘Imrán:139) Vězte, že každý, i ten nejzatvrzelejší Boží nepřítel pozná pravdu a uvěří v ni, když se s ní v okamžiku smrti setká. Tak jak je řečeno o Faraónovi: Když se topil, vyhlašoval: „Uvěřil jsem! Není božstva kromě Toho, v Kterého uvěřili Synové Izraele, i já jsem z odevzdaných!“ (Júnus:90)Tyto historické události z velké doby proroků nepřipomínáme pro hrdou paměť a věčnou slávu, jako jiné národy velebí své velikány útisku, svá velká vítězství křivdy a myslitele idejí falši. Naopak, vyprávíme vám příběh předáka a učitele všech muslimů, prostého člověka, kterému byl svěřen velkolepý úkol. Alláh zjevil po bitvě na Uhudu: A není Muhammed nikým, než pouze poslem, před nímž prošlo již mnoho jiných poslů. (Álu ‘Imrán:144) Abú Bekr po smrti Proroka صلى الله عليه وسلم řekl: „Kdo uctíval Muhammeda, věz, že Muhammed je mrtev. A kdo uctíval Alláha věz, že Alláh je Živ a neumírá.“ Náš milovaný byl učitelem Boží víry, který vše činil v souladu s Boží vůli a nepřinesl ani škodu, ani užitek proti Božímu záměru. Bůh i andělé Jeho věru svolávají požehnání na proroka; vy, kteří věříte, modlete se také za něj a svolávejte na něj mír (Ahzáb:56)
Prosíme Alláha aby nám dal pevnost a neochvějnost, abychom mohli potkat anděla smrti na víře nejlepšího z lidí, Muhammeda صلى الله عليه وسلم. Prosíme Všemohoucího o trpělivost a tvrdost na cestě pravdy při úsilí proti lži a spojencům šejtána! Prosíme o Boží pomoc a podporu pro naše bratry mudžáhidy na bojištích světa! Ámín!