بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu): Vy, kteří jste uvěřili, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než jako muslimové (Álu ‘Imrán:103). A nejlepším vedením je Muhammedovo صلى الله عليه وسلم, jenž pravil: „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“
Milí bratři a sestry, dnes budeme navážeme na to, co jsme pověděli minulý týden o známkách slabosti naší víry a dnes budeme hovořit o jejích příčinách. Některé známky slabosti naší víry jsou samy o sobě příčinami, jako líné vykonávání náboženských předpisů, setrvávání v hříchu a lhostejnost k problémům muslimů jsou také jejími příčinami. Lékem na ně je pak protivit se jim a snaha vykonávat to, co je jejich přímým opakem. Lékem na absenci vzpomínky Alláha je zikr a kroužky zikru. Lékem na slabost vazby ke Koránu je četba Koránu, kvůli uctívání Alláha a také, na co se zapomíná, kvůli hledání odpovědí na životní dilemy. Nyní připomeneme další kořeny toho, co způsobuje slabost naší víry:
- Prostředí, ve kterém se nacházíme a které je daleko od Boží cesty a Jeho zákona. Odvádí a svádí od poslušnosti a lásky vůči Stvořiteli ke vzdoru a zatvrzelosti vůči Němu. Alláh dž.š. varuje takové lidi slovy: A mezi lidmi je i ten, jenž Bohu slouží jen na okraji; když dostane se mu dobrého, je s tím spokojen, jestliže však je postižen pokušením, tu obrátí se tváří zpět, ztráceje tak tento i onen svět – a to věru je ztráta zjevná. (Hadždž:11) Lékem na život v prostředí temnoty je zapálení institucí a spolků světla v něm. Vyzývám nás všechny, tato mešita je svědkem mezi námi, Alláhem a jeho úmluvou. Přispějme všichni k jejímu oživení.
- Kořenem slabosti víry je také špatné okolí, vliv špatných přátel, se kterými se člověk druží, kteří jsou mu blízcí, ke kterým projevuje náklonnost, které si povolává na obranu svých zájmů a od nichž přijímá rady. Sa‘íd al-A’meš říká: „Selef se neptali o někom více, než na tři – na člověka, se kterým se prochází, ke kterému vchází a s kým z lidí se druží nejvíce.“ Abú Hurejra říká: „Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl: „Každý je sklon víře svého přítele. Nechť si tedy každý z vás dává pozor, koho si drží přítelem.“ Abú Sa’íd al-Chudrí vyprávěl, že slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci: „Nedruž se s nikým, nežli s věřícím a nechť tvé jídlo nejí jiný, než zbožný.“ Oba hadísy zaznamenali imámové Abú Daúd a Tirmízí a al-Albání je oceňuje jako sahíh.
- Slabost víry také pramení z pocitu, že naše vlastní smrt je vzdálenou bodoucností, z pocitu, že na tomto světě budeme takřka věčně. Z pocitu, že si sami sebe neumíme představit za pět minut mrtvého. Alláh praví: Ať kdekoliv budete, smrt vás zastihne, i kdybyste byli ve věžích opevněných. (Nisá´:78) a také: Nic vám neprospěje útěk váš; jestliže utíkáte před smrtí přirozenou či před zabitím, beztak budete užívat světa jen nepatrně. (Ahzáb:16) Tirmizí zaznamenal od Ibn Burejdy a ten od jeho otce, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم se otázal: „Víte, čeho jsou příkladem tento a tento?“ načež hodil dva kamínky, jeden do značné dáli a druhý velmi blízko. Řekli jeho druhové: „Alláh a Posel Jeho nejlépe vědí.“ Odvětil صلى الله عليه وسلم: „Kámen první (ten daleko) symbolizuje naději v dlouhý život a druhý kámen (ten blízko) symbolizuje hodinu smrti.“ Hadís je hasan.
- Posledním jedem, který dusí víru v našich srdcích je přehnaná láska k tomuto světu, k jeho lákadlům a svodům. Především to platí pro majetky a potomstvo. Alláh přikazuje a varuje: Vy, kteří věříte! Nechť vás majetky vaše a děti vaše neodlákají od vzpomínání Boha. A ti, kdož tak učiní, ti věru ztrátu utrpí. (Munáfikún:9) Tirmízí zaznamenává hasan sahíh hadís na autoritu Abú Hurejry, že Prorok صلى الله عليه وسلم řekl: „Tento svět je vězením pro věřícího a rájem pro nevěřícího.“ Podobně se traduje i od Abdulláha ibn Amra.
Muslimové! Uvědomme si, že to nejlepší, co jsme v životě na tomto světě mohli nalézt, jsme již nalezli. Ibn Džerír zaznamenal hadís hasan od Ibn Mes’úda: „Pravil Posel Boží صلى الله عليه و سلم: „Koho si Bůh přeje uvést na správnou cestu, připraví jeho srdce pro islám.“ Zeptali se: „Jsou pro to nějaká znamení, ó Posle Boží?“ „Vyhýbání se tomuto světu, touha po světě onom a příprava na vlastní smrt dříve než tato přijde,“ odpověděl onصلى الله عليه و سلم.“ Oním největším pokladem tohoto světa je stát se příslušníkem ummy Muhammeda صلى الله عليه وسلم, nejlepšího z Božích stvoření. Hledali jsme největší poklad tohoto světa a přece jsme jej stále měli u sebe. Byl to náš islám. Držme se proto Koránu a Sunny a hledejme v tom štěstí a uspokojení. Nachází se totiž právě tam a nikde jinde.Vše, co uděláte ze své víry a pro svou víru je Boží milostí a laskavostí vůči vám samým a Alláhu nijak neuškodí, odvrátíte-li se od své víry a uškodíte tím pouze sobě v den, kdy nebude žádné ochrany a žádného vykoupení. Víra islámu je tu, aby zachránila vás, nikoli ona závisí na vás, bude tu přítomna, dokud Alláh nerozhodne jinak. Stvořitel pravil: A domnívají se, že tobě udělali milost, když přistoupili k islámu. Řekni: „Netvrďte mi, že vaše přistoupení k islámu je nějakou laskavostí vůči mně! Naopak Bůh vám učinil laskavost tím, že vás přivedl k víře – jste-li pravdomluvní!“ (Hudžurát:17)
Alláhumma, posilni naši víru, učiň z nás opravdové oddané muslimy a uveď nás do nejvyšších příček ráje. Ámín!