بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh říká:
اِقْتَرَبَ لِلنَّاسِ حِسَابُهُمْ وَهُمْ فِي غَفْلَةٍ مُّعْرِضُونَ ﴿١﴾ مَا يَأْتِيهِم مِّن ذِكْرٍ مِّن رَّبِّهِم مُّحْدَثٍ إِلَّا اسْتَمَعُوهُ وَهُمْ يَلْعَبُونَ ﴿٢﴾ لَاهِيَةً قُلُوبُهُمْ ۗ
„Přibližuje se k lidem zúčtování jejich, zatímco lhostejně se odvracejí, a kdykoliv jim od Pána jejich nové připomenutí přijde, jen jako v zábavě mu naslouchají s výsměchem v srdcích.“ (Anbjá: 1-3)
Lhostejnost znamená nepřítomnost koncentrace a ztrátu zřetele. Lhostejnost vůči Alláhu, pokornosti vůči Němu a snaze si Ho připomínat, lhostejnost vůči příchodu Soudného Dne, odměny a trestu a věčného pobytu na onom světě je, milí bratři, jednou z nejhorších chorob srdce. Je způsobena náklonností vůči tomuto světu a žádostivostí vůči slastem pozemského života, blahobytu a luxusu, otupělostí vůči hříchu, touhou po tělesném pohodlí, následováním chtíčů a tužeb, rutinou v honbě za obživou, přemírou dovolených věcí a družením se s lhostejnými. Vznešený Alláh trestá lhostejnost ještě na tomto světě skrze neschopnost rozjímat nad Božími znameními a brát si z nich užitek, upření Milosti Boží v životě, odmítání plnit prosby, zanechání napospas šejtánovi a propadání do ještě větší lhostejnosti, až do zlého zakončení života. Tím největším trestem je však zoufalství na onom světě a vstup do Ohně, ať nás Alláh chrání!
Vznešený Alláh odsuzuje lhostejnost na mnoha místech v Koránu:
وَاذْكُر رَّبَّكَ فِي نَفْسِكَ تَضَرُّعًا وَخِيفَةً وَدُونَ الْجَهْرِ مِنَ الْقَوْلِ بِالْغُدُوِّ وَالْآصَالِ وَلَا تَكُن مِّنَ الْغَافِلِينَ
„A vzpomínej na Pána svého v duši své pokorně a bázlivě a polohlasitě za jitra i za večera a nebuď jedním z těch, kdož jsou lhostejní.“ (A’ráf: 205)
وَلَا تُطِعْ مَنْ أَغْفَلْنَا قَلْبَهُ عَن ذِكْرِنَا وَاتَّبَعَ هَوَاهُ وَكَانَ أَمْرُهُ فُرُطًا
„A neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje!“ (Kehf: 28)
يَعْلَمُونَ ظَاهِرًا مِّنَ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَهُمْ عَنِ الْآخِرَةِ هُمْ غَافِلُونَ
„Znají jen vnější stránky života pozemského, zatímco k životu budoucímu jsou lhostejní.“ (Rúm: 7)
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم si přiložil ruku na jazylku a řekl:
هَذَا ابْنُ آدَمَ وَهَذَا أَجَلُهُ
„Toto je syn Adamův a až sem sahá jeho životní čas.“
Potom napřáhl ruku do výše a dodal:
وَثَمَّ أَمَلُهُ وَثَمَّ أَمَلُهُ وَثَمَّ أَمَلُهُ
„A až sem jeho naděje, až sem jeho naděje, až sem jeho naděje na dlouhý život!“ Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2334 jako hasan sahíh a toto je jeho znění; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4232; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 13697. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Hidájetu r-ruwát, hadís č. 5205.
Lhostejnost je ohavná vlastnost. Nepřísluší muslimovi. Jsou jí v Koránu popsáni nevěřící následovníci předešlých zjevení, o nichž Vznešený Alláh říká:
وَلَتَجِدَنَّهُمْ أَحْرَصَ النَّاسِ عَلَىٰ حَيَاةٍ وَمِنَ الَّذِينَ أَشْرَكُوا ۚ يَوَدُّ أَحَدُهُمْ لَوْ يُعَمَّرُ أَلْفَ سَنَةٍ وَمَا هُوَ بِمُزَحْزِحِهِ مِنَ الْعَذَابِ أَن يُعَمَّرَ ۗ وَاللَّهُ بَصِيرٌ بِمَا يَعْمَلُونَ
„Vskutku pak shledáš, že jsou to lidé, kteří nejvíce touží po životě, ba více než modloslužebníci; některý z nich by si přál, aby život jeho trval tisíc let. Avšak ani kdyby tak dlouho živ byl, neodvrátilo by to od něho trest – vždyť Bůh jasně zří, co dělají!“ (Bekara: 96)
Toto je nejhorší druh lhostejnosti, který učenci nazývají absolutní lhostejností, kdy lidé nechápou, co je jim sdělováno a nedbají vůbec na nic. O něco mírnější je dočasná lhostejnost, které podléhají hříšníci mezi muslimy v okamžicích, kdy podléhají svodům a dopouštějí se nepokornosti vůči Alláhu, dokud se jim nedostane připomenutí, jako ve slovech Božích:
أَلَمْ يَأْنِ لِلَّذِينَ آمَنُوا أَن تَخْشَعَ قُلُوبُهُمْ لِذِكْرِ اللَّهِ وَمَا نَزَلَ مِنَ الْحَقِّ
„Což nepřišel čas pro ty, kdož uvěřili, aby srdce jejich se pokořila před připomenutím Božím a před tím, co seslal z pravdy?“ (Hadíd: 16)
Lhostejnost je dokonce tak nebezpečná, že před ní nejsou ochráněni ani ti nejlepší a nejvybranější Boží služebníci. I u nich lhostejnost občas přehluší oddané uctívání, jako se to stalo i Proroku Sulejmánovi, mír s ním:
إِذْ عُرِضَ عَلَيْهِ بِالْعَشِيِّ الصَّافِنَاتُ الْجِيَادُ ﴿٣١﴾ فَقَالَ إِنِّي أَحْبَبْتُ حُبَّ الْخَيْرِ عَن ذِكْرِ رَبِّي حَتَّىٰ تَوَارَتْ بِالْحِجَابِ ﴿٣٢﴾
„Když byly mu v podvečer předvedeny klisny ušlechtilé, pravil: „Vskutku jsem dával přednost lásce k statkům pozemským před Pána svého vzpomínáním, až se slunce skrylo za noci závojem.“ (Sád: 31-32)
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh se obrací ke každému z nás a varuje nás před lhostejností:
ثُمَّ إِنَّكُم بَعْدَ ذَٰلِكَ لَمَيِّتُونَ
„Posléze pak vskutku zemřete“ (Mu´minún: 15)
ثُمَّ إِنَّكُمْ يَوْمَ الْقِيَامَةِ عِندَ رَبِّكُمْ تَخْتَصِمُونَ
„a později, v den zmrtvýchvstání, před Pánem svým spor povedete.“ (Zumer: 31)
A jak si v něm povedou lhostejní? Vznešený Alláh říká:
قَالَ كَذَٰلِكَ أَتَتْكَ آيَاتُنَا فَنَسِيتَهَا ۖ وَكَذَٰلِكَ الْيَوْمَ تُنسَىٰ
„Řekne Bůh: „Tak jako k tobě přicházela Naše znamení a tys na ně zapomněl, stejně tak jsi ty dnes zapomenut!“ (TáHá: 126)
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
قال لِي جبريلُ: يا مُحمدُ عِشْ ما شِئتَ فإنَّكَ مَيِّتٌ، وأحْبِبْ مَنْ شِئتَ فإنَّكَ مُفارِقُهُ، واعملْ ما شِئتَ فإنَّكَ مُلاقِيهِ!
„Džibríl mi řekl: „Muhammede, žij si, jak chceš, věru stejně zemřeš. Miluj si, koho chceš, stejně ho věru opustíš. A konej si, jak chceš, stejně se s tím věru setkáš!“1
Rok se znovu schází s rokem a my zanedlouho znovu přivítáme měsíc Ramadán. Kolik bylo těch, co se dalšího Ramadánu nedožili. Kolik ještě bude těch, co se ho nedočkají. Proto se konečně probuďme a vezměme si ponaučení dřív, než nás překvapí okamžik naší smrti a my se v Den Zmrtvýchvstání ocitneme mezi těmi, o nichž Alláh říká:
وَقِيلَ الْيَوْمَ نَنسَاكُمْ كَمَا نَسِيتُمْ لِقَاءَ يَوْمِكُمْ هَٰذَا وَمَأْوَاكُمُ النَّارُ وَمَا لَكُم مِّن نَّاصِرِينَ ﴿٣٤﴾ ذَٰلِكُم بِأَنَّكُمُ اتَّخَذْتُمْ آيَاتِ اللَّهِ هُزُوًا وَغَرَّتْكُمُ الْحَيَاةُ الدُّنْيَا ۚ فَالْيَوْمَ لَا يُخْرَجُونَ مِنْهَا وَلَا هُمْ يُسْتَعْتَبُونَ ﴿٣٥﴾
„A bude jim řečeno: „Dnes my na vás zapomeneme tak, jako jste vy zapomněli na setkání s tímto svým dnem; a útočištěm vaším bude oheň a nebudete mít pomocníka žádného. A to je odměna za to, že znamení Boží jste pro smích měli a že vás život pozemský svedl!“ A v ten den nebudou odtud vyvedeni a nebudou ani k pokání vyzváni.“ (Džásíja: 34-35)
Takovým Alláh řekne:
فَذُوقُوا بِمَا نَسِيتُمْ لِقَاءَ يَوْمِكُمْ هَٰذَا إِنَّا نَسِينَاكُمْ ۖ وَذُوقُوا عَذَابَ الْخُلْدِ بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ
„Ochutnejte trestu za to, že jste zapomněli na setkání s tímto svým dnem; My také jsme na vás zapomněli, okuste tedy za skutky své trest nesmrtelný!“ (Sedžda: 14)
Prosím Alláha, aby nás zavčasu probudil z lhostejnosti dřív, než bude pozdě a dal nám příležitost využít naplno dobro tohoto světa pro náš blahobyt na světě onom. Ámín!