بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři v islámu!
K největším Božím darům, kterých se člověku může dostat, patří i dar moudrosti, neboť Vznešený Alláh praví:
يُؤْتِي الْحِكْمَةَ مَن يَشَاءُ ۚ وَمَن يُؤْتَ الْحِكْمَةَ فَقَدْ أُوتِيَ خَيْرًا كَثِيرًا ۗ وَمَا يَذَّكَّرُ إِلَّا أُولُو الْأَلْبَاب
„On dává moudrost tomu, komu chce. A komu byla dána moudrost, tomu bylo dáno velké dobro, avšak pouze ti, kdož nadáni jsou rozumem, si to připomenou.” (Bekara: 269)
Islámští učenci definují moudrost jako kladení každé záležitosti na odpovídající místo v dostatečném množství a intenzitě. Moudrost je podle nich dosažení pravdy skrze znalost a rozum, rozpoznání původu, podstaty a vyústění věcí, jež ústí v ponaučení a adekvátní činy, které vedou k poznání, nápravě sebe sama, konání dobra a v získání poct na tomto i na onom světě.
Slovo الحكمة al-hikma, znamenající v arabštině moudrost, se v Koránu vyskutuje v šesti významových odstínech.
Prvním je jímavá promluva obsahující příslib odměny i trestu, jako ve verši:
حِكْمَةٌ بَالِغَةٌ ۖ فَمَا تُغْنِ النُّذُرُ
„Moudrost výmluvná! Však nic platné není varování!“ (Kamer: 5)
Druhým významem vystupujícím v mnoha verších je Sunna, jako v tomto popisu Posla Božího صلى الله عليه وسلم:
وَيُعَلِّمُكُمُ الْكِتَابَ وَالْحِكْمَةَ وَيُعَلِّمُكُم
„učí vás Písmu a moudrosti“ (Bekara: 151)
Třetím je porozumění věcem, jako v příběhu o Lukmánovi:
وَلَقَدْ آتَيْنَا لُقْمَانَ الْحِكْمَةَ
„Kdysi jsme darovali Luqmánovi moudrost“ (Lukmán: 12)
Čtvrtým je proroctví, jako v příběhu o Dáwúdovi/Davidovi:
وَآتَيْنَاهُ الْحِكْمَةَ
„a moudrost jsme mu dali“ (Sád: 20)
Pátým a šestým jsou Korán a předpisy povoleného a zakázaného, jako zde:
ادْعُ إِلَىٰ سَبِيلِ رَبِّكَ بِالْحِكْمَةِ وَالْمَوْعِظَةِ الْحَسَنَةِ
„Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným“ (Nahl: 125)
Alláh Sám Sebe na více než padesáti místech v Koránu popisuje jako الحكيم al-Hakím, Moudrý. Zejména tak činí ve verších zmiňujících uplynuvší události a stanovená zákonná nařízení. Boží Moudrost se tedy odráží jak v Jeho Zákoně, tak v jím stanoveném sledu událostí, obecně i v jednotlivých případech.
V příběhu o stvoření Adama andělé nejprve nechápou Boží rozhodnutí umístit na zemi tvora sice rozumného, ale s dvojakými sklony. Ptají se proto Alláha na důvody jeho rozhodnutí. Poté, co jim předvádí Adamovy schopnosti, andělé pochopí a Boží Moudrost velebí:
قَالُوا سُبْحَانَكَ لَا عِلْمَ لَنَا إِلَّا مَا عَلَّمْتَنَا ۖ إِنَّكَ أَنتَ الْعَلِيمُ الْحَكِيمُ
„Sláva Tobě,“ řekli, “my máme vědění jen o tom, čemus nás Ty naučil, neboť Tys jediný vševědoucí, moudrý!“ (Bekara: 32)
Jako moudrý je označen i Korán, například zde:
ذَٰلِكَ نَتْلُوهُ عَلَيْكَ مِنَ الْآيَاتِ وَالذِّكْرِ الْحَكِيمِ
„A přednášíme ti toto ze znamení a z moudrého připomenutí.“ (Álu’Imrán: 58)
Zjevený Boží Zákon a náboženská nauka byla taktéž nazvána moudrostí, jako zde:
وَأَنزَلَ اللَّهُ عَلَيْكَ الْكِتَابَ وَالْحِكْمَةَ وَعَلَّمَكَ مَا لَمْ تَكُن تَعْلَمُ
„Bůh ti seslal Písmo a moudrost a naučil tě tomu, cos neznal.“ (Nisá: 113)
Totéž platilo i pro zjevení předešlých proroků, jako byli ‘Ísá/Ježíš, o němž je řečeno:
وَيُعَلِّمُهُ الْكِتَابَ وَالْحِكْمَةَ وَالتَّوْرَاةَ وَالْإِنجِيلَ
„A naučí jej Bůh Písmu a Moudrosti a Tóře a Evangeliu.“ (Álu ‘Imrán: 48)
Anebo Ibráhím/Abrahám, o němž čteme:
فَقَدْ آتَيْنَا آلَ إِبْرَاهِيمَ الْكِتَابَ وَالْحِكْمَةَ
„Vždyť dali jsme již rodu Abrahamovu Písmo i moudrost.“ (Nisá: 54)
K moudrosti vybízí také Sunna. ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vypráví, že ho Posel Boží صلى الله عليه وسلم poplácal po prsou a prosil za něj Alláha slovy:
اللَّهمَّ علِّمْه الحِكمةَ
„Ó Bože, nauč ho moudrosti!“1
Na moudrost Posla Božího صلى الله عليه وسلم ukazuje i jeho obratná politika a moudré kroky, které podnikl v Medíně, kde postavil mešitu coby centrum víry i nového společenského zřízení, sbratření mezi muhádžiry a ansáry, sepsání medínské ústavy, jeho výchova prvních generací muslimů i moudrá výzva místních lidí, ať už židů či modloslužebníků, k islámu.
(…)
Služebníci Boží!
Mnohé věci se poznají podle svých protikladů. Opakem moudrosti je následování tužeb, před nímž Alláh varoval:
وَلَا تَتَّبِعِ الْهَوَىٰ فَيُضِلَّكَ عَن سَبِيلِ اللَّهِ
„Nenásleduj tužby své, jež by tě svedly z cesty Boží!“ (Sád: 26)
Opakem moudrosti je ignorance – odporování pravdě, opovrhování věděním a nechuť poznávat. Vznešený Alláh zjevil Svému Poslu Núhovi/Noemu, mír s ním:
إِنِّي أَعِظُكَ أَن تَكُونَ مِنَ الْجَاهِلِينَ
„Věru napomínám tě, abys nebyl jedním z ignorantů!“ (Húd:46)
Dalším opakem moudrosti je vedle nedostatku zkušeností také podnikání neuvážených individuálních kroků. Posel Boží صلى الله عليه وسلم nadarmo neříkal:
عليكَ بالجماعةِ فإنّما يأكلُ الذئبُ منَ الغنمِ القاصيةَ.
„Drž se společenství, neboť i vlk požírá z ovcí jen osamocený kus.“2
Opakem moudrosti je i krátkozraké upřednostnění méně důležitých částkových záležitostí nad těmi obecnějšími a stěžejnějšími, neschopnost rozpoznat užitek od škody či správně odhadnout jejich míru. Není moudrý ten, kdo rozpozná dobro od zla, ale ten, kdo rozpozná větší dobro, aby oň usiloval, a menší zlo, aby jeho tolerováním potlačil zlo větší. A opakem moudrosti je také neschopnost odlišit od sebe dvě věci, které vypadají podobně. Moudrý je ten, kdo rozpozná kompromis od slabosti, zásadovost od tvrdohlavosti, přísnost od krutosti, opatrost od zbabělosti, odvahu od zbrklosti a toleranci od podbízivosti.
Ó Alláhu, obdař nás moudrostí, sešli nám měrku správného rozlišení, nauč nás tomu, co nevíme a připomeň nám to, co známe, učiň Korán jarem našich srdcí, Sunnu světlem našich životů a pochopení našich zbožných předků cestou, kterou se ubíráme na tomto světě k našemu konečnému cíli – Tvé odměně a Tvé spokojenosti. Ámín!