Když se novým vůdcem vojsk na Dálném Východě stal po Kutejbově smrti po 100. roku hidžry Jezíd ibn Muhelleb, vedl nejprve výpravu proti odbojnému středoasijskému městu Džurdžán. [1]
Když se novým vůdcem vojsk na Dálném Východě stal po Kutejbově smrti po 100. roku hidžry Jezíd ibn Muhelleb, vedl nejprve výpravu proti odbojnému středoasijskému městu Džurdžán. [1]
Obléhal ho tak dlouho, až se mu město vzdalo výměnou za sedm set tisíc stříbrných a čtyři sta tisíc zlatých, za dvě stě tisíc brokátových šatů, čtyři sta tisíc oranžových rouch obarvených šafránem a za čtyři stovky otroků, z nichž každý měl na hlavě nesl štít, v něm poskládané dlouhé roucho, v tom rouchu džbánek z křišťálu a hedvábný polštářek. [2]
Podle Se’ída ibnu l-‘Ása byla totiž součástí původní mírové dohody mezi Umejjovským chalífátem a městem Džurdžán každoroční daň ve výši stovky tisíc, avšak Džurdžánští to nedodrželi, odmítli ji platit a postavili se proti umejjovské metropoli Damašku, načež je Jezíd v bitvě znovu porazil, obléhal a znovu donutil k tomuto druhu obnovené mírové smlouvy. Toto se stalo ještě v době samotného Se’ída ibnu l-‘Ás.
Jezíd i ostatní muslimové tak získali ohromné bohatství. Mezi těmito poklady, které získali, byla i koruna celá ze zlata, vykládaná drahými kameny. Byla nevyčíslitelné hodnoty.
Jezíd se zeptal svých mužů: „Víte snad o někom, komu by bylo nabídnuto něco z takové nádhery, že by si to odmítl vzít proto, že chce zůstat nezasažen světskými lákadly?“
„Nevíme o nikom takovém,“ odpověděli oni.
Jezíd pravil: „Při Alláhu, já vskutku vím o muži, kterému, kdybyste ukázali tyto a jim podobné poklady, odmítl by je.“ Vzápětí si dal zavolat jistého Muhammeda ibn Wási’a, který v jeho vojsku také sloužil. Ukázal mu tu zlatou, přenádherně zdobenou, drahocennou korunu a pobídl ho, aby si ji nasadil na hlavu.
Muhammed ibn Wási’ mu však řekl: „Ale já ji k ničemu nepotřebuji.“
Jezíd mu však rozkázal: „Zapřísahám tě při Alláhu, vezmi si tu korunu!“
Muhammed ibn Wási’ tedy uchopil korunu do své ruky a pomalu odkráčel od svého velitele. Jezíd mezitím přikázal dalšímu svému vojákovi, aby Muhammeda ibn Wási’a sledoval a dával pozor na to, jak s tou korunou naloží dál.
Muhammed ibn Wási’ šel, s korunou v ruce a když prošel okolo prvního džurdžánského žebráka, který ho o něco poprosil, tuto drahocennou korunu mu vložil do náruče.
Jezíd následně přikázal onoho žebráka vyhledat. Když ho našel, korunu mu vzal a namísto ní ho obdaroval bohatstvím takovým, že už nikdy až do své smrti nemusel o nic žebrat.
A Muhammeda ibn Wási’a učinil svým novým pokladníkem, namísto jiného muže, který tolik důvěryhodný a spolehlivý nebyl. [3]
Tento příběh nás učí o tom, že poctivost, zdrženlivost vůči tomuto světu a sebekázeň ve vztahu k jeho lákadlům přináší člověku v životě na tomto i onom světě jen to nejlepší. A dokud se veřejné funkce svěřují někomu, kdo takovými vlastnostmi oplývá, národy a říše budou prosperovat a vzkvétat.
______________________________________________________________
[1] Nachází se nedaleko jihovýchodního břehu Kaspického moře na íránsko-turkménské hranici v provincii Golestán.
[2] Tak uvádí i at-Taberí v at-Tárích, 8/120.
[3] Tak uvádí imám Jahjá ibn Kesír ve své kronice al-Bidájetu we n-nihája, 9/199-200.