بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
أَفَرَأَيْتَ مَنِ اتَّخَذَ إِلَٰهَهُ هَوَاهُ وَأَضَلَّهُ اللَّهُ عَلَىٰ عِلْمٍ وَخَتَمَ عَلَىٰ سَمْعِهِ وَقَلْبِهِ وَجَعَلَ عَلَىٰ بَصَرِهِ غِشَاوَةً فَمَن يَهْدِيهِ مِن بَعْدِ اللَّهِ ۚ أَفَلَا تَذَكَّرُونَ
„Co soudíš o tom, jenž učinil si božstvem svým svou vášeň a jemuž Bůh dal vědomě zbloudit a zapečetil sluch i srdce jeho a zastřel zrak jeho rouškou? Kdo povede jej kromě Boha správnou cestou? Což se nevzpamatují?“ (Džásíja: 23)
Od Šeddáda ibn Awsرضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم měl říci:
الْكَيِّسُ مَنْ دَانَ نَفْسَهُ وَعَمِلَ لِمَا بَعْدَ الْمَوْتِ وَالْعَاجِزُ مَنْ أَتْبَعَ نَفْسَهُ هَوَاهَا وَتَمَنَّى عَلَى اللَّهِ
„Důvtipný, kdo soudí svému egu a koná pro to, co bude po smrti. A neschopný ten, kdo následuje chtíče svého ega a jen vkládá do Alláha své marné naděje!“1
Celý minulý měsíc jsme bojovali se svou tužbou a tento boj pokračuje i nadále! Nepřestává, ba naopak se o to více zintenzivňuje. Proto dnes budeme hovořit o nebezpečí následování tužeb a o nutnosti bojovat s nimi.
Arabský pojem الهوى al-hawá je odvozen od slovesa هويه – يهويه hewijehu – jehwíhi s významem prahnout po něčem. V terminologii islámu znamená příchylnost ega k tomu, v čem nachází slast z nízkých tužeb, k nimž Boží Zákon nevyzává.
Alláh coby Jediný Zákonodárce přímo zakázal následování tužeb, například když řekl:
فَلَا تَتَّبِعُوا الْهَوَىٰ أَن تَعْدِلُوا ۚ
„Nenásledujte tedy vášně své před spravedlností!“ (Nisá: 135)
Tento zákaz přišel také v Sunně, například ‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لا يؤمنُ أحدُكم حتّى يَكونَ هواهُ تبعًا لمّا جئتُ بِهِ.
„Nikdo z vás neuvěří, dokud jeho tužby nebudou v souladu s tím, s čím jsem přišel.“2
Věz, že není pravdy a dobra mimo islám, ani spravedlnosti a úplnosti ani na tomto, ani na onom světě, mimo Šarí’u ve všech jejích nařízeních, od nejobecnějších pravidel až po nejdrobnější detaily. Cokoli mimo ně je pouhý blud, jen líbivá iluze a toliko laciná náhražka, i kdyby to nazývali sebevznešeněji, neboť kdyby v tom bylo byť i zrnka pozitivní hodnoty, vzpomenula by to Kniha Boží a Sunna Božího Posla صلى الله عليه وسلم.
Tento princip je věčnou konstantou a byl přítomen již v zákonech předešlých zjeveních, jako když bylo Dáwúdovi/Davidovi sesláno:
وَلَا تَتَّبِعِ الْهَوَىٰ فَيُضِلَّكَ عَن سَبِيلِ اللَّهِ ۚ إِنَّ الَّذِينَ يَضِلُّونَ عَن سَبِيلِ اللَّهِ لَهُمْ عَذَابٌ شَدِيدٌ بِمَا نَسُوا يَوْمَ الْحِسَابِ
„Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Boží, vždyť věru ty, kdož z cesty Boží sejdou, trest strašný čeká za to, že zapomněli na den zúčtování.“ (Sád: 26)
Na jiném místě Vznešený Alláh zakazuje nejen následování tužeb vlastních, ale i cizích, zejména následovníků nevíry a bludu či inovace:
وَلَا تَتَّبِعْ أَهْوَاءَ الَّذِينَ كَذَّبُوا بِآيَاتِنَا وَالَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ بِالْآخِرَةِ وَهُم بِرَبِّهِمْ يَعْدِلُونَ
„A nenásleduj scestné tužby těch, kdož znamení Naše za lež prohlašují, a těch, kdož v život budoucí nevěří a kteří Pánu svému rovné dávají.“ (An’ám: 150)
Proto Alláh jasně přikázal Prorokovi صلى الله عليه وسلم a jeho následovníkům oddělit příslovečnou tlustou červenou čárou pravdu podloženou Božím Zákonem, která se přijímá, od falši vyvěrající z lidských tužeb, která se odmítá, a poručil zříci se a distancovat se od všech, jež to druhé upřednostní nad tím prvním:
قُلْ إِنِّي نُهِيتُ أَنْ أَعْبُدَ الَّذِينَ تَدْعُونَ مِن دُونِ اللَّهِ ۚ قُل لَّا أَتَّبِعُ أَهْوَاءَكُمْ ۙ قَدْ ضَلَلْتُ إِذًا وَمَا أَنَا مِنَ الْمُهْتَدِينَ
„Rci: „Bylo mi zakázáno uctívat ty, které vedle Boha vzýváte.“ A rci dále: „Nebudu nikdy následovat vaše tužby scestné, neboť zbloudil bych a nepatřil bych k těm, kdož správně jsou vedeni.“ (An’ám: 56)
Ať už nevěřící vzývají jakoukoli modlu, vzývají jen svou tužbu a chtíč, ať už se jmenuje sebevíc lákavě, jako pokrok, vůle národa, lidská práva či demokracie. Důkazem proti nim je, jak protiřečí sami sobě a tyto své modly kvapem opouštějí, kdykoli vstoupí do konfliktu s jejich zájmy a zájmy jejich kapes a žaludků, jak vidíme okolo sebe každý den, nejen v Palestině či v Sýrii a Turecku nebo jinde. My v to nevěříme a nevěříme jim ani jejich víru v jejich modly, protože svědčíme, že věří jen ve své pomýlené tužby.
Důvodů, proč lidé následují tužby, je mnoho. Prvním z nich je zvyk poryvům svých chtíčů neodporovat a svému egu se neprotivit, oblíbit si světská lákadla a okamžitý zisk a zapomenout na onen svět a to, co je trvalé, byť nikoli bezprostřední. Toto si člověk s sebou nese již od svého dětství, když navykne, že cokoli chce, to si i vezme a nikdo mu nevštípí, že existují zábrany, hranice a nepřekročitelné meze. Proto si i naši zbožní předkové nedopřávali vše, co chtěli, dokonce ani z přemíry povoleného a své děti už odmalička vedli k odporování poryvům ega a k půstu, modlitbě či pouti. Uspokojení veškerých svých chtíčů bylo považováno za nedostatek mužnosti. Strýček věřících a písař Božího Zjevení Mu’áwíja ibn Abí Sufján رضي الله عنه pravil: „Vrcholem člověčenství a mužnosti (arab. المروءة al-murúa) je zanechat nízkých chtíčů a vzpouzet se tužbám. Následování tužeb pak utlumuje mužnost, zatímco odporovat jim ji podněcuje.“3
Druhým důvodem je dávat slechu komukoli, kdo rozporuje Zjevení a Boží Zákon svým chtíčem, což Alláh zakázal Svými Slovy:
وَلَا تُطِعْ مَنْ أَغْفَلْنَا قَلْبَهُ عَن ذِكْرِنَا وَاتَّبَعَ هَوَاهُ وَكَانَ أَمْرُهُ فُرُطًا
„A neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje!“ (Kehf: 28)
Proto al-Beghawí uvádí konsenzus učenců Sunny ohledně nutnosti bojkotu a nepřátelství vůči následovníkům inovace.4 Ve společnosti musí existovat vybízení k dobru a odvracení od zla, tlak společnosti a sankce, které takové vlivy marginalizují. Pomněte, jak skvěle tento citovaný verš sedí na všechny ty samozvané modernizátory, liberály a progresivisty, kteří ničí víru a morálku lidí a působí zkázu v jedné zemi za druhou, měníce společnosti ve svoloč!
Třetím je nedostatek znalostí o Alláhu a Soudném dni, o čemž Vznešený Alláh praví:
وَمَا قَدَرُوا اللَّهَ حَقَّ قَدْرِهِ وَالْأَرْضُ جَمِيعًا قَبْضَتُهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ وَالسَّمَاوَاتُ مَطْوِيَّاتٌ بِيَمِينِهِ ۚ سُبْحَانَهُ وَتَعَالَىٰ عَمَّا يُشْرِكُونَ
„Oni neocenili Boha podle ceny Jeho skutečné, ačkoliv země celá bude v hrsti Jeho v den zmrtvýchvstání a nebesa budou svinuta v pravici Jeho. Sláva Jemu, jenž vznešenější je než vše, co k Němu přidružují!“ (Zumer: 67)
S tím se pojí i nedostatek vědomí o zhoubných následcích takového počínání v tomto i posmrtném životě.
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh praví:
فَأَمَّا مَن طَغَىٰ ﴿٣٧﴾ وَآثَرَ الْحَيَاةَ الدُّنْيَا ﴿٣٨﴾ فَإِنَّ الْجَحِيمَ هِيَ الْمَأْوَىٰ ﴿٣٩﴾ وَأَمَّا مَنْ خَافَ مَقَامَ رَبِّهِ وَنَهَى النَّفْسَ عَنِ الْهَوَىٰ ﴿٤٠﴾ فَإِنَّ الْجَنَّةَ هِيَ الْمَأْوَىٰ ﴿٤١﴾
„Ti, kdož vzpurní byli a život pozemský upřednostnili, těm věru peklo za útulek připravili. Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil, ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.“ (Názi’át: 37-41)
Tužby ega nevedou k ničemu jinému, nežli k bludu, vytrácení soudnosti, ztrátě Boží podpory, ke zkaženosti srdce a k neschopnosti čerpat ponaučení z Knihy Boží a jímavých promluv, jak říká Vznešený:
وَمِنْهُم مَّن يَسْتَمِعُ إِلَيْكَ حَتَّىٰ إِذَا خَرَجُوا مِنْ عِندِكَ قَالُوا لِلَّذِينَ أُوتُوا الْعِلْمَ مَاذَا قَالَ آنِفًا ۚ أُولَٰئِكَ الَّذِينَ طَبَعَ اللَّهُ عَلَىٰ قُلُوبِهِمْ وَاتَّبَعُوا أَهْوَاءَهُمْ
„A jsou mezi nimi někteří, kdož ti naslouchají, avšak když od tebe odejdou, ptají se těch, jimž dostalo se vědění: “Co to vlastně před chvílí povídal?” A to jsou ti, jichž srdce Bůh zapečetil a kteří následují tužby své scestné.“ (Muhammed: 16)
To s sebou nese pouze ponížení na tomto a trest na onom světě.
Naproti tomu ten, kdo se svým chtíčům a tužbám postaví, ten získá odměnu Ráje, zachrání se před Ohněm a ještě na tomto světě povede život ve cti a důstojnosti, vycvičí si pevnou vůli, udrží si své zdraví a ušetří si mnoho nepříjemností. A to nelze nijak jinak, nežli upřímným návratem k Alláhu, rozhodným odporem vůči tužbám, chtíčům a vášním, které uvnitř sebe pocítíme a provázením učených, zbožných, správných a o nápravu usilujících lidí. Ibráhím ibn Adhem řekl: „Nejtěžším džihádem je džihád proti tužbám. Kdokoli svému egu zabrání v jeho tužbách, ten nalezne klid od tohoto světa a jeho nesnází a bude chráněn a ušetřen všeho škodlivého na něm.“5
Prosíme Alláha, aby nám dal sílu vzdorovat našim, tužbám, vášním a poryvům ega a podpořil nás v našem úsilí zůstat na přímé a správné cestě navzdory všem špatným vlivům vnitřním i vnějším. Prosím Alláha, aby učinil jednou provždy přítrž všem, co následují své chtíče a uvalují je na ostatní! Všemohoucí Bože, chraň nás před jejich zhoubou! Ámín!
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2459 jako hasan; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4260; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 17164. Jako da’íf ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi d-da’ífa, hadís č. 5319. Nicméně jeho smysl je pravdivý.
- Zaznamenali Ibn Abí ‘Ásim v as-Sunna, str. 15; Chatíb al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 4/368; a v lehce odlišném znění i al-Bejhekí v al-Medchalu ile s-Suneni l-kubrá, str. 209. Jako sahíh ho doložil az-Zehebí v al-Kebáir, str. 468.
- Uvádí Ibnu l-Kajjim v Rawdatu l-muhibbín, str. 639.
- Viz Šerhu s-Sunna, 1/227.
- Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-Awlijá, 8/18.