Alláh Sám Sebe v Koránu popisuje epitety odpuštění a to hned třemi zároveň:
- 81krát se označuje jako al-Ghafúr, tj. Ten, který má sklon odpouštět, jako ve verši:
قُلْ يَـٰعِبَادِىَ ٱلَّذِينَ أَسْرَفُوا۟ عَلَىٰٓ أَنفُسِهِمْ لَا تَقْنَطُوا۟ مِن رَّحْمَةِ ٱللَّـهِ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ يَغْفِرُ ٱلذُّنُوبَ جَمِيعًا ۚ إِنَّهُۥ هُوَ ٱلْغَفُورُ ٱلرَّحِيمُ
Rci: “Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Boží, vždyť Bůh věru odpouští viny všechny – On odpouštějící je i slitovný. (Zumer: 53) - Jednou jako al-Gháfir, tj. Ten, který nejenže má sklon odpouštět, ale také skutečně odpustí – a to ve verši:
غَافِرِ ٱلذَّنۢبِ وَقَابِلِ ٱلتَّوْبِ شَدِيدِ ٱلْعِقَابِ ذِى ٱلطَّوْلِ ۖ لَآ إِلَـٰهَ إِلَّا هُوَ ۖ إِلَيْهِ ٱلْمَصِيرُ
viny odpouštějícího, pokání přijímajícího a v trestu strašného i shovívavosti plného. Není božstva kromě Něho a u Něho je cíl cesty konečný. (Gháfir: 3) 40. súra, ve které se tento verš nachází, byla nazvána podle této Boží vlastnosti, jako al-Gháfir, tj. Odpouštějící. - A čtyřikrát jako al-Ghaffár, tj. Ten, který hojně odpouští vše a všem, jako ve verši:
رَبُّ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضِ وَمَا بَيْنَهُمَا ٱلْعَزِيزُ ٱلْغَفَّـٰرُ
Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, mocného a odpouštějícího! (Sád: 66) 1
Pojmy související s kořenem غ-ف-ر gh-f-r implikujícím Boží odpuštění a ty, kteří o něho usilují, se v Koránu vyskytují na 224 místech v 11 formách. Samotné odpuštění se vyskytuje ve dvou termínech, jednou jako غفران ghufrán a 28krát jako مغفرة maghfira s více esenciálním odstínem významu a ve slovesné formě na dalších 64 místech. 2 Jedná se tedy o jeden z nejužívanějších koránských konceptů. Bývá často spojován s konceptem Boží milosti, v souvislosti s čímž mnozí upozorňují, že veršů milosti jako takových je dvojnásobný počet, oproti veršům, v nichž se hrozí Božím trestem.
Zřejmě proto pokládá Vznešený Alláh následující řečnickou otázku:
أَفَلَا يَتُوبُونَ إِلَى ٱللَّـهِ وَيَسْتَغْفِرُونَهُۥ ۚ وَٱللَّـهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
Proč se tedy kajícně neobrátí k Bohu a neprosí jej za odpuštění, když Bůh zajisté je odpouštějící a slitovný? (Máida: 74)
Nezbavuj sám sebe odpuštění Božího!
Praotec proroků Ibráhím/Abrahám, mír s ním, pravil:
وَمَن يَقْنَطُ مِن رَّحْمَةِ رَبِّهِۦٓ إِلَّا ٱلضَّآلُّونَ
Kdo jiný ztrácí naději v milosrdenství Pána svého než ti, kdož bloudí? (Hidžr: 56)
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že jistý muž se Posla Božího صلى الله عليه وسلم zeptal: „Jaké hříchy jsou nejtěžší?“ Dostalo se mu odpovědi:
الشِّركُ باللهِ والإياسُ من رَوحِ اللهِ والقُنوطُ
„Přidružování k Alláhu, ztráta naděje v odpuštění Boží a to, že člověk přestane doufat v Jeho milost.“ 3
Ibnu l-Kajjim praví:
„Ti, kteří poznali pravou podstatu duchovního světa, se shodují, že součástí správného směřování a Boží podpory (arab. التوفيق at-tewfík) je i to, že tě Alláh neponechá napospas sobě samotnému. A součástí zkázy a ponížení je právě to, že tě ponechá napospas sobě samému. Pokud je podpora od Alláha, která je čistě v Jeho Rukou a nikoli v rukou služebníka, součástí veškerého dobra, potom klíčem k ní je prosba, pocit, že Alláha potřebuješ, skutečný útěk k Němu, se strachem i nadějí. Pokud Alláh člověku tento klíč pošle, přeje si mu otevřít brány Své podpory a správného směřování. A pokud dotyčnému dovolí tento klíč promarnit, zůstávají mu brány veškerého dobra navždy uzavřené.
Proto vládce věřících Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه říkával: „Nestarám se o to, zda bude má prosba vyslyšena. Starám se o to, abych prosil. Protože pokud mi bude dopřáno prosit, s prosbou příjde i její vyplnění.“ 4
A nejlepšími okamžiky jsou ty, které k tomu specifikoval Vznešený Alláh.
Proto ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما, když přerušoval svůj půst, prosil:
يا واسع المغفرة اغفر لي!
„Já Wási’u l-maghfireti ghfirlí,“ tj. „Ó Ty, Který vládneš odpuštěním bez hranic, odpusť mi!“5
Den, kdy se člověk postí, je jeho svátkem. A stejně tak i den, kdy se rozhodne navrátit se ke svému Pánu.
Ibn Redžeb al-Hanbelí pravil:
„Proto se vyvaruj hříchu, neboť hřích ti zabrání usilovat o odpuštění tehdy, kdy pro tebe nastane den milosti.” 6
A také řekl:
„Ó ty, který si spáchal velehříchy, pospíchej a pober hojné plody během takových vznešených dní. Nemáš žádné jiné, které by je mohly nahradit a ani žádné jiné nemají hodnotu větší, než tyto.“ 7
Boží odpuštění je větší než všechny hříchy, včetně nevíry a modloslužby
Vznešený Alláh pravil:
إِنَّ ٱللَّـهَ لَا يَغْفِرُ أَن يُشْرَكَ بِهِۦ وَيَغْفِرُ مَا دُونَ ذَٰلِكَ لِمَن يَشَآءُ ۚ وَمَن يُشْرِكْ بِٱللَّـهِ فَقَدِ ٱفْتَرَىٰٓ إِثْمًا عَظِيمًا
Bůh věru neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné než toto. A kdokoli přidružuje k Bohu, ten dopouští se hříchu těžkého. (Nisá´: 48)
Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
قال الله تعالى: من علم أني ذوقدرة على مغفرة الذنوب غفرت له ولا أبالي ما لم يشرك بي شيئا
„Vznešený Alláh pravil: „Kdokoli ví, že jsem schopen odpustit hříchy, tomu Já odpustím, aniž bych se ohlížel na cokoli, dokud ke Mně dotyčný nic a nikoho nepřidružuje.“ 8
Tento verš a hadís je nutno chápat jako varování, aby se nikdo hříchu nevíry a modloslužby nedopustil. Avšak velikost Božího pokání překoná i tíži hříchu přidružování a nevíry u každého, kdo se ještě před svou smrtí k Bohu obrátí a svého modloslužebnictví a bezvěrectví se zřekne:
قُل لِّلَّذِينَ كَفَرُوٓا۟ إِن يَنتَهُوا۟ يُغْفَرْ لَهُم مَّا قَدْ سَلَفَ وَإِن يَعُودُوا۟ فَقَدْ مَضَتْ سُنَّتُ ٱلْأَوَّلِينَ
A těm, kdož jsou nevěřící, řekni, že přestanou-li, bude jim odpuštěno to, co se již stalo; jestliže však znovu začnou, pak naplní se obvyklý osud předešlých. (Anfál: 38)
V podobném smyslu slyšel Abú Sa’íd al-Chudríرضي الله عنه Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
إِذَا أَسْلَمَ الْعَبْدُ فَحَسُنَ إِسْلاَمُهُ يُكَفِّرُ اللَّهُ عَنْهُ كُلَّ سَيِّئَةٍ كَانَ زَلَفَهَا، وَكَانَ بَعْدَ ذَلِكَ الْقِصَاصُ، الْحَسَنَةُ بِعَشْرِ أَمْثَالِهَا إِلَى سَبْعِمِائَةِ ضِعْفٍ، وَالسَّيِّئَةُ بِمِثْلِهَا إِلاَّ أَنْ يَتَجَاوَزَ اللَّهُ عَنْهَا
„Pokud někdo upřímně přijme islám, pak mu Alláh odpustí všechny jeho předcházející hříchy a teprve poté začne jeho dorovnání účtů. Jeho odměna za dobré činy bude znásobena desetkrát až sedmsetkrát za každý vykonaný dobrý skutek a každý hřích, kterého se dopustí, mu bude zapsán jen jako jediný, pokud mu ho Alláh neodpustí.“ 9
Proto imám Ahmed pravil: „Kdokoli zemře na islámu a na Sunně, zemřel na veškerém dobru.“ 10 Talha ibn ‘Ubejdilláh al-Baghdádí vypráví, že se s imámem Ahmedem nalodil na jednu loď. Imám Ahmed dlouze mlčel a když pak promluvil, řekl: „Ó Bože, dej nám zemřít na islámu a na Sunně!“ 11
Důležitost neustálého pokání a obrácení se k Alláhu
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ تُوبُوٓا۟ إِلَى ٱللَّـهِ تَوْبَةً نَّصُوحًا عَسَىٰ رَبُّكُمْ أَن يُكَفِّرَ عَنكُمْ سَيِّـَٔاتِكُمْ وَيُدْخِلَكُمْ جَنَّـٰتٍ تَجْرِى مِن تَحْتِهَا ٱلْأَنْهَـٰرُ يَوْمَ لَا يُخْزِى ٱللَّـهُ ٱلنَّبِىَّ وَٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ مَعَهُۥ ۖ نُورُهُمْ يَسْعَىٰ بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَبِأَيْمَـٰنِهِمْ يَقُولُونَ رَبَّنَآ أَتْمِمْ لَنَا نُورَنَا وَٱغْفِرْ لَنَآ ۖ إِنَّكَ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ قَدِيرٌ
Vy, kteří věříte! Obraťte se k Bohu s upřímným pokáním! Snad Pán váš vám vymaže špatné skutky vaše a uvede vás do zahrad, pod nimiž řeky tekou, v den, kdy nezahanbí Bůh ani proroka, ani ty, kdož s ním věřili. A světlo jejich poběží před nimi a po pravici jejich a budou volat: „Pane náš, učiň dokonalým světlo naše a odpusť nám, vždyť Tys všech věcí mocen!“ (Tahrím:8)
‘Alí ibn Husejn pravil: „Věru opravdové pokání se neobejde bez činu – postavit se zády k tomu zlu, které člověk vykonal. Nejsou to jen prázdné řeči.“ 12
Ibn Tejmíja pravil:
„Kdokoli se bude upřímně kát, ten se vskutku vysvobodí z trestu.“ 13
Všemohoucí proto dává následující příslib:
إِنَّ ٱللَّـهَ مَعَ ٱلَّذِينَ ٱتَّقَوا۟ وَّٱلَّذِينَ هُم مُّحْسِنُونَ
vždyť Bůh je věru s těmi, kdož jsou bohabojní, i s těmi, kdož dobré konají. (Nahl:128)
Na jiném místě Vznešený Alláh pravil:
وَمَن يُؤْمِنۢ بِٱللَّـهِ وَيَعْمَلْ صَـٰلِحًا يُكَفِّرْ عَنْهُ سَيِّـَٔاتِهِۦ وَيُدْخِلْهُ جَنَّـٰتٍ تَجْرِى مِن تَحْتِهَا ٱلْأَنْهَـٰرُ خَـٰلِدِينَ فِيهَآ أَبَدًا ۚ ذَٰلِكَ ٱلْفَوْزُ ٱلْعَظِيمُ
Těm, kdož v Boha věří a zbožné skutky konají, Bůh vymaže špatné skutky jejich a uvede je do zahrad, pod nimiž řeky tekou a kde navěky nesmrtelní zůstanou – a to bude úspěch nesmírný. (Teghábun: 9)
Prorok Šu’ajb proto řekl svému lidu:
وَٱسْتَغْفِرُوا۟ رَبَّكُمْ ثُمَّ تُوبُوٓا۟ إِلَيْهِ ۚ إِنَّ رَبِّى رَحِيمٌ وَدُودٌ
Pána svého o odpuštění proste a pokání před Ním čiňte, vždyť Pán můj slitovný je i láskyplný! (Húd: 90)
Jahjá ibn Šeref an-Newewí pravil:
„Pokud člověk spáchá nějaký hřích třeba i stokrát či vícekrát a pokaždé se z něj kaje, jeho pokání bude pokaždé přijato a jeho hřích bude smazán.” 14
(…)
1 Badawi Elasaid M. & Abdel Haleem, Muhammad, 2008. Arabic-English Dictionary of Qur’anic Ussage, Leiden: Brill, str. 669-671.
2 Viz Ibidum.
3 Zaznamenal al-Hejsemí v Medžme’u z-zewáid, 1/109. Jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2051.
4 Viz Medáridžu s-sálikín, 1/415.
5 Zaznamenal Ibnu l-‘Arebí v al-Mu’džemu, hadís č. 341; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 3749.
6 Viz Latáifu l-me’árif, str. 295
7 Viz Latáifu l-me’árif, str. 137.
8 S odvoláním na at-Taberáního a al-Hákima uvádí at-Tebrízí v Miškátu l-mesábíh, hadís č. 2385. Jako hasan doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 4330.
9 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 41.
10 Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 11/296.
11 Zaznamenal Abú Ja’lá v Tabakátu l-hanábila, 1/179.
12 Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v at-Tewba, podání č. 2684.
13 Viz Medžmú’u l-fetáwá, 35/35.
14 Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 17/75.