بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
V obou sbírkách sahíh se uvádí od an-Nu’mána ibn Bešíra رضي الله عنه následující výrok Božího Posla صلى الله عليه وسلم:
إِنَّ الْحَلاَلَ بَيِّنٌ وَإِنَّ الْحَرَامَ بَيِّنٌ وَبَيْنَهُمَا مُشْتَبِهَاتٌ لاَ يَعْلَمُهُنَّ كَثِيرٌ مِنَ النَّاسِ فَمَنِ اتَّقَى الشُّبُهَاتِ اسْتَبْرَأَ لِدِينِهِ وَعِرْضِهِ وَمَنْ وَقَعَ فِي الشُّبُهَاتِ وَقَعَ فِي الْحَرَامِ كَالرَّاعِي يَرْعَى حَوْلَ الْحِمَى يُوشِكُ أَنْ يَرْتَعَ فِيهِ أَلاَ وَإِنَّ لِكُلِّ مَلِكٍ حِمًى أَلاَ وَإِنَّ حِمَى اللَّهِ مَحَارِمُهُ أَلاَ وَإِنَّ فِي الْجَسَدِ مُضْغَةً إِذَا صَلَحَتْ صَلَحَ الْجَسَدُ كُلُّهُ وَإِذَا فَسَدَتْ فَسَدَ الْجَسَدُ كُلُّهُ أَلاَ وَهِيَ الْقَلْبُ
„Povolené je jasné i zakázané je jasné. Mezi nimi se však nachází věci pochybné, o nichž mnoho lidí neví. Kdokoli se jich vystříhá, ten si zachová neposkvrněnou svou víru i svou čest. A kdo do nich upadne, upadne do zakázaného tak, jako i pastevec, který pase své stádo v okolí zapovězené pastviny a záhy už už vchází i do ní. Což nemá každý král svou zapovězenou pastvinu? A což nejsou zapovězenou pastvinou Boží Jeho zákazy? A což není uvnitř těla kousek, který když bude bezúhonný, bude bezúhonné celé tělo, ale když se zkazí, celé tělo se zkazí? A což není tímto kouskem srdce?“1
Uvedený hadís popisuje důležitost obezřetnosti (arab. الورع al-wera’) – to znamená v jazyce zastavit se před zakázaným a nepouštět se do toho. Terminologicky to znamená zdržovat se kromě zakázaného také toho, co vzbuzuje pochyby, ze strachu před zakázaným. Podle al-Karráfího to znamená „vyvarovat se i toho, na čem nic není, aby se neupadlo do toho, co je špatné.“2
O téže vlastnosti podle Huzejfy رضي الله عنه pochvalně hovoří Posel Boží صلى الله عليه وسلم, když říká:
فَضْلُ العلمِ خيرٌ من فضلِ العبادة، وخيرُ دينِكم الوَرَعُ
„Přednost nauky je větší, než přednost uctívání a nejlepší z vašeho náboženství je obezřetnost.“3
Vznešený Alláh Své bohabojné a obezřetné služebníky popisuje v těchto koránských verších:
إِنَّ الَّذِينَ هُم مِّنْ خَشْيَةِ رَبِّهِم مُّشْفِقُونَ ﴿٥٧﴾ وَالَّذِينَ هُم بِآيَاتِ رَبِّهِمْ يُؤْمِنُونَ ﴿٥٨﴾ وَالَّذِينَ هُم بِرَبِّهِمْ لَا يُشْرِكُونَ ﴿٥٩﴾ وَالَّذِينَ يُؤْتُونَ مَا آتَوا وَّقُلُوبُهُمْ وَجِلَةٌ أَنَّهُمْ إِلَىٰ رَبِّهِمْ رَاجِعُونَ ﴿٦٠﴾ أُولَٰئِكَ يُسَارِعُونَ فِي الْخَيْرَاتِ وَهُمْ لَهَا سَابِقُونَ ﴿٦١﴾
„Věru ti, kdož bázní před Pánem svým jsou naplněni, ti, kdož věří v Pána svého znamení, ti, kdož nikoho k Pánu svému nepřidružují, ti, kdož dávají to, co dávají, a jejichž srdce se chví před tím, že k Pánu svému se navrátí, ti všichni se předhánějí v konání dobrých skutků a jako první jich dosahují.“ (Mu´minún: 57-61)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم svým společníkům často radil právě obezřetnost, jako když oslovil Abú Hurejru رضي الله عنه:
يا أبا هريرةَ ! كُنْ وَرِعًا تَكُنْ من أَعْبَدِ الناسِ، وارْضَ بما قسم اللهُ لكَ تَكُن من أَغْنَى الناسِ، وأَحِبَّ للمسلمينَ والمؤمنينَ ما تُحِبُّ لنفسِكَ وأهلِ بيتِكَ، واكْرَهْ لهم ما تَكْرَهُ لنفسِكَ وأهلِ بيتِكَ تَكُنْ مؤمنًا، وجاوِرْ مَن جاوَرْتَ بإحسانٍ تَكُنْ مُسْلِمًا، وإياكَ وكثرةَ الضَّحِكِ؛ فإنَّ كَثْرَةَ الضَّحِكِ فسادُ القلبِ
„Abú Hurejro! Buď obezřetný, tak budeš mezi lidmi největším uctívačem. Spokoj se s tím, co ti Alláh nadělil a budeš mezi lidmi nejbohatším. Miluj pro muslimy a pro věřící to, co miluješ pro sebe a pro svou rodinu, nenáviď pro ně to, co bys nenáviděl pro sebe a svou rodinu, tak se staneš věřícím. Buď pro toho, kdo je tvým sousedem, tím nejlepším sousedem ty, tak budeš muslimem. A dej si pozor na přílišný smích, protože přemíra smíchu je zkažeností srdce.“4
Obezřetnost je plodem rozjímání, pocitu neustálého Božího dohledu a nepřestávající poslušnosti vůči Alláhu v plnění si povinností a vyhýbání se zákazům.
Skrze obezřetnost se čistí duše a očišťuje srdce. Skrze ni člověk dosahuje úctyhodného stupně kvality své víry a mravnosti, pro kterou je milován svým Všemohoucím Pánem a rovněž i stvořeními. Je pramenem štěstí na tomto i na onom světě a jasným světlem niterného rozpoznání toho, co je povolené a co je zakázané i ve věcech méně zřejmých, které nejsou známy každému. Je-li srdce čisté, správnou odpověď rozezná svým vnitřním zrakem a vhledem.
Abú Se’leba al-Chušení رضي الله عنه se zeptal Proroka صلى الله عليه وسلم, jak pozná, co se mu zakazuje a co se mu dovoluje. Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
البرُّ ما سكنت إليه النَّفسُ واطمأنّ إليه القلبُ والإثمُ ما لم تسكُنْ إليه النَّفسُ ولم يطمِئنَّ إليه القلبُ وإن أفتاك المُفتون.
„Dobro je to, na čem je tvá duše klidná a s čím je tvé srdce spokojené. A hříchem je to, co ve tvé duši působí neklid a v čem tvé srdce nenachází pokoje, i kdyby ti odpověděli ti, kdož dávají řešení.“5
Jak daleko jsou od této vlastnosti všichni ti, kteří následují soudobé pokušení nepodložených ulehčení, pídí se po pochybných názorech a vybírají si ty nejbenevolentnější výklady napříč mezheby! Vždyť takto pod praporcem Božího Zákona sjednocují veškeré zlo, jen aby dosáhli toho, po čem prahnou!
Naopak odměnou těch, kteří tuto vlastnost získají a zřeknou se mnoha na první pohled nevinných maličkostí na tomto světě je přednost při vstupu do Ráje na světě onom.
‘Abdulláh ibn ‘Amr ibnu l-Ás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم svým druhům položil otázku:
هل تدرُون أولَ مَن يدخلُ الجنةَ من خلْقِ اللهِ
„Zdalipak víte, kdo ze stvoření Božích vstoupí do Ráje jako první?“
Odpověděli: „Alláh a Jeho Posel vědí nejlépe.“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم odvětil:
الفقراءُ المهاجرون الذين تُسدُّ بهم الثغورُ، وتُتَّقى بهمُ المكارِهُ، ويموت أحدُهم وحاجتُه في صدرِه لايستطيعُ لها قضاءً، فيقولُ اللهُ لمَن يشاءُ من ملائكتِه ائْتُوهم فحَيُّوهم فتقولُ الملائكةُ ربَّنا نحن سكانُ سمائِكَ، وخِيرَتُك من خلقِك أفَتأْمُرُنا أنْ نأتيَ هؤلاءِ فنُسلِّمُ عليهم؟ قال إنهم كانوا عبادًا يعبدُوني ولا يشرِكون بي شيئًا، وتُسدُّ بهم الثغورُ، وتُتَّقى بهمُ المكارِهُ، ويموت أحدُهم وحاجتُه في صدرِه لايستطيعُ لها قضاءً .
„Chudobní mezi vysídlenci, které zahnal do tísně útěk z nepřátelského území, kde se setkávali s obtížemi a překážkami. Někdo z nich zemře s neukojenou potřebou v hrudi a Alláh řekne tomu ze svých andělů, komu On chce: „Jděte za nimi a pozdravte se s nimi!“ Andělé řeknou: „Pane náš! My jsme obyvateli Tvých nebes a nejvybranější mezi Tvými tvory! To nám přikazuješ, abychom šli za támhletěmi a pozdravili se s nimi?“ Alláh odpoví: „Oni byli věru Mými služebníky a nic ke Mně nepřidružovali, na území nepřítele jim kladli překážky a ztrpčovali život a když někdo z nich zemřel, v jeho hrudi zůstala neukojená potřeba.“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم dodal:
فتأتِيهمُ الملائكةُ عند ذلك فيدخُلون عليهمْ من كلِّ بابٍ سلامٌ عليكم بِما صبرتُم فنِعمَ عُقبى الدارِ
„Potom k nim přijdou andělé, přicházeje jim v ústrety u všech bran Ráje zdravíce: „Mír s vámi za to, že trpěliví jste byli!“ A jak překrásný bude příbytek konečný!“6
(…)
Služebníci Boží!
Nedostatek obezřetnosti a lhostejnost nad tím, odkud pochází jídlo, které jíme, finance, za něž žijeme a oblečení, které nosíme, jsou kořenem všech neřestí a nectností a vedou ke zkáze jednotlivců, společností i národů na tomto i onom světě. Člověk se pak už nestará, odkud pochází jeho živobytí a k čemu jej využívá či jak ukájí své tužby. Pak přichází podvody, faleš, zrada, křivda a nepřátelství.
A podobně je tomu i naopak. Obezřetnost je kořenem všech ctností a chvályhodných mravů, vedoucích k prosperitě na tomto i na onom světě. Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel od Posla Božího صلى الله عليه وسلم následující podivuhodný příběh, který tuto skutečnost dokonale ilustruje:
اشْتَرَى رَجُلٌ مِنْ رَجُلٍ عَقَارًا لَهُ، فَوَجَدَ الرَّجُلُ الَّذِي اشْتَرَى الْعَقَارَ فِي عَقَارِهِ جَرَّةً فِيهَا ذَهَبٌ، فَقَالَ لَهُ الَّذِي اشْتَرَى الْعَقَارَ خُذْ ذَهَبَكَ مِنِّي، إِنَّمَا اشْتَرَيْتُ مِنْكَ الأَرْضَ، وَلَمْ أَبْتَعْ مِنْكَ الذَّهَبَ. وَقَالَ الَّذِي لَهُ الأَرْضُ إِنَّمَا بِعْتُكَ الأَرْضَ وَمَا فِيهَا، فَتَحَاكَمَا إِلَى رَجُلٍ، فَقَالَ الَّذِي تَحَاكَمَا إِلَيْهِ أَلَكُمَا وَلَدٌ قَالَ أَحَدُهُمَا لِي غُلاَمٌ. وَقَالَ الآخَرُ لِي جَارِيَةٌ. قَالَ أَنْكِحُوا الْغُلاَمَ الْجَارِيَةَ، وَأَنْفِقُوا عَلَى أَنْفُسِهِمَا مِنْهُ، وَتَصَدَّقَا
“Jeden muž od jiného odkoupil jeho pozemek. Tento kupec na nově zakoupeném pozemku nalezl v zemi nádobu plnou zlata. Prodejci pozemku řekl: “Vezmi si ode mne své zlato, já jsem si od tebe zakoupil jen ten pozemek, ale nekoupil jsem od tebe i to zlato.“ Ten, jemuž pozemek původně patřil, však namítl: „Prodal jsem ti pozemek i všechno na něm a v něm.“ Svůj spor proto předložili člověku a tento soudce se jich obou zeptal: „Máte děti?“ Jeden z dvojice řekl: „Mám chlapce.“ A druhý řekl:„Mám děvče.“ Soudce pravil: „Zasnubte chlapce s dívkou, dejte jim část toho zlata jako věno a to, co zbude, rozdejte jako milodar.“7
Jak skvělý příklad představují všichni tři, kupující, prodávající i soudce!
Prosíme Alláha, aby nás obdařil ostražitostí před zakázaným a zvětšil bohabojnost v našich srdcích! Všemohoucí Bože! Obdař naše srdce vnitřním zrakem, abychom rozpoznali dobro od zla! Ámín!
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 52; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1599 a toto je jeho znění.
- Viz al-Furúk, 4/210.
- Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsatu, 4/196. Jako sahíh li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíbi we t-terhíb, hadís č. 3308.
- Uvádí as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 13791 a toto je jeho znění. Podobný hadís zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 8095; a ve zkrácené podobě i Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4217. Uvádí ho i al-Charáití v Mekárimu l-achlák, str. 39. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 7833.
- Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č.17777; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, 22/219; a Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 2/30. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, 2881. Uvádí ho i al-Munzirí v at-Terghíbu wet-terhíb, 3/23 a toto je jeho znění. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíbi wet-terhíb, hadís č. 1735.
- Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 6570; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 7414; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, hadís č. 14734. Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíbi wet-terhíb, hadís č. 3183.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3472; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1721.