O odnětí nauky lidem

„Věru Alláh neodejme znalost tím, že by ji vyrval ze srdcí mužů, spíše ji odejme vymíráním učenců. Lidé pak budou brát hlavy nevědomých, jež budou tázáni a budou dávat odpovědi bez znalosti, čímž zbloudí sebe a zbloudí i ostatní.” Hadís je obecně přijímaný.[1] 

 

At-Tirmízí  zaznamenal od Abú Dardá رضي الله عنه: „Byli jsme s Božím Poslem صلى الله عليه وسلم, zadíval se do nebe a pak pravil:

„Toto je období, kdy znalost bude odňata lidem, až z ní nebudou mít zhola nic.” [2]

 

Ibn Mádža zaznamenává na autoritu Zijáda ibn Lebída  رضي الله عنه, který vyprávěl, že si zapamatoval Božího Posla صلى الله عليه وسلم říci:

„Toto je období, kdy bude znalost odňata.“Zijád se zeptal: „Posle Boží, jak bude znalost odňata, když čteme Korán, čteme ho svým dětem a naše děti jej budou číst dětem svým, až do Dne Soudu?“Odpověděl: „Matka tě rodila, Zijáde! Věru jsem tě měl za nejchápavější z Medíny. Což židé a křesťané nečtou svou knihu, ale neřídí se podle ní?“[3]

 

Ze znamení příchodu Dne Soudu je také, že znalost bude zmenšena a odebrána. Převáží naprostá nevědomost a mnoho lidí bude číst z knih, které budou dostupné. Tento vzestup čtení o znalosti ještě neznamená, že vzroste i její pochopení a moudrost. Spíše naroste nedostatek pochopení a prospěchu z hojné znalosti. Lidé budou číst, ale nijak nepochopí a nijak jim to nebude ku prospěchu.

 

Podobného druhu je i Prorokův صلى الله عليه وسلم výrok:

„Věru jednou z podmínek Hodiny je, že nauka bude odňata těm nejmladším.“[4]

 

O celkem podobné záležitosti hovoří Prorok صلى الله عليه وسلم také v hadíse:

يأتي في آخر الزمان قوم حدثاء الأسنان (صغار) سفهاء الأحلام (ضعفاء العقول) يقولون من قول خير البرية ، يمرقون من الإسلام كما يمرق السهم من الرمية ، لا يجاوز إيمانهم حناجرهم فأينما لقيتموهم فاقتلوهم ، فإن في قتلهم أجراً  لمن قتلهم يوم القيامة
„Na konci času přijdou (mladí) lidé pošetilých snů (slabého rozumu), budou říkat ta nejlepší slova. Budou procházet islámem, jako prochází číp vystřelený z luku. Víra nepřesáhne jejich hrdla. Kdekoli je zastihnete, pobijte je. Věru v jejich zabíjení je odměna pro toho, kdo je zabije, až do dne soudu.“[5]

 

Šejch Abú Anas ‘Abdulchálik al-Wessebí رحمه الله تعالى uvádí  “:

والحمق: قلة العقل، وهو داء خطير، ولذا قال الشاعر
وكل الداء ملتمس شفاه  —  وداء الحمق ليس له دواء

„Tupost je: málo rozumu. A toť choroba nebezpečná.

A každá choroba léku najde, leč tupost léku nemá.”[6]

 

Proto zůstává naprostou nezbytností pro každého muslima, aby si dával skutečně velmi dobrý pozor, odkud čerpá svou znalost a od koho. Toto je naše zodpovědnost, závazek každého jednoho z nás. Vždyť al-Mughíra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

„Věru lhát o mně není jako lhát o komkoli jiném, protože kdokoli o mně svévolně zalže, nechť zaujme své místo v Ohni.“[7]

---