Co všechno získáme, pokud odvrhneme hříchy a budeme se kát?

Známým pravidlem islámského učení je, že ten, kdo se ze hříchu upřímně a opravdově kál, je od tohoto hříchu čist, jakoby ho ani nebyl spáchal. Jeho hřích mu je smazán, on je z něho očištěn a v Soudný Den za tento hřích nebude Bohem trestán a ani na něj nebude dotazován.

Vznešený Alláh pravil:

إِنَّمَا ٱلتَّوْبَةُ عَلَى ٱللَّـهِ لِلَّذِينَ يَعْمَلُونَ ٱلسُّوٓءَ بِجَهَـٰلَةٍ ثُمَّ يَتُوبُونَ مِن قَرِيبٍ فَأُو۟لَـٰٓئِكَ يَتُوبُ ٱللَّـهُ عَلَيْهِمْ ۗ وَكَانَ ٱللَّـهُ عَلِيمًا حَكِيمًا وَلَيْسَتِ ٱلتَّوْبَةُ لِلَّذِينَ يَعْمَلُونَ ٱلسَّيِّـَٔاتِ حَتَّىٰٓ إِذَا حَضَرَ أَحَدَهُمُ ٱلْمَوْتُ قَالَ إِنِّى تُبْتُ ٱلْـَٔـٰنَ وَلَا ٱلَّذِينَ يَمُوتُونَ وَهُمْ كُفَّارٌ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ أَعْتَدْنَا لَهُمْ عَذَابًا أَلِيمًا

A jedině Bohu patří rozhodnutí a pokání těch, kdož dopustili se špatného z nevědomosti a potom se kajícně obrátili v krátké době. Těm Bůh věru odpustí a Bůh je vševědoucí a moudrý. Však odpuštění nebude dáno těm, kdož dopouštějí se špatností a teprve ve chvíli, když smrt se pro některého z nich dostaví, zvolají: “a já nyní se kaji!” A nebude ani pro ty, kdož zemřou jako nevěřící – pro ty jsme připravili trest bolestný. (Nisá: 17-18)

Sufján as-Sewrí praví: „Je na vás, abyste konali co nejvíce dobrých skutků a Alláh vám za odměnu poskytne blaženost v hrobě. Zanechejte všeho, co bylo zakázáno a takto okusíte sladkost víry.“ ¹

‘Abdulláh ibn Mubárek pravil: „Viděl jsem, jak hříchy zabíjí srdce. A ten, kdo se jich bez ustání dopouští, přijde o svou důstojnost. Naopak zanechání hříchů srdce oživuje a proto je lepší, když své ego, které vás volá ke hříchu, neuposlechnete.“ ²

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja navíc zmínil mnoho dalších hmatatelných užitků hříchu, které se realizují už na tomto světě:

„Zachování si vlastní mravní integrity; očištění vlastního jména a napravení reputace; ochrana vlastního společenského postavení; záruka ochrany vlastního bohatství, které Alláh člověku uštědřil a které učinil prostředkem k dosažení a udržení světského i duchovního dobra; krásný a pohodový život; klidný spánek a odpočinek pro tělo; posílení srdce; očista duše; pocit štěstí uvnitř; ušetření se starostí a strachů, které pociťují zkažení a prostopášní; méně starostí, smutku a lítosti; vnitřní síla a osobní charizma bez potřeby napadat druhé; znovunabytí vnitřního světla, které bývá v srdci uhašeno hříchy; východisko z problémů, se kterými se v životě potýkají zkažení a prostopášní; snadné získání živobytí z míst, odkud to člověk ani nečeká; lehkost bytí pociťovaná i v situacích, které se neposlušným a hříšníkům zdají nepřekonatelné; ulehčení konání dalšího dobra a skutků zbožnosti; snadné poznávání nauk víry; dobrá vzpomínka ostatních lidí na dotyčného; množství proseb, které ostatní směřují ku prospěchu dotyřného; radostný a blažený výraz tváře; respekt a úcta ostatních lidí; podpora a obrana, kterou poskytnou, pokud někdo dotyčnému ublíží či ukřivdí; jejich obrana v situaci, pokud bude dotyčného někdo pomlouvat; rychlejší Boží odpověď na prosebné modlitby dotyčného; navázání bližšího vztahu mezi dotyčným a Alláhem; blízkost andělů k dotyčnému; oddálení se šejtánů z řad lidí džinů od dotyčného; snaha lidí překonávat se navzájem ve snaze prokázat dotyčnému laskavost; jejich snaha usilovat o náklonnost a přátelství dotyčného; vymizení jeho strachu ze smrti a pocit štěstí při umírání, když se dotyčný bude těšit na setkání se svým Pánem a vstup do Ráje; pocit nezávislosti na lákadlech tohoto světa; skutečná starost o vlastní posmrtné bytí; bdělost a úsilí všímat si a vykonávat vše, co vede do Ráje a zajišťuje rajská potěšení a blaženost; dotyčný okusí sladkost konání dobrých skutků; okusí i sladkost následování víry; budou za něho prosit i andělé, nesoucí Boží Trůn i ostatní andělé; získání správného vhledu, porozumění a pochopení toho, co se dotyčný z víry naučil; a získání Boží Lásky, Spokojenosti a Náklonnosti za učiněné pokání.“ ³

Pravý a absolutní úspěch však přichází až po smrti, shodně slovům Božím:

فَمَن زُحْزِحَ عَنِ ٱلنَّارِ وَأُدْخِلَ ٱلْجَنَّةَ فَقَدْ فَازَ ۗ وَمَا ٱلْحَيَوٰةُ ٱلدُّنْيَآ إِلَّا مَتَـٰعُ ٱلْغُرُورِ

A kdo se vyhne ohni a bude do ráje uveden, ten dosáhl úspěchu. A život na tomto světě je pouze klamné užíváni. (Áli ‘Imrán: 185)

Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín pravil:

„Skutečný úspěch neznamená úspěšnost na tomto světě, v pozemském životě. Skutečný úspěch je zachránit se před Ohněm pekelným a vstoupit do zahrad Ráje.“ ⁴

Alláh praví na adresu kajícníků:

فَأُو۟لَـٰٓئِكَ يُبَدِّلُ ٱللَّـهُ سَيِّـَٔاتِهِمْ حَسَنَـٰتٍ ۗ وَكَانَ ٱللَّـهُ غَفُورًا رَّحِيمًا

A takovým Bůh špatné skutky jejich za dobré vymění, vždyť Bůh odpouštějící je a slitovný. (Furkán: 70)

Máme-li před sebou tuto nekonečně velkorysou nabídku, bylo by skutečným zoufalstvím ji nevyužít.

‘Abdulláh ibn Mubárek proto pravil: „K těm nejhorší pohromám, které mohou člověka potkat, patří i to, že navzdory tomu, že si je vědom svých vlastních chyb, nedělá nic proto, aby je napravil.“ ⁵

Ibn Tejmíja řekl:

„Věru Alláh odpustí Svému služebníkovi jakýkoli hřích, kterého se dopustí. Kdokoli se kaje z toho, že k Alláhu přidružoval falešná božstva, Alláh mu to odpustí. Kdokoli se kaje z toho, že vykonal některý z nejtěžších hříchů, Alláh mu to odpustí.“ ⁶

Ibn Hadžer al-‘Askalání praví:

„Nedovol negativním myšlenkám o sobě, anebo tvým hojným hříchům, které jsi spáchal, aby ti zabránily ve vzývání Svého Pána. Věru On odpověděl i na prosbu prokletého Iblíse, když řekl:

فَأَنظِرْنِىٓ إِلَىٰ يَوْمِ يُبْعَثُونَ

Pane můj, poskytni mi odklad do dne, kdy budou vzkříšeni! (Hidžr: 36)” ⁷

Pokud Boží služebník vymění svou neposlušnost za poslušnost, Alláh vymění trest, který pro něho zamýšlel, za blahobyt a jeho ponížení za pocty vůči němu.

Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

النَّدمُ توبةٌ والتّائبُ مِنَ الذَّنبِ كمَن لا ذنبَ له

„Lítost a výčitky svědomí jsou znakem pokání. A ten, kdo se ze hříchu kaje, je jako ten, který žádného hříchu nemá.“ ⁸

Jistý muž si postěžoval Mudžáhidovi, že spáchal obrovské množství hříchů. Mudžáhid se ho zeptal: „A s pokáním jsi na tom jak?“ ⁹

Jde totiž o to, že bez ohledu na množství zla, které jsme spáchali, je nutno se kát a na pokání nikdy nezapomenout.

Al-Hasan al-Basrí pravil: „Když jsi sám, v těch chvílích plač. Tvůj Pán a Ochránce ti možná dopřeje vnitřního smíru a vynahradí tvé slzy Svou milostí, takže se staneš jedním z těch, jež dojdou spásy.“ ¹⁰

Ibn Tejmíja pravil:

„Každý nechť účtuje sám se sebou. Kdo nenávidí vlastní hříchy, ten se jich snaží zbavit a odvrhnout je v touze po spokojenosti Boží. Proto ať takový vykonává co nejvíce zbožných činů, dobrých skutků a nechť usiluje o vznešenou mravnost a o to stát se šlechetným člověkem.“ ¹¹

Příkaz pokání a sebenápravy

Vznešený přikázal:

وَٱسْتَغْفِرِ ٱللَّـهَ ۖ إِنَّ ٱللَّـهَ كَانَ غَفُورًا رَّحِيمًا

a pros Boha za odpuštění, neboť Bůh je odpouštějící, slitovný! (Nisá:106)

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ تُوبُوٓا۟ إِلَى ٱللَّـهِ تَوْبَةً نَّصُوحًا عَسَىٰ رَبُّكُمْ أَن يُكَفِّرَ عَنكُمْ سَيِّـَٔاتِكُمْ وَيُدْخِلَكُمْ جَنَّـٰتٍ تَجْرِى مِن تَحْتِهَا ٱلْأَنْهَـٰرُ يَوْمَ لَا يُخْزِى ٱللَّـهُ ٱلنَّبِىَّ وَٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ مَعَهُۥ ۖ نُورُهُمْ يَسْعَىٰ بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَبِأَيْمَـٰنِهِمْ يَقُولُونَ رَبَّنَآ أَتْمِمْ لَنَا نُورَنَا وَٱغْفِرْ لَنَآ ۖ إِنَّكَ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ قَدِيرٌ

Vy, kteří věříte! Obraťte se k Bohu s upřímným pokáním! Snad Pán váš vám vymaže špatné skutky vaše a uvede vás do zahrad, pod nimiž řeky tekou, v den, kdy nezahanbí Bůh ani proroka, ani ty, kdož s ním věřili. A světlo jejich poběží před nimi a po pravici jejich a budou volat: “Pane náš, učiň dokonalým světlo naše a odpusť nám, vždyť Tys všech věcí mocen!” (Tahrím: 8)

Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

كُلُّ ابْنِ آدَمَ خَطَّاءٌ وَخَيْرُ الْخَطَّائِينَ التَّوَّابُونَ

„Všichni synové Adamovi hřeší a nejlepší z těch, co hřeší, jsou ti, co se kají.“ ¹²

Katáda pravil: „Věru tento Korán vás zpravuje o vašich chorobách i o jejich léčbě. Vašimi chorobami jsou vaše hříchy a jejich léčba je prosit Všemohoucího Alláha o odpuštěni.“ ¹³

Abu l-Feredž ibnu l-Džewzí pravil:

„Choroba srdcí bývá způsobena hřešením. A základem uzdravení, blaženosti a bezpečí je pokání.” ¹⁴

Také řekl:

„Ó ty, který usiluješ o Ráj! Tvůj praotec Adam, mír s ním, byl z Ráje vyhnán pro jeden jediný hřích:

فَأَكَلَا مِنْهَا فَبَدَتْ لَهُمَا سَوْءَٰتُهُمَا وَطَفِقَا يَخْصِفَانِ عَلَيْهِمَا مِن وَرَقِ ٱلْجَنَّةِ ۚ وَعَصَىٰٓ ءَادَمُ رَبَّهُۥ فَغَوَىٰ

A pojedli oba ze stromu a objevila se jim jejich nahota a začali si šíti oděvy z listí rajského. Adam neposlušný vůči Pánu svému byl a z pravé cesty se uchýlil. (Táhá: 121)

A ty bys rád do Ráje vstoupil s tolika hříchy, že tě celého pokrývají, aniž ses předtím kál?!” ¹⁵

‘Alí al-Kárí pravil:

„Věz, že pokud pokání splní své nezbytné podmínky, potom není nejmenších pochyb, že Alláh toto pokání přijme a že jeho přímým důsledkem bude odpuštění, jakožto nevyhnutelný následek tohoto pokání.

To proto, že Vznešený Alláh řekl:

وَهُوَ ٱلَّذِى يَقْبَلُ ٱلتَّوْبَةَ عَنْ عِبَادِهِۦ وَيَعْفُوا۟ عَنِ ٱلسَّيِّـَٔاتِ وَيَعْلَمُ مَا تَفْعَلُونَ

On je ten, jenž od služebníků Svých pokání přijímá a špatné skutky jim odpouští a dobře ví, co konáte. (Šúrá: 25)

A není dovoleno pochybovat o pravdivosti toho, co Alláh Vznešený o Sobě sdělí a platnosti toho, co přislíbí!“ ¹⁶

Definici pokání přináší z učenců současnosti Muhammed Sálih al-‘Usejmín v těchto slovech:

„Je na služebníku Božím, aby se pohnul směrem od neposlušnosti vůči Alláhu k poslušnosti vůči Němu. A přijetí pokání od Alláha znamená to, že Alláh uzná pokání Svého služebníka a jeho špatné skutky mu promění na dobré.“ ¹⁷

O přínosech prosby o odpuštění se dozvídáme z těchto slov proroka Núha/Noema, jež zachoval Vznešený Korán:

ٱسْتَغْفِرُوا۟ رَبَّكُمْ إِنَّهُۥ كَانَ غَفَّارًا يُرْسِلِ ٱلسَّمَآءَ عَلَيْكُم مِّدْرَارًا وَيُمْدِدْكُم بِأَمْوَٰلٍ وَبَنِينَ وَيَجْعَل لَّكُمْ جَنَّـٰتٍ وَيَجْعَل لَّكُمْ أَنْهَـٰرًا مَّا لَكُمْ لَا تَرْجُونَ لِلَّـهِ وَقَارًا

Proste Pána svého za odpuštění, vždyť On věru je odpouštějící! On sešle na vás nebe deštěm hojným a rozmnoží vám majetky i syny a připraví pro vás zahrady a řeky. Co je vám, že nedoufáte ve velkomyslnost Boží? (Núh: 10-13)

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم, když při modlitbě padal na tvář, opakoval prosbu:

اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي ذَنْبِي كُلَّهُ دِقَّهُ وَجِلَّهُ وَأَوَّلَهُ وَآخِرَهُ وَعَلاَنِيَتَهُ وَسِرَّهُ

„Ó Bože, odpusť mi všechny mé hříchy, malé i velké, první i poslední, spáchané na veřejnosti i ty spáchané potají.“ ¹⁸

Míru důležitosti pokání a prosby o odpuštění ilustrují i následující podání.

Jahjá ibn Abí Kesír vyprávěl, že Abu d-Derdá cítil v oku velkou bolest a nakonec na něj i oslepl. Řekli mu: „Proč jsi neprosil Alláha o vyléčení?“ Odpověděl: „Ještě jsem neskončil s prosbou o odpuštění mých hříchů. Jak mám prosit za oko?“ ¹⁹

Al-Kajsí pravil: „Spáchal jsem čtyřicet hříchů a za každičký z nich jsem stotisíckrát prosil o odpuštění.“ ²⁰

Ibnu l-Kajjim však také varoval před falešným pokáním:

„To, co nejvíce muslimů přivádí ke hříchu, je spoléhání se na následné pokání. Pokud by si uvědomili, že jim v tomto pozdějším pokání může něco zamezit, jejich strach ze hříchu by byl daleko větší.“ ²¹

To je to, co popisuje ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه, když říká: „Věru věřící vidí své hříchy jako obrovské hory, v jejichž stínu sedí a které se na něho mají už už svalit. Avšak zkažený prostopášník vidí své hříchy jako malé otravné mouchy, které mu sedají na nos.“ ²²

Ibn Redžeb pravil:

„Ó ty, který jsi už zešedivěl, ale stále jsi se nekál ze svých hříchů, ani se neodhodlal k nápravě sebe sama a zasvěcení svého života službě Bohu, věz, že z tebe má radost šejtán a že se na tebe hněvá Milostiplný!“ ²³

Závěrem

Věz, Alláh ti se smiluj, že žádný člověk není bez chyby a nikdo není prost hříchu. Podstatné však je, že vlastní sklon hřešit nebudeš ignorovat či brát na lehkou váhu. Že budeš usilovat o spokojenost Boží, vytrvale se snažit být lepším, kát se a prosit o odpuštění.

‘Ubejd al-Džábirí pravil:

„Snaha zbavovat se svých chyb značí dobré úmysly.“ ²⁴

Účtuj každý den, co jsi udělal dobrého a co špatného. Za to, co bylo dobrem, děkuj Vznešenému Alláhu a za to, co dobrem nebylo, viň sama sebe, kaj se a snaž se o nápravu.

Vznešený Alláh praví:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَلْتَنظُرْ نَفْسٌ مَّا قَدَّمَتْ لِغَدٍ ۖ وَٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ خَبِيرٌۢ بِمَا تَعْمَلُونَ وَلَا تَكُونُوا۟ كَٱلَّذِينَ نَسُوا۟ ٱللَّـهَ فَأَنسَىٰهُمْ أَنفُسَهُمْ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلْفَـٰسِقُونَ

Vy, kteří věříte, bojte se Boha! Nechť duše každá popatří na to, co si již dříve připravila pro zítřek. Bojte se Boha, vždyť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte. Nebuďte jako ti, kdož zapomněli na Boha a jimž On dal zapomenout na sebe samé – a toto jsou věru hanebníci. (Hašr: 18-19)

‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh Ibn Báz radí:

„Co nejvíce se snažte konat dobré skutky a prosit Alláha o správné vedení a neochvějné následování správné cesty. A když už se stane, že se dopustíte poklesku, okamžitě spěchejte s pokáním.“ ²⁵

Nauč se každý svůj den zakončit nějakým dobrým skutkem, třeba alespoň jen malým a nenáročným.

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

مَن قال حين يأوي إلى فراشِه لا إلهَ إلا اللهُ وحدَه لا شريكَ له، له المُلكُ وله الحمدُ، وهو على كلِّ شيءٍ قديرٌ، لا حولَ ولا قوةَ إلا باللهِ، سبحانَ اللهِ، والحمدُ للهِ، ولا إلهَ إلا اللهُ، واللهُ أكبرُ، غُفِرَتْ له ذنوبُه أو قال: خطاياه شكَّ مِسعرٌ وإن كانتْ مثلَ زبدِ البحرِ

„Kdo, když uléhá na své lůžko, řekne: „Není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka, jemu náleží vláda i chvála a On je nad každou věcí mocen, není moci ani síly, kromě u Alláha, sláva Alláhu, chvála Alláhu, není božstva kromě Alláha a Alláh je největší, tomu budou odpuštěny jeho hříchy“ anebo řekl: „jeho prohřešky, dokonce i kdyby jich bylo jako mořské pěny.“ ²⁶

Řečeno bylo:

„Adamovi bylo odpuštěno a dosáhl úspěchu díky pěti věcem: svůj hřích přiznal, litoval ho, vinil za něj jen sebe, spěchal k Alláhu s upřímným pokáním a nepropadl zoufalství z toho, že by mu Alláh mohl Svou milost odepřít.

A Iblís dospěl vlastní zkázy kvůli pěti věcem: Svůj hřích neuznal a nepřijal svou vinu, nekladl si výčitky svědomí, nevinil za svůj hřích sám sebe, nýbrž vinu za něj svaloval na svého Pána, nekál se a propadl zoufalství, že mu Alláh Svou milost nikdy neprokáže.“ ²⁷

1. Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 7/82.
2. Viz al-Afnánu n-nádíja, 6/367.
3. Viz al-Fewáid, str. 224-225.
4. Viz Šerhu Sahíhi l-Buchárí, 8/289.
5. Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 1/894.
6. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 11/185.
7. Viz Fethu l-Bárí, 11/168.
8. Zaznamenal as-Sacháwí v al-Makásidu l-hasana, hadís č. 521; al-Hakím at-Tirmizí v Newádiru l-usúl, 2/249; a Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 10/398. Uvádí ho i al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 10/203. Jako hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6803.
9. Zaznamenal Ahmed v az-Zuhd, str. 455.
10. Viz ar-Rikkatu we l-buká, str. 55.
11. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 10/767.
12. Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2687 jako gharíb; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4392; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 13049. Ibn Hadžer al-‘Askalání ho doložil jako hasan v Tachrídžu Miškáti l-masábíh, 1/448. Jako hasan ho doložil i al-Albání v Sahíhu we da’ífu Suneni t-Tirmizí, hadís č. 2499.
13. Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, podání č. 6883.
14. Viz at-Tabsira, 1/55.
15. Viz at-Tabsira, 1/326.
16. Viz Mirkátu l-mefátíh, 4/1637.
17. Viz Tefsíru súreti l-hadíd, str. 50.
18. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 483.
19. Uvádí az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-Nubelá´, 2/349.
20. Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 6/194.
21. Viz Taríku l-hidžretejn, str. 562.
22. Uvádí al-Buchárí v Sahíhu, k hadísu č. 6308.
23. Viz Medžmú’u r-resáil, str. 348.
24. Viz Tenbíhu z-zewi l-‘ukúli s-selíma, str. 38.
25. Viz Medžmú’atu l-fetáwá we l-makálát, 2/27.
26. Zaznamenal Ibn Hibbán v ‘Amelu l-jewmi we l-lejla, hadís č. 5527 a v Sahíhu, hadís č. 2365; Ibn Sunní v ‘Amelu l-jewmi we l-lejla, hadís č. 722; a Abú Nu’ajm v Achbáru Asbahán, 1/267; an-Nesáí v ‘Amelu l-jewmi we l-lejla, hadís č. 811 a další. Jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3414.
27. Viz Tefsír al-Kásimí, 7/2643; viz také Fikhu l-ad’íjeti we l-azkár, str. 776.