OTÁZKA: Pohyby v modlitbě (tj. kromě těch, které jsou její součástí) obecně modlitbu ruší, ale které a jaké pohyby to jsou? Ruší modlitbu to, že pokud někomu při modlitbě sedne na tvář komár nebo moucha a dotyčný se ožene, anebo si modlící se utře nos, když má rýmu apod.?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Pohyby v modlitbě (tj. kromě těch, které jsou její součástí) obecně modlitbu ruší, ale které a jaké pohyby to jsou? Ruší modlitbu to, že pokud někomu při modlitbě sedne na tvář komár nebo moucha a dotyčný se ožene, anebo si modlící se utře nos, když má rýmu apod.?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu, Pánu všeho stvoření, požehnání a mír Poslu Božímu, jeho rodině, společníkům a všem, kteří ho až do Dne Soudu následují v tom, co je nejlepší.
Předně, tazatel nemá pravdu v tom, že pohyby obecně ruší modlitbu. Pohyby v modlitbě jsou pěti typů: 1. povinné, 2. doporučené, 3. dovolené, 4. zavrženíhodné a 5. zakázané, které modlitbu skutečně ruší.
Povinnými pohyby jsou všechny pohyby, na kterých závisí platnost modlitby. Příkladem toho je, když si někdo během modlitby vzpomene, že se na jeho pokrývce hlavy nachází nějaká nečistota, nebo je nečistota na některém jeho svrchním oděvu, na ponožce apod. V takovém případě má dotyčný povinnost takto znečistěný oděv ze svého těla sejmout. Sundá si pokrývku hlavy, kalhoty, ponožku apod., protože na tom závisí platnost jeho modlitby. [1] Je tomu tak proto, že Džibríl jednou zpravil Posla Božího صلى الله عليه و سلم, že má na střevících nečistotu a Prorok صلى الله عليه و سلم přímo během modlitby obě boty vyzul.
Podobně i v případě, když se někdo modlí na otevřeném prostranství venku, ale neobrátil se správným směrem na kiblu, protože, byť se snažil, jak mohl, kiblu správně neurčil. V okamžiku, kdy si svůj omyl uvědomí, anebo ho někdo zpraví o tom, že se modlí na špatnou stranu, např. mu řekne: „Kibla je víc napravo,“ stává se jeho povinností otočit se směrem na kiblu a další platnost jeho modlitby závisí na tomto konkrétním pohybu.
Podobně i člověk, který se modlí v řadě sám, protože se už nemohl do předcházející řady vměstnat a neměl proto jinou možnost, má povinnost okamžitě se zařadit do předcházející řady v případě, že se v ní uvolní místo.
Tyto a mnohé další příklady dokazují, že každý pohyb, od kterého se odvíjí platnost či neplatnost modlitby, je povinností vykonat.
Doporučované jsou takové pohyby, na kterých závisí dokonalost provedení modlitby, jako je narovnávání modlitební řady, zaplňování míst, přimknutí se modlících k sobě malými pohyby apod. Podobně i v případě, kdy se modlí spolu dva lidé a přijde třetí. Pak tomu z obou, kdo se modlil za imámem, je doporučován úkrok vzad, aby tak zformoval s nově příchozím modlitební řadu za imámem. Je to proto, že na tomto pohybu závisí předpisové provedení modlitby.
Mnozí lidé se ptají, zda má ten třetí utvořit řadu tak, že se postaví po boku modlícího se za imámem a vystrčí imáma dopředu, anebo si prostě jen stoupnout vedle něho. Odpověď zní, že má buď imáma povystrčit kupředu, anebo stáhnout modlícího se za ním dozadu za sebou a tím utvořit řadu. Nemusí konat obojí, protože to by znamenalo vykonat při modlitbě pohyb, který už není nezbytný. Nicméně každý pohyb, na kterém závisí pečlivé vykonání modlitby, je doporučený.
Pohyby, které jsou doporučené, jsou všechny, které jsou zapříčiněny nějakou potřebou, ale nijak nesouvisí s vykonáním modlitby jako takové. [2] Příkladem může být situace, kdy se někdo modlí v místnosti a někdo další požádá o svolení vstoupit. Modlící se lehkým pohybem pootevře dveře, aby gestem naznačil vstupujícímu svůj souhlas. Anebo se modlícího se někdo na něco ptá, zda se něco stalo či ne a on pokýváním či zakroucením hlavou naznačí odpověď ano, či ne.
Co se týče přímo poškrábání se, pokud je to jen mírný pohyb, který nezpůsobí ztrátu pohrouženosti v modlitbě (arab. الخشوع al-chušú’), potom je to dovoleno. Avšak pokud je to nějaký přílišný pohyb, který pohrouženost negativně ovlivní, potom je lepší se mu vyhnout, neboť na tom závisí správné a pečlivé vykonání modlitby. Pokud by naopak ke správnému a pečlivému vykonání modlitby ve vší pohrouženosti prospělo, kdyby se dotyčný poškrábal, neboť svědění odvádí pozornost jeho srdce od vykonání modlitby.
Co se týče zavrženíhodných pohybů, jsou to veškeré nepotřebné pohyby, které nepřesahují únosnou mez. Četné takové možno vidět u mnoha lidí. Jeden si hraje s propiskou, druhý s hodinkami, třetí se šťourá v nose, nebo si upravuje pokrývku hlavy, kabát či něco podobného. Takové pohyby jsou neoblíbené.
Pokud je jich přespříliš a pokud jsou prováděny konstantě, přerůstají v pátý typ pohybů, tedy ty, které jsou skutečně zakázány a modlitbu ruší, resp. zneplatňují, protože jsou s ní naprosto nekompatibilní. K nim patří smích, neboť smích během modlitby modlitbu zneplatňuje, neboť smích je nespojitelný s pohroužeností a pokorností v modlitbě a zcela se s ní vylučuje, neboť učenci řekli, že smích během modlitby činí tuto modlitbu neplatnou. Smích není totožný s úsměvem, úsměv nemá zvuk a proto není činem, který působí neplatnost modlitby.
A Alláh ví nejlépe.
Odpovídal: Muhammed ibn Sálih ibnu l-‘Usejmín
Zdroj: Aksámu l-haraketi fi s-salát, online na <http://binothaimeen.net/content/11413>. Více viz Šerhu l-Mumti’i ‘alá Zádi l-mustakni’, 3/258-260; a Medžmú’u l-fetáwá we r-resáil, 13/309-316.
Pozn. č. 1:
I když dotyčný nějaký kus svého oděvu sejme, stále musí být oděvem zakryty všechny části těla, které konstituují jeho nahotu (arab. عورة ‘awra) a které je povinnost mít během modlitby i mimo ni zakryté.
Al-‘Usejmín na jiném místě říká:
„Pokud má například na své pokrývce hlavy nečistotu, sundá si pokrývku hlavy, to je pro něj povinností, načež pokračje ve své modlitbě. Pokud je nečistota na jeho oděvu a má možnost ji odstranit i při modlitbě, aniž by odkryl svou naotu, potom má povinnost tak učinit v průběhu modlitby a pokračovat v ní. Pokud tuto možnost nemá a musel by odhalit svou nahotu, má modlitbu přerušit a oděv si vyčistit, anebo se převléci, než se znovu začne modlit.“ [3]
Pozn. č. 2:
Takovým pohybem, který s modlitbou sice nesouvisí, ale je i během ní dovolen, je např. vzít dítě do náruče, anebo ho položit, jak uvádí al-‘Usejmín:
„Pokud je tento pohyb nepříliš nápadný a vychází z potřeby, jeho příkladem je, když Posel Boží صلى الله عليه و سلم držel při modlitbě v náruči svou vnučku Umámu bint Zejneb. Byl jejím dědečkem z matčiny strany. Když si v modlitbě stoupl, vyzdvihl ji a když chtěl padnout na tvář, položil ji dolů.” [4]
______________________________________________________________
[1] Viz doplnění v pozn. č. 1.
[2] Příklady takových pohybů viz pozn. č. 2
[3] Viz Šerhu l-Mumti’, 3/259.
[4] Viz Medžmú’u l-fetáwá we r-resáil, 13/310.