O posílení víry

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu): Vy, kteří jste uvěřili, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než jako muslimové (Álu ‘Imrán:103). A nejlepším vedením je Muhammedovo صلى الله عليه وسلم, jenž pravil: „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“

Milí bratři a sestry, již jsme vzpomenuli, že víra člověka se sestává z toho, co kryje srdce, pronesou slova a potvrdí čin. Také jsme řekli, že víra každého jedince klesá a vzrůstá. Pohovořili jsme o kořenech i příznacích slabosti víry a nyní přichází řada na objasnění způsobu, jakým svou víru posílit. Vězte, že základem všech rad, které zde uvedeme je obrátit se ke Knize Boží a věnovat se jí. Tím máme na mysli její recitaci, vnímání jejího obsahu a přemýšlení o ní, učení se jí a jednání podle toho, k čemu nabádá. Alláh řekl, že tuto knihu seslal aby upevnil srdce věřících a vedl je, když řekl o Džibrílovi, který Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم písmo zvěstoval: Duch svatý je přinesl dolů od Pána tvého s pravdou, aby utvrdilo ve víře ty, kdož uvěřili, a aby bylo vedením i zvěstí radostnou pro ty, kdož odevzdali se do vůle Boží. (Nahl:32)Korán je tedy vedení, přímá cesta a světlo tomu, kdo se ho drží. Je proto škoda, že mnozí muslimové sice Korán čtou, ale pouze jako prostředek pro uctívání, což je sice také důležité, ale nikdy nebude úplné bez rozmýšlení nad tím, co nám Stvořitel sděluje a bez přetvoření tohoto sdělení v živou praxi. A kdokoli čte Korán, jistě v něm narazí na příkazy typu: Poslouchejte Boha a posla Jeho! Jestliže se obrátíte zády. . . Bůh věru nemá rád nevěřící. (Álu ‘Imrán:32) Zde Alláh jasně provazuje poslušnost vůči Sobě s poslušností vůči Svému Poslu صلى الله عليه وسلم. Toho, kdo Poslu صلى الله عليه وسلم bude odporovat, o tom Alláh praví, že se obrátil zády k víře a vyšel z okruhu Boží lásky jako nevěřící. Ve smyslu slov Posla صلى الله عليه وسلم: „Kdo se odvrátí od mé sunny není můj.“ Hadís je obecně přijatý na autoritu Anase ibn Málika. Jak potom někdo může tvrdit, že není potřeba následovat sunnu jako celek, nebo že část sunny dnes a tady neplatí? Jak někdo může ztotožňovat nedělitelnou součást zjevení se staroarabskou tradicí? Posledním, třetím pilířem úspěchu ve snaze posílit víru je bezpodmínečné následování cesty těch, kterým byla dána garance úspěchu. Cesty prvních generací, správně vedených předků, selef a správných učenců, kteří jejich znalost zdědili. Vždy, když chceme dosáhnout cíle, posloucháme toho, kdo toho cíle dosáhl či je poučenější, jak ho dosáhnout, dbáme jeho rad a postupujeme přesně tak, jako postupoval on, ať už používáme přístroj, nebo někam putujeme, nebo vaříme pokrm. Proč bychom pak měli postupovat jinak, vypravili-li jsme se na cestu do ráje? Tedy poslušnost Koránu a Sunně, stejně jako následování cesty prvních věřících, jsou základy, ze kterých se odvozují veškeré další léky na slabost víry, které zde uvedeme. Jsou jimi:

Upřímně cítit potřebu být upevněn Alláhem na správné cestě. Být si vědom, že šejtán je největším a nejnebezpečnějším nepřítelem věřícího a může pokoušet každého, kdo zakolísá ve svém upřímném úmyslu. Upřímnost je ochrana, kterou nepřekoná, k čemuž se přiznal v Koránu: Pravil Iblís: „Při moci Tvé, já všechny je uvedu v bloudění, kromě těch z nich, kdož tvoji služebníci jsou upřímní“ (Sád:82-83) a Alláh sám o své podpoře upřímným věřícím praví: A hle, Pán tvůj vnukl andělům: „Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili!“ (Anfal:12)
Zanechat všech hříchů a přestupků proti Božímu zákonu, jak těch malých, tak těch velkých a setrvat v tom. Jak těch zjevných, tak i těch skrytých očím ostatních lidí. Protože hříchy, jak malé, tak i velké, jsou jedním z důvodů oslabení víry a odchýlení se od správné cesty. Ve vyprávění od Abú Hurejry pravil Posel Boží صلى الله عليه وسلم: „Cizoložník není, když právě cizoloží, věřícím. Zloděj není věřícím, když právě krade a piják alkoholu není věřícím když ho právě pije.“ Hadís je obecně přijímaný a dokládá neúplnost víry dotyčných osob. V jiném vyprávění zaznamenaném Ahmadem a Ibn Mádžou Prorok صلى الله عليه وسلمvaruje před malými hříchy: “Vyvarujte se drobných hříchů, neboť ty jsou jako když přijdou lidé do údolí a ten donesl třísku a tamten třísku a tamten třísku, až upekli svůj chléb. Drobné hříchy, kdykoliv je člověk začne dělat, tak ho zahubí.“ Sem spadá také zanechání všech podob bezpráví křivdy druhým: Bůh upevňuje ty, kdož uvěřili, slovem pevným v životě pozemském i budoucím, zatímco křivdící nechává bloudit. A Bůh činí, co Jemu se zlíbí.“ (Ibráhím:27)
Trpělivost a vytrvalost v hojném konání dobra, uctívání Alláha všemi formami, od zikru, modlitby až po úsilí na Jeho cestě. Nevynechejme ani nejmenší z příkazů našeho náboženství, včetně dobrých způsobů při jídle, sezení, spánku apod. Alláh řekl: “ Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života“ (Kahf:28) Podpořit Boží víru a Boží bohabojné druhy. Jak řekl Alláh: Pomůžete-li Bohu, On zajisté pomůže vám a upevní paty vaše! (Muhammad:7) Podpora Boží víry a jeho druhů nemá hranice a má mnoho podob. Patří sem nejen da‘wa ve všech svých formách, ale i sebevzdělávání a konání podle takto získané vědy, pomáhat muslimům všemi možnými způsoby (sadaka a nejen to), následovat správné učence a stát při nich, bojovat a usilovně se snažit o to, aby slovo Boží bylo nejvýše.
Opatrnost před Boží lstí. Alláh praví: „A jsou si jisti před lstí Boží? Nikdo si není před lstí Boží jist, leda lid, jenž ztrátě své jde vstříc!“ (A´ráf:99) On je opravdu Ten, který obrací a mění lidská srdce. Vždy se bohabojní vyznačovali tím, že měli strach před lstí Boží a starost o to, jestli opravdu při všech Jeho zkouškách uspějí. Jen lidé, kteří zlo konají a křivdí sami sobě, jsou bez starostí, jakoby drželi od Alláha potvrzení, že jim ručí za to, že dosáhnou toho, po čem touží. A o tom je řečeno: Či jste snad s Námi spojeni přísahami platnými do dne zmrtvýchvstání, že dostanete to, co sami rozhodnete? (Kalem:39) Je známo o selef, že se velmi obávali, aby Alláh jejich srdce neobrátil a oni nebyli svedeni ze správné cesty pryč. Prosili tedy Alláha o upevnění ve víře a správné vedení, jak bylo v Koránu zachováno do konce věků: Pane náš, nedej odchýlit se srdcím našim poté, cos uvedl nás na cestu správnou (Álu ‘Imrán:8)A také: Pane náš, dodej nám vytrvalosti a zpevni paty naše a pomoz nám k vítězství nad lidem nevěřícím!“ (Bakara:250)

Milí bratři a sestry! Alláh zjevil: Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry (Álu’Imrán:103) Posel Boží صلى الله عليه وسلم objasnil v mnoha svých sahíh podáních: Zaznamenal Buchárí. “Drž se džemá’a, protože satan je jako vlk, který napadá osamocenou ovci.“ A také řekl: „Šejtán je s jedním a když jsou dva lidé pohromadě, je od nich dál.“ Držme se komunity muslimů, družme se s muslimi, nechme své děti přátelit se s ostatními muslimy a vzdalme se od toho, co naší víře při pobytu v této nešťastné a zbloudilé společnosti nejvíce ubližuje. Dbejme na ducha bratrství v našem malém společenství, pečujme o něj, živme ho vším, co vyžaduje a nedovolme, aby se vytratil.

Prosíme vznešeného Alláha, aby posílil víru v našich srdcích, vrátil do nich bohabojnost a dal nám sílu a vytrvalost k chůzi správnou a přímou stezkou, stezkou Alláha, Jeho Poslaصلى الله عليه وسلم a našich zbožných předků.