بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
وَأَذِّن فِي النَّاسِ بِالْحَجِّ يَأْتُوكَ رِجَالًا وَعَلَىٰ كُلِّ ضَامِرٍ يَأْتِينَ مِن كُلِّ فَجٍّ عَمِيقٍ ﴿٢٧﴾ لِّيَشْهَدُوا مَنَافِعَ لَهُمْ وَيَذْكُرُوا اسْمَ اللَّهِ فِي أَيَّامٍ مَّعْلُومَاتٍ عَلَىٰ مَا رَزَقَهُم مِّن بَهِيمَةِ الْأَنْعَامِ ۖ فَكُلُوا مِنْهَا وَأَطْعِمُوا الْبَائِسَ الْفَقِيرَ ﴿٢٨﴾ ثُمَّ لْيَقْضُوا تَفَثَهُمْ وَلْيُوفُوا نُذُورَهُمْ وَلْيَطَّوَّفُوا بِالْبَيْتِ الْعَتِيقِ ﴿٢٩﴾
„A vyzývej lidi ke konání pouti, a nechť k tobě přijdou pěšky anebo jedouce na všelikých velbloudech rychlých, přicházejíce ze všech rozsedlin hlubokých. aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých nad dobytčetem ze stád, jež Bůh jim v obživu daroval. Jezte z nich a nakrmte nuzného a chudého! Potom nechť ukončí rituály, vyplní přesně sliby své a vykonají obcházení okolo Chrámu starobylého.” (Hadždž: 27-29)
Hadždž je každoroční sezónou nesmírného dobra, zahrnující v sobě mnoho důležitých cílů a přínosů. Prvním cílem a přínosem je, tak jako u všech ostatních skutků uctívání, bohabojnost, shodně Božím slovům:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اعْبُدُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُمْ وَالَّذِينَ مِن قَبْلِكُمْ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ
„Lidé, uctívejte Pána svého, jenž stvořil vás i ty, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní,“ (Bekara: 21)
Součástí této bohabojnosti je uposlechnutí Boží výzvy, oddanost a pokora vůči šarí’atským nařízením, ať už chce Alláh po svém služebníkovi cokoli a posílá ho kamkoli. To je životní lekce každého poutníka, který obchází v Mekce Ka’bu, pobíhá mezi as-Safá a al-Merwou, pobývá v Miná, stojí na ‘Arefátu či nocuje v Muzdelifě a vrací se zpět do Miná. A nedílnou součástí tohoto všeho je i absolutní poslušnost vůči Sunně Božího Posla صلى الله عليه وسلم ve všem, co nařídil a co konal i co nenařídil a nekonal, jak nás učí příběh Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه, který obcházel Ka’bu, políbil černý kámen v jejím rohu a řekl: „Věru vím, že ty jsi jen kámen, nepřinášíš ani škodu, ani užitek a kdybych nebyl viděl Božího Posla صلى الله عليه وسلم, jak tě líbá, ani já bych tě nepolíbil.“1
Jen Alláh má totiž výsadní nárok být uctíván a je zcela zapovězeno uctívat kohokoli či cokoli mimo Něho či vedle Něho, což je nezbytným důsledkem víry v Boží Jedinost a Jedinečnost (arab. التوحيد at-tewhíd). Když Ibráhím se svým synem Ismá’ílem, mír s oběma, obnovovali Ka’bu, Alláh jim přikázal očistit ji od špíny model a zasvětit ji pouze Jemu Jedinému, slovy:
وَإِذْ بَوَّأْنَا لِإِبْرَاهِيمَ مَكَانَ الْبَيْتِ أَن لَّا تُشْرِكْ بِي شَيْئًا وَطَهِّرْ بَيْتِيَ لِلطَّائِفِينَ وَالْقَائِمِينَ وَالرُّكَّعِ السُّجُودِ
„A hle, připravili jsme pro Abrahama příbytek na místě chrámu a řekli jsme mu: „Nepřidružuj ke Mně nic, ale očisti Chrám Můj pro ty, kdo obcházení konají, a pro ty, kdož modlí se vestoje, klaní se a na zem padají!“ (Hadždž: 26)
Tato negace čehokoli uctívaného mimo Alláha a potvrzení uctívání výhradně Jemu je praktickým ztělesněním slov, že „není skutečného božstva, krom Jediného Pravého Boha.“ A jen Alláh má totiž výsadní právo stanovit si, jak má být uctíván, z jakého důvodu, kolik, kdy a kde má být uctíván.
Ne nadarmo Alláha prosil Ibráhím se svým synem Ismá’ílem poté, co dokončili obnovu Ka’by:
رَبَّنَا وَاجْعَلْنَا مُسْلِمَيْنِ لَكَ وَمِن ذُرِّيَّتِنَا أُمَّةً مُّسْلِمَةً لَّكَ وَأَرِنَا مَنَاسِكَنَا وَتُبْ عَلَيْنَا ۖ إِنَّكَ أَنتَ التَّوَّابُ الرَّحِيمُ
„Pane náš, učiň, ať jsme do vůle Tvé odevzdáni, a učiň z potomků našich obec Tobě oddanou; ukaž nám obřady naše a vyslyš pokání naše, vždyť Tys věru odpouštějící, slitovný!“ (Bekara: 128)
To samé zaznívá i v hadísu ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنه od Posla Božího صلى الله عليه وسلم o slovech telbíji, formulky připomenutí, kterou poutníci neustále opakují během pouti:
لَبَّيْكَ اللَّهُمَّ لَبَّيْكَ، لَبَّيْكَ لاَ شَرِيكَ لَكَ لَبَّيْكَ، إِنَّ الْحَمْدَ وَالنِّعْمَةَ لَكَ وَالْمُلْكَ، لاَ شَرِيكَ لَكَ.
„Odpovídám ti, Bože, odpovídám. Ty nemáš společníka, Tobě odpovídám. Věru všechna chvála, všechno dobrodiní, je od Tebe, jakož i Tobě patří veškerá svrchovanost, Ty nemáš společníka.“2
A to samé se odráží i v Prorokově صلى الله عليه وسلم modlitbě po tawáfu, když se postavil tam, kde stál i jeho prorocký předchůdce Ibráhím a pomodlil se dvě rek’á, v nichž podle Džábira ibn ‘Abdilláha رضي الله عنهما recitoval v prvním rek’átu súru al-Káfirún, obsahující distanc od nevíry a nevěřících, a v druhém al-Ichlás, obsahující potvrzení tewhídu.3
Jen poslušnost vůči Alláhu, oddanost islámu a pokornost vůči šarí’i, loajalita k muslimům a distanc od nevěřících je totiž jedinou cestou ke skutečnému sjednocení muslimské ummy, protože umma nemá a ani nesmí mít jinou kiblu, nežli tu na Mekku. A toto vše je i pravá podstata bohabojnosti, slovy Vznešeného Alláha:
ذَٰلِكَ وَمَن يُعَظِّمْ شَعَائِرَ اللَّهِ فَإِنَّهَا مِن تَقْوَى الْقُلُوبِ
„Takto konejte! A má-li kdo v úctě obřady Boží, je to známka bohabojnosti srdcí.“ (Hadždž:32)
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh praví:
الْحَجُّ أَشْهُرٌ مَّعْلُومَاتٌ ۚ فَمَن فَرَضَ فِيهِنَّ الْحَجَّ فَلَا رَفَثَ وَلَا فُسُوقَ وَلَا جِدَالَ فِي الْحَجِّ ۗ وَمَا تَفْعَلُوا مِنْ خَيْرٍ يَعْلَمْهُ اللَّهُ ۗ وَتَزَوَّدُوا فَإِنَّ خَيْرَ الزَّادِ التَّقْوَىٰ ۚ وَاتَّقُونِ يَا أُولِي الْأَلْبَابِ ﴿١٩٧﴾ لَيْسَ عَلَيْكُمْ جُنَاحٌ أَن تَبْتَغُوا فَضْلًا مِّن رَّبِّكُمْ ۚ فَإِذَا أَفَضْتُم مِّنْ عَرَفَاتٍ فَاذْكُرُوا اللَّهَ عِندَ الْمَشْعَرِ الْحَرَامِ ۖ وَاذْكُرُوهُ كَمَا هَدَاكُمْ وَإِن كُنتُم مِّن قَبْلِهِ لَمِنَ الضَّالِّينَ ﴿١٩٨﴾ ثُمَّ أَفِيضُوا مِنْ حَيْثُ أَفَاضَ النَّاسُ وَاسْتَغْفِرُوا اللَّهَ ۚ إِنَّ اللَّهَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ ﴿١٩٩﴾ فَإِذَا قَضَيْتُم مَّنَاسِكَكُمْ فَاذْكُرُوا اللَّهَ كَذِكْرِكُمْ آبَاءَكُمْ أَوْ أَشَدَّ ذِكْرًا ۗ
„Pouť budiž konána v měsících známých. Ten, kdo se zavázal vykonat v nich pouť, nechť zdržuje se žen, prostopášnosti a hádek během pouti! Ať cokoliv dobrého učiníte, Bůh se o tom dozví; a zásobte se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je bohabojnost! Buďte tedy bohabojní, vy, kdož nadaní jste rozmyslem! Není pro vás hříchem, budete-li usilovat o přízeň Pána svého během pouti. A když odcházíte z Arafátu, vzpomínejte Boha poblíže místa posvátného! Vzpomeňte, že On vás uvedl na správnou cestu, zatímco předtím jste byli z těch, kdož bloudí. Potom odejděte tudy, kudy odcházejí ostatní lidé, a proste Boha za odpuštění, neboť Bůh věru je odpouštějící, slitovný! A když skončíte poutní obřady své, vzpomeňte Boha, jako vzpomínáte otce své, ba ještě usilovněji!“ (Bekara: 197-200)
Jak vidíme, celý hadždž není ničím jiným, než manifestací víry v Boží Jedinost a Jedinečnost, přijetí víry všech Božích Poslů a Proroků, mír s nimi všemi, následování Sunny a odmítnutí jakékoli zhoubné inovace.
Cesta muslima na hadždž je ztělesněnou metaforou životní cesty každého z nás, která by měla v sobě toto vše odrážet. A pokud naše životní cesta bude taková, zajisté dosáhneme spásy před Pekelným ohněm a vstoupíme do zahrad Ráje.
Tak, jako podle Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم přiblížil odměnu za správně vykonaný hadždž, takový, jak ho Alláh popsal ve výše citovaných koránských verších:
مَنْ حَجَّ لِلَّهِ فَلَمْ يَرْفُثْ وَلَمْ يَفْسُقْ رَجَعَ كَيَوْمِ وَلَدَتْهُ أُمُّهُ
„Kdo vykoná pouť pro Alláha a nedopustí se při ní žádné špinavosti, ani hříšnosti, vrátí se čist od hříchu jako v den, kdy ho matka porodila.“4
A Posel Boží صلى الله عليه وسلم dle něj také řekl:
وَالْحَجُّ اَلْمَبْرُورُ لَيْسَ لَهُ جَزَاءٌ إِلَّا اَلْجَنَّةَ
„Za správně vykonaný přijatý hadždž není jiné odměny, než Ráj.“ Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1773; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1349.
Ó Alláhu, sjednoť řady muslimů pod praporcem islámu, poslušností vůči Tvému Slovu v Koránu a příkazu Tvého Proroka صلى الله عليه وسلم i cíli ustavit vládu Tvého Zákona, jako jsi je sjednotil okolo jediné kibly a pomož jim proti nevěřícím! Ámín!
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1597; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1270.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1549; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1184.
- Hadís o tom zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1218.
- Muttefekun’alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1521; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1350.