O právu muslima vůči muslimovi

A potom, milí bratři a sestry v islámu, Z událostí minulého týdne připomeňme, že sionisté blokují a komplikují přístup k al-Aksá. Francouzský prezident prohlásil, že muslimové nesmí svou víru praktikovat nápadně a ostře odsoudil snahy muslimů žít svůj život islámsky. Jak to, že muslimové neodpoví? Proč nejsou svorni, ač se to samo sebou rozumí z pojmu islám a muslim? Pomněte příkazu Alláhova vůči vám (ve významu): A přidržujte se provazu Božího všichni společně a nerozdělujte se. Vzpomínejte blahodarů Božích vůči vám. Bývali jste nepřáteli, pak On spojil vaše srdce a stali jste se skrze Jeho blahodar bratry. Bývali jste již na okraji propasti z ohně a On vás z ní spasil. Takto vám Bůh objasňuje Svá znamení, snad budete správně vedeni. (Álu ‘Imrán:103) Někdo se zeptal Posla Božího صلى الله عليه و سلم: „Posle Boží, co je islám?“ Posel صلى الله عليه و سلم odpověděl: „Že celé své srdce odevzdáš Alláhu a učiníš, že ostatní muslimové budou bezpečni od tvého jazyka a tvé ruky.“ Zaznamenal Ahmed od Omara ibn Abesy jako sahíh. Imám al-Buchárí zaznamenal od Abdulláha ibn Amr ibnu l-Ás, že Posel صلى الله عليه و سلم řekl: “Muslim je ten, před jehož jazykem a rukou jsou ostatní muslimové uchráněni. Muhádžir je ten, který opustí to, co Alláh zakázal.“Alláh dž.š. zjevil súru al-Hudžurát, v koránském pořadí 49., která byla našimi selef nazvána súrou morálky. Bývalo zvykem, že selef své děti velmi záhy učili této súře. Stojí tu: Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je! A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní! A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivě a buďte nestranní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestranní!Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní – snad dostane se vám smilování! Vy, kteří věříte! Nechť neposmívají se jedni lidé druhým, možná že tito jsou lepší než oni! A nechť jedny ženy se neposmívají druhým, možná že tyto jsou lepší než ony! Neurážejte se vzájemně a nenazývejte se přezdívkami! A jak hnusný je název „hanebník“ poté, co byla přijata víra! A ti, kdož se nebudou kát, jsou věru nespravedliví! Vy, kteří věříte! Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem! Nevyzvídejte a nepomlouvejte se vzájemně! Což si někdo z vás přeje jíst maso bratra svého mrtvého – vždyť by vám to bylo odporné! Buďte bohabojní, neboť Bůh věru je blahovolný ke kajícníku a slitovný. (Hudžurát:9-12) Abú Hurejra vypráví, že Prorok صلى الله عليه و سلم zmínil deset práv muslima vůči muslimovi: „1. pozdravit ho, když se s ním setkáš; 2. odpovědět mu, když tě vyzve; 3. popřát mu Boží milost, když kýchne; 4. navštívit jej, když onemocní; 5. přijít mu na dženázu, když zemře; 6. splnit svůj slib vůči němu; 7. poradit mu, když tě o to požádá; 8. chránit jej, i když o tom ani neví; 9. milovat pro něj to co pro sebe miluješ; 10. nenávidět, aby jej potkalo to, co bys nepřál sobě.“ Obecně přijímaný. V Ibn Mádžově verzi se specifikuje rada slovy „když je přítomen i když je nepřítomen“ Podle jiného obecně přijímaného hadísu na autoritu Beráa zmínil Prorok صلى الله عليه و سلم ještě: „splnění přísahy a pomoc tomu, komu byla učiněna křivda.“ Abú Hurejra vyprávěl: „Poselصلى الله عليه و سلم řekl: “Muslimové jsou vzájemně bratři. Nesmí si navzájem činit křivdy, ani nesmí jeden druhého opouštět. Zbožnost je zde!” a pak třikrát ukázal na svou hruď a pokračoval: “Dostačující je zlo, že muslim podcení svého bratra muslima. Každému muslimu je krev, majetek i čest druhého muslima svatá!“ Zaznamenal Muslim. Ibn Omar cituje obecně přijímaná slova Posla صلى الله عليه و سلم: „Muslim je muslimu bratrem, nekřivdí mu, ani ho nezradí nepříteli. Kdo pomůže svému bratru v nesnázích, Bůh od něj odkloní nesnáze v Den Soudu. Kdo skryje hanbu muslima, Bůh skryje jeho hanbu v Den Soudu.” Také Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: “Kdo odmítne útok na čest svého bratra Bůh ho odmítne vydat Ohni pekelnému v Den Soudu.” Zaznamenal Tirmízí od Abú Dardá. Právem muslima je také nevyzvídat o něm, nepovyšovat se nad něj, nepomlouvat ho a nemstít se mu. Ibn Abí Awfá říká, že Prorok صلى الله عليه و سلم byl skromný a nad nikoho z muslimů se nevytahoval, nebyl drzý, a nepovažoval se za natolik důležitého aby nechodíval s chudými a lidmi bez domova a neplnil jim jejich přání. Podle Nesáího. Ibn Abbás říká: „Zbožný prosí Alláha za špatného a špatný za zbožného. Když zbožný pohlédne na jiného zbožného, řekne: „Alláhu, požehnej mu v tom, co jsi mu udělil z dobra upevni jej v tom, abychom z toho i my měli užitek.“ A když pohlédne zbožná na špatného, řekne: „Alláhu, uveď jej na správnou cestu, obdař jej pokáním a odpusť mu jeho hříchy.“ Rabí‘ ibn Husejm říká: „Lidé jsou dvojího druhu: věřící – tomu nezavazej a ignorant – k tomu se tedy nechovej jako ignorant.“

 

Bratři a sestry! Alláh zjevil (ve významu): Muhammad je posel Boží; a ti, kdož jsou s ním, přísní jsou proti nevěřícím, však laskaví mezi sebou. (Feth:29) Vnitřní vztahy mezi členy komunity vždy byly a budou jedním z měřítek toho, nakolik jde komunita správnou cestou. Jsou-li postaveny na upřímnosti, pomoci, sebeobětování se a bratrství, pak je na pravdě. A jsou-li postaveny na sobectví, nepřátelství a přetvářce, pak je taková komunita zavrženou sektou. Ti, kteří jsou na pravdě jsou přísnými proti nevěřícím a laskaví mezi sebou, zatímco ti, kteří jsou na lži, si jdou vzájemně po krku a bratříčkují se s nevěřícími. Při vzájemném kontaktu se musí ohavně přetvařovat, jak dokazuje tato historka: „Wásil ibn Attá‘, zakladatel sekty mu’tezila, byl se skupinou muslimů a nalezli fanatickou sektu lidí známých jako cháridžovci. Wásilova družina byla v kritické situaci, tváří v tvář možnému zničení ze strany cháridžovců, kteří zastávali názor, že muslimy nezastávající jejich názory je třeba pobít. Wásil řekl skupině, že situaci vyřeší. Přišli k němu cháridžovci a hrozíce mu se ho zeptali: „Kdo jste ty a tví druhové?“ „Oni jsou modloslužebníci, kteří přišli hledat záštitu, aby mohli poslouchat slovo Boží a poznat Jeho zákony,“ odvětil Wásil. „Dáváme ti naši záštitu,“ odpověděli cháridžovci. Wásil je požádal, aby ho poučili. Oni to vzali podle svých chápání. Potom jim řekl: „Já i ti, kteří jsou se mnou, přijímáme (to co jste nás naučili).“ „Jděte ve společenství jedněch s druhými, protože vy jste naši bratři ve víře,“ řekli na to cháridžovci. „Není na vás, abyste to říkali,“ odpověděl Wásil a recitoval verš: „Požádá-li tě některý z modloslužebníků o ochranu,mu ji poskytni – aby mohl slyšet slovo Boží. Potom jej nech dospět do místa pro něj bezpečného“ (Tewba:6) „Dovolte nám,“ pokračoval Wásil, „abychom dosáhli našeho bezpečného místa.“ „Jak si přejete,“ řekli cháridžovci, pohlížeje přitom jedni na druhé. Wásilovi a jeho skupině bylo tedy dovoleno, aby šli svou cestou a dosáhli svých domů v bezpečí.“ Podle al-Muberrida v al-Kámil fí l-lugha we l-adab. Takové chování naprosto odporuje Sunně. Posel Boží říká v obecně přijímaném hadíse na autoritu Abú Músá: “Věřící jsou jako jedna budova, jejíž části jsou vzájemně provázány a jedna podpírá druhou.” A pak propletl své prsty. Abú Hurejra slyšel Posla صلى الله عليه و سلم, říci: “Věřící ve své lásce, milosrdenství a laskavosti jeden k druhému jsou jako tělo; když jedna část onemocní, celé tělo sdílí malátnost a horečku.“ Obecně přijímaný. Posel صلى الله عليه و سلم řekl: “Věřící je zrcadlem svého bratra věřícího. Věřící je bratrem věřícímu. Pomáhá mu nahradit ztracené a bojuje za jeho majetek v jeho nepřítomnosti.” Od Abú Hurejry zaznamenal Abú Dawúd. Náš vzájemný vztah je naší vstupenkou do ráje a záštitou před Ohněm. Pravil Posel صلى الله عليه و سلم : “ Nevejdete do ráje, dokud zcela neuvěříte. A zcela neuvěříte, dokud se nebudete vzájemně milovat.” Podle Muslima od Abú Hurejry. A nejlepším prostředkem pro rozšíření vzájemné lásky jsou slova pozdravu míru: as-selámu ‘alejkum. Řekněte každý každému, že jej milujete pro tvář Boží. Nechť se vám tato slova vryjí do paměti, až se v pokoji rozejdete domů.