بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh oslovuje člověka skrze jeho lidskost, jíž ho vyznamenal nad ostatními stvořeními:
يَا أَيُّهَا الْإِنسَانُ مَا غَرَّكَ بِرَبِّكَ الْكَرِيمِ ﴿٦﴾ الَّذِي خَلَقَكَ فَسَوَّاكَ فَعَدَلَكَ ﴿٧﴾ فِي أَيِّ صُورَةٍ مَّا شَاءَ رَكَّبَكَ ﴿٨﴾
„Člověče, co zmýlilo tě o Pánu tvém přeštědrém, jenž stvořil tě, vyrovnal a souměrnost ti dal a v oné podobě tě složil, již si přál?“ (Infitár: 6-8)
A tato lidskost přichází již z titulu jejich lidství:
وَلَقَدْ كَرَّمْنَا بَنِي آدَمَ
„Věru jsme milostí Svou syny Adamovy poctili“ (Isrá´: 70)
Na jiném místě Alláh hovoří o tom, že jediným měřítkem, podle nějž určuje hodnotu lidí, je jejich bohabojnost:
إِنَّ أَكْرَمَكُمْ عِندَ اللَّهِ أَتْقَاكُمْ ۚ
„Avšak nejctihodnější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější.“ (Hudžurát: 13)
Lidé se liší v tom, jak jsou zkoušeni v pohledu svého zdraví a fyzických sil, Alláh někomu přidává a jinému ubere. Síla víry člověka se pozná podle toho, nakolik je smířen s údělem, který mu Alláh předurčil a nakolik je nápomocen těm slabším a méně šťastným okolo sebe. Proto islám klade nesmírný důraz na zachování lidské důstojnosti zdravotně postižených osob a na péči celé společnosti o ně. A to již od dob, kdy byl zjeven Korán a vyřčena Sunna, na rozdíl od Západu, který dnes pokládá sám sebe za vrchol humanizmu, ale ještě před sto či sto padesáti lety vystavoval hendikepované lidi v cirkusech jako zrůdy pro pobavení lidu a i později je podle eugenických programů nuceně zbavoval možnosti mít potomstvo.
Naproti tomu Posel Boží صلى الله عليه وسلم nám odkázal starostlivost a péči o hendikepované a jiné společensky znevýhodněné ve svých slovech:
هَلْ تُنْصَرُونَ وَتُرْزَقُونَ إِلاَّ بِضُعَفَائِكُمْ
„Což vám není sesílána vítězná pomoc a obživa, než leda kvůli vašim nemohoucím?“1
Proto je krajně neislámské takovými lidmi pohrdat, vysmívat se jim, štítit se jich a považovat je za špatné znamení, protože Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا يَسْخَرْ قَوْمٌ مِّن قَوْمٍ عَسَىٰ أَن يَكُونُوا خَيْرًا مِّنْهُمْ وَلَا نِسَاءٌ مِّن نِّسَاءٍ عَسَىٰ أَن يَكُنَّ خَيْرًا مِّنْهُنَّ ۖ
„Vy, kteří věříte! Nechť neposmívají se jedni lidé druhým, možná že tito jsou lepší než oni! A nechť jedny ženy se neposmívají druhým, možná že tyto jsou lepší než ony!“ (Hudžurát: 11)
Islámskou povinností je spěchat k nim s milosrdenstvím a dát jim možnost, jak je začlenit do společnosti, aby i oni mohli zazářit a dát svůj přínos nám všem.
Ty, kteří jsou zkoušeni jakýmkoli hendikepem, islám naopak vyzývá, aby svůj úděl přijali, protože je moudrým Božím předurčením, v toužebném očekávání odměny u Alláha, jak podle Anase رضي الله عنه vzpomenul Posel Boží صلى الله عليه وسلم příklad někoho, kdo přijde o zrak:
إِنَّ اللَّهَ قَالَ إِذَا ابْتَلَيْتُ عَبْدِي بِحَبِيبَتَيْهِ فَصَبَرَ عَوَّضْتُهُ مِنْهُمَا الْجَنَّةَ
„Vznešený Alláh praví: „Podrobím-li svého služebníka zkoušce skrze dvě jeho milované a on prokáže trpělivost, vynahradím mu to Rájem!“2
Konkrétní příklad se uvádí od ‘Atá ibn Abí Rabáha, kterému Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما řekl: „Mám ti ukázat ženu z obyvatel Ráje?“ „Ano, samozřejmě, odpověděl ‘Atá a Ibn ‘Abbás vyprávěl: „To je ta černoška, která přišla za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم a řekla: „Sužují mne epileptické záchvaty, při nichž se odhaluje nahota mého těla, pros za mne.“ Posel Boží صلى الله عليه وسلم jí odpověděl:
إِنْ شِئْتِ صَبَرْتِ وَلَكِ الْجَنَّةُ وَإِنْ شِئْتِ دَعَوْتُ اللَّهَ أَنْ يُعَافِيَكِ
„Chceš-li, buď trpělivá a získáš Ráj. Anebo pokud chceš, poprosím Alláha, aby tě vyléčil.“
„Zůstanu trpělivá,“ odpověděla ona, „ale ty popros Alláha, abych se už neodhalovala.“ A tak za ni Prorok صلى الله عليه وسلم poprosil Alláha.“ ‘Atá viděl tuto Umm Zufer رضي الله عنها, jak jí říkali, držet se pokrývky Ka’by. Byla vysoké postavy a tmavé pleti.3 Za poznámku stojí, že samotný ‘Atá byl jednooký, částečně ochrnutý syn černého propuštěnce, avšak navzdory tomu se stal muftím Mekky a poutníkům i domácím na dotazy odpovídal výhradně on.
Do dějin islámu se zlatým písmem zapsal nejeden z těch, které dnes označujeme za hendikepované. Byl mezi nimi slavný muezín Posla Božího صلى الله عليه وسلم ‘Abdulláh ibn Ummi Mektúm رضي الله عنه, jenž byl nevidomý a o němž Alláh zjevil verše kárající samotného Božího Posla Muhammedaصلى الله عليه وسلم:
عَبَسَ وَتَوَلَّىٰ ﴿١﴾ أَن جَاءَهُ الْأَعْمَىٰ ﴿٢﴾
„Zakabonil se a odvrátil, že slepec se na něho obrátil.“ (‘Abese: 1-2)
Patřil k nim v generaci tábi’ín medínský vypravěč hadísů, znalec fikhu a arabského jazyka ‘Abdurrahmán ibn Hurmuz al-A’radž, jenž byl takto nazván, protože napadal na jednu nohu. Anebo jeden z nejvýznamnějších učenců kiráetů, Kálún, jenž je jedním z tradentů od an-Náfi’a, byl – jakkoli je to neuvěřitelné – neslyšící. Dalším příkladem je velký znalec hadísů Ibnu l-Asír, jenž měl chorobou zdeformované končetiny, ale i přesto, anebo jak říkával, právě díky tomu, napsal několik hodnotných knih v mnoha svazcích. Tito všichni jsou velkolepí svědkové toho, co člověk dokáže pro věc Boží a že nikdo nenachází omluvu.
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh říká:
وَإِن تَعُدُّوا نِعْمَتَ اللَّهِ لَا تُحْصُوهَا ۗ إِنَّ الْإِنسَانَ لَظَلُومٌ كَفَّارٌ
„A kdybyste chtěli spočítat projevy laskavosti Boží, nikdy je nespočítáte, vždyť člověk je věru nespravedlivý a nevděčný.“ (Ibráhím: 34)
Při pohledu na ty, kterých život je mnohem těžší, než u nás, zdravých, protože musejí zápasit s hendikepem, si nejvíce uvědomíme, jak jsme bohatí, jak jsme na tom dobře a jak můžeme být šťastní a vděční Alláhu. Za kolik prodáme své oči? Nebo nohy či ruce? Není snad naše zdraví a zdraví našich milovaných dostatečným důvodem ke štěstí? Jak může být Alláhu nevděčný někdo, kdo se narodí zdravý, nebo se mu narodí zdravé dítě, když je po cestě tolik nebezpečí a tolikrát se něco může pokazit a zvrtnout? Stačí se jen citlivě dívat okolo sebe. Řekněme: Všechna chvála náleží Alláhu. A zopakujme to, protože nám bylo dovoleno toto říci.
Abú Hurejra a Omar ibnu l-Chattáb a jeho syn ‘Abdulláh رضي الله عنهم slyšeli Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
مَنْ رَأَى مُبْتَلًى فَقَالَ الْحَمْدُ لِلَّهِ الَّذِي عَافَانِي مِمَّا ابْتَلاَكَ بِهِ وَفَضَّلَنِي عَلَى كَثِيرٍ مِمَّنْ خَلَقَ تَفْضِيلاً لَمْ يُصِبْهُ ذَلِكَ الْبَلاَءُ
„Kdokoli uvidí někoho, kdo je něčím stižen a řekne: „Chvála Alláhu, který mne ušetřil toho, čím jsi ty pokoušen a upřednostnil mne významně nad mnohým z těch, které stvořil,“ na toho daná nesnáz nedopadne.“4
Prosím Alláha, aby pečoval o zdraví naše i všech, které máme rádi, aby nás obdařil vděkem a požehnal nám v našem těle, mysli i našich činech a zaručil nám skrze ně odměnu Ráje. Ámín!
- Od Se’ada ibn Abí Wakkáse zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2896.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5653.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5652; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2576.
- Zaznamenali ho v lehce odlišných verzích at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3432 a toto je jeho znění; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3892; al-Bezzír v Musnedu, hadísy č. 5828 a 6217; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsatu, hadís č. 5324. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2737.