بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh v Koránu spojil příkaz a zákaz jeho opaku ve Svých slovech:
وَاعْتَصِمُوا بِحَبْلِ اللَّهِ جَمِيعًا وَلَا تَفَرَّقُوا
“Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se!” (Áli ‘Imrán: 103)
Tento způsob vyjádření posiluje význam sdělovaného.
Rovněž přikázal:
وَتَعَاوَنُوا عَلَى الْبِرِّ وَالتَّقْوَىٰ ۖ وَلَا تَعَاوَنُوا عَلَى الْإِثْمِ وَالْعُدْوَانِ ۚ
“Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti.” (Máida: 2)
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لاَ تَحَاسَدُوا وَلاَ تَنَاجَشُوا وَلاَ تَبَاغَضُوا وَلاَ تَدَابَرُوا وَلاَ يَبِعْ بَعْضُكُمْ عَلَى بَيْعِ بَعْضٍ وَكُونُوا عِبَادَ اللَّهِ إِخْوَانًا . الْمُسْلِمُ أَخُو الْمُسْلِمِ لاَ يَظْلِمُهُ وَلاَ يَخْذُلُهُ وَلاَ يَحْقِرُهُ . التَّقْوَى هَا هُنَا ” . وَيُشِيرُ إِلَى صَدْرِهِ ثَلاَثَ مَرَّاتٍ ” بِحَسْبِ امْرِئٍ مِنَ الشَّرِّ أَنْ يَحْقِرَ أَخَاهُ الْمُسْلِمَ كُلُّ الْمُسْلِمِ عَلَى الْمُسْلِمِ حَرَامٌ دَمُهُ وَمَالُهُ وَعِرْضُهُ
“Nezáviďte si, nenadhazujte si ceny, nepěstujte vůči sobě nenávist, neobracejte se jedni k druhým zády, nevstupujte si do obchodů, ale buďte, ó služebníci Boží, bratry! Muslim je muslimovi bratrem, nekřivdí mu, nezrazuje ho a neponižuje ho. Bohabojnost je zde!” pravil a třikrát ukázal na svá prsa. Potom dodal: “Člověku ze zla stačí už to, že podcení svého bratra muslima. Každému muslimovi je zakázána krev, majetek a čest jiného muslima!”1
Bratře muslime!
Skutečné pouto islámského bratrství a altruizmu na základě víry je něco, co ti umožní prožít dva krásné a nádherné životy – pohodový život na tomto světě a blažený život na světě onom v Ráji.
Abdulláh ibn Mas’úd رضي الله عنه pravil: “Když některý bratr mezi námi něco ztratil, dali jsme mu to, když onemocněl, navštívili bychom ho, když měl hodně práce, pomohli bychom mu a pokud ani nic z toho nepotřeboval, alespoň bychom ho navštívili.“2
A naši zbožní předkové dosahovali vrcholu i v tomto.
Vypráví se, že Feth al-Mewsilí jednou přišel za svým přítelem zvaným ‘Ísá at-Tammár, ale doma ho nezastihl. Proto řekl jeho služce: “Vytáhni mi měšec mého brata.” Vytáhla ho a on z něj vzal dva dirhamy. Když se ‘Ísá vrátil domů, spočítal si peníze a zjistil, že něco chybí. Jeho služka mu pověděla o tom, co se stalo a on byl tak moc šťasten, že jí řekl: “Pokud jsi řekla pravdu, budeš svobodná.” Podíval se na ni a proto, že řekla pravdu, získala svou slobodu.3
Kde jsme oproti nim my dnes? Jak je možné, že se dozvídám od svých bratrů o podlých činech muslimů proti muslimům? Proč někteří spílají svým bratřím do extremistů a fanatiků? Proč jiní nejsou schopni tolerovat cizí úspěch, nehovoříc o radosti z něj, a musí si závidět, škodit a dokonce zneplatnit svou víru vzýváním temných sil proti druhým?
Proč jedni druhé necháváme na holičkách a nejsme si schopni pomáhat? Proč nejsme schopni překonávat nenávist na základě jazyka a etnicity a povznášet se nad rozdílnost našich názorů a zázemí? Kam se poděla vzájemná milost a shovívavost mezi věřícími a společná semknutost vůči nepříteli mimo okruh víry?
(…)
Milí bratři!
Vznešený Alláh praví:
مُّحَمَّدٌ رَّسُولُ اللَّهِ ۚ وَالَّذِينَ مَعَهُ أَشِدَّاءُ عَلَى الْكُفَّارِ رُحَمَاءُ بَيْنَهُمْ
“Muhammad je posel Boží; a ti, kdož jsou s ním, strašní jsou proti nevěřícím, však laskaví mezi sebou.” (Feth: 29)
Proč raději hledáme služby, partnerství a zakázky mimo vlastní komunitu, než je nabídnout někomu, s kým sdílíme mešitu?
Pomůže nám takové chování na onom světě? Pomůže nám na tomto světě? Zvětší naši obživu? Ona už je předurčena, ať už ji získáme povoleným, či zakázaným způsobem.
Služebníci Boží, jedni pro druhé jsme si ráj. Jedni pro druhé jsme si stín v den, kdy jiného stínu, nežli stínu Božího Trůnu nebude. Na nebesích ani na zemi není blízkosti ani spojení, které by bylo jako bratrství skrze vazbu sdílené víry.
Vznešený Alláh ohledně Soudného Dne varuje:
الْأَخِلَّاءُ يَوْمَئِذٍ بَعْضُهُمْ لِبَعْضٍ عَدُوٌّ إِلَّا الْمُتَّقِينَ
“V ten den stanou se přátelé vzájemně nepřáteli, kromě těch, kdož byli bohabojní.” (Zuchruf: 67)
Alláh říká, že všichni přátelé, společníci a kumpáni se v Soudný den pod vlivem jeho strašlivých hrůz a kataklyzmat obrátí proti sobě navzájem, kromě bohabojných. A bohabojní jsou ti, kteří dodržují vše, co jim bylo přikázáno a zdržují se všeho, co jim bylo zakázáno jak ve vztahu k Alláhu, tak i k sobě mezi sebou navzájem. Takoví konají jen to, co Alláh miluje a nikdy nekonají to, co On nenávidí.
Buďme proto jedni pro druhé těmi nejlepšími společníky, tedy těmi, jejichž spatření upomene na Alláha, jejichž slova nesou vědění a kterých činy vzbudí touhu po onom světě.
Nejprve sobě a potom vám připomínám bohabojnost a nutnost vzájemné pomoci a spolupráce na veškerém dobru. Bratři, miluji vás a chci vám být k službám.
Alláha Nejvznešenějšího a Všemohoucího prosím, abychom se stali skutečnými bratry, skutečnou rodinou, pevně semknutou komunitou, která se staví na pomoc komukoli z nás, kdo pomoc potřebuje. Ámín!