O spokojenosti s Božím předurčením

Chvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že  není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صل الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu): Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než jako muslimové (Álu ‘Imrán:102). A nejlepším vedením je Muhammedovo صل الله عليه وسلم, jenž pravil: „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“

 

A potom, milí bratři s sestry, chvála Alláhu dž.š. který o Sobě prohlašuje: On všechny věci stvořil a každou předurčil. (Furkán:2) Sláva Mu, je Jediným Stvořitelem a Vlastníkem veškerenstva, bytostí i věcí, je Jediným a absolutním Vládcem a Zákonodárcem nad nimi. On je ten, který vyvolil pro lidstvo islám nade všechny světonázory a učinil víru v předurčení Boží nedělitelným pilířem islámské věrouky, bezprostředně vyvěrajícím z učení o Jeho Jedinosti. A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou. (Máida:48) Sláva Mu, který zjevil o člověku: Z kapky semene jej stvořil a osud jeho určil (‘Abasa:19) Podle obecně přijímaného hadísu „je mu pak připsáno čtvero: obživa, délka života, jaké bude konat činy a bude-li šťasten, či nešťasten.“ Není božstva kromě Něj, jenž zjevil: Tak určili jsme, a jak výtečnými jsme určovateli! (Murselát:23) Prohlašujeme, že není úspěchu bez spokojenosti s tím, co je nám dáno, z fyzických předností, délky věku, bohatství i zákona k následování. O lidech Ráje je řečeno: ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, to jsou ti nejlepší ze všech stvoření. Odměnou jejich u Pána jejich budou zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou a v nichž zůstanou věčně, nesmrtelní. Bůh s nimi bude spokojen a i oni s Ním, a toto údělem bude toho, kdo Pána svého se obává (Bejjina:7-8) To jsou ti, kteří jsou spokojeni s Jeho nařízeními a zákazy, s Jeho předurčením v obživě i údělu na tomto světě. Ibn Abbás říká: „První, kteří budou v Den Soudný pozváni, aby vstoupili do ráje jsou ti, kteří prokazují svůj vděk Alláhu v každé situaci.“ Ti, kteří si nezoufají, nevzpírají se předurčení, neodporují mu, neutíkají před ním a netouží po ničem jiném. Jsou děkující, vděční a spokojení s tím, čeho se jim dostalo. Veškeré těžkosti trpělivě snáší ve shodě s Božími slovy: Užívání vezdejší je malinké, a budoucí život je pro toho, kdo je bohabojný, lepší. A nebude vám ukřivděno ani o vlákno datlové pecky. (Nisá:77) Spokojenost s tím, čeho se nám dostalo je cestou ke štěstí na tomto světě i k úspěchu na světě onom. Amr bin al-Ás slyšel Posla صل الله عليه وسلم říci: „Blahoslaven ten, kdo byl uveden v islám, má potřebné povolené živobytí a je spokojen s tím, co má.“ Sahíh dle Ibn Mádži. Ubejdulláh ibn Mihsan vypráví od Prorok صل الله عليه وسلم : „Kdo z vás vstane v bezpečí ve svém domě, je zdráv a má jídlo na onen den, jakoby celý svět byl v jeho vlastnictví.“ Hasan dle Tirmízího a Ibn Mádži. Od Abú Hurejry se tradují slova Posla صل الله عليه وسلم: „Není skutečný majetek v množství poct tohoto světa, nýbrž skutečný majetek tkví v bohatství duše.“ Zaznamenal Tirmízí a Ibn Mádža, sahíh. Posel Boží varoval před lidmi, kteří nejsou spokojeni se svým údělem a označil touhu po hmotných statcích za nejzhoubnější jed hubící tuto spokojenost. Od Abdulláha ibn Mes’úda zaznamenal imám at-Tirmízí hasan hadís: „Nechť ve vás majetek neprobouzí touhu po tomto světě.“ Anas bin Málik vyprávěl od Posla صل الله عليه وسلم: „Člověk stárne, ale dvě zůstávají stále mladé. Touha po životě a touha po majetku.“ A také vyprávěl: „Když by měl syn Adama údolí zlata, zatoužil by po druhém. Nebude spokojen, dokud se s ním nezatřese země. A Alláh odpustí tomu, kdo se bude kát.“ Oba podle Tirmízího. A vzpomenul-li jed a nemoc, neopomenul ani protijed a lék na ni. Imám Muslim zaznamenal slova Posla صل الله عليه وسلم dle Abú Hurejry: „Hleď na ty, kdo jsou pod tebou a nedívej se na ty, kteří jsou nad tebou, pročež je vhodnější, abys nepodhodnocoval Boží dobrodiní.“ Sám byl příkladem nejdokonalejší lidské skromnosti a spokojenosti s málem. Kolikrát se stalo, že se svou rodinou přežíval o datlích a vodě. Sám spával na lůžku z listoví palem, až se mu jejich stopy otiskly na zádech. A sám po sobě zanechal jen velmi skromné dědictví. Tuto vlastnost po něm zdědili také jeho společníci a následovníci z řad selef. Ibn Mes’úd říká: „Radši bych olízl svým jazykem řeřavý uhlík, nežli pronesl o tom, co se stalo, kéž by se nestalo a o tom, co se nestalo, kéž by se stalo.“ A nádherně shrnul podstatu této spokojenosti s tím, čeho se mi dostává chalífa Omar bin Abdulazíz: „Jedinou radostí je pro mne to, co osud přináší.“ Zeptali se jej: „Po čem prahneš?“ „Po tom, co Alláh předepsal,“ odpověděl chalífa.

 

 Milí bratři a sestry, vězte, že této spokojenosti s předurčením Božím neodporuje prosba. Dokladuje to koránská citace slov těch, které Alláh vyvolil ke spáse: Pane náš, dej nám v životě vezdejším dobro i v životě posmrtném dobro a zachraň nás před trestem ohně. (Baqara:201) A fakt, že Posel Boží صل الله عليه وسلم prosil: „Alláhumma, učiň, aby obživa rodině Muhammedově byla dostačující.“ Zaznamenal Muslim od Abú Hurejry. Neodporuje tomu ani odpor vůči nevíře a jejím nositelům a boj proti nim, ani nesouhlas se zlem, křivdou a hříchem a boj proti tomu, protože to je samo o sobě Božím příkazem. Džábir slyšel od Posla صل الله عليه وسلم: „Kdo z vás chce vidět jaké místo mu náleží u Alláha, nechť sám pohlédne, jaké místo u něj přísluší Alláhu, protože se Alláh k člověku postaví tak, jak se on stavěl vůči Němu.“ Sahíh dle al-Hakíma. Nechť nikdy neprahneme po ničem jiném než po tom, co On zvolil, předurčil, předepsal a stanovil.