O trvalých dobrých činech, z nichž plyne odměna i po smrti, díl I.

Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

سبعٌ يجري للعبدِ أجرُهنَّ وهو في قبرِه بعد موتِه: من علَّم علمًا، أو كرى نهرًا، أو حفر بئرًا، أو غرس نخلًا، أو بنى مسجدًا، أو ورَّثَ مصحفًا، أو ترك ولدًا يستغفرُ له بعد موتِه.

„Sedmero jest věcí, ze kterých služebníku plyne odměna i tehdy, když už je po smrti, ve svém hrobě: znalost, kterou vyučoval, řeka, kterou svedl z koryta, studna, kterou vykopal, datlovník, který zasadil, mešita, kterou postavil, přepsaný mushaf, který zůstavil, či potomek, kterého po sobě zanechal a který za něj prosí o odpuštění i po jeho smrti.“¹

Jiné verze tohoto hadísu a kontextuálně související podání

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl stručnější verzi, v níž Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

إِذَا مَاتَ الإِنْسَانُ انْقَطَعَ عَنْهُ عَمَلُهُ إِلاَّ مِنْ ثَلاَثَةٍ إِلاَّ مِنْ صَدَقَةٍ جَارِيَةٍ أَوْ عِلْمٍ يُنْتَفَعُ بِهِ أَوْ وَلَدٍ صَالِحٍ يَدْعُو لَهُ .

„Když člověk zemře, odměna za jeho dobré činy přestává plynout, kromě tří případů: trvalého milodaru, znalosti, kterou člověk rozšířil, anebo zbožného potomka, který prosí v jeho prospěch.“²

Podle další verze řekl:

إِذَا مَاتَ الْإِنْسَانُ انْقَطَعَ عَمَلُهُ إِلَّا مِنْ ثَلَاثَةٍ: إِلَّا مِنْ صَدَقَةٍ جَارِيَةٍ، أَوْ عِلْمٍ يُنْتَفَعُ بِهِ، أَوْ وَلَدٌ صَالِحٌ يَدْعُو لَهُ .

„Když člověk zemře, odměna za jím vykonané dobré činy přestává plynout, kromě tří případů: trvajícího milodaru, jím zanechané znalosti, která je ku prospěchu dalším anebo bezúhonného potomka, jenž se za něho modlí.“³

Od Abú Umámy al-Báhilího رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

أَرْبَعَةٌ تَجْرِي عَلَيْهِمْ أُجُورُهُمْ بَعْدَ الْمَوْتِ : مَنْ مَاتَ مُرَابِطًا فِي سَبِيلِ اللَّهِ ، وَمَنْ عَلَّمَ عِلْمًا أُجْرِيَ لَهُ أَجْرُهُ مَا عُمِلَ بِهِ ، وَمَنْ تَصَدَّقَ بِصَدَقَةٍ فَأَجْرُهَا يَجْرِي لَهُ مَا جَرَتْ، وَرَجُلٌ تَرَكَ وَلَدًا صَالِحًا فَهُوَ يَدْعُو لَهُ

„Za čtyři dobré skutky plyne služebníkovi, který je vykoná, odměna i po smrti: kdo zemře při stráži na cestě Boží, kdo vyučuje nějakou znalost, tomu bude plynout odměna tak dlouho, dokud se podle ní bude postupovat, kdo udělí trvalý milodar, tomu bude plynout odměna tak dlouho, dokud tento bude sloužit ostatním a i tomu, kdo po sobě zanechá zbožného potomka, jenž za něj prosí.“⁴

Ibn ‘Abdilberr uvádí přes Jezída ibn Abí Chusajfu, ‘Imrána ibn Abí Anase, al-Mihrího chráněnce Abú Se’ída a Abú Hurejruرضي الله عنه i tuto verzi:

ثَلَاثٌ تَنَالُ الْمُؤْمِنَ بَعْدَ وَفَاتِهِ الْوَلَدُ الصَّالِحُ يَدْعُو لَهُ بَعْدَ وَفَاتِهِ، فَيَنَالُهُ أَجْرُ دُعَائِهِ وَالرَّجُلُ يَتْرُكُ الصَّدَقَةَ فِي الْمَوْضِعِ الصَّالِحِ فَتَنْفَذُ لِوَجْهِهَا، وَالرَّجُلُ يُعَلِّمُ الْعِلْمَ الصَّالِحَ فَيُنْتَهَى بِهِ عَنِ الْمَعَاصِي.

„Odměna ve třech situacích nepomíjí ani poté, co už věřící zemře: Odměna zbožného potomka, který se za svého rodiče modlí i poté, co zemřel. Odměna za jeho prosbu tedy dospěje i k němu. Když muž udělí milodar na nějakou dobrou věc, odměna mu plyne, dokud tato dobrá věc trvá. A když muž vyučuje nějakou přínosnou znalost, která drží ostatní dále od hříchu.“⁵

V další verzi se vysvětluje obšírněji, co přesně znamená, co obnáší a co v sobě zahrnují skutky, jež přináší odměnu i poté, co ten, kdo je vykonal, již dávno odešel na věčnost:

إِنَّ مِمَّا يَلْحَقُ الْمُؤْمِنَ مِنْ عَمَلِهِ وَحَسَنَاتِهِ بَعْدَ مَوْتِهِ عِلْمًا عَلَّمَهُ وَنَشَرَهُ وَوَلَدًا صَالِحًا تَرَكَهُ وَمُصْحَفًا وَرَّثَهُ أَوْ مَسْجِدًا بَنَاهُ أَوْ بَيْتًا لاِبْنِ السَّبِيلِ بَنَاهُ أَوْ نَهْرًا أَجْرَاهُ أَوْ صَدَقَةً أَخْرَجَهَا مِنْ مَالِهِ فِي صِحَّتِهِ وَحَيَاتِهِ يَلْحَقُهُ مِنْ بَعْدِ مَوْتِهِ.

„Věru věřící se i po své smrti setká s odměnou za následující své dobré skutky: za vědění, které po sobě zanechal a které šířil mezi ostatní, zbožného potomka, kterého po sobě zanechal, kopii Koránu, kterou zůstavil jako dědictví, mešitu, kterou vztyčil, dům, který zbudoval pro pocestné, vodní kanál, který vykopal, či milodar, který za života a za dobrého zdraví poskytl. Toto jsou skutky, jejichž odměna mu bude plynout i po smrti.“⁶

Podle Anase ibn Málika رضي الله عنه řekl Posel Boží صلى الله عليه و سلم v kontextu trvalé almužny také toto:

مَا مِنْ مُسْلِمٍ يَغْرِسُ غَرْسًا، أَوْ يَزْرَعُ زَرْعًا، فَيَأْكُلُ مِنْهُ طَيْرٌ أَوْ إِنْسَانٌ أَوْ بَهِيمَةٌ، إِلاَّ كَانَ لَهُ بِهِ صَدَقَةٌ .

„Není muslima, který by nezasadil ovocný strom či nevysázel polní plodiny, ze kterých pak jedí ptáci či lidé nebo zvířata, aniž by se mu to nepočítalo jako milodar.“⁷

Al-Buchárí také uvádí od Abú ‘Abdurrahmána, že Osmán ibn ‘Affán رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:

مَنْ حَفَرَ رُومَةَ فَلَهُ الْجَنَّةُ .

„Kdo vykope studnu s vodou, vejde do Ráje.“⁸

Muslim v tomto kontextu uvádí v hadíse od Selmána al-Fárisího رضي الله عنه, že slyšel Proroka صلى الله عليه و سلم vzpomenout podobnou odměnu i pro pohraničníka či strážného, který zahyne při výkonu své povinnosti ostrahy důležitých klíčových míst či pohraničí muslimského území:

رِبَاطُ يَوْمٍ وَلَيْلَةٍ خَيْرٌ مِنْ صِيَامِ شَهْرٍ وَقِيَامِهِ وَإِنْ مَاتَ جَرَى عَلَيْهِ عَمَلُهُ الَّذِي كَانَ يَعْمَلُهُ وَأُجْرِيَ عَلَيْهِ رِزْقُهُ وَأَمِنَ الْفَتَّانَ ‏.

„Držet stráž pouhý den a noc je lepší, než se postit celý měsíc a každou jeho noc se promodlit. Pokud někdo na stráži zemře, jeho stráž jakoby pokračovala i nadále a on bude za ni odměňován věčně a nadto bude ušetřen muk v hrobě.“⁹

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

من خرجَ حاجاً فمات؛ كُتب له أجر الحاج إلى يوم القيامة، ومن خرج معتمراً فمات؛ كتب له أجر المعتمر إلى يوم القيامة، ومن خرج غازياً فمات؛ كتب له أجر الغازي إلى يوم القيامة

„Kdokoli vyrazí na hadždž a zemře na cestě, tomu Alláh zapíše odměnu jako by konal hadždž až do soudného dne. Kdokoli vyrazí na ‘umru a zemře na cestě, tomu Alláh zapíše odměnu, jakoby konal ‘umru až do soudného dne. Kdokoli vyrazí do bitvy na cestě Boží a zemře na cestě, tomu Alláh zapíše odměnu, jakoby bojoval na cestě Boží až do soudného dne.“¹⁰

Koránský kontext těchto hadísů

Vznešený Alláh Sám o Sobě pravil:

إِنَّا نَحْنُ نُحْيِي الْمَوْتَىٰ وَنَكْتُبُ مَا قَدَّمُوا وَآثَارَهُمْ ۚ وَكُلَّ شَيْءٍ أَحْصَيْنَاهُ فِي إِمَامٍ مُّبِينٍ ‎

„A jsme to My, kdo mrtvé oživujeme a to, co dříve učinili, i to, co po nich zbude, zapisujeme. A každou věc jsme spočítali v hlavní Knize zjevné.“ (Jásín: 12)

Tento verš je podle mnoha vykladačů Koránu obecným důkazem, že existují i zvláštní činy, z nichž plyne i posmrtná odměna.

Al-Buchárí položil svou verzi hadísu do kontextu těchto Slov Božích:

أَفَرَءَيْتُم مَّا تَحْرُثُونَ ءَأَنتُمْ تَزْرَعُونَهُۥٓ أَمْ نَحْنُ ٱلزَّٰرِعُونَ لَوْ نَشَآءُ لَجَعَلْنَـٰهُ حُطَـٰمًا فَظَلْتُمْ تَفَكَّهُونَ

„Uvažovali jste někdy o tom, co obděláváte? Pěstujete to snad vy, anebo jsme My toho pěstiteli?Kdybychom chtěli, v suchou trávu bychom to změnili, a vy byste se velmi divili“ (Wáki’a: 63-65)

Ismá’íl al-Hakkí al-Burúsewí al-Hanefí uvádí hadísy o trvající almužně do kontextu koránského verše:

وَإِن تَوَلَّيْتُمْ فَاعْلَمُوا أَنَّكُمْ غَيْرُ مُعْجِزِي اللَّهِ ۗ وَبَشِّرِ الَّذِينَ كَفَرُوا بِعَذَابٍ أَلِيمٍ

„Jestliže se však kajícně obrátíte, bude to pro vás lepší, jestliže se však odvrátíte zády, vězte, že nejste schopni uniknout zásahu Božímu. A oznam těm, kdož neuvěřili, zvěst radostnou o trestu bolestném!“ (Tewba: 3)¹¹

Na jiném místě Alláh říká:

لَن تَنَالُوا الْبِرَّ حَتَّىٰ تُنفِقُوا مِمَّا تُحِبُّونَ ۚ وَمَا تُنفِقُوا مِن شَيْءٍ فَإِنَّ اللَّهَ بِهِ عَلِيمٌ

„Nikdy nedosáhnete pravé zbožnosti, dokud nebudete rozdávat z toho, co milujete – a cokoliv z věcí rozdáte, Bůh o tom dobře ví.“ (Áli ‘Imrán: 92)

Jinde definuje pravou zbožnost takto:

لَّيْسَ الْبِرَّ أَن تُوَلُّوا وُجُوهَكُمْ قِبَلَ الْمَشْرِقِ وَالْمَغْرِبِ وَلَٰكِنَّ الْبِرَّ مَنْ آمَنَ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ وَالْمَلَائِكَةِ وَالْكِتَابِ وَالنَّبِيِّينَ وَآتَى الْمَالَ عَلَىٰ حُبِّهِ ذَوِي الْقُرْبَىٰ وَالْيَتَامَىٰ وَالْمَسَاكِينَ وَابْنَ السَّبِيلِ وَالسَّائِلِينَ وَفِي الرِّقَابِ وَأَقَامَ الصَّلَاةَ وَآتَى الزَّكَاةَ وَالْمُوفُونَ بِعَهْدِهِمْ إِذَا عَاهَدُوا ۖ وَالصَّابِرِينَ فِي الْبَأْسَاءِ وَالضَّرَّاءِ وَحِينَ الْبَأْسِ ۗ أُولَٰئِكَ الَّذِينَ صَدَقُوا ۖ وَأُولَٰئِكَ هُمُ الْمُتَّقُونَ

„Zbožnost nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu či západu, nýbrž zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v anděly, Písmo a proroky a rozdává z majetku svého bez ohledu na lásku k Němu příbuzným, sirotkům, nuzným, po cestě (Boží) jdoucímu, žebrákům a na otroků vykoupení, a ten, kdo modlitbu dodržuje a almužnu udílí. A zbožní jsou ti, kdož úmluvy své dodržují, když je jednou uzavřeli a v protivenství, v neštěstí a v dobách násilí jsou trpěliví – to jsou ti, kdož víru pravou mají, a to jsou bohabojní.“ (Bekara:177)

V dalším koránském verši pak upozorňuje, že nikoli množství majetku a potomků, ale v tom, co z toho člověk zasvětí Alláhu, tkví skutečné postavení u Něho:

وَمَا أَمْوَالُكُمْ وَلَا أَوْلَادُكُم بِالَّتِي تُقَرِّبُكُمْ عِندَنَا زُلْفَىٰ إِلَّا مَنْ آمَنَ وَعَمِلَ صَالِحًا فَأُولَٰئِكَ لَهُمْ جَزَاءُ الضِّعْفِ بِمَا عَمِلُوا وَهُمْ فِي الْغُرُفَاتِ آمِنُونَ ‎

„Ani vaše bohatství, ani vaše děti nejsou tím, co přiblíží vás k Nám nejvíce, kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali. A takoví budou mít odměnu dvojnásobnou za to, co činili, a v komnatách rajských v bezpečí budou dlít.“ (Sebe´: 37)

Al-Beghawí si všímá, že koránském příběhu o setkání Proroka Músá/Mojžíše, mír s ním, s Chidrem, mír s ním, přicházejí oba do vesnice dvou sirotků. Navzdory tomu, že obyvatelé vesnice je hrubě odmítnou pohostit, Chidr ve vesnici opraví bez nároku na odměnu jednu zeď. Toto počínání se Músovi zdá velmi zvláštní, zejména poté, co Chidr nejprve probil loď, na které putovali a nedlouho potom na jiném místě zabil dítě. Proto Chidr nakonec své důvody, proč opravil zeď bez nároku na odměnu, vysvětluje takto:

وَأَمَّا ٱلْجِدَارُ فَكَانَ لِغُلَـٰمَيْنِ يَتِيمَيْنِ فِى ٱلْمَدِينَةِ وَكَانَ تَحْتَهُۥ كَنزٌ لَّهُمَا وَكَانَ أَبُوهُمَا صَـٰلِحًا فَأَرَادَ رَبُّكَ أَن يَبْلُغَآ أَشُدَّهُمَا وَيَسْتَخْرِجَا كَنزَهُمَا رَحْمَةً مِّن رَّبِّكَ

„A co se týká té zdi, ta patřila dvěma chlapcům sirotkům ve městě tom a byl pod ní poklad pro ně předurčený; a otec jejich muž bezúhonný byl a Pán tvůj si přál, aby oni nejdříve dospělosti své dosáhli a teprve pak poklad svůj odkryli z milosrdenství Pána tvého.” (Kehf: 82)

Následně uvádí:

„‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه se modlíval v noci a když pohlédl na svého malého synka, jak spí v postýlce vedle něho, zašeptal: „To je pro tvou zářnou budoucnost.“ Plakal a opakoval slova tohoto verše: „a jejich otec muž bezúhonný byl.“

‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما ve vysvětlení tohoto verše uvádí, že oba sirotci „byli ochráněni bezúhonností svého otce.“

A Se’íd ibn Musejjib řekl: „Modlím se. A když pomyslím na své děti, modlím se ještě o to víc.“¹²

Vznešený Alláh tedy ochránil potomstvo onoho dobrého muže, byť bylo v pozici všemi odvržených sirotků na okraji společnosti a tím spíše i oni měli důvod prosit za odpuštění pro svého otce, protože právě jeho zbožnost je vykoupila z bídy, kterou zažívali.

Proto i Núh/Noe, mír s ním, pravil svému lidu:

ٱسْتَغْفِرُوا۟ رَبَّكُمْ إِنَّهُۥ كَانَ غَفَّارًا يُرْسِلِ ٱلسَّمَآءَ عَلَيْكُم مِّدْرَارًا وَيُمْدِدْكُم بِأَمْوَٰلٍ وَبَنِينَ وَيَجْعَل لَّكُمْ جَنَّـٰتٍ وَيَجْعَل لَّكُمْ أَنْهَـٰرًا

„Proste Pána svého za odpuštění, vždyť On věru je odpouštějící! On sešle na vás nebe deštěm hojným a rozmnoží vám majetky i syny a připraví pro vás zahrady a řeky.” (Núh: 10-12)

Požehnání dobrého potomstva vidno i v koránském příběhu o Ja’kúbovi/Jakubovi, mír s ním:

كُنتُمْ شُهَدَآءَ إِذْ حَضَرَ يَعْقُوبَ ٱلْمَوْتُ إِذْ قَالَ لِبَنِيهِ مَا تَعْبُدُونَ مِنۢ بَعْدِى قَالُوا۟ نَعْبُدُ إِلَـٰهَكَ وَإِلَـٰهَ ءَابَآئِكَ إِبْرَٰهِـۧمَ وَإِسْمَـٰعِيلَ وَإِسْحَـٰقَ إِلَـٰهًا وَٰحِدًا وَنَحْنُ لَهُۥ مُسْلِمُونَ

„Byli jste svědky toho, když smrt přišla k Jakubovi a když se otázal synů svých: „Co budete uctívat po smrti mé?” Odvětili: “Budeme uctívat Boha tvého a Boha předků tvých, Abrahama, Ismaela a Izáka, jako Boha jediného a do vůle Jeho budeme odevzdáni.“ (Bekara: 133)

Výsledek splněné prosby o dobrého potomka je také vidět z koránského příběhu o Zekeríjá/Zachariášovi, mír s ním:

 وَزَكَرِيَّا إِذْ نَادَىٰ رَبَّهُ رَبِّ لَا تَذَرْنِي فَرْدًا وَأَنتَ خَيْرُ الْوَارِثِينَ ‎﴿٨٩﴾‏ فَاسْتَجَبْنَا لَهُ وَوَهَبْنَا لَهُ يَحْيَىٰ وَأَصْلَحْنَا لَهُ زَوْجَهُ ۚ إِنَّهُمْ كَانُوا يُسَارِعُونَ فِي الْخَيْرَاتِ وَيَدْعُونَنَا رَغَبًا وَرَهَبًا ۖ وَكَانُوا لَنَا خَاشِعِينَ

„A zmiň se o Zachariášovi, když volal k Pánu svému: „Pane můj, neponechávej mne samotného, Ty, jenž z dědiců jsi nejlepší!“ Vyslyšeli jsme jej a darovali jsme mu Jana a učinili jsme manželku jeho plodnou. A všichni ti se předstihovali v dobročinném konání a modlili se k Nám z touhy a úcty a byli vůči Nám pokorní.” (Anbijá: 89-90)

To samé lze spatřit v příběhu o Merjem/Marii, mír s ní, a její matce:

إِذْ قَالَتِ امْرَأَتُ عِمْرَانَ رَبِّ إِنِّي نَذَرْتُ لَكَ مَا فِي بَطْنِي مُحَرَّرًا فَتَقَبَّلْ مِنِّي ۖ إِنَّكَ أَنتَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ ‎﴿٣٥﴾‏ فَلَمَّا وَضَعَتْهَا قَالَتْ رَبِّ إِنِّي وَضَعْتُهَا أُنثَىٰ وَاللَّهُ أَعْلَمُ بِمَا وَضَعَتْ وَلَيْسَ الذَّكَرُ كَالْأُنثَىٰ ۖ وَإِنِّي سَمَّيْتُهَا مَرْيَمَ وَإِنِّي أُعِيذُهَا بِكَ وَذُرِّيَّتَهَا مِنَ الشَّيْطَانِ الرَّجِيمِ ‎﴿٣٦﴾‏ فَتَقَبَّلَهَا رَبُّهَا بِقَبُولٍ حَسَنٍ وَأَنبَتَهَا نَبَاتًا حَسَنًا وَكَفَّلَهَا زَكَرِيَّا ۖ كُلَّمَا دَخَلَ عَلَيْهَا زَكَرِيَّا الْمِحْرَابَ وَجَدَ عِندَهَا رِزْقًا ۖ قَالَ يَا مَرْيَمُ أَنَّىٰ لَكِ هَٰذَا ۖ قَالَتْ هُوَ مِنْ عِندِ اللَّهِ ۖ إِنَّ اللَّهَ يَرْزُقُ مَن يَشَاءُ بِغَيْرِ حِسَابٍ ‎﴿٣٧﴾‏

„A hle, pravila manželka ´Imránova: “Pane můj, zaslibuji Ti, co je v lůně mém, aby se zasvětilo Tobě. Přijmi to ode mne, vždyť Tys slyšící, vševědoucí!” A když to přivedla na svět, zvolala: “Pane můj, přivedla jsem na svět dceru” – a Bůh dobře věděl, co přivedla na svět, vždyť pohlaví mužské není jako ženské – “a nazvala jsem ji Marií. A svěřuji ji i potomstvo její do ochrany Tvé před satanem prokletým.” A přijal ji Bůh přijetím laskavým a dal jí vzrůst vzrůstem krásným; a svěřil ji Zachariášovi. A kdykoliv za ní vešel Zachariáš do svatyně, nalezl u ni potravu. I zeptal se: “Marie, odkud to máš?” Odpověděla: “To přichází od Boha a Bůh věru uštědřuje obživu, komu chce, aniž počítá.“ (Álu ‘Imrán: 35-37)

Podobně se Korán vyjadřuje i v souvislosti s příběhem proroků Ibráhíma/Abraháma a jeho synů Ismá’íla/Ismaele a Isháka/Izáka, mír s nimi oběma, kde uvádí také kontext započetí a dokončení velkého zbožného skutku budování chrámu, jež trvalo vícero generací:

وَقَالَ إِنِّى ذَاهِبٌ إِلَىٰ رَبِّى سَيَهْدِينِ رَبِّ هَبْ لِى مِنَ ٱلصَّـٰلِحِينَ فَبَشَّرْنَـٰهُ بِغُلَـٰمٍ حَلِيمٍ فَلَمَّا بَلَغَ مَعَهُ ٱلسَّعْىَ قَالَ يَـٰبُنَىَّ إِنِّىٓ أَرَىٰ فِى ٱلْمَنَامِ أَنِّىٓ أَذْبَحُكَ فَٱنظُرْ مَاذَا تَرَىٰ ۚ قَالَ يَـٰٓأَبَتِ ٱفْعَلْ مَا تُؤْمَرُ ۖ سَتَجِدُنِىٓ إِن شَآءَ ٱللَّـهُ مِنَ ٱلصَّـٰبِرِينَ فَلَمَّآ أَسْلَمَا وَتَلَّهُۥ لِلْجَبِينِ وَنَـٰدَيْنَـٰهُ أَن يَـٰٓإِبْرَٰهِيمُ قَدْ صَدَّقْتَ ٱلرُّءْيَآ ۚ إِنَّا كَذَٰلِكَ نَجْزِى ٱلْمُحْسِنِينَ إِنَّ هَـٰذَا لَهُوَ ٱلْبَلَـٰٓؤُا۟ ٱلْمُبِينُ وَفَدَيْنَـٰهُ بِذِبْحٍ عَظِيمٍ وَتَرَكْنَا عَلَيْهِ فِى ٱلْـَٔاخِرِينَ سَلَـٰمٌ عَلَىٰٓ إِبْرَٰهِيمَ كَذَٰلِكَ نَجْزِى ٱلْمُحْسِنِينَ إِنَّهُۥ مِنْ عِبَادِنَا ٱلْمُؤْمِنِينَ وَبَشَّرْنَـٰهُ بِإِسْحَـٰقَ نَبِيًّا مِّنَ ٱلصَّـٰلِحِينَ وَبَـٰرَكْنَا عَلَيْهِ وَعَلَىٰٓ إِسْحَـٰقَ

„I pravil Abraham: „K Pánu svému půjdu, aby mne správně řídil.“ Pane, dejž mi syna, jenž patřit bude mezi bezúhonné!“ A oznámili jsme mu radostnou zvěst o chlapci povahy mírné. A když dospěl do věku, kdy s otcem se mohl podílet na úsilí, řekl Abraham: „Synáčku, viděl jsem ve snu, že tě mám obětovat; uvaž a řekni, jaké mínění máš?“ I odvětil: „Otče můj, učiň, co ti bylo poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne věru neochvějným shledáš.“ A když se oba do vůle Boží odevzdali a on položil ho čelem k zemi, zvolali jsme naň: „Abrahame, věru jsi již prokázal, že vidění jsi za pravdu měl – a takto ty, kdož dobré činí, odměňujeme – vždyť byla to jen zjevná zkouška!“ A velkou obětí jsme syna jeho vykoupili a u posledních jsme mu požehnali: „Mír budiž s Abrahamem!“ Takto odměňujeme dobro konající, vždyť on byl služebník Náš věřící! A oznámili jsme mu radostnou zvěst o Izákovi, jenž prorok byl, k bezúhonným patřící. Pak požehnali jsme jemu i Izákovi …” (Sáffát: 99-113)

Hadísy o trvalém dobru v kontextu sbírek hadísů

Významy skryté v těchto hadísech možno odhalovat na základě zařazení tohoto hadísu do sbírek předních imámů Sunny. To proto, že největší znalci hadísů podávali jejich výklad tím způsobem, že je zařazovali do knih a kapitol shodně jejich významu.

Muslim zaznamenal svou verzi tohoto hadísu v rámci svého Sahíhu v Knize závětí, v kapitole O skutcích, jejichž odměna plyne i po smrti.¹³

Al-Buchárí ho uvádí ve svém al-Adebu l-mufred v Knize o rodičích, v kapitole O povinnostech vůči rodičům po jejich smrti.¹⁴

Abú Dáwúd ho uvádí ve svém Sunenu v Knize o závětích v kapitole O tom, co se vypráví ohledně almužny ve jménu zesnulého.¹⁵

An-Nesáí ho uvádí ve svém Sunenu v Knize o závětech, v kapitole O almužně ve prospěch někoho, kdo už zemřel.¹⁶

At-Tirmizí ho uvádí ve svém Sunenu v Knize rozsudků Božího Posla صلى الله عليه وسلم, v kapitole O tom, co se vypráví ohledně wakfů (tj. obecně prospěšných institucí a nadací, které o pečují o veřejné blaho).¹⁷

Ibn Mádža uvádí svou verzi tohoto hadísu v předmluvě svého Sunenu, čímž naznačuje důležitost jeho předpisů pro islámské učení jako celek.

Kontextuálně podobný hadís uvádí al-Buchárí v Sahíhu v Knize o rolnictví v kapitole O setí semen a vysazování stromů¹⁸ a Muslim v Sahíhu v Knize o závlaze, v kapitole O hodnotě pěstování plodin a obdělávání země.¹⁹

Hadís o vykopané studni uvádí al-Buchárí v Knize o závětích a posledních vůlích v kapitole O tom, když někdo ze svého majetku založí dobročinný fond a podmíní to tím, že jak on, tak i ostatní muslimové, z toho budou mít prospěch. K tomu uvádí poznámku, že Anas věnoval svůj vlastní dům na dobročinné účely, Zubejr svůj sad a Omar svůj pozemek a sami je užívali, nechť je s nimi všemi Alláh spokojen.²⁰

Hadís o stráži zaznamenal Muslim v Knize vládnutí, v kapitole O hodnotě ostrahy hranice na cestě Boží.²¹

1. Zaznamenali al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hasís č. 3449; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 7289; al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 1/76; Ibn Hibbán v al-Medžrúhín, 2/181; al-Hejsemí v Medžme’u z-zewáid, 1/172; al-Bezdewí v Kešfu l-astár, hadís č. 149; Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 2/343-344; a Ibn Abi d-Dáwúd v al-Masáhif, str. 463. Jako hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 2600 a v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3602.
2. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1631. Uvádí ho také Ahmed v Musnedu, hadís č. 8845; ad-Dárimí v Sunenu, hadís č. 559; al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 38; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2880, přes Abu l-Hasana ibnu l-‘Abd a v Tuhfetu l-ašráf, 10/221; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1376 jako hasan sahíh; Ibn Abi d-Dunjá v al-‘Ijál, hadís č. 430; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 3651; at-Taháwí v Muškili l-ásár, hadís č. 246; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 3016; at-Taberání v ad-Du’á, hadís č. 1251; al-Bejhekí v Sunenu, 6/278 a v Šu’abu l-ímán, hadís č. 3447; a Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, hadís č. 53.
3. Tak uvádí al-Begháwí v Usúlu s-Sunna, hadís č. 139 přes Ismá’íla ibn Dža’fera, al-‘Alá´ ibn ‘Abdirrahmána od jeho otce, jenž vypráví od Abú Hurejry. Uvádí ho i Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2880; Ibnu l-Džárúd v al-Muntaká, hadís č. 370; Abú ‘Awána v Mustechridžu ‘alá Sahíhi Muslim, hadísy č. 5824 a 5825; ad-Dewlábí v al-Kámil, hadís č. 1055; at-Taháwí v Muškilu l-ásár, hadís č. 247; at-Taberání v ad-Du’á, hadísy č. 1250, 1252, 1253, 1254 a 1255. Al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, 6/278; Ibn ‘Abdulberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, hadís č. 52; al-Lálikáí v Šerhu Usúli l-i’tikádi ahli s-sunneti l-džemá’a, hadís č. 2172; Abú Se’íd an-Nakkáš ve Fewáidu l-‘irákíjín, hadís č. 82 přes ‘Alá´ ibn ‘Abdirrahmána. Uvádí ho i at-Taberání v ad-Du’á´, hadís č. 1256 ve verzi od Se’ída ibnu l-Musejjiba, jenže tento isnád k Se’ídovi je slabý.
4. Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 5/260-261; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 7831; a jako hasan ho ocenil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 877.
5. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, hadís č. 55.
6. Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 242 a toto je jeho znění; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 3448; a jako sahíh ho doložil Ibn Chuzejma v Sahíhu, hadís č. 2490. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 198.
7. Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2320; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1553.
8. Jako část delšího hadísu zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2778.
9. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1913.
10. Zaznamenal Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 6357. Jako sahíh li-ghajrihi doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, hadís č. 1114.
11. Viz Rúhu l-beján, 3/419.
12. Zaznamenal al-Beghawí ve svém Tefsíru, 5/196.
13. Viz Sahíh Muslim, 25/3.
14. Viz al-Adebu l-Mufred, 1/19.
15. Viz Sunen Abí Dáwúd, 18/1067.
16. Viz Sunenu n-Nesáí, 30/18.
17. Viz Sunenu t-Tirmizí, 15/36.
18. Viz Sahíhu l-Buchárí, 41/1.
19. Viz Sahíhu Muslim, 22/2.
20. Viz Sahíhu l-Buchárí, 55/33.
21. Viz Sahíh Muslim 33/50.