بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
“Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Smrt je drsnou a zastrašující realitou, kterou zakusí každý, kdo žije. Nijak nebude schopen se jí vyhnout, ani ubránit. Dochází k ní v každém okamžiku a přichází v každém čase. Jde si pro starého i mladého, umírají chudobní i bohatí, šťastní i nešťastní, nemocní i zdraví.
Vznešený Alláh praví:
قُلْ إِنَّ الْمَوْتَ الَّذِي تَفِرُّونَ مِنْهُ فَإِنَّهُ مُلَاقِيكُمْ ۖ ثُمَّ تُرَدُّونَ إِلَىٰ عَالِمِ الْغَيْبِ وَالشَّهَادَةِ فَيُنَبِّئُكُم بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ
“Rci: “Smrt, před níž prcháte, se s vámi věru setká! Potom budete navráceni k Tomu, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé, a On vás již poučí o všem, co jste dělali!” (Džumu’a: 8)
V následujících čtyřech verších Alláh barvitě líčí těžkost smrti:
وَجَاءَتْ سَكْرَةُ الْمَوْتِ بِالْحَقِّ ۖ ذَٰلِكَ مَا كُنتَ مِنْهُ تَحِيدُ
“A pak dostaví se smrti opilost jako skutečnost a tohle je to, čemu ses vyhnout chtěl!” (Káf: 19)
وَلَوْ تَرَىٰ إِذِ الظَّالِمُونَ فِي غَمَرَاتِ الْمَوْتِ
“Kéž bys jen viděl křivdící v temné náruči smrti” (An’ám: 93)
فَلَوْلَا إِذَا بَلَغَتِ الْحُلْقُومَ
“Proč tedy, až duše dostoupí do hrdla, nezasáhnete,” (Wáki’a:83)
كَلَّا إِذَا بَلَغَتِ التَّرَاقِيَ
“Však pozor! Až duše vystoupí ke klíční kosti” (Kijáma: 26)
Protože živí na realitu smrti často zapomínají, ignorují ji a nepřipouštějí si, že by mohli i oni umřít, připomeneme několik doporučení z Koránu a Sunny, týkající se smrti a umírajících.
Prvním je nabádání umírajících a opakování jim slov svědecví víry, že není ničeho hodného uctívání, kromě Alláha (arab. لا إله إلا الله lá iláhe ille lláh). V hadísu Abú Sa’ída al-Chudrího رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم přikázal:
لَقِّنُوا مَوْتاكُمْ لا إلَهَ إلّا اللَّهُ
“Předříkávejte svým umírajícím, že není ničeho hodného uctívání, kromě Alláha.“1
Mu’áz ibn Džebel رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
مَن كان آخِرُ كلامِهِ لا إلهَ إلّا اللهُ دخَل الجَنَّةَ
“Koho poslední slova byla, že není ničeho hodného uctívání, kromě Alláha, ten vstoupí do Ráje.“2
Poté, co člověk zemře, zavřou se mu oči.
V hadísu od Ummu Selemy رضي الله عنها přichází Posel Boží صلى الله عليه وسلم k umírajícímu Abú Selemovi رضي الله عنه, který už obrátil oči v sloup. Zavřel jeho oči a pravil:
إنَّ الرُّوحَ إذا قُبِضَ تبعَهُ البصرُ
“Věru když je vzata duše, zrak ji následuje.“
Někteří z pozůstalých po něm zaplakali a zavzdychali a tak Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لاَ تَدْعُوا عَلَى أَنْفُسِكُمْ إِلاَّ بِخَيْرٍ فَإِنَّ الْمَلاَئِكَةَ يُؤَمِّنُونَ عَلَى مَا تَقُولُونَ
“Neproste Alláha o nic, nežli jen o dobro pro sebe, protože andělé odpovídají ámín na každou vaši prosbu.“
Potom dodal:
اللَّهُمَّ اغْفِرْ لأَبِي سَلَمَةَ وَارْفَعْ دَرَجَتَهُ فِي الْمَهْدِيِّينَ وَاخْلُفْهُ فِي عَقِبِهِ فِي الْغَابِرِينَ وَاغْفِرْ لَنَا وَلَهُ يَا رَبَّ الْعَالَمِينَ وَافْسَحْ لَهُ فِي قَبْرِهِ . وَنَوِّرْ لَهُ فِيهِ
“Ó Bože, smiluj se Abú Selemovi, pozvedni jeho postavení mezi správně vedenými a zaruč mu nástupce, který po něm zůstane. Odpusť nám i jemu, Pane všech světů, rozšiř jeho hrob a obdař ho světlem v něm.“3
Pozůstalým se doporučuje pronášet slova إنا لله وإنا إليه راجعون inná lilláhi we inná ilejhi rádži’ún – Alláhu patříme a k Alláhu se navrátíme.
Ummu Selema رضي الله عنها říká, že když zemřel její manžel Abú Selema رضي الله عنه, Posel Boží صلى الله عليه وسلم jí řekl:
مَا مِنْ عَبْدٍ تُصِيبُهُ مُصِيبَةٌ فَيَقُولُ إِنَّا لِلَّهِ وَإِنَّا إِلَيْهِ رَاجِعُونَ اللَّهُمَّ أْجُرْنِي فِي مُصِيبَتِي وَأَخْلِفْ لِي خَيْرًا مِنْهَا إِلاَّ أَجَرَهُ اللَّهُ فِي مُصِيبَتِهِ وَأَخْلَفَ لَهُ خَيْرًا مِنْهَا
“Není Božího služebníka, jehož potká neštěstí a on řekne: “Věru Alláhu patříme a k Alláhu se i navrátíme, ó Bože, odměň mne za to, že jsem přestál tuto nesnáz a vynahraď mi to něčím ještě lepším,” aniž by ho Alláh za to neodměnil a nevynahradil mu to něčím lepším.“
Jak Ummu Selema slyšela, tak i učinila. A Alláh jí nahradil nebožtíka Abú Selemu manželem ještě lepším – Poslem Božím صلى الله عليه وسلم samotným.4
Mnoho hadísů uvádí nesmírnou odměnu pro ty, kteří trpělivě snáší ztrátu blízké osoby a nepropadají zoufalství.
Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
يقولُ اللَّهُ تَعالى: ما لِعَبْدِي المُؤْمِنِ عِندِي جَزاءٌ، إذا قَبَضْتُ صَفِيَّهُ مِن أهْلِ الدُّنْيا ثُمَّ احْتَسَبَهُ، إلّا الجَنَّةُ
“Alláh Vznešený říká: “Pro Svého služebníka, kterému odejmu jeho milovaného mezi obyvateli tohoto světa a on zůstane trpělivý, nemám jinou odměnu, nežli Ráj.“5
Doporučováno je po smrti zemřelého uhradit jeho věřitelům nebožtíkovy dluhy.
Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم také říci:
نفس المؤمن مُعَلّقة بدَيْنِه حتى يُقْضى عنه
“Duše věřícího je vázána svými dluhy, dokud tyto nejsou uhrazeny.“6
Pohřební modlitba má být podle Sunny vykonána co nejrychleji.
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí i tato slova Posla Božího صلى الله عليه وسلم:
أَسْرِعُوا بِالْجِنَازَةِ، فَإِنْ تَكُ صَالِحَةً فَخَيْرٌ تُقَدِّمُونَهَا {إِلَيْهِ}، وَإِنْ يَكُ سِوَى ذَلِكَ فَشَرٌّ تَضَعُونَهُ عَنْ رِقَابِكُمْ
“Pospěšte si pohřbít tělo vašeho mrtvého co nejdřív. Pokud byl bezúhonný, vyprovázíte ho na místo ještě lepší. A pokud takový nebyl, pak máte jeho zlo z krku.“7
Zapomenutou sunnou je také na chvíli spočinout a sednout při hrobu zesnulého a poprosit o odpuštění za něj.
Od Osmána ibn ‘Affán رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم poté, co se pohřební shromáždění rozešlo, sám stanul u hrobu nebožtíka a říkal:
استَغْفِروا لأخيكُمْ، واسأَلوا لهُ بالتَّثبيتِ؛ فإنَّهُ الآن يُسْأَلُ
“Proste za svého bratra o odpuštění a o upevnění, protože on je nyní dotazován.“8
(…)
Islám také zakázal naříkat nad zesnulým, plakat a lamentovat nad hrobem, jako se to dělávalo v době barbarské nevědomosti. An-Newewí ve své sbírce prosebných modliteb a formulek vzpomínání Alláha, al-Azkár, uvádí konsenzus celé ummy na tomto zákazu.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم se zříká těch, kdo tak činí, svými slovy:
ليسَ مِنّا مَن لَطَمَ الخُدُودَ، وشَقَّ الجُيُوبَ، ودَعا بدَعْوى الجاهِلِيَّةِ
“Nepatří k nám, kdo se bije po tvářích, trhá svůj šat a následuje způsoby doby barbarské nevědomosti.“9
Dovoleno je však plakat, aniž je to provázeno okázalým oplakáváním a dramatickými scénami. To proto, že islám uznává lásku a milost. Islám pouze zakazuje přehánění a excesy v jakémkoli ohledu a přikazuje zlatou střední cestu ve všem, dokonce i v okamžicích posledního rozloučení po smrti někoho blízkého.
Usáma ibn Zejd رضي الله عنهما vypráví, že jednou dcera Posla Božího صلى الله عليه وسلم přivolala svého otce s tím, že jeho vnouče umírá. Posel Boží صلى الله عليه وسلم přišel ke své dceři, vzal umírající dítě do náruče a po jeho tváři tekly slzy. Když se ho Se’d ibn Abí Wakkás رضي الله عنه tázal, co to vidí, Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
هَذَا رَحْمَةٌ يَضَعُهَا اللَّهُ فِي قُلُوبِ مَنْ يَشَاءُ مِنْ عِبَادِهِ، وَإِنَّمَا يَرْحَمُ اللَّهُ مِنْ عِبَادِهِ الرُّحَمَاءَ
“To je milost, kterou Alláh vloží do srdce tomu ze Svých služebníků, komu On chce. A věru Alláh se smiluje jen vůči těm Svým služebníkům, kteří jsou milosrdní vůči ostatním.“10
Po smrti svého otce Omara رضي الله عنه Hafsa رضي الله عنها velmi plakala, až jí její bratr ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما napomenul: “To nedělej, sestřičko, což nevíš, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إِنَّ الْمَيِّتَ لَيُعَذَّبُ بِبُكَاءِ أَهْلِهِ عَلَيْهِ
“Věru zesnulý opravdu trpí za nářek svých pozůstalých!“11
To neznamená trest, znamená to, že zesnulý se určitým způsobem dozvídá o činech pozůstalých a to, že za ním přehnaně truchlí, mu působí na onom světě zármutek.
Alláha prosíme o trpělivost při ztrátě našich blízkých, prosíme Ho, aby po nás na tomto světě zůstali příkladní potomci a žádáme Ho, aby nám dal dobré zakončení naší pozemské pouti, zachránil nás před trestem a zahrnul nás věčnou blažeností na světě onom. Ámín!
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 916.
- Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3216; Ahmed v Musnedu, hadís č. 22034. Jako hasan ho doložil al-Albání v Ahkámu l-dženáiz, hadís č. 48.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 920.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 918.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6464.
- Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1078 jako hasan; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2413 a toto je jeho znění; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 9679. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 1972.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1315.
- Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3221; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 445; a al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 1372. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíbi we t-terhíb, hadís č. 3511.
- Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1294.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6655; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 923.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1286; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 928.