بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři v islámu!
Tak jako Vznešený Alláh učinil některá období roku lepší, než jiná, jako posvátné měsíce a mezi nimi i měsíc Redžeb, do něhož právě vstupujeme a jehož jméno je odvozeno od arabského výrazu ترجيب terdžíb s významem obzvláštní úcty (arab. تعظيم ta’zím), protože byl v dobách barbarské nevědomosti velice ctěn.
Toto uznal i islám. Vznešený Alláh praví:
إِنَّ عِدَّةَ الشُّهُورِ عِندَ اللَّهِ اثْنَا عَشَرَ شَهْرًا فِي كِتَابِ اللَّهِ يَوْمَ خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ مِنْهَا أَرْبَعَةٌ حُرُمٌ ۚ ذَٰلِكَ الدِّينُ الْقَيِّمُ ۚ فَلَا تَظْلِمُوا فِيهِنَّ أَنفُسَكُمْ
„Zajisté počet měsíců u Boha je dvanáct měsíců, stanovený v Knize Boží v den, kdy stvořil nebesa a zemi. A z nich jsou čtyři měsíce posvátné, a to je náboženství neměnitelné. Proto si v nich nekřivděte.“ (Tewba: 36)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم je vyjmenoval takto:
السَّنَةُ اثْنَا عَشَرَ شَهْرًا، مِنْهَا أَرْبَعَةٌ حُرُمٌ، ثَلاَثَةٌ مُتَوَالِيَاتٌ ذُو الْقَعْدَةِ وَذُو الْحِجَّةِ وَالْمُحَرَّمُ، وَرَجَبُ مُضَرَ الَّذِي بَيْنَ جُمَادَى وَشَعْبَانَ
„Rok trvá dvanáct měsíců, z nichž čtyři jsou posvátné. Tři následují po sobě – Zu l-ka’da, Zu l-hidždža a al-Muharram, zatímco čtvrtým je Redžeb podle kmene Mudar, měsíc mezi Džumádou a Ša’bánem.“1
Úcta k posvátným měsícům a nekřivdění v nich má podle zákona islámu mnoho podob, tou nejdůležitější z nich je v nich nehřešit, kvůli výše citovaným Božím slovům „proto si v nich nekřivděte.“ Katáda tuto křivdu vysvětlil jako: „Křivda spáchaná v těchto měsících je závažnějším hříchem a těžším břemenem, nežli ta, spáchaná v jiných měsících, byť je křivda jako taková sama o sobě velkou špatností.“2 Každý hřích spáchaný v této době je větším prohřeškem, nežli stejný hřích spáchaný jindy. Ibn Kesír uvádí, že šáfi’ovský mezheb a velká skupina dalších učenců požadovali za újmu způsobenou v těchto měsících vyšší odškodné za zranění či smrt (arab. الدية ad-díja), nežli v měsících jiných.3
Muslimové! Alláh vede správnou cestou a zahrnuje pocitem bezpečí jednotlivce i společnosti natolik, nakolik jsou spravedlivé a nakolik se vyhýbají a odsuzují křivdu a nespravedlnost. Kdo ukřivdí jinému a zachová se vůči němu nespravedlivě, Alláh ho potrestá tím, že někdo jiný ukřivdí zase jemu. A tak se svornost, bezpečí a správné vedení vytratí. Toto je neměnný Boží Zákon a trest přichází shodně obvinění. Není rozdílu, zda jsme muslimy či nemuslimy, na což ukázal už Ibn Tejmíja:
„Říká se, že Alláh požehná trvání spravedlivého státu, dokonce i kdyby ho vedli nevěřící, avšak Alláh nedovolí trvání státu tyranskému, dokonce i kdyby ho vedli muslimové. A též bylo řečeno, že svět vydrží, dokud vydrží spravedlnost, byť by v něm byla samá nevíra, avšak nevydržel by, kdyby v něm vládla kromě islámu i nespravedlnost.“4
Věřící! Křivda a nespravedlnost jsou velké zlo a prapříčina všech dalších podob hněvu, nenávisti a sváru mezi lidmi. Když někomu ublížíte, osočíte ho, pomluvíte, napadnete, odejmete mu jeho majetek, pošpiníte jeho čest, ublížíte jeho rodině, zničíte jeho příbytek, zdroj obživy, když někomu rozvrátíte jeho zemi a oloupíte ho o jeho svobodu, čekáte snad, že vás bude milovat?
Proto Alláh tolik varuje před křivdou a násilím:
وَكَذَٰلِكَ أَخْذُ رَبِّكَ إِذَا أَخَذَ الْقُرَىٰ وَهِيَ ظَالِمَةٌ ۚ إِنَّ أَخْذَهُ أَلِيمٌ شَدِيدٌ
„Takový je zásah Pána tvého, když města zasahuje, jež nespravedlivá jsou. A zásah Jeho věru bolestný je a prudký!“ (Húd: 102)
O potrestaných a zničených pokoleních říká:
وَتِلْكَ الْقُرَىٰ أَهْلَكْنَاهُمْ لَمَّا ظَلَمُوا
„A zahubili jsme obyvatele oněch měst, když stali se nespravedlivými.“ (Kehf: 59)
Vznešený a Všemohoucí, aby zdůraznil zhoubnost křivdy, zakázal křivdu vůči Svým služebníkům dokonce nejprve Sám Sobě. A není nic, co by pro Něj bylo zakázáno či pro Něj bylo nemožné, kromě toho co zakáže či znemožní On Sám Sobě. Posel Boží صلى الله عليه وسلم uvádí, že Vznešený Alláh řekl:
يَا عِبَادِي! إِنِّي حَرَّمْتُ اَلظُّلْمَ عَلَى نَفْسِي, وَجَعَلْتُهُ بَيْنَكُمْ مُحَرَّمًا, فَلَا تَظَّالَمُوا
„Služebníci moji! Věru jsem křivdu učinil Sám pro Sebe zakázanou a učinil jsem ji zakázanou i mezi vámi, proto si ani vy navzájem nekřivděte!“5
Sám Sebe také popisuje jako někoho, kdo nekřivdí:
وَلَا يَظْلِمُ رَبُّكَ أَحَدًا
„A neukřivdí Pán tvůj z nich jedinému.“ (Kehf: 49)
وَمَا رَبُّكَ بِظَلَّامٍ لِّلْعَبِيدِ
„Pán tvůj pak věru služebníkům svým nekřivdí.“ (Fussilet: 46)
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že v den ‘Arafa na stejnojmenné planině, v pátek v posvátném měsíci Zu l-hidždža, Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
هَذَا يَوْمُ الْحَجِّ الأَكْبَرِ وَدِمَاؤُكُمْ وَأَمْوَالُكُمْ وَأَعْرَاضُكُمْ عَلَيْكُمْ حَرَامٌ كَحُرْمَةِ هَذَا الْبَلَدِ فِي هَذَا الشَّهْرِ فِي هَذَا الْيَوْمِ
„Toto je den velké pouti a vaše krev, vaše majetky a vaše důstojnost jsou pro vás navzájem posvátnými tak, jako je posvátná tato zem, v tomto měsíci, v tomto dni.“6
V hadísu od Džábira ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما Posel Boží صلى الله عليه وسلم také varoval před křivdou slovy:
اتَّقُوا الظُّلْمَ فَإِنَّ الظُّلْمَ ظُلُمَاتٌ يَوْمَ الْقِيَامَةِ
„Střežte se křivdy, protože křivda bude temnotou v Den Zmrtvýchvstání!“7
(…)
Služebníci Boží!
Není křivdy, která se stane, aniž by ji Alláh ignoroval, protože On pravil:
وَلَا تَحْسَبَنَّ اللَّهَ غَافِلًا عَمَّا يَعْمَلُ الظَّالِمُونَ
„Nedomnívej se, že Bohu je lhostejné, co nespravedliví konají.“(Ibráhím: 42)
Když Alláh křivdícího a nespravedlivého popadne Svým trestem, už ho nepustí a zničí ho. Takové nenávidí a takové proklel, shodně Svým slovům:
وَاللَّهُ لَا يُحِبُّ الظَّالِمِينَ
„a Bůh věru nemiluje nespravedlivé!“ (Áli’Imrán: 57)
أَلَا لَعْنَةُ اللَّهِ عَلَى الظَّالِمِينَ
„Zdaž prokletí Boží nepadne na nespravedlivé?“ (Húd: 18)
Křivda a nespravedlnost vůči někomu jinému je u Alláha dvou druhů.
Prvním je to, co Alláh nikdy neodpustí. A to je الشرك aš-širk, tedy přidružování k Alláhu v uctívání, jako padnout na tvář před jiným, nežli před Alláhem, modlit se, prosebně vzývat či přísahat při jiném, než při Alláhu, anebo smýšlet, že někdo jiný může povolit to, co Alláh zakázal atd.
Vznešený Alláh pravil:
إِنَّ الشِّرْكَ لَظُلْمٌ عَظِيمٌ
„Vždyť přidružování je věru křivda nesmírná!“ (Lukmán: 13)
إِنَّ اللَّهَ لَا يَغْفِرُ أَن يُشْرَكَ بِهِ وَيَغْفِرُ مَا دُونَ ذَٰلِكَ لِمَن يَشَاءُ
„Bůh věru neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné než toto.“ (Nisá: 48)
Naopak, kdo pronese slova, že není pravého božstva s nárokem na uctívání, kromě Alláha, vstoupí do Ráje. Očistěte své uctívání od jiných, než Alláha a bojujte za tato slova, slova tewhídu!
Druhým typem je to, co Alláh neopomene – křivdy, kterých se dopustili služebníci mezi sebou. Ty budou muset být urovnány.
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
دعوةُ المظلومِ تُحمَلُ على الغَمامِ وتُفتَحُ لها أبوابُ السَّمواتِ ويقولُ الرَّبُّ: وعِزَّتي لَأنصُرَنَّكِ ولو بعدَ حِينٍ.
„Prosba křivdícího je vynášena na oblacích vzhůru a jsou jí otevírány brány nebes. Vznešený Pán praví: „Při Mé moci, jistojistě ti pomohu, byť až po chvíli.“8
Proto se vystříhejte všech podob křivdy mezi lidmi a mějte se před ní na pozoru, neboť před ní varuje Posel Boží صلى الله عليه وسلم, Pravdymilovný, jehož slova jako pravdivá dokazuje i jeho vlastní předpověď, že před koncem věků se rozšíří mezi lidmi nespravedlnost a tyranie, čehož jsme sami svědky každý den!
Ó Bože, utíkáme se k Tobě, abychom nikomu nekřivdili a aby nikdo nekřivdil ani nám! Ó Alláhu, ztrestej bolestným trestem všechny utlačovatele a tyrany, kteří křivdí jiným a páchají nespravedlnost vůči Tvým služebníkům, Tvému Náboženství, Tvému Zákonu, Tvé Knize a Tvému Poslu صلى الله عليه وسلم! Ámín!
- Muttefekun ‘alejhi. Od Abú Bekry رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3197 a toto je jeho verze; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1679.
- Zaznamenali at-Taberí v al-Džámi’u lit-te´wíli áji l-Kur´án, 6/366; a Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, 4/131.
- Viz Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, 4/130.
- Viz al-Amru bil-ma’rúf, 1/29.
- Od Abú Zerra رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2577.
- Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č.3058, jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibni Mádža, hadís č. 2500.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2578.
- Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 874. V delší verzi ho uvádí at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3598; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č.1752; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 8030. Jako hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 2/527.