OTÁZKA: Jaký je názor islámu na oděvy ze zvířecích kůží? Mnozí se domnívají, že jsou zakázány, protože jsou vyráběny z vepřových kůží, nicméně v některých zdrojích se uvádí, že by byly i tak dovoleny. Jaký je správný názor?
ODPOVĚĎ:
Od Posla Božího صلى الله عليه و سلم se uvádí slova:
OTÁZKA: Jaký je názor islámu na oděvy ze zvířecích kůží? Mnozí se domnívají, že jsou zakázány, protože jsou vyráběny z vepřových kůží, nicméně v některých zdrojích se uvádí, že by byly i tak dovoleny. Jaký je správný názor?
ODPOVĚĎ:
Od Posla Božího صلى الله عليه و سلم se uvádí slova:
إِذَا دُبِغَ الإِهَابُ فَقَدْ طَهُرَ .
„Pokud je kůže vyčiněná, samým tím se očistila.” [1]
Učenci se dále rozcházejí, týká-li se toto pravidlo všech vyčiněných kožešin, anebo jen těch, které jsou vyrobeny ze zvířat, jejichž maso je po správně provedené šarí’atské porážce dovoleno konzumovat.
Není pochyb, že kůže šarí’atsky správně poražených zvířat, jejichž maso je dovoleno ke konzumaci, jsou čisté (arab. طاهر táhirun) a je dovoleno (arab. جائز džáizun) dále používat a nosit jako oblečení. Toto je nejsprávnější názor učenců a toto se týká kůží velbloudích, hovězích, skopových apod.
Nicméně ohledně kůže vepřové, kůže psů, či jiných šelem a podobných zvířat, těch, jejichž maso není ani po šarí’atsky správně provedené porážce dovoleno konzumovat, nepanuje mezi učenci shoda v otázce, zda je jejich případná úprava vyčiněním činí čistými a dovolenými pro použití pro výrobu oděvů.
Pravidlo předběžné opatrnosti proto naléhá, abychom se jich raději vyvarovali, shodně výroku Posla Božího صلى الله عليه و سلم:
فَمَنِ اتَّقَى اَلشُّبُهَاتِ, فَقَدِ اِسْتَبْرَأَ لِدِينِهِ وَعِرْضِهِ.
„Kdokoli se vyhýbá pochybným záležitostem, uchrání svou víru i svou čest.“ [2]
Posel Boží صلى الله عليه و سلم také řekl:
دَعْ مَا يَرِيبُكَ إِلَى مَا لاَ يَرِيبُكَ فَإِنَّ الصِّدْقَ طُمَأْنِينَةٌ وَإِنَّ الْكَذِبَ رِيبَةٌ .
„Zanech to, co v tobě vzbuzuje pochybnosti, ve prospěch toho, co v tobě pochybnosti nevzbuzuje.” [3]
Odpovídal: šejch ‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz
Zdroj: Původní fetwa se nachází v al-Fetáwá, 1/222. Přeložený text převzat a upraven z časopisu al-Istikáma 1 (zu l-hidždža) 1416 hidžry / květen 1996 kř. éry.
DOPLNĚNÍ A UPŘESNĚNÍ:
Vyčinění kůže je z hlediska islámsko-právní nauky jakýkoli proces, který splní tyto tři podmínky: zbaví kůži její vlhkosti, kterou měla zaživa, zbaví jí nečistoty a odstraní z ní nepříjemný mrtvolný zápach. Ať už je takový chemický proces jakýkoli, je v každém případě šarí’atsky přijatelný. [4] Podle šáfi’ovského učence aš-Šerbíního spočívá rozdíl mezi kůží upravenou vyčiněním a kůží nevyčiněnou v tom, že nevyčiněná kůže zapáchá a za normálních podmínek okamžitě podléhá přirozené hnilobě. [5] Podle hanefíjského učence Ibn ‘Ábidína jsou v procesu vyčinění dovoleny tradiční přírodní postupy s užitím bylin obsahujících hořčinu, stejně jako i umělé moderní postupy s užitím chemických přísad, zejména hlinitanů. [6]
Co se týče používání kůží zdechlin konzumovatelných zvířat, toto je dovoleno za podmínky, že kůže jsou vyčištěné.
‘Áiša رضي الله عنه vyprávěla, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم dovolil pít z měchu vyrobeného z kůže pošlého kusu dobytka, se slovy:
دِبَاغُهَا طَهُورُهَا.
„Vyčiněním se očistí.“ [7]
Užívat kůže zvířat zakázaných ke konzumaci podle správnějšího názoru není dovoleno, na základě hadísu od Abu l-Melíha od jeho otce, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم zakázal užívat kůže šelem. [8]
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín na otázku oděvů z kožešin odpověděl takto:
„Kůže zvířat, jejichž maso je dovoleno jíst, jsou-li poražena podle šarí’atských předpisů, jsou čisté, neboť jsou očištěny samotným procesem porážky. Sem spadají kůže velbloudů, hovězího dobytka, ovcí, gazel, zajíců apod., ať už jsou vyčiněné, anebo nikoli. Kůže zvířat zakázaných ke konzumaci, jako psů, vlků, lvů, slonů apod. Jsou nečisté (arab. kناجس nádžis), bez ohledu na to, zda tato zvířata byla šarí’atsky správně poražena, anebo uhynula přirozeně. Toto je nejsprávnější názor, protože samy o sobě nečisté kůže nemohou být očištěny samotným procesem vyčinění, pocházejí-li ze zvířat, která je zakázáno porážet na maso.
Co se týče kůže zdechlin, kusů dobytka uhynulých dříve, nežli byly předpisově poraženy, ty, pokud budou vyčiněny, stávají se očištěnými. Dokud nejsou vyčiněny, jsou však nečisté.
Zvířecí kůže lze tedy rozdělit do tří kategorií:
Prvním typem jsou ty kůže, které jsou čisté bez ohledu na vyčinění – to jsou kůže konzumovatelných druhů zvířat, patřící kusům poraženým na maso shodně příslušným předpisům porážky.
Druhým typem jsou kůže, které bez ohledu na vyčinění stále zůstávají nečistými. Sem patří kůže zvířat, jejichž maso není dovoleno jíst, jako například kůže vepřové.
Třetím typem jsou kůže očištěné díky procesu vyčinění, sem spadají kůže kusů uhynulých ještě před vlastní porážkou. Jejich kůže jsou díky vyčinění čisté, na rozdíl od jejich masa, neboť maso je dovoleno jíst jen ze správně poražených kusů.“ [9]
_________________________________________________________________________
[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, 1/191, hadís č. 366, od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما.
[2] Muttefakun ‘alejhi, jako část delšího hadísu zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, 1/126 hadís č. 52; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1599 od Nu’mána ibn Bešíra رضي الله عنه.
[3] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 1/200; an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, 8/327-328; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2637 jako hasan sahíh od Hasana ibn ‘Alího رضي الله عنه.
[4] Viz Mewsú’atu l-fikhíja, 20/228.
[5] Viz al-Mughníju l-muhtádž, 1/238.
[6] Viz Raddu l-muchtár, 1/203.
[7] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 4244.
[8] Viz Abú Dáwúd v Sunenu. Hadís č. 4132 a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1771 jako hasan.
[9] Viz Likáu l-bábi l-meftúh, 39/52.